bg02ag.png

XI. Probuzení moc a panství

Probuzená moc a panství

 

McGonagallová odešla hned po obědě. Domluvili se, druhý den hned po ránu přijde. To se, ale Harrymu nelíbilo a kňučel že musí ráno vstávat. Minerva se na něj přísně podívala, ale nic neříkala. Při tom jí cukali koutky a Severusovi taky.

Elizabeth se vydala do knihovny a Harry zatím o něčem povídal se Síriusem a Remusem. Snape prozatím ještě dojídal obět, protože nějak mu to nechutnalo. Pořád musel myslet na to co mu včera večer řekla Minerva, takže Elena byla z tak významného rodu, stejně jako Lily.

 

Druhý den hned po ránu přišla Minerva. Moly se tomu dost divila, ale když jí oznámila, že si potřebuje promluvit s Elizabeth a Harrym.

 

Posadili se všichni do knihovny a Minerva se po delší době ozvala.

„Elizabeth, neobjevili se u tebe nějaké schopnosti?" Elizabeth první sklopila hlavu před babičkou a pak se na ni podívala.

„Ano, jednou jsem omylem smáčela taťku, ale nevím jak to. Dokonce jsem si podpálila i postel." Podívala se strachem na babičku.

„Takže se ta moc už objevila. To je dobře. Ne jenom, že budeš používat živly, ale také se naučíš kouzlit bez hůlky a myslí." Usmála se na vyděšenou a nervózní Elizabeth její babička. Stejně i Harry seděl s otevřenou pusou.

„Babi," zpamatoval se Harry „a co já. Jaké budu mít schopnosti já?" začal vyzvídat.

„Stejně jako Elizabeth budeš umět živly, ale nevím co dál u chlapců je to vždy jinak. To budeš si muset počkat. Ale jistě i po otci budeš mít nějaké zvláštní schopnosti. To ale budeme muset udělat na půdě předků. Oba totiž půjdete se mnou na panství." Usmála se na oba.

Ti se z ničeho nic vrhly na babičku, až ji povalily z křesla. Objímali ji tak dlouho, dokud se Minervě nepodařilo je odhodit na gauč.

 

„Babi jak jsi to udělala?" Minerva se usmála na Harryho, který pomáhal Elizabeth vstát z gauče.

„Jednoduše, mocí." Pokrčila rameny a posadila se zpátky do křesla.

„Tak, myslím že je načase, abychom odešli na panství, tam vám řeknu i něco o našich předcích.

 

McGongallová se postavila a chytla oba. Přemístila se s nimi na pozemky svého rodného sídla.

„Takže vítejte. Kolem co vidíte a ještě dál jsou naše pozemky. Nikdo o nich neví ani Brumbál. Je to rodinné tajemství. Pojďte." Vydala se k překrásnému barokní vila, která stála na mírné vyvýšenině.

Děti hleděli s otevřenými pusami a rozhlíželi se kolem sebe, aby jim nic neuteklo. Když se podívali napravo od domu, kde se rozkládala krásná zahrada, tak tam uviděli domácí skřítky asi 3 jak pracují. Bylo ale zvláštní, že měli na sobě normální oblečení. Jako Doby v Bradavicích. Pod zahradou se rozkládalo veliké jezero, okolo kterého se táhlo z druhé strany louky a pole. Tam ovšem na polích byly vidět obyčejní lidé.

„Babi," otočila se Elizabeth na babičku, „tam to jsou mudlové?" zajímala se i Harry se tam díval.

„Ano, pracují pro mě a obhospodařují mé pozemky. Teď už i vaše, ale nikdy se tyto pozemky nesmí dělit, maximálně někomu pronajmout. To už je tak dané našimi předky přes 700 let." Usmála se Minerva a ukázala na druhou stranu od domu.

„Tady vidíte altánek a soukromou část bylinné zahrady, dál pak můžete vidět ten les. Je z části kouzelný, ale moc nebezpečných tvorů tam nežije, ale v noci při úplňku tam nechoďte. Jinak by jsem mohla dostat infarkt." Podívala se na ně přísně.

„Neboj babi, jednou mi to stačilo." Odvětil jí Harry.

„Cože, kdy proboha?" zeptala se strachem.

„No ve 3 ročníku, nějak jsme na sebe přilákali Lupina." Usmál se Harry jako svatoušek na Minervu, ta jenom protočila oči a pokynula jim do domu.

 

Jen co vstoupili do obrovské haly tak hned k nim přiběhlo asi 7 skřítků.

