bg02ag.png

III. Bradavice a shledání

Bradavice a shledání

 

Brumbál se procházel po okraji lesa a snažil se přijít na nějakou možnost, jak Severuse zase dostat zpátky do života.

 

Ano věčně si bral volno a mizel pryč. Nespal, když už byl ve škole tak bloumal po chodbách a studenti se mu klaněli jak bohovi. No prostě byl podrážděný, všichni na škole ho mírně litovali, vždyť většina z řádu byla taky profesorů. Tak věděli co se mu stalo. I když o tom nechtěl mluvit. Jednoho dne Brumbál ho donutil. Zpátky se mu vracely jeho setkání po 14 dnech co hledal svou dceru. Vždy byl tajemný, ale proč byl tak hrozně bez sebe. Nedokázal se ovládat.

Právě se s ním potkal na chodbě, jak pře ním stojí ustrašená druhanda a klepe se strachy.

„Severusi, chci s tebou mluvit!" šel rovnou do své pracovny, kde byla McGonagallová.

„Co jste potřeboval Albusi." Utrhl se na něj.

„Co to krucinál s tebou je." Zvýšil hlas Brumbál, až sebou Snape trhl.

„Nic jen mám strach o dceru." Odpověděl chladně.

„Pokud vím Severusi, hledá ji celý řád i pár bystrozorů." Vmísila se do hovoru McGonagallová.

„Prostě mám o ni strach." Řekl úštěpačně.

„Jo tak jenom strach, ty si myslíš, že bych ji taky neviděla ráda v pořádku? Měl jsi říct, že přežila pomohla bych ti." Brumbál hleděl na jejich rozepři, ale ničemu nerozuměl.

 

O několik dní později, našel McGonagallovou se Snapem v jedné prázdné učebně.

„Ptala jsem se všech, ale nikde ji nikdo neviděl." Ozvala se rozhožtěně McGonagallová.

„Vím, jen mi nejde u Pána zla do hlavy ta místnost. Proč nás tam nepustí. A proč má tak blbé otázky." Povzdechl si. McGonagallová k němu přistoupila.

„Uvidíš, bude v pořádku."

„Minervo, jestli se jí něco stane tak skoncuji z životem. Je to poslední co mě tu drží."

„Severusi, o něco se pokus a vlastnoručně tě uškrtím." Byla naštvaná. Raději Brumbál potichu vycouval ze třídy a šel k sobě.

 

Včera našel v noci Severuse na astromické věži, jak se snažil podřezat žíly. Byl na dně. Jeho dcera pro něho byla vše. Když se to dozvěděla Minerva tak mu vyliskala a nazvala ho PAKEM. Že si nikdy nezasloužil, aby se Eleonor na něho aspoň pousmála. To mu dodalo další věc, proč pokračovat v životě.

 

Severusi, co mi tak důležitého skrýváš, že Minerva, v této věci ti dokáže líp pomoc než já. Ach kdybych…

Pak uslyšel před sebou bolestný vzdech. Přidal do kroku, našel tam ženu. Byla zabalená v roztrhané dece a jak si všiml byla nahá a taky s ní někdo moc pěkně nezacházel.

Vzal ji do náručí a ženě unikl bolestný povzdech.

„Klid už jsi v bezpečí." Rychle s ní došel na ošetřovnu a zavolal Poppy.

„Co se děje Albusi? Proboha." Zděsila se, když uviděla ženu.

„Mohla bys jí pomoct? Našel jsem ji na kraji Zapovězeného lesa."

„Jistě. Nech mě samotnou, potřebuji klid na práci." Brumbál odešel.

Poppy opatrně sundala ze ženy deku a málem děsem vykřikla. Viděla hodně, ale tohle bylo i na ni moc. Kam se jen podívala byly jizvy a zaschlá krev. Začala jí ošetřovat rány. Po dvou hodinách konečně skončila. Některé staré jizvy se daly odstranit, ale mnoho jich zůstalo. Jediné kde neměla jizvy byl obličej. Teda až na jednu, ale ta byla hodně stará. Jistě od nějakého úrazu. K pravdě se přiblížila blíž než myslela.

Zavolala Brumbála a s ním došla i McGonagallová a Snape. Snape byl jako chodící mrtvola, proč ho sem tahá. Myslel si v duchu.

„Albusi, nevíš kdo to může být? Je ve strašném stavu. Musíme počkat až se probere." Všichni stáli před zataženou postelí.

„Ne, nevím Poppy, dostane se s toho?" zeptal se Brumbál.

„Fyzicky určitě, ale psychicky. To se nedá říct, ale jistě nějaké následky to bude mít." Posteskla si Pomfreyová.

