bg02ag.png

První učení

 

Už uběhlo pár dní co děti odjeli zpátky do školy. Na Grimmaldově náměstí se postupně vraceli do starých kolejí. Byla právě středa, Elizabeth vstala jako obvykle brzo ráno. Trochu ji překvapilo, že v kuchyni mimo paní Weasleyové seděla i Tonksonová.

„Dobré ráno, Nimf, co tu děláš?" vždy ji totiž museli tahat z postele.

„Už budu tu s vámi, složila jsem se v práci a když mě odnesli k Mungovi, tak mě pak poslali domů, že mám jen odpočívat a polehávat. Takže do porodu budu doma." Pokývala rameny a dál seděla a popíjela čaj.

„Tak tu bude alespoň legrace." Usmála se na ni Elizabeth. Mírně se dotkla jejího trochu vystouplé bříško. Tonks mírně sebou škubla, ale nechala ji. Paní Weasleyová prozatím před ně postavila snídani a taky se posadila. Vzala si hrnek a pozorovala obě jak se vrhli na tu snídani.

„Vypadá to jako by jste týden nejedli." Usmála se Moly.

„Jím za dva." Zahuhlala Tonksonová.

 

Ten den se nic moc nestalo, jen večer Elizabeth dostala dopis od babičky.

 

 

Drahá Elizabeth,

jak jsme se domlouvali na tvé a Harryho výuce, tak jsem se rozhodla, že Harryho bude učit v Bradavicích a tebe o víkendu. Buď dojdu vždy v pátek večer nebo v sobotu. Podle toho jak mi to vyjde.

Doufám že jsi jinak v pořádku a odepiš mi jestli ti tohle vyhovuje.

Tvá babička.

 

 

Elizabeth se rozzářila jako sluníčku, když se chtěla podívat Molly co stálo v dopise, tak shořel. Elizabeth se vydala nahoru a napsala ihned odpověď.

 

Milá babičko,

velice ráda se začnu učit. Hlavně ráda tě uvidím, alespoň to bude trochu rozptýlení. Taky prosím pozdravuj taťku a Harryho. Měj se moc fajn.

Elizabeth.

 

Po tom co odeslala dopis si sedla na parapet a pozorovala ulici. Ani si nevšimla, že se setmělo. Převlekla se a zalehla.

Do konce týdne se toho moc nestalo. Jen Tonksonová se pořád nudila, protože jí odmítali cokoli dovolit dělat a Molly by ji nejraději přivázala k posteli. Elizabeth jí dost často dělávala společnost. Povídali si o všem, Elizabeth se jí přiznala, že se chtěla stát zdravotnicí jako byla její maminka, ale že teď nikdy se to nestane, protože nemá dodělanou školu.

Tonksonová ji chvíli uklidňovala, ale když pak nad tím Elizabeth mávla rukou tak se obě tomu zasmáli.

Bavili se a ani nevěděli jak jim čas ubíhá, byl pátek večer a zrovna probíhala večeře. Tonksonová právě Elizabeth ukazovala, jak mění svůj nos do různých tvarů. Elizabeth zapomněla na to že má nějaké jídlo a jen se smála. Dokud jí někdo nepoložil ruku na rameno, až málem vypustila duši jak se lekla. Za ní stál její otec.

„Tati." Vrhla se mu do náručí.

„Kde jsi byla tak dlouho." Vyčetla mu. Snape se na ni zamračil a ukázal na talíř.

Nechceš mi náhodou zase začíst hladovět.

Ne proč myslíš tati?

Protože jsi se večeře ani nedotkla.

Jé no vidíš, bavila jsem se a zapomněla na to. Usmála se na otce nevinně.

Severus mávl hůlkou a z večeře se slabě začalo kouřit. Potom ji donutil, aby si sedla a počkal dokud to všechno nesnědla.

