bg02ag.png

Dny o samotě

 

Elizabeth se díky otci nevyhýbala společnosti. Black měl od Molly Weasleyové nakázané, aby nechal Severuse Snapea na pokoji, alespoň díky Elizabeth.

 

Večer v neděli seděli Severus a Elizabeth v laboratoři a povídali si:

„Elizabeth, prosím, nevyhýbej se společnosti. Nechci tě nutit, ale nemůžeš být pořád zavřená jen tady nebo v pokoji." Usmál se na ni otec.

„Ale co budu dělat, když tu nebudeš? Já se bojím tati. Molly je sice moc fajn, ale to její objímání …"  nechala vyset větu ve vzduchu a otřásla se.

„Elizabeth, Molly se chová jako by byla tvoje matka. Bohužel jsi ji nepoznala. Babička se ji snažila ti ji nahradit, ale ty jsi ji nikdy tak nebrala. Prosím neodsuzuj Molly."  Vzal ji jemně za ruku.

„Dobře tati," povzdechla si Elizabeth „nemohl bys jí říct, aby přestala alespoň částečně s objímáním?"  podívala se na něj jako když prosí psík. Severus se rozesmál a vzal ji kolem ramen.

„Ty se nezměníš, pojď, je čas na večeři. Naposledy pojíme spolu. Uvidíme se asi až v pátek večer, popřípadě v sobotu ráno. Ano?" podíval se na ni.

„Ano, ale stejně mi bude smutno. Můžu ti alespoň napsat?" objala ho. Jakmile se od něj odtáhla tak jí naznačil.

„Jistě že můžeš, ale vždy ráno, normální poštou, ano."

„Ano." Pak se vydali společně dolů.

 

Při večeři si povídali, ale už na hlas. Elizabeth občas mírně nestíhala, tak stejně Severus musel jí to zopakovat když tak znakovou. Po večeři se s Elizabeth rozloučil a dal jí naposledy v tomto týdnu pusu do vlasu. Pak odešel letaxem do Bradavic.

 

Když vypadl v ředitelně Albuse Brumbála, který na něj čekal. Jako obvykle měl překřížené prsty a mírně se usmíval. Snape se jenom ušklíbl a posadil se.

„Dobrý den, co potřebujete Albusi?" zeptal se jen tak.

„Za první se zeptat, jak se daří tvé dceři?" zeptal se bez hnutí brvou, ale přitom Snape na něm viděl velikou zvědavost.

„Jak to říct, Black ji stačil vyděsit, hned první ráno. Opravdu by jsme ji nemohli umístit někam jinam?" zeptal se mírně zkroušeně.

„Vím o tom a už jsem i se Síriusem mluvil. Bude se snažit ji nevyděsit, ale pokud se nemýlím tak docela přijala Molly. Takže ne. Tam je v bezpečí." Usmál se Brumbál na svého podřízeného.

„No dobrá, půjdu se připravit na zítřek." Vstal a u dveří ho ještě zastavil Brumbálův hlas.

„Neboj se o ni. Je velice silná." Usmál se na něj. Snape mu pokývla hlavou, že rozumí a zmizel za dveřmi.

Brumbál si jenom povzdechl. Věděl jaká nenávist mezi Severusem a Síriusem je, doufal že se to trochu uklidní.

 

Snape tu noc spal velice špatně. Pořád viděl ty smutné oči Elizabeth, když odcházel. Ráno taky tak vypadal. Byl nevyspalý a nevrlý. Bál se o ni, přece jen je mezi cizími lidmi sama. Snad se nic nestane.

Po snídani se vydal na první hodinu, kterou měl Nebelvír a Zmijozel pátého ročníkem, alespoň si na Pottrovi zchladí trochu. Už se na to těšil, vyloženě. Jako obvykle vletěl do třídy a práskl za sebou dveřmi. Nikdo ani ze Zmijozelských si nedovolil nic říct. Bylo vidět, že jejich profesor není ve vlastní kůži.

„Takže na tabuli máte návod, tak na co čekáte?" utrhl se na ně a oni pomalu se plížili ke skříni s přísadami.

„Pane profesore, ale lektvar ochrany by jsme ještě dělat neměli?" přihlásila se Hermiona Grangerová.

„Myslím slečno Grangerová, že když to zvládáte udělat na tajno ve druhém ročníku na dívčích záchodech mnoholičný lektvar, tak to pro Vás nebude problém. Jinak za vaši drzost odebírám Nebelvíru 5 bodů." Hermiona už se nadechovala, ale Harry ji rychle zakryl pusu.

