bg02ag.png

Dítě

 

Došli do Mollyné a Arturovy ložnice. Molly se začala hrabat v jednom stolku u postele.

„Na udělej si tento test." Dala jí malou bílou krabičku.

„Co je to Molly?" převracela v ruce krabičku.

„Těhotenský test, jestli se nemýlím, tak jsi těhotná."

„Molly s tímhle se nežertuje." Weasleyová se na ni přísně podívala.

„Nimfarodo Tonksonová, byla jsem 6x těhotná a s tímhle opravdu nežertuji." Zamračila se na ni a založila si ruce v bok. Tonksonová před jejím pohledem se mírně přikrčila.

„Promiň mi Molly nechtěla jsem tě urazit." Omluvila se rychle.

„Nejsem, teď běž do koupelny a pak přijď. Víš jak se to dělá ne." Mírně se na ni usmála.

 

Tonksonová se za pár minut vrátila. Držela test v ruce, ale v dostatečné vzdálenosti, jako by se něčeho bála.

„Po-Podívej se raději ty." Natáhla k ní ruku a podala jí ho. Molly si od ní ho vzala a podívala se. Chvíli čekala a pak se jí rozhostil na tváři veliký úsměv.

„Můžu ti jako první poblahopřát, ale měla by jsi první ještě zajít za léčitelem, aby se ti to potvrdil. Mohl se ten test zpléct." Tonksonová se zhroutila na postel a propukla v pláč.

„No tak holka, bude to dobrý. Ráno s tebou zajdu k Mungovi, ano." Hladila ji po vlasech, když se otevřeli dveře a tam stál Mollyin manžel. Když je uviděl tak vycouval a potichu zavřel. Molly mu byla vděčná.

 

„Co tu děláš Arture, vždyť jsi říkal, že jdeš spát ne." Usmál se na něho Sírius.

„Je tam plno, musím počkat." Oba muži, jak Sírius tak Remus se na něho překvapeně hleděli.

„To víte, ženské záležitosti." Usmál se a nalil si máslového ležáku.

 

Asi za půl hodiny tam se vrátila Molly a vytáhla buchtu z trouby.

„Kde je Tonks?" zeptal se Lupin.

„Šla si lehnout, byla dost unavená." Usmála se na něho.

 

Ráno se probudila Elizabeth v pohodlné posteli, převlečená do pyžama. Ale nepamatovala si jak se do postele dostala. Vstala a šla do koupelny přes chodbu. Srazila se tam s Blackem, který si právě čistil zuby.

„Omlouvám se pane Blacku." Zakryla si oči a rychle vycouvala, protože Sírius byl jen v kalhotách. Sírius rychle si dočistil zuby a šel naproti do pokoje. Zaklepal a pak pomalu vstoupil, když si uvědomil, že ho nemůže slyšet.

„Elizabeth," oslovil ji, seděla na posteli a dívala se na dveře. Byla zabalená v dece, přece jenom v domě se zase tolik netopilo. Mírně mu kývla, ať jde dál „můžeš jít do koupelny." Ani si neuvědomil, že je pouze v kalhotách. Rychle si přikryla oči. Sírius tomu nechápal. Došel k ní a sundal jí ruku z obličeje. Celá se chvěla a třeštila na něj vystrašeně oči.

„Děje se něco." Mluvil pomalu.

„Nejste oblečený pane Blacku." Mírně se červenala. Sírius se  její nevinnosti musel usmát.

„Neříkej mi pane Blacku, jsem Sírius." Usmál se na ni a nechal ji tam.

Elizabeth se zvedla a šla konečně do koupelny. Vrátila se zpátky do pokoje a ustlala si, pak si sedla na kraj a přitáhla kolena k bradě. Rozplakala se, vzpomněla si zase na toho muže s červenýma očima.