„Kolik jí tak může být?" zeptala se McGonagallová, která stejně jako Snape, ženu ještě neviděli.

„Víc než osmnáct jí nebude." Znova ten povzdech. Ze zatažené postele se uslyšeli jak se někdo hýbe. Poppy se vydala k pacientce a ostatní čekali dokud je nezavolá. Nechtěli ji když tak víc vyděsit.

„No tak klid slečno, jste v bezpečí. Prosím musíte se uklidnit." Dívka se před ní sunula pryč. Už hrozilo, že spadne z postele. Tak Poppy raději odstoupila. Ustrašenýma očima ji pozorovala. Kolena si přitáhla k bradě. Pomfreyová si byla jistá, že ji někdo znásilnil a tak ji nechtěla děsit ještě víc.

Nechala ji samotnou a vrátila se k profesorům. Pro jistotu nechala mírně poodhrnutou zástěnu, aby na ni viděla.

„Bojí se a vypadá to že mi nerozumí." Pomfreyová se podívala na všechny tři.

„Proboha." Snape se skácel k zemi, když uviděl ženu. Poppy ho rychle probrala, celý měsíc starostí o dceru a hladovění a teď ten šok se na něm už podepsal.

Jakmile se probral tak vyrazil i přes protesty Pomfreyové k dívce. Ta ho prozatím nepoznávala. Byla v totálním šoku.

Snape zůstal stát v určité vzdálenosti a znakovou řečí ji naznačil. (Kurzívou je znaková řeč)

„Elizabeth, to jsem já, tvůj otec. Neboj se, už ti nikdo neublíží." Ostatní na něho hleděli jako na zjevení. Když ho uviděl, tak se mírně uklidnila, postoupil o krok, až se dostal k posteli. Dívka se mu vrhla do náruče a rozplakala se.

„Severusi, ty ji znáš?" Podivil se Brumbál.

„Ano, je to má dcera Elizabeth. A Poppy měla pravdu, že jí nerozumí. Je v šoku a nedokázala odezírat. Je hluchá." Severusovi začali stékat slzy po tváři. Při tom ji držel v náručí a dívka se k němu tiskla.

„Ne nepřibližujte se, mohli by jste jí ještě víc vyděsit." Zarazil Pomfreyovou Snape. Ta na něho překvapeně dívala. Věděla, že měl ženu, ale o jeho dceři se dozvěděla až na radě Řádu. Ale to, že je hluchá jim neřekl.

„Severusi, musím ji ošetřit."

„Poppy, teď bys ji jenom vyděsila. Nechte nás prosím o samotě." Podíval se všechny. Brumbál s McGonagallovou jen kývly a odešli. Pomfreyová ještě chvíli stála a pak mu vtiskla do ruky lahvičku s lektvarem.

„Je to jen uklidňující lektvar." Když viděla jeho překvapený pohled.

 

Brumbál i McGonagallová došli do ředitelny, kde se posadili do křesel ke krbu.

„Albusi ty jsi věděl, že má hluchou dceru?"

„Ne, nevěděl. Taky jsem nevěděl proč se před tím měsícem málem zhroutil, ale teď mi to všechno do sebe zapadá. Proto měl o ni takový strach. Když mi říkal, že jí může něco stát, že je ještě rozhozená z toho, že jí zemřel pes. Tehdy jsem ho nepochopil jak to myslí. Ale teď jsem si jistý, že to byl asistentský pes. Taky vím proč nestudovala v Bradavicích, ale v Rakousku. Je tam totiž kouzelnická škola pro neslyšící."

„Víš kdo je její matka?"

„Ne o tom se nechtěl bavit, prej zemřela při porodu. Nechtěl jsem ho rozrušit ještě víc než byl." Posteskl si Brumbál.

„Albusi, myslíš že ji unesl ty-víš-kdo?"

„Obávám se, že ano, nebo někdo z jeho přisluhovačů. Severus říkal, že Voldemort někam pořád mizí a do jednoho pokoje jim zakázal přístup poslední měsíc. Asi už taky víme proč se choval tak divně." V Brumbálových očích už nebyly jiskřičky. McGonagallové stekla slza.

„Proboha, jak ji ale dokázal před světem utajit?"

„Vychovávala ji jeho matka, ale ta před dvěma lety zemřela. Proto asi celé prázdniny trávil mimo Bradavice. I když tu měl práci."

 

Trvalo ještě hodinu, než ho Elizabeth pustila, aby s ní dokázal mluvit znakovkou.

„Elizabeth, kde jsi byla?"

„Nevím, unesl mě nějaký muž …" znova se rozplakala.

„Měl červené oči a … bylo to stašné." Ruce se jí třásly a Snape sotva poznal co mu říká.

„Tati, že budeš už se mnou."

