bg02ag.png

Před Vánocemi

 

Bylo deset dní do Vánoc, když došlo Elizabeth dopis. Byl od jejího otce. Elizabeth celá nadšená ho rozdělala a začetla se u snídaně do toho jak to dělávala. Skoro každý den si psali. No teda obden. Jeden den Elizabeth, druhý den dostala odpověď od Severuse.

 

 

Milá Elizabeth,

děkuji ti za to, že mě tak pravidelně informuješ o dění na štábu. Brumbál se mě už kolikrát, ptal co si pořád spolu píšeme, a proč jsem se jednou rozesmál ve Velké síni při snídani, při čtení tvého dopisu.Jen sem mu řekl jak jsi krásně vylíčila Blacka, když se hádal s Molly, při nucení do práce. Nejvíce ho pobavilo, tato věta:

„Pan Black si po slovech paní Weasleyové postavil na hlavu. Když mu řekla ať se klidně postaví i na hlavu, ale bude uklízet."

No ty vždy jsi uměla krásně psát i povídat, když jsi měla náladu. Doufám, že jsi v naprostém pořádku a nikdo tě nevyděsil. Myslím hlavně toho Blacka. Toho šaška jak mu říkáš. Bohužel tento víkend nepřijedu, máme po víkendu ještě dva dny školy a musím ještě něco důležitého dodělat a zařídit.

O jedno tě prosím, nedělej žádné nebezpečné lektvary a hlavně neblbni.

 

S láskou tvůj otec.

 

P.S.: Mám tě pozdravovat od Minervy McGonagallové. Ty přísady ti přinesu, neboj.

 

 

Snape si ještě jednou přečetl dopis a složil ho do obálky a poslal po sově. Musel se usmát. Psala mu jak vylekala Blacka, když jí vybuchl kotlík a ona se vyřítila s kouřem a celá od sazí z laboratoře. Dokonce tam přiběhla i Molly a Artur a další obyvatelé domu.

Když ji viděli jak nadává na blbý výhonek popínace šedé, která jí omylem spadla do kotlíku, když si nedávala pozor. První byly všichni v šoku, ale když viděli jak se Elizabeth stéká a nadává v němčině, při tom slyšely jen každé třetí slovo, které vyslovila nahlas.

 

Zhluboka si povzdechl a vydal se na snídani. Vlastně je to první snídaně, při které vědět, že za pár hodin bude muset jít na jednu misi, kterou pořádá Voldemort. Opět mu začal věřit a stal se zase jeho nejvěrnější.

Elizabeth se to snad nedozví a sova má nakázané nechat dopis v Bradavicích, hlavně s ním nevracet na štáb.

Měl před sebou ještě tři hodiny a jednu z pátým ročníkem Zmijozel a Nebelvír. Ještě že před nimi má sedmáky, ty se jinak chovají. Mají jen jednu hodinu a to je příprava na lektvar. Tento rok si to tak vyprosil u Brumbála. Moc se to Brumbálovi nelíbilo, ale svolil nakonec.

Hodina ze sedmáka mu rychle utekla. Jen dvojčata Weasleyovi měli na něho divné otázky po konci hodiny.

„Pane profesore, jak to děláte, že Vám nikdy nevybuchne kotlík, když děláte zaměnitelný lektvar." Zeptalo se jedno z dvojčat.

„Proč to chcete vědět. Ten lektvar se dělá až na vysoké alchymistické univerzitě?" zeptal se jich nevrle a měřil si je svým ledovým černým pohledem.

„No my jsme se totiž dočetly, že aby byl perfektní tak nesmí vybuchnout, ale nám vždy vybuchne." Řekl druhý.

„Pokud vím, tak tento lektvar se nesmí vyrábět bez povolení ministerstva, takže už nechci nikdy o tom slyšet a teď vypadněte." Vyhodil je z učebny, ale ve skrytu se radoval, že alespoň někdo má trochu fantazie a něco dělá.

