bg02ag.png

Štáb a přijmutí

 

Elizabeth stála se sbalenou taškou, těch málo věcí, které tu měla. Stála v kruhové kanceláři Albuse Brumbála a tekly jí slzy.

„Já se bojím." Špitla.

Neboj." Řekl Severus a oba společně stoupili po Brumbálovi do krbu. Elizabeth nesnášela toto cestování.

Vystoupili z krbu a Elizabeth se zarazila. Celá kuchyň byla přeplněná nejrůznějšími lidmi. Pak si všimla jednoho muže se zjizvenou tváří a umělým okem.

Rychle se chovala za Snape a odmítala vylézt. Celá se chvěla. Neslyšela je a když na ně neviděla ani nerozuměla. (Stejně byla v takovém stavu, že by nedokázala odezírat. Moody ji až příliš vylekal.)

„Brumbále, kdo to je. Vždyť je to dítě." Ozval se Moody. Než stačil Brumbál odpovědět tak se ozval Snape.

„Je to má dcera Elizabeth a vy Pošuku jste ji vyděsil. Tak se laskavě zklidněte. Jinak pro ostatní je jí 17."

„Ty máš srabusi dceru?" ozval se Sírius.

„Vidíš mám, její matku jsem miloval. Bohužel zemřela při porodu." Otočil se na Elizabeth, protože ztrácel svou ledovou masku.

„Eliz všechno je v pořádku on ti nic neudělá."

„To přece není člověk. Ne já chci pryč, mě se tu nelíbí."

„Elizabethko, nikdo ti neublíží. Kdybys cokoli potřebovala tak řekneš té zrzavé paní a ona mi to vyřídí. Ano."

„NE prosím já tu nechci zůstat. Mě se tu nelíbí." Tekli jí slzy po tvářích. Severus ji rychle objal a povzdechnul si.

Pak se znova otočil na ostatní a všichni na něho přímo zírali. Teda mimo Brumbála a McGonagallové.

První se zpamatovala paní Weasleyová.

„Severusi, ona je hluchá." Přímo vyjekla.

„Ano, velice se bojí. Hlavně Moodyho. Takže se k ní nepřibližujte, stačilo pár minut a už je z vás v šoku." Musel ji donutit, aby kolem Moodyho prošla na volnou židli. Tlačila se ke zdi co nejvíc.

Celou poradu proseděla se sklopenou hlavou. Celá se chvěla a když se ji Snape chytil za ruku, tak spadla leknutím ze židle. Nestačil ji už včas zachytit.

Neboj se. To je v pořádku. Porada skončila, teď tě představím všem se kterýma tu budeš bydlet. Ano."

Zůstaneš tu se mnou. Tati, já se bojím. Že tu nezůstane ten muž." Znova jí tekly po tvářích slzy. Snape ji objal, dokud se neuklidnila, tak ji držel v náručí.

Mezi tím většina členů řádu odešla a zůstali tam jen ti, kteří tam bydleli a pár dalších.

„Severusi," dotkl se Brumbál jeho ramene „myslíš, že je v klidu? Měl by jsi ji představit, aby věděla s kým tu bude bydlet." Usmál se na vyděšenou dívku v jeho náručí. Ta se jenom víc přitiskla k otci.

„Elizabethko, představím ti je, ano." Dívka přikývla, ale odmítla se ho pustit. Pohladil ji po vlasech a mírně se na ni usmál.

„Profesora Brumbála znáš, tohle je paní Weasleyová, ti zrzouni cos zahlédla ve škole byly její děti, je moc hodná a výborně vaří." Usmál se na pani Weasleyová.

„Pani Weasleyová tohle je má dcera Elizabeth, odezírá, ale nesmí být v šoku. Jinak by jste se mohli dorozumět pomocí psaní. Mluvit umí, jen se bojí a stydí."  Znova ji pohladil po vlasech.

„Tohle je zástupkyně ředitele profesorka McGonagallová, ta tu nebydlí, ale tu znáš ze školy. Tady ten vyvrhel je Sírius Black. Majitel tohoto domu."

„Proč mu říkáš vyvrhel a on tobě taky nějak říkal, ale nerozuměla jsem." Snape se usmál.

„Pak ti to vysvětlím, Blacku, tohle je má dcera Elizabeth. Jestli jí něco uděláš tak si mě nepřej."

„Klid srabusi, nehodlám jí ublížit. Ahoj Elizabeth." Napřáhl k ní ruku. Elizabeth k němu napřáhla třesoucí ruku. Sírius ji přijal a mírně ji políbil na hřbet ruky. Ta na něho překvapeně hleděla.

„Tati, ale ty jsi říkal že je vy…"

„Ezabeth." Zamračil se na ni Snape. Jeho dcera sklopila hlavu poníženě, nechtěla otce rozzlobit.

„Hele srabusi, cos jí o mě řekl?" výhružně na něho zamířil hůlkou. Vycítila napjatou atmosféru, tak se vyděšeně tiskla k otci.

„Síriusi, schovej tu hůlku a to hned." Brumbál to řekl takovým tónem, že se nedalo odporovat.

„Jen jsem řekl, že jsi vyvrhel. Jestli tě to zajímá, teď ji přestaň děsit." Propaloval Blacka pohledem. Sírius se začal nekompromisně smát až skončil smíchy na zemi. Elizabeth na něho překvapeně hleděla.

