bg02ag.png

Vánoce a trápení

 

Elizabeth seděla s nimi v kuchyni, ale prozatím nic neříkala. Děti po ní pokukovali a hlavně Fred. Hrozně se mu líbila, ale trochu ho zaráželo, že když na ni mluvil tak nic neodpovídala. Sírius se při jeho snahách velice bavil, ale nikdo z dospělých u stolu nic neříkal. Tonksonová se bavila o něčem s Remusem. Molly se bavila s Ginny a Hermionou, jen Elizabeth se na nikoho nedívala a předpisově, podle etikety, jedla.

Ron a Harry ji pozorovali a hrozně se divili, jak to vůbec tak dokáže jíst, koho k sakru se jen ta holka tolik podobá. To ovšem ještě nevěděli. Nikdo nic neříkal, mimo Rona, Harryho, Freda (který málem ani nejedl jak nad Elizabeth slintal) a George. Všichni čtyři ji pozorovali. Elizabeth toho byla vědoma, moc jí to sice dobře nedělalo, ale nechtěla zvednout pohled, nechtěla se s nimi bavit, měla strach. Sama sice nevěděla z čeho, ale něco uvnitř ji svíralo.

V duchu se jen modlila, ať už skončí večeře a bude moct jít nahoru, kde počká dokud nedojde její otec. To se jí ovšem nepoštěstilo. Jakmile chtěla odejít, zastavila ji Molly.

Mírně se jí dotkla ruky, aby na sebe upozornila. Sice základy ve znakové řeči už měla, ale byla raději, když Elizabeth odezírala.

„Počkej představím tě ostatním." Elizabeth se na ni ztrápeně podívala, pohledem jí naznačovala, že nechce.

„Pojď nebude to nic strašného." Usmála se Molly a vedla ji zpátky ke stolu.

„Takže mládeži, chci vám představit Elizabeth Sna…" Elizabeth, ale do Molly mírně žduchla, aby to neříkala. Zasekla se a podívala se na ni. Elizabeth sklonila hlavu, nebylo jí tolik pohledů příjemných.

„Tak za první, nesnáší dotyky, takže ji prosím neděste, když s ní budete chtít mluvit, musí vám vidět na pusu, pokud tedy neumíte někdo perfektně znakovou řeč." Ukončila to Molly.

„Pani Weasleyová ona je hluchá?" zareagovala okamžitě Hermiona.

„Ano Hermiono, zažila mnoho zlého a tady se ukrývá, takže je zákaz o ní se kdekoli mimo ústředí zmiňovat. Rozuměli jste všichni dobře?" na každém se zastavila přísným pohledem, děti rychle přikyvovali. Molly se opět lehce dotkla Elizabeth a ta pochopila, že se jí budou všichni představovat.

„Tohle jsou mé děti, Ginny nejmladší, Ron, Fred ten co slintá," podívala se na něho přísně matka, „Georg jeho dvojče, Harry Potter a Hermiona Grangerová jejich kamarádi." Usmála se Molly na všechny.

„Ráda vás poznávám." Promluvila poprvní od oby co děti dojely z Bradavic. Došla sice na večeři, až ji zavolali, protože po tom zákroku byla často ještě unavená, teda z toho lektvaru.

„Prosím omluvte mě, půjdu si lehnout." Paní Weasleyová jenom kývla a Elizabeth rychle odešla. Hned po jejím odchodu se v kuchyni rozpoutal divoký rozhovor.

 

„Síriusi, kdo to vlastně je?" zeptal se hned Harry Síriuse, který mu vždy poskytl nějaké ty informace, i když ostatní před ním tutlali.

„Dívka, která si prožila velice moc špatného a vůbec si to nezaslouží. Je to naprostý anděl." Povzdechl si Sírius. Ano po čase se dozvěděli, co se Elizabeth stalo a proč se chová jak se chová. Spíše se to dozvěděli, když se opět hádal Severus se Síriusem. Brali pro to na ni ohled. Nejvíce se tam bavila s Tonks a paní Weasleyovou. Tonks uměla trochu líp, než paní Weasleyová znakovou řeč. 

„Jak moc prožila a proč nechtěla, abychom znali její přímení?" zeptala se zase Hermiona.

„Bojí se, že by jste ji odsoudili." Podívala se na ně přísně Tonksonová. Nikdo z dětí ji ještě nikdy neslyšel, tak vážně mluvit.

„Proč, je snad dcerou Voldemorta?" zeptal se posměšně Harry. Dospělí se ovšem nesmáli a pár z nich sebou trhlo.