Psychicky se už připravoval na pátý ročník. Jak si poslední dobou všiml tak s Potterem se něco dělo. Jeho obličej se mírně změnit, ne moc, ale jeho oko špiona si toho všimlo. Taky vlasy měl delší.

Moc tomu nepřidával závažnosti, ale teď když na tom uvažoval už se tolik nepodobal tomu blbci Jamesovi, ale více Lili, ach jak ji tehdy miloval. Ve škole spolu chodili, ale jen krátce. Pak se rozešli.

 

„To nemyslíš vážně Severusi." Rozštilovala se Lili v Komnatě nejvyšší potřeby.

„Lili, no tam mě pochop, on se nezmění a já už se nenechám otloukat." Snažil se ji přesvětčid mladý šestnáctiletý Snape.

„Proč chceš na ně použít ten lektvar, mohl by je zabít." Křičela dál.

„Ne zabit je nechci, jen pořádně zesměšnit. Ti se budou ještě divit." Usmál se nebezpečně.

„Severusi, sbohem. Velice jsem se v tobě zklamala." Řekla s pláčem a odešla. To bylo naposledy co spolu ve škole promluvili.

 

Vytrhlo ho ze zamyšlení příchod studentů. Seděl za katedrou a zíral do neopravených prací druháků. Pak se však rozhlédl po třídě a jakmile tam byly všichni tak vstal a jal se vysvětlovat.

„Takže dnes si uděláte lektvar, jaký chcete. Musí být to druhé třídy a musíte ho dělat bez učebnice. Komu to vybuchne nebo se nepovede bude neklasifikovaný." Při tom se podíval na čtveřici nebelvýrských a probodl je svým černým pohledem. (Harryho, Rona, Nevila a Hermionu.) nikdo ani nedutal a všichni se chopili práce.

Hermiona si vybrala Mnoholičný lektvar, přece jenom už ho dělala. Nevil si vybral Uklidňující dryák. Ron zase Vzpomínkový lektvar. Harry chvíli přemýšlel a pak si vybral lektvar Snění, který zabraňoval nočním můrám a nahrazoval normální sny. Už ho několikrát dělal, takže neměl obavy. Jen pohled jejich profesora se mu nelíbil. „Co si asi myslí. Stejně jsem zvědavý jestli mě alespoň ohodnotí." Pomyslel si Harry. (Lektvary jsou vymyšlené tak se nedivte.)

Snape do půlky první hodiny seděl za katedrou a opravoval eseje. Pak se zvedl a začal procházet třídou. Prozatím to jakž takž šlo, ale to nemělo mít dlouhé trvání. Sedl si zpátky za katedru a dělal, že si čte. Při tom kontroloval třídu, jestli se ji někdo nesnaží vyhodit do povětří. Přece jenom by už to měli zvládat.

Když si přečetl jednu větu, tak ucítil nějaký zvláštní zápach. Linul se s kotlíku Pottera. Ten se ho snažil zakrýt kouzlem, ale přitom ho ještě víc rozšířil. Podíval se jeho směrem a bylo mu jasné, že je zle.

„Pottere co to vyvádíte?" zeptal se nebezpečně potichu. Harry sebou škubl a v tu chvíli mu vybuchl kotlík. Stalo se však něco divného. Nikoho ten lektvar neohodil, ale zformoval se do koule. Harry totiž ještě stačil vytvořit kolem kotlíku silové pole.

Snape byl mírně překvapený, tohle si nemyslel, že dokáže. Tohle viděl i u Lili, ale teď nebyl čas na to aby vzpomínal na staré časy.

„Ehm no pane profesore, nějak jsem tam dal omylem o jednu kapku žabí žluči navíc a ono hrozilo, že to bouchne. Tak jsem udělal kolem něho silové pole, aby to někoho nezranilo." Podíval se po očku na svého profesora a doufal, že mu to bude stačit.