Severus Snape se jen nebezpečně usmál. Nevilla, který seděl před nimi polil studený pot. Tohle nebude dobré a taky nebylo.

Celou hodinu Hermionu kontroloval a znervózňoval, až jí vybuchl kotlík. Tentokrát to schytal i Harry, který se snažil Hermionu co nejrychleji dostat pod lavici.

„Vy jedni neschopní idioti. Okamžitě padejte na ošetřovnu a večer Vás čekám u mě oba dva. Jinak Neblevír přichází o 30 bodů." Sršel jed Snape. Nikdo nebyl schopný slova.

 

Oba se rychle vypařili z učebny a pospíchali na ošetřovnu. Hermionu, kterou to zasáhlo plnou dávkou ve Vstupní síni omdlela. Harry ji tedy vzal do náručí a spěchal jak nejrychleji mohl na ošetřovnu. Všiml si, že jak jemu, tak Hermioně naskakují modré fleky na kůži. Ještě zrychlil a poslední co si pamatoval jak hodil s Hermionou na postel a sám omdlel.

 

Snape do konce hodiny chodil po třídě a byl ještě víc naštvanější než před tím. Uvědomoval si, že to byla jeho chyba. Neměl jsem ji tak znervózňovat.

„Takže všichni mi odevzdáte vzorky svých lektvarů a do příště mi napíšete 4 pergameny o mnoholičném lektvaru. A teď vypadněte." Zahřímal a nikdo nečekal na to, aby dostal ještě i on trest nebo stržení bodů.

Jakmile se zavřely dveře, tak Snape začal házet kolem sebe vším co mu došlo pod ruku. Po čtvrt hodně se uklidnil a v klidu uklidil učebnu a vydal se na oběd. Byl už v klidu. Ještě že měl před obědem hodinu volnou, jinak by je asi zabil.

Hold dnes neměl dobrý den.

 

Na obědě se k němu přiklonila McGonagallová:

„Severusi, je všechno u tebe v pořádku, nestalo se snad něco Elizabeth?" zeptala se vlídně a pohlédla ustaraně na něj.

„Co by se mělo dít. Pokud vím tak Elizabeth je v naprostém pořádku. Nebo se snad něco stalo?" zeptal se poměrně ne už tak klidně.

„Ne, nic jsem neslyšela, jen ten rámus co se linul z učebny. Jsi opravdu v pořádku?" zeptala se vlídně a chovala se spíše jako matka, než kolegyně.

„Ano, a ten hluk, byl jenom na uklidnění. Jsem naprostém pořádku. Nevíš náhodou co je s Grangerovou a Potterem? Vybuchl Grangerové kotlík." Povytáhl zhnuseně obočí.

„No, budou v pořádku a Poppy ti vzkazuje, že je nemáš tak stresovat. Jinak tam budou do zítra. Proč?" zeptala se opět jako matka by utěšovala svého syna, ale Snape už byl úplně v klidu, takže nic neřekl na její chování.

„No mají u mě mít dnes večer trest, takže se přesouvá, až na zítra." Podíval se na ni dosti zvláštním pohledem.

„Aha tak to jo." Pochopila McGonagallová. Dál se jen tak bavili o nadcházejícím Vánočním volnu, které už mělo být za měsíc. Hold čas hodně letěl.

„Severusi, kde vlastně budeš trávit Vánoce." Zeptala se jen tak Minerva.

„Pokud to nikomu nebude vadit a při tom ho nezabiju, tak na ústředí. Proč se ptáš Minervo?" zeptal se mírně nedůvěřivě.

„No protože Molly mě pozvala taky na Boží hod. Něco plánuje, ale dělá s tím veliké tajnosti." Obrátila oči v sloup Minerva. Snape mírně na ni překvapeně zírat. (Dovedete si představit překvapný výraz Severuse Snapea, toho slizkého nelidy.)

Když si Molly Weasleyvová něco umane, tak jí to nikdo nevymluví. Trochu měl strach jak na to bude reagovat Elizabeth, když na boží hod má mít narozeniny. Pořád ještě doufal, že to Molly Weasleyvoá nezjistila. Modlil se v duchu.

 

Elizabeth se ráno probudila a bylo jí smutno. Podívala se na budík a zjistila, že je teprve 6 ráno. Vydala se do koupelny a pak dolů. Dole seděla jen Molly Weasleyová a četla Denního věstce.