„Harry musíš pochopit, že ona žila celý život jen se svou babičkou, otce vídávala jen občas. Má ho strašně ráda a není dcerou Voldemorta." Zarazil ho dřív Sírius než stačil říct něco dalšího. Protože chlapec se nadechoval k další otázce.

„Tak čí je to tedy dcera, podle vašich výrazů ho známe všichni." Podíval se na svého otce Fred. Pan Weasley si vyměnil pohled se svou ženou a pak pohlédli na Síriuse a Remuse.

„No víš Frede," začal opatrně Lupin „prosím neodsuzujte ji dřív než ji poznáte. Slibujete mi to. Hlavně ty Harry!" podíval se na chlapce, který přežil.

„Proč zrovna já?!" začal se čertit Harry.

„Protože je to dcera Snape." Podíval se na svého kamaráda Rémuse Sírius.

Všechny děti hleděli s otevřenými pusami.

„Vy jste věděli, že má ten umaštěnec dceru." Ozval se ke všemu údivu Ron.

„Ne, nikdo to nevěděl pane Weasly a vyprošuji si, aby jste tak mluvil před Elizabeth!!!" zavrčel nenávistně Snape, který právě vystoupil z krbu. Ron zrudl a sklopil pohled k zemi.

„Jinak přeji dobrý večer. Molly, kde vlastně je Elizabeth?" otočil se na ženu Snape.

„Nahoře, není ji asi ještě nejlíp." Usmála se na něj. Práskl za sebou dveřmi a vydal se nahoru.

 

Severus Snape vyšel nahoru a pomalu vstoupil do dceřina pokoje. Byla tam tma, jen temná silueta seděla u okna a pozorovala hvězdy. Nechtěl ji děsit, proto rozsvítil trochu hůlku a tím na sebe upoutal dceřinu pozornost.

„Tati." Vykřikla a vrhla se mu do náruče. Po chvíli ho konečně pustila a on si s ní mohl promluvit. Rozsvítil všechny svíce v pokoji a posadili se u krbu do křesel.

„Jak jsi měla po celou tu dobu co jsem tu nebyl."

„Docela dobře, jen jsem ještě pořád unavená."

„Neboj Poppy mi říkala že to dopadlo všechno dobře."

„Já vím." Usmála se na něj.

„Proč se schováváš v pokoji?" zeptal se náhle.

„Nemám z nich dobrý pocit, až zjistí že jsem tvoje dcera…" zakroutila hlavou, ale větu nechala vyset ve vzduchu.

„Oni to už vědí, vedli dole velice zajímavý rozhovor." Snape se usmíval od ucha k uchu, když viděl ty překvapené obličeje i dospělých.

„Jaký?" vyzvídala Elizabeth.

„Jen ten Ronald se zase předvedl, počkej někdo klepe." Vstal a prudce otevřel dveře.

„Emh," lekla se Ginny „mamka Vám posílá tady večeři a chci se omluvit za bratra on je totiž pako a nic mu nedochází dosti rychle." Usmála se na profesora lektvarů.

„Děkuji." Už chtěl zavřít dveře, ale Ginny mu v tom zabránila.

„A mám se zeptat, jestli Vaše dcera si nedá koláč s námi dole?"

„Nevím zeptejte se jí sama slečno Weasleyová." Odstoupil ode dveří a nechal malou zrzku aby vešla. Ta zůstala stát s pusou do kořán.

Stěny světle modré, které se prokládaly s odstínem světlé červené, nábytek byl z ořechového dřeva. Byl tam psací stůl, který vypadal starodávně, u něho stálo pohodlná židle, pak tam byla velká postel bez nebes se světle modrým povlečením. Na zemi byl červeno modrý koberec s vysokých chlupem a křesla byla zbarvena do červena až Černé. Pak tam ještě byla velká skříň, malá knihovnička a kosen. Na kterém byla váza s lučními květinami.

Celý pokoj krásně do sebe zapadal a byl velice útulný.

„Ehm … slečno Weasleyová pokud se nepletu tak jste došla, aby jste se zeptala na něco mé dcery?" jejím výrazem se oba bavila.

„Jo, tedy ano. Co, ano." Mluvila ještě dosti vyjevená z toho jak ten pokoj vypadá.

„Mamka se ptá jestli by sis nedala s námi koláč a kakao?" otočila se Ginny na dívku, která stála u křesla.

„Nějak jsem nerozuměla konci, tati mohl by jsi mi to říct ve znakovce." Až teď si Ginny uvědomila, že ke konci mírně se od ní otočila a dál se rozhlížela.