„A kde jste se to naučil. Tohle pokud vím se vyučuje až v sedmém ročníku?" zeptal se nebezpečně. Harry se jenom ošil, ale mlčel.

„No tak uslyším vaši odpověď?" zeptal se už nebezpečně.

„Takže odebírám Nebelvíru 20 bodů a buďte rád že si nechci kazit pátek a následující víkend. Jinak byste měl i školní trest a teď to tu ukliďte. Je Vám jasné, že nebudete opět ohodnocený?" ušklíbl se posměšně. Harry jen kývnu, ale nic neříkal. Nechtěl ho prudit ještě víc. Jakmile to uklidil pustil se do toho lektvaru znova.

 

Na konci hodiny se Harrymu a Hermioně podařilo odevzdat ucházející lektvar. Nevil a Ron na tom moc dobře nebyli, ale to bylo pochopitelné.

Snape se nad tím moc nepozastavoval a vyhodil je ze třídy. Pak se sám vydal ztichlou chodbou do Velké síně na oběd. Po obědě se vydal na setkání.

 

Když se večer dostala unavený zpátky do Bradavic. Brumbál na něj čekal v jeho kabinetě a svíral v ruce obálku.

„Severusi, takže jsi tu, jaký byla schůze?" zeptal se Brumbál jako obvykle.

„Jaká by asi byla. Opět přivedli jakési mudly a mučili je. Jinak jsou mrtví, neměli šanci. Celá rodina." Sedl si do křesla a složil hlavu v dlaních byl unavený.

„Mám tu pro tebe dosti zvláštní dopis. Došel mi se vzkazem: Pro ředitele či ředitelku Bradavic. Tento dopis prosím odevzdejte Severusi Snapeovi, jestli tam se někde nachází, jinak prosím mu to nějak doručte. Děkuji světlo." Ocitoval vzkaz Brumbál.

Severus se na něj díval, ale ve tváři neviděl jediný náznak emoce překvapení či čehokoli. Vzal si od něho dopis, ale nic neřekl.

„Dobrá Severusi, odpočiň si a hlášení mi podáš zítra. Dobrou noc."

„Dobrou." Odpověděl mu Snape a konečně se pořádně podíval na obálku. Byl tam zvláštní znak, nevěřil svým očím. To není pravda. Pomyslel si v duchu. Tohle znamení neviděl dobrých 16 let. Používali ho jenom tři lidi. Nechal dopis na stole a šel spát.

 

 

Elizabeth byla celý den smutná, těšila se na taťku a teď jí napsal, že nemůže přijet. No utřela si oči a vydala se za paní Weasleyovou jestli něco nechce pomoc. Dům byl skoro uklizený, ale nejvrchnější patro ještě nebylo.

Molly si všimla, že plakala. Chtěla se jí dotknout, ale ucukla. Jen jí řekla co bude dělat a pak odešla. No to asi neměla dělat, protože Sírius Black předešlé noci dosti popíjel a v tom pokračoval ještě i dnes. Byl značně opilý.

Když našel samotnou Elizabeth v nejvrchnějším pokoji, tak ji vzal kolem pasu a otočil ji k sobě. Tím však Elizabeth dostala panickou hrůzu. Viděla Blacka, jak je opilý. Nezmohla se na jediné slovo. Když se ji snažil políbit, tak se jí z alkoholového oparu dělalo špatně a Elizabeth omdlela.

Vzbudila se ve své posteli a vedle ní seděla Molly Weasleyová, chtěla se jí dotknout, ale Elizabeth mírně ucukla. Potom se rozplakala a vrhla se ženě do náručí. Bylo to poprvé co tohle udělala. Zvykla si na dotyk, aby si s ní mohly promluvit, ale na nic víc.

Molly ji držela v náručí a konejšila.