„Dobrý den paní." Poklonili se všichni. Dva z nejstarších měli na sobě malá sáčka a kalhoty a dvě měli na sobě šaty, ostatní vypadali že jsou ještě dost mladí. Byly tam ještě dvě oblečené v šatech, které měli umazané a jeden jen v kalhotách. Požďuchovali.

„Nechte toho!" ozvala se jedna skřítka a založila si ruce v bok. Harrymu nápadně připomínala paní Weasleyovou.

„Nech je Jesiko, jsou to jenom děti." Usmála se Minerva.

„Ale paní, to neznamená, že musí být pořád jako by je někdo vytáhl z hnoje." Rozštilovala se Jesika. Děti na to jen hleděli, nikdy neviděli žádného skřítka aby se tak choval. Minerva si všimla jejich pohledů.

„Aby jste věděli, po generace tu žijí skřítci, kteří dostávají plat a jsou rovni kouzelníkům. Jsou to jako u mudlů sluhové." Vysvětli Minerva.

„Tak aby jste věděli. Tahle dáma jak už jste slyšeli je Jesika. Ten vedle je její muž Saul, její muž a ty tři jsou její děti. Sylva, Fabián, Leoš. Ty poslední dva jsou Malvína a Valerián, ti jsou tu ze všech nejdéle a mají to na povel, když tu nejsem celý rok a jsem v Bradavicích." Když je Minerva jmenovala tak je vždy jmenovaný mírně poklonil. Skřítci po tom je odvedli do prvního patra, kde byl salónek a nachystaný čaj a sušenky.

„Tak tady vám vysvětlím, kdo vlastně náš rod je a proč se musí držet v tajnosti." V klíně se jí objevila veliká kniha.

„V této knize ne jenom, že najdete podrobný rodokmen ale také kouzla a zaklínadla, která vymysleli naši předkové." Usmála se na oba. Kniha byla vázána ve světlé kůži a na ní byl zobrazen anděl s fénixem, stromem a malým tornádem, které anděl držel v ruce. Za nimi ještě tekl vodopád. Minerva pohladila rukou obrázek a kniha se sama otevřela. Otevřela se na straně, kde byl rodokmen. Knihu podala dětem.

„Babi kdo je LAHABIEL?" zeptala se Elizabeth. Minerva se usmála.

„To byl anděl, ale zamiloval se obyčejné kouzelnice Miriel, spíše to byla jenom učená žena. Až Lahabiel ji naučil kouzlit. On ale se stal smrtelným, ale svou moc neztratil." Vysvětlila Minerva. Pak jim ukázala na konec rodokmenu.

„Harry, ty budeš taky dost mocný, podívej se na druhou stranu, je tam i Jamese rodokmen." Usmála se.

„A mého tatínka nemáš?" posmutněla Elizabeth.

Minerva došla k malé knihovničce a vytáhla útlou ale velikou knihu, ta na rozdíl od rodinné byla celá z tmavé kůže a byl tam jenom pentagram.

„Tady" podala jí knihu. Ta se dívala na tu zvláštní knihu. Moc se jí to nelíbilo.

„Tak ji otevři." Elizabeth rozstřesenýma rukama otevřela na straně první, kde byl rodokmen. Dívala se na to a mírně i ukápla slza.

„Archanděl." Zašeptala. Harry se k ní naklonil.

„Babi, proč…" Harryho ale přešila mávnutí ruky.

„Teď ne Harry." Objala Elizabeth. Držela ji v náručí. Hladila po vlasech dokud se neuklidnila.

„Neboj se neznamená to že budeš zlá. Sama jsi prokázala, že jsi velice hodná. I tvůj předek pochopil." Usmála.

To ji uklidnilo. Potom jim až do oběda, když došla Jesika pro ně, že je oběd hotový.

Po obědě Minerva udělala kouzlo na zbuzení schopností. Potom se zpátky přesunuly na Grimmaldovo náměstí.

„Babi," ozval se Harry, „takže oba jsme z části andělé?" zeptal se ještě když se v soukromí loučili.

„Ano. Brzy se začnete učit. Teď musím jít. Měj te se a užívejte si ještě Vánočních svátků." Oba políbila na čelo a odešla.

Potom se oba vydali na večeři, kde na ně všichni házeli zvědavé pohledy, ale oni jen se usmívali a mlčeli.

 

Vánoční svátky uběhly daleko rychleji, než by kdokoli chtěl a museli se vrátit do Bradavic. Proto tam byl taky pořádný zmatek. Elizabeth jen seděla v knihovně a četla si.

04.02.2013 19:25:05
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one