bg02ag.png

Další pacient

 

Elizabeth byla stočená do klubíčka a plakala. Věděla že možná svého otce viděla naposledy. Pomfeyová se ji snažila utěšit, ale nic nezabíralo. Jen plakala. Pak tam vstoupil Brumbál a přešel k ženám.

„Poppy," promluvil tak, aby na něj Elizabeth neviděla, „našli jsme Severuse, je v hrozném stavu. Leží u sebe, nechci Elizabeth ještě víc rozrušit. Já tu s ní zůstanu."

„Elizabeth." Mírně se jí dotkl, aby na sebe upozornil. Jediná otázka byla, kde je její otec. Teď jí bylo jedno, jestli je v pokoji s mužem sama nebo ne. Jindy by začala strašně vyvádět a hlavně by to její psychice moc neudělalo dovře.

 

Dny ubíhaly, Elizabeth dokázala vydržet v přítomnosti muže sama, ale pořád se k ní nesměl přiblížit. O Snapeovi to dokázali před ní tajit skoro 3 týdny, ale potom jednou sledovala Pomfreyovou do podzemí. Byla docela v pořádku, jen nedokázala ještě rychle chodit. Rychle se zadýchala, a pak se jí dělali mžitky před očima. Na to ale teď nehleděla, Pomfreyová byla den ode dne unavenější, i když měla na ošetřovně jen jednoho pacienta Elizabeth, tak často někam odbíhala.

Jakmile dorazila do podzemí, všimla si pootevřených dveří, potichu do nich vstoupila, ale když uviděla svého otce, který jen tak tak žil, zakřičela a zhroutila se. Bylo to pro ni jako by měl každým okamžikem zemřít.

Když k ní Pomfreyová přistoupila, zjistila že krvácí. Rychle ji přenesla na ošetřovnu a ošetřila. Když tam vstoupil Brumbál, tak oznámil Poppy, že se Severus konečně probudil.

 

Elizabeth zatím ležela na ošetřovně, i Severus se první ptal na svou dceru. Jakmile mu Poppy oznámila, že se zhroutila když ho viděla, tak se rozštílil:

„Jak jste ji sem mohli pustit." Zoufal si.

„Jdu za ní." Už se zvedal, ale zranění mu v tom zabránila. „K sakru."

„Severusi, lež za chvíli tě přeneseme na ošetřovnu. Bude ti tam líp a já se tolik nenaběhám." Zatlačila ho zpátky do postele Poppy.

„Zatím jsi mi Poppy ještě neřekla jak je na tom." Poppy posmutněla a odešla. Severus zmoženě ležel ve své posteli a hleděl do stropu. Jak Poppy řekla, za hodinu došel Brumbál a naložil ho na nosítka a přesunul ho na ošetřovnu. Tak aby ho nikdo neviděl.

Elizabeth ležela na své posteli a klidně oddechovala. Dali ho hned vedle a Pomfreyová mu namazal šrámy hojící mastí, a pak mu dal ještě několik lektvarů.

„Poppy, proč jsi mi neodpověděla. Proč je vlastně Elizabeth spí, zhoršil se snad její stav?" strachoval se

„Víš Severusi, když tě uviděla, tak složila se," na chvíli se odmlčela a podívala se na Elizabeth „to vypětí, ona potratila Severusi. Bojím se jak na to zareaguje. Částečně se smířila s tím, že bude mít dítě, ale teď." Odešla k sobě a nechala ho tam s jeho dcerou. Smutně se na ni podívala.

Severus si taky povzdychl, tolik si toho už vytrpěla, proč ona. Běhalo mu v hlavě. Pak si všiml, že se Elizabeth probírá.

 

Vstal a těžkopádně si k ní přisedl. Držel ji za ruku a čekal dokud se neprobere úplně. Elizabeth se zmateně rozhlížela, vždyť byla u otce, co dělá zase na ošetřovně. Cítila, že ji někdo drží za ruku, tak se otočila se na otce, který se mírně usmíval. Sice mu nebylo ještě dobře, ale vypadal docela v pořádku, až teda na ty jizvy, které se mu pomalu hojí díky péči madam Pofreyové.

„Jak je ti?" zeptal se znakovou a přidržel ji v posteli.

„Musíš ležet." Usmál se na ni.

„Jak je ti tati, hrozně jsi mě vyděsil." Odpověděla mu otázkou

„Už líp Elizabethko, víš musíš ležet, protože jsi to dítě přišla. Bylo toho na tebe moc poslední dobou. Uvidíš, všechno bude zase v pořádku." Elizabeth se mu vrhla do náruče a tam se rozplakala. Nedařilo se mu ji utěšit, pak se nakonec utišila, ale dál se k němu tiskla. Odmítala ho pustit, jako by se bála, že zase někam odejde a ona ho ztratí na vždy. Držel ji tak dlouho dokud mu v náručí neusnula. Toho využila Pomfreyová a přitočila se k nim, aby ji uložila, přece jenom Snape ještě neměl tolik síly. Byl za to rád, každý pohyb mu způsoboval nesnesitelné bolesti, ale na ty zase tolik nehledě.