Molly se šla podívat nahoru, jestli už není Elizabeth vzhůru. Pomalu vešla do pokoje, zprvu si nikoho nevšimla, ale pak ji uviděla schoulenou na kraji postele jak pláče. Když se k ní přiblížila a dotkla ramene, začala se Elizabeth od ní začala odtahovat. Přes slzy bylo vidět její vyděšený pohled.

Molly se na ní usmála a raději odešla. Za chvíli se vrátila s tácem na kterém byla nachystána snídaně a konvice kakaa. Pomalu se k ní přiblížila a dala před ni tác. Elizabeth se ještě víc přikrčila. Molly si už nevěděla rady, nechtěla ji vyděsit, tak jen tam seděla a pozorovala plačící dívku.

Mírně se usmívala, ale dívka se stále chvěla strachy. Už tam tak seděli dobrou půl hodinu. Molly ji nechtěla opouštět, když byla úplně mimo. To co viděla včera ještě nic nebylo, oproti tomu jak se chovala dnes.

 

Někdo zaklepal na dveře a potom vstoupil unavený Snape. Snape se rozhlédl po posteli a když viděl tu scénu před sebou tak mírně zvedl unaveně obočí.

„Co se stalo Molly?" zeptal se dosti vyděšeně.

„Nevím Severusi, tak jsem ji tu našla, raději jsem tu zůstala." Povzdechla si. Severus přešel do zorného pole Elizabeth. Ta když ho uviděla, tak se mu vrhla do náručí. Tiskla se k němu a odmítala ho pustit. Molly mezi tím odešla, nechala je tam, snad se Severusovi bude dařit líp.

Mírně si ji odtáhl, jakmile přestala plakat

„Co se ti stalo dcerko?"

„Já …kde si byl tak dlouho, moc jsem se bála." Popotáhla a utřela si uplakané oči do rukávu.

„Ne jen se schůze protáhla. Neboj jsem v pořádku." Usmál se na ni.

„Kdo tu byl mimo Molly?" Tušil, že tu byl někdo, kdo ji tak vyděsil, jistě někdo z mužské populace. Elizabeth nic neříkala jen se opět přitiskla k otci. Snape uslyšel tiché zaklepání a pak vstoupila Molly.

„Severusi, jestli ti nevadí, tak teď na pár hodin odejdu, musím něco zařídit, další věc. Zůstaneš tu na oběd?" zeptala se.

„Nechci obtěžovat, ale rád to přijmu. Stejně si musím užit Elizabeth, když na týden budu v Bradavicích." Podíval se na ni. Dlouho ji ještě tak držel a když se konečně uklidnila, tak ji donutil něco malého sníst, i on si dal. Kakao měli oba rádi. Pak odešli k němu do laboratoře.

Strávili tam celé dopoledne a skvěle si to užívali, Elizabeth při práci zapomněla na incident ráno. Oba milovali lektvary a dost si byly podobni i povahově.

Pak ale Severus málem vypustil duši, když Molly vtrhla do laboratoře až práskla dveřmi o zeď jak je prudce otevřela.

„Copak neslyšíte, to musím pro Vás chodit. Pojďte na oběd." Utrhla se na Snapea.

„Molly, tohle mi už nedělej, mohl jsem tě zabít." Nasadil svou ledovou masku. Zato Elizabeth se začala smát.

„Nevím co je tu k smíchu."

„Nic tati, ale kdybys ses viděl ta modrá ti sluší." Jakmile totiž Molly vrazila do laboratoře, Severus rozbil jednu zkumavku a díky tomu se mu vlasy obarvily na modro.

„K sakru, tohle mi ještě chybělo. Teď to nedám dolů." Elizabeth se přestala smát, vzala ho jemně za ruku, kterou si zkoumal vlasy a usmála se.

„To napravíme." Snape jen kývl a vydal se za Molly a Elizabeth dolů. ‚To zase bude.' pomyslel si Snape a vstoupil do kuchyně. Všichni rázem zmlkli, otočili se na něj. Black spadl ze židle jak se začal smát.

