bg02ag.png

Zjištění

 

Minerva si k nim přisedla na postel. Nic neříkala jen si z lítostí hleděla na ty dva.

„Nechceš jí to už říct Severusi?" podívala se Snapeovi do očí.

„Já nevím, jak ale na to bude reagovat?" pohladil spící dívku v náručí.

„Uvidíš, ona to pochopí, až jí vysvětlíš jak to všechno bylo. Chtěla bych ji zpátky." Povzdechla si Minerva, pak pohladila dívku a odešla. Severus si jenom povzdechl.

„Rád bych jí všechno řekl, ale bojím se, že to nepochopí a bude mě pak nenávidět." Řekl nahlas do prázdného pokoje.

 

Minerva za sebou zavřela potichu dveře a opřela se o zeď. Tolik chtěla ji vzít do náručí, ale nemohla, od jejího narození nesměla se k ní přiblížit. Tolik jí chyběli její dvě dcery, ale ty jsou bohužel mrtvé. Jedna zemřela při porodu a druhá byla zabita. Už neměla nikoho, její muž byl už taky 20 let mrtvý. Byl zabit samotným Voldemortem, stejně jako její dcera s manželem. Tolik se cítila osaměla, škola jí dodávala všechno. Ale teď potřebovala víc, když zjistila že žije.

Odlepila se od zdi a vydala se dolů do kuchyně.

 

Severus ještě hodinu choval svou dceru, která se probudila a vypadala daleko líp než když došel. Mírně se na něho usmála.

„Nepůjdeme na ty dárky." Pohodila hlavou k hromadě, kterou tam ještě pořád měla.

Severus se na ni jenom usmál a podal jí ten největší. Který byl od něho.

„Tenhle je ode mě, jinak děkuji ti za tu knihu, ale pořád nechápu, kde jsi ji sehnala?"

„Ehm … to já ne, to pan Lupin ji sehnal za mě na Obrtlé. Myslel si že ji ocením. Doufám že se ti líbila." Podívala se mu do očí. Ten ji jen políbil na čelo a usmál se. Pak pokynul rukou ke krabici, která jí ležela na kolenou.

Pomalu sundala papír, v kterém byla krabice zabalená. Celá byla světle modrá a mašle na ní byla rudá červená. Podívala se tázavě na otce. Nikdy ještě nic takového nedostala, většinou je to nějaká kniha nebo něco podobného. Nyní to ale byla velká krabice, ale při tom velice lehká, jako by byla odlehčená. Pomalu třesoucími prsty rozvázala mašli a nazvedla víko.

Byla to nějaká látka zabalená v papíře. Když oddělala papír, naskytly se jí pohled na nachové, něco poskládané. Nevěděla co to je tak je vytáhla a pak zjistila, že jsou to šaty. Takové nikdy ještě nedostala, většinou jí kupovala šaty babička a ona si je vždy na tajno přešívala. Hold měla jiný vkus než ona. Nikdy ovšem neměla nic takového.

Byla mírně v šoku a oči ji zářili. Severus se dotkl mírně její ruky.

„Tak co, jak se ti líbí."

„Jsou úchvatné, nikdy jsem žádné krásnější šaty neviděla." Rychle vstala a odběhla do koupelny. Dlouho ji neviděl tak šťastnou. Minerva se trefila do jejího stylu a za to byl rád, přece jenom jeho matka byla dost usedlá a konvenční.

Za malou chvíli vyšla z koupelny a Severus mírně otevřel pusu.

„Teda Elizabeth, jsi nádherná." Usmál se, vstal a šel k ní. Zatočil s ní aby si ji mohl líp prohlédnout. Elizabeth ho šťastně objala.

„Teda tati, kde jsi je sehnal a jak jsi věděl mou velikost?"

„Víš trochu mi pomohla Minerva. Doufám, že se ti líbí." Usmál se.

„Ano velice, budu muset pani profesorce poděkovat. Vybrali jste výborně." Usmála se a znova se zatočila před zrcadlem.

Otočil ji k sobě, aby si směl s ní popovídat ještě.

„Elizabeth dole pro tebe nachystali oslavu, no nějak se Moly dověděla že máš narozeniny. No a nějak si to nenechala vymluvit."

„Asi tam budeme muset jít. Co?" Trochu posmutněla.