„Dobré ráno." Pozdravila nahlas až sebou Molly Weasleyová trhla.

„Dobré ráno, co tam časně." Usmála se.

„Jsem zvyklá paní Wealeyová vstávat brzo." Usmála se na ni, ale Molly poznala, že ji něco trápí. Elizabeth si nalila hrnek čaje a posadila se naproti Wealeyové.

„Jak je teda na tom Tonks." Zeptala se Elizabeth, aby nemusela nic říkat o tom jak se tváří. Bylo jí jasné, že tu ženu, co sedí naproti ní neoblafne.

„Dobře, jen by se měla víc šetřit a musí to nahlásit v práci. Má dosti hektické a nebezpečné povolání." Podívala se přívětivě Molly na dívku, věděla, že tu musí být pro ni ještě příliš těžké.

„To jsem ráda. Jak je dlouho těhotná?" zeptala se jako by nic, ale ve vnitř se jí chtělo křičet.

„V osmém týdnu, nechápu jak to nemohla poznat." Zakroutila hlavou Molly.

„Víte, ona není tak zkušená jako Vy paní Weasleyová, přece jenom čeká první dítě ne?" zeptala se Elizabeth a bedlivě sledovala rty aby dobře rozuměla.

„To ano, ale mohla mít aspoň podezření, no nic, vrhnu se na tu snídani. Stejně za chvíli musí stávat. Mohla bys ji dojít vzbudit, pozor dost nadává." Usmála se Molly na Elizabeth. Ta jenom přikývla a odešla zbudit Tonksonovou, ani se nezeptala jestli je tu pan Lupin. Běhalo jí v hlavě.

Co kdyby je v něčem vyrušila.

 

Rozpačitě stála přede dveřmi a rozhodovala jestli má vstoupit. Nakonec se odhodlala a zaklepala, po tom vešla do pokoje. Na posteli spala jenom žena s modrými delšími vlasy a nejevila známky toho, že by se chtěla probudit.

„Slečno Tonksonová, musíte vstávat. Jinak dojdete do práce pozdě." Třepala s ní Elizabeth. Ta jenom něco zamumlala a otočila se na druhý bok. Elizabeth tedy obešla postel a znova s ní začala třepat, ale bez odezvy. Už ji to nebavilo, tak roztáhla závěsy a pustila chladný vzduch do pokoje. Pak z Tonksonové stáhla deku. Ta s nadáváním se posadila a pozorovala Elizabeth, která se na ni usmívá.

„Slečno Tonksonová, musíte stávat jinak dojdete do práce pozdě. Paní Wealeyová mě pro Vás poslala." Usmála se znova na ni a čekala až se vyhrabe z postele.

„Hmm." Jen něco zamumlala a zamířila do koupelny. Elizabeth vrátila pokrývku zpátky a ustlala postel. Pak se vydala dolů na snídani. Tam už seděl i pan Wealsey a bavil se o něčem se svou ženou. Nechtěla je rušit tak si sedla na kraj stolu a přitáhla si k sobě svůj čaj.

Podle toho jak se bavili tak si nevšimli jejího příchodu, a tak se zahleděla do plamenů, těšila jejich kráse.

Vždy to milovala, stejně jako hvězdy. S tatínkem dost často je pozorovaly a on jí vyprávěl jejich příběhy. Měla to velice ráda. Teď jí ovšem bylo smutno.

Ano chovali se k ní dobře, ale jí bylo zde smutno. Ztratila kamarády, kteří většinou byly taky hluší, ale měla je ráda.

Někdo se mírně dotkl jejího ramene, Elizabeth leknutím se polila a pak se podívala na smějící Tonksonovou.

„No snad jsem tě nevyděsila." Usmála se na ni. Elizabeth to nekomentovala a jen zakroutila hlavou nad politou halenkou. Nikdy totiž moc nechodila v hábitech a její taťka i babička to vždy tolerovaly. Ve škole měli spíše kalhoty, takže tam taky nemusela nosit hábity. Učitelé je sice mívali ale studenti ne. Byly oblečení jako mudlové, protože dost často chodívali mezi normální lidi a učili se jaké to je v normálním světě. To oproti tomu nebylo v Bradavicích, alespoň co jí říkal otec.

Vždy se na Bradavice vyptávala, ale věděla, že jejich výuku by nezvládla. U nich jim všechno říkali ve znakovce, takže to nebyl problém a byly tam po skupinkách po 7 lidech. Bylo to spíše takové posezení.