Snape si Elizabeth mírně odvedl stranou a začal ji představovat i ostatní.

„Elizabeth, tohle je Remus Lupin, pozor na něho při úplňku."

„On je vlkodlak tati." Jen to konstatovala.

„Remusi, tohle je má dcera Elizabeth." Představil ji.

„Těší mě, rád tě poznávám Elizabeth." Usmál se Lupin. Podali si ruce, i když Elizabeth dosti třásla.

„I mě těší pane Lupine, je mi líto, že se Vám to stalo." Pronesla na hlas.

„Co?" nechápal Lupin, nevěděl co jí Snape řekl.

„Řekl jsem jí, že jsi vlkodlak." Odpověděl chladně. Lupin na něho hleděl jak na zjevení.

„Elizabeth tohle je Nimfadora Tonksonová, ale nechává si říkat Tonks, nemá ráda když jí někdo říká jménem." Upřesnil to Snape.

„Tonks, tohle je má dcera Elizabeth." Představil je.

„Těší mě Elizabeth, ráda tě poznávám." Taky si s ní podala ruku.

„Nechodíte náhodou s panem Lupinem, jste zajímavý pár. Vy jste jistě metamorfág." Tonksonová na ni překvapeně vytřeštila oči.

„Já ji nic neřekl, nezapomeň, že je hluchá, pohled znamená že ví o čem se lidé baví." Pokrčil rameny Snape.

„Ano máš pravdu Elizabeth." Otočila se na ni, aby viděla na její pusu.

Dál pokračovalo představování, pak všichni zasedli k večeři. Elizabeth potom pomohla sklidit ze stolu. Pak se vydala spolu s paní Weasleyovou a otcem do jejího pokoje. Když vešli do pokoje, Snape se chytil za předloktí.

„Ne tati, nechoď tam prosím. Mám o tebe strach." Rozplakala se Elizabeth. Rychle ji objal a pak se od ní odtáhl. „Neboj." Políbil ji na čelo a rychle odešel. Kdyby ji paní Weasleyová nechytila, zhroutila by se na podlahu. Držela ji v náručí. Ano ona jediná teda mimo Brumbála a McGonagallové věděli co se jí stalo. Než všechny představil, tak jí Brumbál ve stručnosti řekl co se jí stalo a jak by se měla chovat.

 Držela ji dlouho a pak když viděla že jí usnula vyčerpáním v náručí, uložila ji do postele a nechala jí tam svítit svíčku, kdyby se probudila, aby se nebála. Pak se ještě jednou na ni usmála a pohladila po vlasech a odešla zpátky do kuchyně.

 

„Jak je na tom Molly." Ozvala se McGonagallová.

„Teď spí, ale zhroutila se, když zjistila, že musí Severus odejít. Má ho velice ráda." Povzdechla si Molly.

„Ano vím Molly, ona neměla moc štěstí v životě. Stejně si myslím, že by kvůli ní toho měl Severus nechat." Podívala se smutně na plamen v krbu.

„Jak může mít takový slizoun tak milou a hodnou a hlavně krásnou dceru." Ozval se Sírius a upil máslového ležáku.

„Tys neznal jeho ženu Síriusi, Severus umí být taky milý a příjemný, jenže smrt jeho ženy Eleonory ho velice zasáhla, zemřela při porodu a málem s ní i Elizabeth, proto je taky hluchá. Došlo ke komplikacím, tehdy kdyby zemřela i Elizabeth tak nevím jak by to s ním dopadlo. Ona ho drží nad vodou a tolik se podobá Eleonor, jako by jí z oka vypadla. To jak jsi ho znával ve škole se po svatbě změnilo. Ukazoval city, pak se uzavřel a jedině Elizabeth ho dokáže přimět k úsměvu." Dokončila svou myšlenku McGonagallová. Všichni na ni hleděli jako na zjevení. Tohle nikdo nevěděl, jenom pár lidí, ani ti zase tolik.

Minerva si mírně odkašlala.

„Omlouvám se, ale budu muset se vrátit. Děkuji ti Molly za jídlo. Přeji zbytek pěkného večera." Pak jen vyšlehly zelené plameny a McGonagallová zmizela.

V kuchyni se rozhostilo ticho, které přerušila až Tonksonová.

„Chudák, nikdy jsem si nemyslela, že právě on dokáže být tak milý, viděli jste jak se choval k dceři." Mírně se usmála, ale pak zbledla a vyběhla z kuchyně. Lupin se za ní překvapeně podíval.

 

Vrátila se za 10 minut a byla bledší než stěna za ní.

„Proboha co je ti?" zděsil se Lupin, když ji uviděl a pomalu ji odváděl ke stolu na volnou židli.

„To je dobré, jen se mi udělalo špatně. To nic." Usmála se na něj chabým úsměvem. Molly před ni postavila čaj.

„Tohle ti pomůže." Mrkla na ni paní Weasleyová. „Pak s tebou chci mluvit, jestli máš čas Tonks." Dál si jich nevšímala a chystala si na buchtu těsto. Tonksonová se potom zvedla a kývla na Molly, ta pochopila a dala buchtu do trouby a šla za ní.

04.02.2013 19:26:30
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one