„Bylo by to neslušné, kdybys tam nešla, ale nutit tě nebudu, ale co kdybys rozbalila i ostatní dárky." Ukázal na postel. Elizabeth tedy otevřela další dárky a od McGonagallové dostala krásné boty a kabelku, které patřily k šatům. I boty ji padly jako ulité. Prohlížela se v zrcadle, tolik mu teď připomínala Eleonor.

Po rozbalení dárků se oba vydali dolů. V kuchyni bylo podezřelé ticho. Všichni seděli u stolu a dělali jako by nic. Veškerá výzdoba zmizela. Severus se tomu trochu divil, ale byl rád. Bude to pro Elizabeth lepší.

Elizabeth slušně pozdravila a vydala se k profesorce, která o něčem se bavila s Brumbálem. Bylo jí trochu divné, proč je tu tolik lidí, ale Moodyho neviděla, trochu se jí ulevilo.

„Ehm pani profesorko." Oslovila šeptem profesorku, aby na sebe upozornila.

„Dobrý den Elizabeth, jak je ti?" usmála se na ni.

„Chtěla bych Vám poděkovat za ty boty a šaty." Mírně se začervenala. Minerva ji chytila za ruku, aby se na ni podívala.

„Zatoč se, ať vidím jak ti ty šaty padnou." Usmála se na ni. Ta ráda poslechla. Brumbál pleskl a z ničeho nic se kolem všude objevila ozdoby. Na stole byl krásný třípatrový dort a nad ním nápis.

 

Všechno nejlepší Elizabeth, k tvým osmnáctým narozeninám

 

Hlásal nadpis. Elizabeth se ovšem zarazila, nikdy neslavili a hlavně ne takto. Mírně ucouvla do stínu. Všichni ovšem čekali co udělá Elizabeth, Severus k ní přistoupil a stiskl jí ruku, aby dodal odvahu.

Elizabeth na něj prosebně zvedla pohled.

„Klid, takhle by jsi je měla slavit každý rok své narozeniny." Usmál se na ni. Ta se jenom na něho těžkopádně usmála.

„Děkuji vám všem, za tu oslavu. Jsem trochu překvapená, velice pěkně. Moc vám děkuji za dárky i za tuto oslavu. Myslím, že je na čase rozkrojit dort." Usmála se na všechny, ale Severus cítil její nervozitu. Minerva vstala a objala ji. Mrkla přitom na Severuse, který pochopil.

 

Oslava probíhala dlouho do noci, kdy i děti směly jít spát později. Elizabeth s kterou chtěla mluvit Minerva, se vydali do salónku krátce po půlnoci, co oslava skončila. Severus si mezi tím o něčem povídal s Brumbálem.

„Elizabeth." Oslovila ji Minerva, jakmile se posadili ke krbu do křesel.

„Ano pani profesorku." Pozorně ji sledovala, aby pochopila, co po ní chce.

„Víš, povídal ti někdy Severus o mamince a její rodině?" začala na ni dosti nezvykle, nervózně.

„Ano, ale nevím kam s tím míříte?" podívala se na ni a čekala jestli i ona jí něco řekne o mamince. I když měla její fotky tak byla ráda, za každou informaci.

„Víš, měla jsem dvě dcery, ani jedna nevyrůstala pod mým jménem, protože jim hrozilo nebezpečí ze strany toho-jenž-nesmíme-vyslovit. Můj manžel byl zabit, tím netvorem a já jsem zůstala se dvěma dcerkami sama." Na chvíli se odmlčela a podívala se na Elizabeth, která nechápala kam tím míří. Čekala a nic neříkala.

„Tehdy jsem už dělala ve škole čar a kouzel v Bradavicích pod svým dívčím jménem. Bylo to tak bezpečnější, protože můj muž zastupoval vysoký post ve starostolci. Tvá maminka byla starší o dva roky od její sestry, obě ovšem porodili, když jim bylo 21. Bohužel tehdy při porodu nastali komplikace, myslela jsem že jsi zemřela i ty. Tehdy jsem s rodinou Snapeů ztratila na dlouhou dobu kontakt, dokud tvůj otec opět nezačal učit v Bradavicích." Hleděla jí do očí.

„Nerozumím, je to divné, co tím myslíte? Proč mi vyprávíte o svých dcerách?" zeptala se Elizabeth, částečně tušila, kam míří, ale bála se toho.