 

Jakmile se totiž vrátila za Elizabeth, našla ji v náručí Síriuse, který se přiblbě šklebil. Pak Elizabeth znova políbil, ale to už byla dávno mimo sebe. Sírius dostal od Molly pořádnou facku, až Elizabeth pustil. Pak ji Molly pomocí kouzla přenesla do jejího pokoje a uložila. Zůstala tam tak dlouho dokud se neprobrala.

Teď držela plačící vystrašenou dívku v náručí a jenom ji hladila. Jakmile se trochu uklidnila, tak ji zavedla do koupelny, aby se mohla osprchovat. Uložila ji do postele, kde usnula jako by ji do vody hodil, řádně přikryla aby náhodou nenastydla. Teď už ji přijala za vlastní dceru. Jakmile odcházela tak ji ještě raději zamkla a vydala se dolů.

 

Blacka našla v obývacím pokoji s Remusem. Remus se ho snažil přimět vypít lektvar, proti opilosti, ale moc se mu to nedařilo.

„Ty jedno prase, jak jsi to mohl udělat." Začala hulákat Molly.

Remus se na ni překvapeně otočil a pak se podíval zpátky na Síriuse.

„Molly co se stalo?" zeptal se, jako by to byla samozřejmost. To ovšem neměl dělat.

„Co udělal, ten ožrala se dotýkal Elizabeth. Jak jen jsi mohl." Znova přistála na tváři Síriuse Blacka facka.

„Co to k***a děláš?" vypravil ze sebe namáhavě Síriu.

„Remusi, podrž ho." Přikázala Molly Weasleyová. Remus ho konečně přidržel u zemi a Molly mu nalila lektvar do krku. Pak se na něj zhnuseně podívala a odešla.

Sírius se chytl za hlavu a zaskuhral. I když měl docela dost lidí v domě, Vánoční svátky na něho dolehly a to dosti tvrdo. Vyčítal si smrt Jamese a Lili a tak skončil u lahve ohnivé whisky a to ne jenom u jedné.

Remus seděl vedle svého kamaráda a zkoumavě ho prohlížel. Zlobil se na něho a to velice. Jestli se to dozví Snape, tak ho zabije a on mu v tom nebude bránit.

„Ježíš to je bolest." Skuhral Sírius

„A divíš se vole, myslíš, že by ti bylo líp, kdyby tu byl Snape a zabil tě, za to co jsi udělal. Jo a raději se Molly dnes neukazuj na očích. Myslím že by Snapea předběhla." Podíval se na něj přísně.

„Co jsem proboha vyváděl?" zeptal se zkroušeně a znova si lehl na koberec. Teď už ovšem čistý.

„No na to, co povídala tak si se prej nějak dotýkal Elizabeth. Víc nevím. Ale ty uděláš nejlíp, když si dáš sprchu a půjdeš si lehnout." Pomohl mu do jeho pokoje, kde si vzal věci a vydal se vrávoravým krokem do koupelna. Sírius něco zamumlal, co vypadalo jako že děkuje. Remus ho tam nechal a odešel dolů.

 

V kuchyni našel naštvanou Molly jak vším tříská a hází.

„Molly co se přesně stalo?" Zeptal se vlídně Remus a zvedl spadlý hrnec ze země, kterým paní Weasleyová hodila za sebe.

„Co by se stalo? Jen Black líbal Elizabeth a ta se z toho složila. Stačí!!!" Utrhla se i na něj.

Chvíli na ni hleděl a nevěděl co říct.

„A Elizabeth je v pořádku?" zeptal se roztřeseným hlasem.

„Nevím, plakala a vrhla se mi do náručí, teď spí." Povzdechla Molly. Už byla docela v klidu.

„A co dělá ten ožrala?" zeptala se znechuceně na Blacka.

„No šel se osprchovat a spát. Myslím, že z toho byl hodně špatný, když jsem mu tlumočil tvé slova." Povzdechl si Remus.

„Víš Molly, on si klade za vinu smrt Lili a Jamese. No nějak se s tím ještě nesmířil a proto dělá takové kraviny." Snažil se, alespoň trochu ospravedlnit svého kamaráda.