„Ano neboj se holčičko, bude to v pořádku." Jen zakroutila hlavou.

„Bojím se, on to ze mě dostal, že jsem tvá dcera. Prosím tati, že zůstaneš se mnou a nikam neodejdeš. Mám už jenom tebe co babička zemřela."

Rychle ji objal. Dlouho ještě tak setrvali, než mu usnula vyčerpáním v náručí. Opatrně ji položil a zakryl. Pak odešel za Pomfeyovou. Ta nad něčím přemýšlela tak se jí zlehka dotkl ramene, aby na sebe upozornil.

„Severusi, tohle mi nedělej, víš jak jsem se lekla."

„Promiň Poppy, chtěla jsi se mnou mluvit?"

„Ano, jedná se … jak vlastně se jmenuje tvá dcera."

„Elizabeth." Povzdechl si a posadil se do křesla naproti ošetřovatelce a schoval tvář do dlaní.

„Severusi, myslíš že bych se k ní mohla přiblížit."

„Ne, to teď nepůjde, je v šoku. Jen by jsi ji vyděsila ještě víc. Pán zla to ví, že je má dcera. Proto ty jeho otázky na moji osobu." Poslední dvě věty si řekl jen pro sebe, ale nahlas. Asi si to neuvědomil.

„Severusi, na vypij to."

„Nechci to, budu se muset k ní vrátit."

„Počkej, je tu ještě jedna věc."

„Jaká? Neděs mě."

„Je … Elizabeth je těhotná."

„Proboha, to nestačí, že už tam má těžký život. Doufám že se o nic nepokusí. Jak dlouho je těhotná?"

„Jak to myslíš Severusi?" zděsila se Pomfreyová.

„Když ji bylo pět srazilo ji auto a málem zemřela. Od té doby měla svého  asistenského psa, ale ten před měsícem a půl zemřel na stáří a ona už dalšího nechce. Jak dlouho je těhotná?" Zeptal se netrpělivě Snape.

„Tři týdny." Vydechla Pomfreyová.

„Severusi, potřebovala bych ji ještě vyšetřit, ale musí být při vědomí, abych věděla, jestli ji někde něco nebolí." Ozvala se Pomfreyová, když chtěl Snape odejít.

„Ví to?" Optal se jí místo odpovědi.  Jen zakroutila hlavou na znamení, že to neví. Vstal a vydal se za Elizabeth. Ta prožívala právě noční můru.

Jemně s ní zatřásl. Ta se jen vyděšeně dívala kolem sebe, ale když uviděl svého otce tak se uklidnila.

„Elizabeth, musím ti něco říct …Au" chytil se za levé předloktí.

„Ne, nechoď tam, prosím nechci tě ztratit." Začali jí téct slzy.

„Musím, ale prvně ti chci říct, prosím jen se nerozrušuj. …Jsi těhotná." Elizabeth se zkroutila do klubíčka a plakala. Chvíli ji ještě hladil, ale pak se zvednul a odešel.

 

Přemístil se rovnou před temný hrad a vydal se rychlou chůzí dovnitř.

Procházel ztemnělými chodbami až stanul před velkými vyřezávanými dveřmi. Zhluboka se nadechl a vstoupil.

„Á Severusi, no konečně, kde jsi se tak dlouho coural." Zasyčel na něho.

„Omlouvám se Pane." Poklonil se a políbil mu lem hábitu.

„Zdržel mě Brumbál." Zalhal a doufal, že to bude přesvědčující.

„Opravdu? Jak to, že jsi mi neřekl že máš dceru?" zahřměl, až sebou Severus cukl a ostatní smrtijedi taky.

„Pane, nežila se mnou. Vychovávala ji má matka, když žena při porodu zemřela." Mluvil ledově a nenávistně.

„Opravdu, ale od ní vím že tě mám moc ráda."

„To možná, nevím, moc si s ní nepokecám, je hluchá." Na Voldemortově tváři se zračilo překvapení.

„Tak proto reagovala jen na nějaké věci." Usmál se ledově.

„Víš kde se teď nachází?" zeptal se ještě ledověji až Snapeovi proběhl mráz po zádech.

„Ano, je v Bradavicích, Pomfreyová ji dává tak měsíc. Pořád se neprobrala."

„Zajímavé a jaký ty máš na to názor? Jako kurva mi posloužila velmi dobře."

„Žádný Pane, zabila Eleonor." Nehnul brvou, ale přitom uvnitř křičel nenávistí a bolestí.

„Zajímavé, ale trest tě nemine. Crucio." Zhroutil se v hrozných bolestech.

04.02.2013 19:27:32
Vinka

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4113 | 35%)
Ne (3792 | 33%)
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one