„Víš tvoje maminka Eleonora, byla mou prvorozenou dcerou. Moc mě mrzí, že jsem nevěděla o tobě. Tolik mi ji připomínáš, ten pohled, úsměv i tvé chování. Máš v sobě přirozenou noblesu, jakou měla i Eleonora." Stekla jí po tváři slza a za ní další a další. McGonagallová, která bojovala v obou válkách se nyní bála, bála se o vnučku, kterou právě našla. Bála se, že ji zase ztratí, že znova bude sama.

„Babičko." Vrhla se jí Elizabeth nečekaně asi po 5 minutách do náručí. Držela ji dlouho a nehodlala ji jen tak pustit. Byla tak ráda, že se na ni nezlobí, když jí někdo položil zlehka ruku na rameno. Byl to Severus.

„Jak to přijala." Usmál se na ni. Nikdy neviděla na něm upřímnější úsměv.

„Vidíš ne." Usmála se na něj přes slzy. Mírně od sebe odsunula Elizabeth, která až teď si všimla otce.

„Proč jsi mi nic neřekl." Vyčetla mu okamžitě.

„Má matka si to nepřála, vím byla to chyba, ale…" nenechala ho domluvit, protože se mu vrhla do náručí.

„Děkuji, to byly ty nejlepší narozeniny jaké jsem měla." Mluvila mu do hábitu. Severus ji hladil po vlasech.

„No myslím, že by jsme měli jít spát, co ty na to?"

„Ne ještě babička mi neřekla všechno. Takže moje teta a strýc žijí a jistě mají i nějaké děti?" Zářili jí oči vzrušením a ani si neuvědomila, že Minerva jí asi nerozumí.

„Ano máš pravdu, ale bohužel ani má druhá dcera už není mezi živými." Posmutněla. Severus a Elizabeth na ni hleděli, jako by spadla z Marzu.

„Minervo, netušil jsem že umíš znakovou řeč?" podivil se mírně šokovaný Severus.

„Víš, tehdy když umřela Eleonora a ty jsi mi řekl, že Elizabeth bude na 90 % hluchá jsme se ji začala učit, ale pak když mi tvá matka oznámila po měsíci smrt Elizabeth. Víš, nějak jsem ti to zapomněla říct, bylo to tehdy moc těžké. Ztratila jsem i toho posledního, co jsme měla." Posmutněla.

„Kdo tedy byla má teta?" Upozornila dotekem na sebe oba dospělé Elizabeth. Severus jenom pokrčil rameny, věděl, že měla Eleonora sestru, ale nikdy nevěděl, kdo to je kvůli tomu, že patřil ke smrtijedům.

„Víš, má dcera se vydávala za Mudlu, ale potkala jsi jejího syna. Je to Harry Potter." Elizabeth i Severus se museli posadit. Tohle bylo na oba moc.

„To mi chceš říct, že Potter je tvůj vnuk a že Lily byla tvá dcera, že byla čistokrevná kouzelnice?" byl v šoku.

„Ano, bylo to kvůli bezpečnosti. Pocházíme z velice strarobylého rodu. Ať už se jedná z mé či Filipovi strany." Usmála se na něj.

„Harry, Harry je můj bratranec?" usmála se na svoji nově nalezenou babičku Elizabeth, ta jenom šťastně se usmála.

„Ano, ale on to neví, tehdy mi zakázal Brumbál si ho vzít k sobě. Ani Brumbál to neví. Vy oba máte neuvěřitelné schopnosti. To už svědčí o tom jak jsi dokázala proměnit dům. Máš v sobě neuvěřitelný cit, který ti pomáhá v magii." Vysvětlila McGonagallová.

„Ale teď je už hodně pozdě a musíme si odpočinout. Myslím, že zítra si promluvím i s Harrym. Jen to musí zůstat v tajnosti, alespoň pro zatím." Usmála se na oba. Elizabeth se usmála a přikývla. Byla ráda že má babičku a dokonce i bratrance.

 

Všichni se rozešli do svých pokojů. Elizabeth ovšem nemohla usnout. Tolik nových skutečností a dokonce má i rodinu. Dlouho do noci ještě hleděla do stropu.

 

Druhý den taky nestávala jako obvykle, ale až dosti pozdě. Do kuchyně došla s úsměvem, Minerva tam ještě zůstávala a za to jí byla Elizabeth vděčná, chtěla se něco nového dozvědět o mamince. Ostatní, hlavně Ron a Harry seděli v polospánku za stolem.