Weasleyová jen pokývala hlavou a pak se na Remuse prudce otočila.

„Ať se mi dnes neukazuje na očích. A ještě jednou bude pit, tak to nezůstane jenom u facky." Podívala se na něj přísně.

„Vyřídím generále. Nevíš náhodou kdy dojde Tonks. Už jsem ji týden neviděl." Zajiskřilo budoucímu otci v očích. Už to oficiálně oznámili, takže už se nedivili proč je pořád Tonks tak špatně. V práci to nahlásila, takže teď seděla jenom v kanceláři a vyřizovala vzkazy.

„Říkala něco kolem druhé, stejně jako Artur. Možná dojdou spolu." Dál se věnovala přípravě oběda.

 

Elizabeth se probrala až pozdě odpoledne. Zrovna se tam šla Molly podívat a nesla tác s jídlem, kdyby přece jenom byla už hore.

Přisedla si k ní a vzala ji za ruku.

„No tak Elizabeth, bude to dobré." Usmála se na ni Molly.

„Pani Weasleyová, já jsem se tolik bála. A ten dech, bylo to něco strašného." Znova se ji začali hrnout slzy po tvářích. Molly ji vzala do náručí a konejšila. Jakmile se uklidnila tak Elizabeth podepřela polštářem, jako by nebyla schopná sama sedět.

„Tak a teď pěkně něco sníš ano." Dala jí tác s obědem na nohy. Elizabeth bylo jasné že žádné odmlouvání jí neprojde, proto trochu snědla. Pak dostala ještě lektvar na uklidnění, po kterém opět usnula.

„Jen spi holčičko, uvidíš, bude to zase dobré, jen co přijedou ostatní." Pohladila ji po vlasech a odešla.

 

Když se vrátila dolů byly tam už i Tonks a Artur Weasley. Oba se na ni podívali a na Tonksonové bylo vidět, že je jí opět zle. Byla bledá a svírala hrnek s čajem.

„Jak je na tom?" zeptal se Artur

„Něco málo snědla, pak znova po lektvaru usnula, za to ale mluvila. Tak snad to nebude tak hrozné. Za 3 ni by měli dojet všichni, takže snad jí bude líp. Kdy má dojít Poppy?" zeptala se jen tak.

„Pokud si vzpomínám, tak říkala něco o sobotě." Podívala se na ni Tonksonová. Kterou taky prohlíží, když sem dojde prohlédnout Elizabeth. Seděli tam ještě hodně dlouho, bavili se a smáli se. Zrovna vzpomínali, jak Elizabeth našla jakýsi lektvar a snažila se ho udělat, ale bouchl jí.

Bavili se dlouho do noci a pak se rozešli spát. Molly ještě šla zkontrolovat Elizabeth, ale ta klidně spala.

„Arture, měli by jsme to říct Severusovi." Řekla Molly svému mužovi v posteli.

„Já nevím Molly, řekneme mu to až dojede. Má teď nějaké problém, stejně za pár dní dojede. Zítra přijde Poppy, tak se zeptej na to. Bude to tak lepší." Ozval se Artur.

„Asi máš pravdu. Dobrou noc muži." Políbila ho.

„Dobrou Molly." Oplatil jí polibek.

 

 

Severus se ráno vypravil na Příčnou ulici. Přemýšlel, co by tak Elizabeth koupil za dárek. Nikdy to nenechával na poslední chvíli, ale teď nějak nevěděl co. Zašel první do lékárny nakoupit přísady, které po něm chtěla. I on si nějaké koupil pro sebe.

Dál bloumal ulicemi, ale na nic nepřicházel. Vrátil se do Bradavic a šel rovnou za McGonagallovou.

„Minervo, máš chvíli čas?" zeptal se, když na ni narazil ve sborovně.

„Jistě, potřebuješ něco?" usmála se na něj.

„Ano i ne, ale chtěl bych to projednat někde v soukromí." Měl zvláštní pohled.