„Molly se ptá, jestli nechceš koláč a kakao, máš dojít dolů, ostatní tě chtějí poznat." Vysvětlil jí rychle Snape.

„Prosím vyřiď tvé mamince, že velice děkuji, ale dnes se do mě nevleze už ani kousíček." Usmála se na Ginny Elizabeth. Ginny se její hlas velice líbil, zněl jí jako hudba.

Znova osaměli, povídali si ještě dlouho do noci a pak se oba uložili ke spánku. Severus měl jako obvykle pokoj hned vedle. Už dlouho to bylo, co Elizabeth nepotřebovala, aby s ní byl někdo v pokoji. Pokoje měli s otcem propojené dveřmi vykouzlenými, takže měla pocit, že je velice blízko.

 

Dole v kuchyni

„Mami vzkazuje ti, že už má dost." Usmála se na svou matku Ginny.

„Myslím Ginny, že tak to neřekla?" zamračila se mírně paní Weasleyová.

„Tak ti to ocituji: ‚ Prosím vyřiď tvé mamince, že velice děkuji, ale dnes se do mě nevleze už ani kousíček.'" podívala se na svou matku. Molly v tom poznala slova Elizabeth vždy se chovala uhlazeně. Jedla tak jak se má podle etikety. Chovala se jako by byla v lepší společnosti, i když to byla normální holka.

„Mio, kdybys viděla ten její pokoj." Hvízdla Ginny a posadila se k hnědovlasé holce.

„Proč, co s ním má." Zeptala se ze zájmem Hermiona, protože kluci se bavili s Remusem a Síriusem o famfrpálu.

„Má ho modro červený, nábytek, jaký jsem ještě neviděla. No prostě to tam vypadá jako velmi vkusně zařízený obývák s ložnicí, ale přesto hrozně útulně to tam na tebe působí." Zasnila se Ginny.

„Tak to holky počkejte až uvidíte zítra celý dům." Usmála se Tonksonová, která si k nim přisedla.

„Jak to myslíš Tonks." Ozvala se Hermiona.

„No že tady Molly, všechny co mohly a měli čas vždy hnala do práce. Vím, že Sírius to do teď hrozně nese. Molly totiž byla schopná ho vytáhnout v šest z postele a že se jde uklízet. To je ale vedlejší. Hlavní je to, že Elizabeth má vynikající vkus, celý dům jenom září. Dokonce něco řekla i té babizně na obraze a ta když ji uvidí tak se k ní chová slušně, tedy částečně i k nám. Jo a Kratůra, ten poslouchá jenom ji. Sírius to ze začátku dost žralo." Začala se Tonks smát.

„Co mě mělo žrát?" ozval se Sírius, když uslyšel své jméno.

„Jen to že Kratůra tebe neposlouchá a Elizabeth se klaní až k zemi." Začala se smát naplno Tonksonová.

„Jo tohle, nechápu jak to dokázala, ale ten dům no však zítra uvidíte. Jo nedivte se, upravila i vaše pokoje, ale prej si je máte změnit podle toho jak to vám bude vyhovovat." Usmál se na ně Sírius a dál si jich nevšímal.

Obě hleděli s mírně pootevřenými pusami.

„To jako chcete říct, že dům je celý uklizený a změněný?" zeptala se Hermiona když se zpamatovala.

„Ano, ale ještě chybí podkroví, pár pokojů v posledním patře." Usmála se paní Weasleyová. Dlouho se ještě bavili o tom jak to tu všechno probíhalo. Dokud je všechny paní Weasleyová nezahnala spát. Všichni byli tak unavení, že rovnou si lehli ani si pořádně neprohlíželi pokoj jak vypadá, kde spali.

 

Druhý den jak byla Elizabeth zvyklá vstala v šest hodin a vydala se do kuchyně, kde předpokládala, že tam bude paní Weasleyová, ale to se mýlila, našla tam Remuse a Síriuse jak spí na stole.

„Pane Lupine, pane Lupine vstávejte." Budila ho Elizabeth. Lupin se s klením probudil a tím probudil i Síriuse. Pak se oba chytly za hlavu a podívali se po Elizabeth.

„Nechci nic říkat, ale nedáte si někdo trochu polévky a lektvaru proti kocovině?" zeptala se s úsměvem Elizabeth, ale to už tam vcházela paní Weasleyová v županu a za ní její otec, který byl už upravený.