Když se na sebe pořádně podívala, všimla si že si polila i dlouhou sukni co měla na sobě. Bez řeči odešla nahoru a šla se převléknout.

 

Když se vrátila tak už tam byla zase jenom paní Weasleyová. Oznámila jí, že už odešli do práce a nachystala před ni talíř s vajíčky a chlebem.

„Děkuji." Usmála se na ni.

„Kde jsou ostatní, teda ti co tu zůstali?" zeptala se.

„Ještě spí, to víš, když nemusí vstávat tak nestávají. Mohla by jsi mi dnes trochu pomoct z úklidem?" zeptala se Weasleyová. Elizabeth jen přikývla, stejně nevěděla, co by dělala.

„A co se budeme uklízet?" zeptala se jen tak, aby řeč nestála.

„Knihovnu, sice Sírius si myslí, že je to zbytečné. No ale musíme postupně ten dům dávat dohromady." Zamračila se při vzpomínce, jak Sírius se šklebil, když mu to oznámila.

Jen co obě dojedli a sklidili ze stolu, přišel do místnosti zívající Sírius a po něm i Lupin. Ten měl velké černé kruhy pod očima. V noci byl úplněk. Elizabeth pozdravila a vypařila se nahoru.

Za chvíli se vrátila a položila před Lupina dva lektvary, ten se na ni jen nechápavě podíval.

„Tento je jen posilňující," ukázala na žlutý „tady tento je na spaní a únavu." Ukázala na modrou lahvičku.

Pak se jala umívat nádobí a nikoho si nevšímala.

 

Na ošetřovně

Harry se probudil a hrozně ho bolela hlava. Rozhlížel se po ošetřovně, ale nic neviděl. Pak si uvědomil, že nemá brýle. Když si je nasadil tak uviděl Hermionu, jak leží vedle na posteli. V obličeji byla bílá jako vše okolo.

Opatrně se posadil, ale potom toho nechal protože měl pocit, že se jeho tělo rozpadne každou chvíli. Všimla si jeho pohybu madam Pomfreyová a přispěchala k němu. Pomohla mu si znova lehnout a pak mu podala jakési dva odporné lektvary po kterých znova usnul.

 

Hermiona i Harry se probudily až večer, kdy se oba už cítili jako lidi. Nic je nebolelo a taky dostali výbornou večeři až do postele.

„To je luxus, večeři do postele." Usmál se Harry, když mu Pomfreyová podala tác s jídlem.

„Ty jsi šašek." Usmála se Hermiona, ani Pomfreyové ten úsměv neunikl.

 

Zpátky na štábu

Zbytek dne i celý týden probíhal jednotvárně. Uklízeli postupně celý dům. Elizabeth si vždy zalezla večer do knihovny, kterou za dva dni uklidili a tak měla tam volný přístup aniž by se bála, že se tam zalkne prachem.

Hned ve středu tam objevila knihu Lektvary nejčernější magie. Moc na ni neměla čas, tak když si ji vzala v pátek ráno na snídani, mírně se Molly Wealeyová vyděsila co to čte.

Sírius, který dne mimořádně vstával velmi časně, ji chtěl spálit v krbu. Elizabeth to ale nechtěla dovolit.

„Prosím, ne je to velice vzácná publikace. Prosím." Mírně jí bylo do pláče. Po otci milovala lektvary i knihy. Oba dospělí z její reakce byly mírně vykolejení.

„Elizabeth" vešel do pokoje kde byla jeho dcera „ukaž co to máš za zázrak, když z toho dělají takovou vědu." Usmál se na ni otec.

„Jen tohle je to velice zajímavé, tady mám jeden lektvar, že si ho zítra zkusíme? Prosím tati." Loupla po něm prosebným okem. Severus se začal smát, když viděl prosebný výraz své dcery, tomu se nedalo nijak nevyhovět.

Dál bylo na ústředí klid. Jen většina víkendu se z laboratoře ozývaly výbuchy a v neděli ráno se dostavili oba účastníci lektvarových pokusů začernění a vysmáti.

„Jen se nám konečně podařil jeden lektvar, ale trochu černí." Usmál se Severus na všechny, jako odpověď. Večer opět odjel.

 

Elizabeth svému otci psala skoro každý den. Psala mu co zase je nutí Molly dělat a jak Sírius vždy protestuje a nadává. Vždy se u toho smál. Po jednom dopise co rozesmál ve Velké síni, raději si její dopisy nechával do soukromí.

04.02.2013 19:26:01
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one