„Dobré ráno." Pozdravila jako obvykle.

„Snad poledne." Opravila ji McGonagallová, když se na ni otočila.

„A kolik je hodin?" usmála se na ni.

„Dnes sis pospala, je už skoro půl jedenáctý." Všichni na ni hleděli v šoku.

„Netušila jsem Minervo, že umíš znakovou řeč?" podívala se na ni Moly.

„Víš už hodně dlouho jsem ji nepoužívala, mám v ní dosti velké mezery." Usmála se na vysvětlenou.

„No vlastně dobrých 17 let určitě ne." Znova všechny obdařila úsměvem a usrkla ze svého hrnku trochu čaje. Harry na ni zůstal zírat s poloviční cestou toastu k puse.

„Nechci být nezdvořilá Harry, ale je neslušné na někoho zírat s otevřenou pusou." Oslovila McGonagallová Harryho až mu vypadl toast z ruky. Nikdy ho jménem neoslovila.

„Co se tu k čertu děje?" Pomyslel si Harry.

„Co přede mnou skrýváte?" Vyletěl na ostatní, ale nikdo se netvářil, že by věděl co se děje.

„Pojďte se mnou Pottere." Utrousil ledově Snape.

„Proč bych měl?" zeptal se bojovně Harry. Snape na nic nečekal a chytl nebohého Harryho za tričko a vyvlekl ho z kuchyně. Elizabeth a Minerva se na sebe podívali a začali se smát. Obě pak se vydali za nimi.

 

Našli je v laboratoři, jak Harry chodí jako lev v kleci a hází vším co mu dojde pod ruku.

„Co si myslíš že děláš?" Utrhla se na Harryho Minerva ostře, až sebou všichni v místnosti trhli.

„Zuří, co jiného." Odfrkl si Snape. Elizabeth si dala ruku před pusu, aby neviděli jak se směje.

„Sednout a všichni, musíme si promluvit!!!" nikdo si Minervě McGonagallové nedokázal odporovat, když se takhle tvářila. Její rty se stáhly do úzké linky a z očí ji sršely jiskřičky.

„Za první, obě vaše matky jsem znala od narození a to velice dobře, protože byly moje dcery." Přecházela před nimi sem a tam.

„Cože, co je to za kravinu?" Rozkřičel se Harry.

„Má matka byla s mudlovské rodiny. Někdo tu včera přebral." To ale Harry neměl říkat, protože v zápětí od Minervy mu přiletěla facka.

„Takže za první jsi můj vnuk, jsi z nejčistější kouzelné rodiny, která tu kdy žila stejně jako Elizabeth. Za druhý, tvá matka nesměla vystupovat pod svým rodným jménem, protože po nás šel ten ksicht." Odfrkla si.

Harry i Snape na ni hleděli jako na zjevení. Takhle ji ještě nikdy neviděli. Vždy byla přísná, ale spravedlivá. Jen kdy ztratila svůj klid.

„Nemohla jsem si tě vzít k sobě, když zabil tvé rodiče. Brumbál mi to nedovolil, myslel si jen že jsem si oblíbila tvé rodiče a proto chci tebe do opatrování. Nikdo nevěděl, kdo jsou mé děti, ani kdo doopravdy jsem já. Vy oba máte neuvěřitelnou moc, kterou se brzy budete muset naučit ovládat. U dívek se to normálně vyskytuje v 18 a u chlapců v 16. U tebe Harry to vyvolám kouzlem a budu oba učit, osobně. Ale musí to být tajně." Podívala se po obou. Severusovi nic takového nemusela vysvětlovat, dělal špeha. Věděl co je v sázku, ale oni ne. Jak Harry tak Elizabeth na svou babičku hleděli, jako by spadla z Marzu.

Schopnosti, jaké? Ani jeden se nezmohl na slovo. Minerva mluvila vždy tak, aby na ni Elizabeth viděla.

McGonagallová mávla hůlkou a objevili dva hrnky s čokoládou a dvě sklenice s nějakou zvláštní tekutinou. Děti se vrhli po sklenicích, ale zastavila je ruka Minervy.

„Tohle je pro nás." Obou pak podala hrnky s čokoládou. Dívala se na jejich zklamané obličeje.

Dlouho si ještě pak povídali, dokud je Moly nezavolala na pozdější oběd, protože dnes všichni stávali později než obvykle, tak se všechno posunulo.

04.02.2013 19:25:21
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one