„Tohle vypij, uleví se ti mírně od bolesti. Jak to vzala Severusi?" podívala se na spící dívku.

„Bude potřebovat čas a hlavně klid. Bylo toho na ni teď moc." Podíval se stejným směrem jako ošetřovatelka.

 

Elizabeth nesměla stát ještě další dva dny. Za ty dny se Snape dal skoro úplně do pořádku a vypadal už i jako člověk, jen jedna jizva mu zůstala a ta se lehce skryla ve vráskách na čele. Hlavně nejdůležitější bylo, že mu přestaly ty bolesti.

Pomfreyová je pustila společně, oba se první vydali do ředitelny, protože s nimi chtěl mluvit Brumbám.

„Á Severusi, Elizabeth, jak se daří."

„Děkuji pane řediteli, dobře." Odpověděl Snape, mezi tím se Elizabeth rozhlížela po pracovně až jí padl zrak na fénixe.

Opatrně k němu vztáhla ruku a když vypadalo, že se nechá pohladit, tak se zlehka dotkla. Hladila ho po krásné hlavě. Nevšímala si okolí.

„Jak to snáší Severusi."

„Špatně, v noci má noční můry a nechce ani moc jíst. Bojím se o ni, ale tady zůstat nemůže. Musí být někde, kde bude mít klid." Povzdechl si.

„Tak ji pošleme na ústředí, je tam Molly ta se o ni postará."

„Pane řediteli, ale uvědomujete si, že ona umí odezírat jen velmi málo a to nesmí být v šoku?" začal protestovat. Nelíbilo se mu, že by měl nechat svou dceru s Blackem v jednom domě.

„Ano Severusi, uvědomuji si to velmi dobře. Ale ona potřebuje někoho, kdo se o ni postará a pokud vím tak ty zrovna nemáš moc času. Alespoň se přiučíme nové řeči." Podíval se na něj přísně přes brýle.

Snape si jen zhluboka povzdechl. Když ho chytla za ruku jeho dcera. Otočil se na ni a podíval se do očí.

„Přestěhujeme tě na štáb Fénixova řádu, tam budeš v bezpečí. Jinak jsi pro svět mrtvá."

„Nerozumím ti, proč to děláš, já chci zůstat s tebou. Prosím tati, neodháněj mě. Jsi poslední kdo mi zbyl." Začaly jí téct slzy po tvářích.

Stáhl si ji na klín a ona se mu uvelebila v náručí. Potichu plakala.

„Pane řediteli, kdy oznámíte, že zemřela rukou Pána zla."

„Hned zítra, takže musíme Elizabeth přestěhovat ještě dnes. Pokud možno okamžitě, jestli to půjde." Podíval se Brumbál na dívku, jak se choulí v náručí svého otce.

„Souhlasím, ale asi tam budu s ní muset chvíli zůstat. Elizabeth není zrovna zvyklá, aby tak často měnila prostředí. Ještě, když tam bude zavřená a opravdu tam bude Molly?" podíval se na nadřízeného podezřívavě.

„Ano, jak jsi ležel tak v tu dobu bylo zničené Doupě, naštěstí tam zrovna nikdo nebyl. Tak teď všichni bývají na štábu." Pověděl mu smutně Brumbál. Tolik lidí už v této válce přišlo o domov, rodiny a dokonce i o život někteří.

„Dobrá tedy." Rezignoval Snape.

„Máš tu nějaké její věci, ať si je sbalí, když tak ostatní jí pak doneseš, za hodinu je porada. Tvá dcera jde pod ochranu řádu. Tam ji představíš, třeba by nám mohla i něco důležitého povědět." Usmál se na vyděšenou Elizabeth Brumbál.

„Tati, o čem jste se přesně bavili, moc jsem nerozuměla." Řekla na hlas.

„Za hodinu bude porada a tam tě představím, do té doby si musíš sbalit věci. Neboj se, zítra tě prohlásíme za mrtvou a už dnes jdeš pod řád. Budeš hlídaná osoba." Mírně posmutněl. Elizabeth přikývla. Pak ho Elizabeth objala a poslala mu myšlenku: „Budeš tam se mnou?" „Jen občas, musím učit." Elizabeth znova přikývla a odešla s nikým se nerozloučila a prostě jen tak odešla. Brumbál mírně se tomu podivil, ale nic neříkal.

„Vysvětlil jsi jí všechno Severusi."

„No dá se říct že ano. Ale nevím jak se bude chovat, za několik hodin ztratí své kamarády a dojde do cizího prostředí, kde bude sama mezi cizími."

„Ale Severusi, znáš Molly." Usmál se Brumbál.

„No právě. Elizabeth není zvyklá na nějaké moc objímání. U nich to značí, že se s ní loučí nebo vítají, ale nikdy nepoznala mateřskou lásku. Bohužel. Matka se jí snažila nahradit lásku, ale nešlo jí to moc. Elizabeth ji vždy brala jen jako babičku." Posmutněl Snape.

04.02.2013 19:27:17
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one