„Pojďme ke mně." Za nedlouho už seděli u McGonagallové a ta jim nalívala kávu. Protože Severus čaj moc nikdy nepil.

„Tak povídej, co se stalo?" podívala se na něj vlídně.

„Nic se nestalo, jen mám takový malý problém. Nevím co bych měl koupit Elizabeth na Vánoce. Knihu jí ale kupovat nechci." Podíval se ni. McGonagallová se nad jeho výrazem usmála.

„Já nevím co tak nějaké krásné šaty nebo hábit. Já nevím, třeba nějaký šperk nebo co já vím co má ráda?" pokrčila rameny.

„Nikdy jsem jí žádné oblečení nekupoval, má úplně jiný vkus než já. Vždy si je vybírala sama a šperky Elizabeth nenosí. Má jen jeden řetízek stříbrný, ale ten nikdy nesundává." Povzdechl si, byl opravdu v koncích.

„Víš co, zítra musím ke Gringotovým, takže se podívám po nějakých šatech. Zhruba vím co nosí, tak snad se trefím." Vzala ho konejšivě za ruku.

„Nevím jak ti poděkovat. Jen Elizabeth nenosí hábity pokud nemusí. Nemá je ráda." Nedíval se na ni. Bylo mu na nic z toho co se stalo na schůzi.

 

McGonagallová se druhý den vrátila z Příčné a po obědě se vydala do svého kabinetu, kam za chvíli dorazil i Snape.

„Cos potřebovala?" zeptal se jako obvykle, už se svou ledovou maskou. Umbridgerová ho opravdu už hodně u jídla naštvala, takže nabídku Minervy přivítal.

„Tady mám ty šaty. Co na ně říkáš." Minerva je rozložila na křeslo a Snape jen stál a koukal. Nebyl schopen slova.

„Takže se ti asi nelíbí co. Typovala jsem, že by červenou mohla mít ráda. Tak nic, já je potom vrátím." Usmála se McGonagallová.

„Ne to ne, jsou nádherné, jen jsem nepočítal s ničím takovým. Kolik za ně chceš?" zpamatoval se konečně Snape.

„Jestli to není pro tebe moc za šaty, tak 20 galonů stály." Usmála se.

„Jistě, u večeře ti je dám, jestli ti to nevadí, musím ještě něco dodělat. Teda." Vydechl když se dotkl šatů.

„Z čeho jsou?" nepoznával tu látku, byla jemná, jako by z pavučiny.

„Z pavučiny a rosy. Ty šaty jsou od jednoho elfa, který dodává do jednoho krámku byliny." Usmála se McGonagallová a byla ráda, že udělala radost.

Znova mu je zabalila do papíru a Snape s poděkováním odešel. Vrhl se na lektvary, které po něm chtěla Poppy, než začne vánoční volno.

 

 

Poppy mezi tím dorazila na ústředí a Molly ji ihned odchytla. Sírius se jí vyhýbal jak mohl, ale na jídlo chodit musel. Sice se ještě zlobila, ale když viděla jeho zkroušený obličej, tak mu najíst dala.

„Poppy, moment. Musím ti něco říct." Vedla ji do salónku, který byl na stejném patře jako Elizabeth pokoj.

„Tak co se děje Molly, a proč se proboha tak tvářil Sísirus." Podívala se na paní Weasleyovou.

„Víš, ten syčák se jí dotýkal a dokonce ji i líbal. Je z toho ještě vyděšená a odmítá vyjít z pokoje." Posmutněla Molly.

„Ten syčák jak ty říkáš je asi Sírius, nemýlím-li se?" Molly jen pokývala hlavou.

„Neboj Molly, Elizabeth je velice silná osoba. Uvidíš bude zase v pořádku." Snažila se jí pozvednout náladu madam Pomfreyová.

„Snad máš pravdu. Zůstaneš tu na oběd?" nebyla to ani tak otázka jako konstatování.