„Budu nahoře." Práskl za sebou dveřmi. Tím, ale Elizabeth posmutněla, ano taky se smála, ale chtěla být s taťkou. Hlavně se taky ještě necítila moc dobře, mezi těmito lidmi.

Vzala na tác dva talíře a vydala se za ním.

„Tos nemusel Síriusi." Utrhla se na Blacka paní Weasleyová.

 

Mezi tím Elizabeth donesla do laboratoře oběd. Pomalu došla k otci a vzala ho za ruku. Usmál se na ni.

„Co tu děláš, měla bys jíst."

„Donesla jsem nám oběd sem. Chci být s tebou. Zase tak dlouho tě neuvidím." Sklopila pohled, aby neviděl slzy. Zvedl ji hlavu.

„Ale prosím tě, ty moje květinko. Vždyť budu pryč jenom týden. Jindy jsi to vydržela beze mě i 10 měsíců a teď to nevydržíš ani týden." Pohladil ji po tváři a dal jí pusu na čelo.

„Ale to jsem byla mezi přáteli a tady jsem mezi cizími lidmi. Tati, raději bych se vrátila s tebou. To objímání, no nechci nic říkat, ale není mi to moc příjemné."

„Konečně máš šanci poznat, jak se chová matka ke svým dětem. Pokud se nepletu tak Molly tě už částečně adoptovala. Ale teď pojď nebo to budeme mít studené."  Dál jen seděli a jedli. Severus ji donutil po obědě, aby si šla lehnout.

Nakonec to dopadlo tak, že usnul vedle ní taky. Vzbudil se, až byla za okny tma. Elizabeth, seděla a dívala se na něj. Usmála se na otce.

„Proč jsi mě nezbudila."

„Byl jsi příliš unavený."

„No půjdeme dolů něco sníst. Pojď, jistě máš hlad." Zvedl se do sedu a promnul si oči.

„Musím tam jít, nemám hlad." Snažila se tvářit jako by nic, ale moc se jí to nevedlo.

„Ano musíš, jíst se musí. A hlavně ty, Poppy říkala, že by jsi měla přibrat!" Zadíval se na ni přísně. Elizabeth už to nevydržela a stekla jí po tvářích slza. Severus si uvědomil, co udělal a rychle jí utřel hřbetem ruky slzu a objal ji.

„Promiň nechtěl jsem na tebe tak vyjet." Ukázal jakmile se od ní odtáhl.

„To je v pořádku, opravdu tam musím, nemohly by jsme pojíst tady společně. Prosím tati." Podívala se na něj smutně.

„Elizabetho, pojď." Vzal ji za ruku a táhl dolů. Před dveřmi se oba mírně upravili a pak vstoupili. Snape ještě dosti zívající. No měl se asi před tím ještě stavit v koupelně, ale to by sem ji už nedostal

 

Všichni se na ně otočili a Elizabeth mírně couvla až šlápla otci na nohu. Tohle neměla ráda i normál. Snape jen sykl, ale nic neříkal. Vzal ji za ramena a posadil ji vedle Molly na volnou židli. Sám si pak sedl hned z druhé strany. Natáhl se pro talíř a nabral trochu guláše, pak tam ještě dal trochu cibule a přistrčil to před Elizabeth. Ta už dostala od Molly chleba a lžíci. Jen si povzdechla a pustila se do jídla.

Věděla, že taťka je neúprosný. Pomalinku to jedla, na nikoho se nedívala, ale cítila na sobě pohled více lidí. Pomalu dojedla, když si všimla, že dojedla právě i Molly a její otec. Tak vzala jejich talíře a odnesla je do dřezu. Pak si napustila vodu a začala je mýt. Jen aby nemusela být u stolu.

Někdo se jí zlehka dotkl ramene.