Oba se zarazili a nechápavě se dívali po kuchyni. Na stole byly asi dvě flašky od Ohnivé whisky a nedopitá flaška vodky. Oba nocležníci se drželi za hlavy a skuhraly.

„Tati, mohl by jsi dojít do laboratoře, jsou tam ve skříňce lektvary proti kocovině, já prozatím udělám trochu polévky." Usmála se na otce a otočila se k plotně.

Celý den jinak probíhal v poklidu, jenom ti dva výtečníci nesměli dojít na oči Molly. Taky jí ani nechodili, raději vyhlédavali svou postel, kde dospávali deficit z noci.

 

Konečně byl štědrý den. Molly se už na ně nezlobila a celý den lítala kolem plotny. Když nastala večeře všichni zasedli ke stolu. Jen dva se nevrhli na jídlo, ale prvně se pomodlili. Byl to obávaný profesor lektvarů Severus Snape a jeho dcera Elizabeth. Všichni z prve se divili co to dělají, ale nijak to nekomentovali. Oba seděli v klidu, s nikým nemluvili. Elizabeth byla čím dál tím víc smutná. Budou to první Vánoce, co nebude moct jít na hrob své maminky. Otec by ji tam velice rád vzal, ale bylo by to pro ni velice nebezpečné, nechtěl riskovat, kdyby ji tam někdo viděl.

Oba se vydali do svých pokojů hned po večeři a zavřeli se v nich. Ostatní se vesele dole bavili a ani si nevšimli, že ti dva už odešly nebo kdy. Po nich se brzy vydali do pokoje Tonksonová s Remusem a po nich i děti. Ostatní tam ještě seděli.

 

První svátek Vánoční

 

Elizabeth se probudila a našla u postele velkou hromadu dárků. Ani si jich nevšimla pořádně a vydala se dolů, kde doufala, že zastihne ještě otce před odchodem. Měla štěstí, právě chtěl odejít. Když si jí všiml, tak počkal dokud k němu nesejde.

Elizabeth mu dala do ruky bílou růži a objala ho.

„Dej ji prosím mamince na hrob za mě." Plakala, pak utekla do pokoje, kde se zavřela a nikoho nechtěla k sobě pustit. Jediný Snape věděl proč. Byl to den jejích narozenin, ale také den kdy zemřela jeho žena a matka Elizabeth. Povzdechl si a odešel.

Molly bylo divné, že Elizabeth nedošla na snídani, už včera se chovala divně. Vydala se tedy za ní, ale narazila na zamčené dveře, které nešly otevřít. Nechala to být a vydala se zpátky do kuchyně.

Krátce před obědem se vrátil Severus ze hřbitova. Molly měla skoro všechno už přichystané k oslavě narozenin. Když Snape došel do kuchyně tak se zhrozil. ‚Ona to ví.' proběhlo mu hlavou.

„Molly mohl bych vědět, co se tu děje?" zeptal se dosti jiným hlasem, než ten co normálně používá, bylo mu jedno, že jsou tu i děti.

„Chystáme oslavu pro Elizabeth, když má ty narozeniny." Severus se přímo vyděsil, ona to opravdu myslí vážně.

„Nechci tě zklamat, ale Elizabeth to nebude příjemné." Podíval se na ni zkoumavým pohledem a čekal co mu na to odpoví.

„A proč by nebylo, dnes má osmnáct. Uvidíš bude se jí líbit." Usmála se Molly a dál zdobila dort na který se mlsně díval Ron.

„Nebude, my tento den neslavíme, vždy jdeme na hřbitov a pak si rozbalíme dárky. Nic víc." Povzdechl si Snape. Molly se zarazila v půli pohybu.

„Proč tak smutně, když jsou ty Vánoce." Měla sice trochu podezření co by to mohlo být, ale nikdy se Elizabeth o to ani slůvkem nezmínila.

„Protože dnes je to přesně osmnáct let, co zemřela má žena." Otočil se na podpatku a zmizel za dveřmi. Šel rovnou k Elizabeth do pokoje.

 

On je otevřel bez problémů, našel ji jak pláče do polštářů. Rychle k ní přišel a vzal ji jemně do náručí. Přitiskl si ji na hruť, aby cítila jeho tlukoucí srdce, už když byla malí tak jí to uklidňovalo. Houpal ještě dobrou hodinu, potom uslyšel klepání na dveře.

„Dále." Řekl mírně přidušeným hlasem. Do pokoje vešla jeho kolegyně profesorka McGonagallová. Pozdravili se jenom kývnutím.

04.02.2013 19:25:32
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one