 

Madam Pomfreyová se vydala do Elizabethina pokoje.

Elizabeth seděla u krbu a dívala se do plamenů. Poppy se jí zlehka dotkla, Elizabeth se lekla div neskončila na zemi.

„Jak je ti?" zeptala se, jakmile k ní zvedla pohled. Nic neříkala.

„Vyšetřím tě. Pojď, lehni si na postel a vysvleč si tu halenu i se sukní." Elizabeth se do toho moc nechtělo, ale slíbila otci, že se každé prohlídce podrobí. Roztřesenýma rukama pomalu rozepínala knoflíčky. I když byla Pomfreyová žena, styděla se.

Po půl hodině skončila z prohlídkou, ale moc se netvářila. Když jí mírně zatlačila na podbřišek, Elizabeth zakňučela bolestí. Hůlkou si to zkontrolovala, potvrdila se její domněnka.

„Elizabeth, teď ti udělám menší zákrok. Neboj se, pokud bych to neudělala tak by se taky mohlo stát, že by jsi neměla už nikdy děti. Neboj není to nic složité, jen budeš muset víc odpočívat." Usmála se na ni Pomfreyová a Elizabeth na souhlas přikývla. Celá se chvěla strachy.

Poppy po ¼ hodině skončila, probrala Elizabeth a usmála se na ni.

„Nemusíš se bát, dopadlo to dobře. Jen nesmíš dnes stávat z postele, možná budeš drobně krvácet, tak se nediv je to normální." Dala jí ještě několik lektvarů a pak odešla za Tonksonovou.

 

Zaklepala na jejich pokoj, ale nikdo jí neotevřel. Když tam vešla nikdo tam nebyl. Vydala se dolů do kuchyně, kde doufala, že budou. A měla pravdu, všichni byly v kuchyni. Bylo tam i několik členů řádu (Moody, Pastourek a Morfintor se svou sestrou Morganou).

„Tonks pojď, nemám moc času. Musím se vrátit do Bradavic." Podívala se na mladou ženu s růžovými vlasy.

„Poppy, co jsi tam dělala tak dlouho." Ozvala se Molly.

„Musela jsem ji ošetřit, lektvar který jsem nechala na stolku ať pije vždy před večeří a po snídani. Dnes ještě nesmí stávat, jinak musí odpočívat. Neboj Molly bude v pořádku." Usmála se na ni mírně. Pokynula Tonksonové, aby šla za ní. Ta se ztrápeně vydala za ní do jejich pokoje.

„Ehm madam Pomfreyová, já trochu krvácím." Ozvala se bojácně jakmile za sebou zavřela dveře pokoje.

„No tak si lehni. Snad to nic nebude." Pokynula jí k posteli. Tonksonová se vyslékla do prádla a položila se na postel.

„No, dítě je v pořádku, jen musíš víc odpočívat. Doporučuji odpočívat v leže s nohama nahoře. Nesmíš moc dlouho sedět ani se příliš unavovat." Otočila se a skládala si tašku.

„Tento čaj budeš 2x denně pít, je to na zesílení děložní stěny. Jen pro jistotu." Zacvakla tašku a vydala se dolů.

 

„Jak je na tom Poppy." Ozval se s úsměvem Remus.

„Dítě je v pořádku, jen Tonksonová musí víc odpočívat. Po Vánocích zase dojdu, kdyby nastali komplikace, tak pro mě hned pošlete. Nashledanou." Zmizela v plamenech.

 

Na ústředí dny pomalu plynuly a nastal večer, kdy měl dojet zbytek Weasleyovy rodiny a Hermiona a Harry. Molly se jako obvykle točila kolem plotny a chystala pro všechny večeři.

Její děti i s Hermionou a Harrym. Všichni se posadili kolem stolu a začali večeřet.

04.02.2013 19:25:44
Vinka

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4113 | 35%)
Ne (3792 | 33%)
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one