„Nech toho, to se udělá kouzlem." Usmála se na ni Molly. Elizabeth jen zakroutila hlavou na znamení, že ne a dál umývala nádobí. Neslyšela, jak Sírius naráží do jejího otce, díky tomu že má  mírně rozcuchané vlasy.

 

„Ale copak copak náš Snapeík se nám vyspinkal do růžova?" uškleboval se Black

„Nepokoušej mojí trpělivost, když tu jen sedíš na zadku a nic neděláš." Odsekl mu Snape.

„Neprovokuj, nebo tě vystěhuji i s Elizabeth." Narážel dál do Snapea.

„Klidně, já si ji rád odvedu. Alespoň bude někde hodně daleko od takového hňupa jako jsi ty. Stačilo pár minut a opět se zhroutila. Co sis myslel, když ses před ní producíroval polonahý. Že ti pogratuluje." Běsnil už Snape.

„To byl jen omyl, nechtěl jsem ji vyděsit." Řval už i Black. Molly jen zakroutila hlavou a doufala, že se to nezvrhne.

„Opravdu, ty nemyslíš. Ty nikdy nemyslíš do předu, neuvědomuješ si, že prošla peklem. Každá maličkost jí může vyděsit. Ty jsi totiž ten největší idiot na světě. Větši než James Potter. Nechápu jak si ho mohla Lily vzít." Řval, tohle ale přehnal a Black na něj vytáhl hůlku. Snape na nic nečekal a napodobil ho.

Jenže to se právě otočila Elizabeth a vytřeštila oči. Rychle skočila před svého otce a třeštila dál na Blacka oči.

„Pane Blacku, prosím, tatínek je poslední kdo mi zbyl." Řekla chvějícím se hlasem, ale neuvědomila že skoro křičela. Všichni v kuchyni na ni teď hleděli.

„Máš štěstí Snape, kvůli ní." Ukázal prstem na Elizabeth. Ta ale byla v šoku, takže mu moc nerozuměla, jen pochopila, že v tom figurovala ona. Pak se sesula na zem a schovala tvář v dlaních. Rozplakala se na hlas.

Snape se k ní hned vrhnul a pomalu si ji přidal na hruť, aby cítila jeho srdce. Pomalu se uklidňovala, ale tvář nezvedla.

„Severusi, dáte si čaj." Snape Molly jen kývl, ale dál hladil svou dceru.

Molly před ně postavila dva hrnky s čajem. Severus si mírně odtáhla Elizabeth, právě mu došlo, že usnula. To vypětí je ještě na ni moc. Hladil ji po tváři dokud na něj neotevřela oči. Neusmívala se. Ukázal rukou na čaj v hrnku.

Elizabeth na hlas poděkovala a sedla si na vedlejší židli. Na nikoho se nepodívala bylo jí trapně. Molly se posadila vedle ní a jemně ji vzala za ruku, aby na sebe upoutala pozornost.

„Tady máš koláč, ať nemáš jenom ten čaj, potřebuješ zesílit." Záměrně nepoužila přibrat. Nechtěla ji urazit. Tuhle dívenku si čím dál víc oblíbila. Severus se na obě díval, měl velice zamyšlený pohled, že si ani nevšiml, že na něj mluví Remus, který před chvíli přešel.

Zamával mu před obličej a teprve si Snape všiml, že něco chce.

„Potřebuješ něco Lupine." Optal se mírně ještě mimo.

„Jo jestli jsi mi udělal ten lektvar?"

„Co, jo Elizabeth ti ho připravila. Je nahoře v laboratoři. Dojdu ti pro něj." Zvedl se a odešel. Elizabeth si všimla, že její otec odešel a chtěla taky odejít.

Molly se jí mírně dotkla.

„Nikam nechoď, šel jen pro lektvar." Elizabeth přikývla a zpátky se posadila.

04.02.2013 19:26:13
Vinka

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4113 | 35%)
Ne (3792 | 33%)
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one