Pak se opřela do židle a zmoženě odfukovala. Severus se na ni díval, když zachytila jeho pohled tak víc než chtěla řekla:

„Co je, to jsi nikdy neviděl svou dceru přežranou?" ten se na ni pronikavě zamračil.

„Nemusíš to křičet. Poznal jsem to." Řekl ledově.

Ani se nenadála a znova se rozhořely v krbu plameny a vystoupila z nich profesorka McGonagallová.

Se všemi se přivítala a pak pokynula Elizabeth. Ta hned vyskočila a šla za profesorkou. Severus se mezi tím vydal do laboratoře podívat se co tam všechno vyrobila jeho dcera.

 

„Babičko, myslela jsem že přijdeš až zítra." Vrhla se jí Elizabeth do náruče jen co za ní zaklaply dveře pokoje.

„No tak Elizabeth, pusť mě, vždyť mě udusíš." Odtrhla ji od sebe.

„Promiň." Mírně se začervenala.

„Tak první by jsem ti měla vysvětlit, jak funguje živlová magie. Jak už jsi říkala tak používáš oheň a vodu. Teď ti dám lektvar po které usneš a tak zjistíme jaký živel je u tebe hlavní." Usmála se na ni a podala jí malou zelenou lahvičku s tmavým lektvarem.

Elizabeth jen co dopila lahvičku tak usnula.

Viděla krásnou ženu, jak dává pít vodu malým jednorožcům, pak jak pouhým pohybem ruky rozkvétají květiny okolo.

Pak se kolem ní objevili malé plamínky, které ovšem uhasil hned déšť a déšť zase rozehnal vítr. Když se Elizabeth probudila bylo jí divně. Hlavně si připadala velice slabá, jako by běhala maratón.

Minerva McGonagallová seděla vedle ní na kraji postele a držela ji za ruku.

Jak se cítíš.

Jsem velice unavená.

Tohle vypij, příští týden začneme, jak jsem viděla, tak bude tvůj živel nejsilnější země, tvá maminka měla vodu, já mám zemi a oheň takže to nebude problém a pomůžu ti s tím.

Babičko, proč tu nezůstaneš, prosím.

Ráda bych, ale musím se vrátit. Příští týden tu budu celou sobotu a teď spát.

Přikryla ji a počkala dokud neusne. Potom se vydala dolů.

 

„Minervo, už odcházíš?" zarazila ji Molly.

„Ano, musím, Dolores nám už teď šlape na paty. Příští týden v sobotu dojdu. Prozatím se měj tu dobře." Po tom zmizela v zelených plamenech. Ovšem nepřenesla se rovnou do bradavic, ale domů. Z tama se pak přesunula do Bradavic pomocí živle.

 

Elizabeth byla celý týden jako na trní. Dopisy které ji chodili jak od babičky tak od taťky, vždy ji zvedly náladu, ale pořád nevěděla jak a co všechno se bude učit.

Ve čtvrtek jí došla kniha s dopisem od babičky, aby si je pořádně prostudovala, ale prozatím nic sama nezkoušela.

Měla opravdu originální název: Magie nejvyšší - světlo

Kniha se jí líbila, ale když se do ní začetla, tak obsah už tolik ne.

Bylo tam základy přírodní magie, z které jak se dočetla v úvodu vycházely všechny magie, ať už to byla ta nejhorší nebo ta nejjednoduší. Nelíbilo se jí, že tady třeba nerozeznávají magii temnou a světlou ale  jako jednu a prej se jedná jen o srdce toho kdo kouzlí.

Četla ji celou noc. Nemohla se od ní odtrhnout, i když se jí tolik děsila, tak ji na ní něco zároveň fascinovalo.

 

Po snídani se vydala do laboratoře, kde pro Tonks připravovala lektvary, které musela pravidelně užívat.

Trochu ji to odvedlo od té knihy nad kterou pořád přemýšlela.

 

Po obědě si šla lehnout a dospat deficit z noci. Večer ji probudila Molly, která držela v ruce tác s jídlem a dvě obálky.

„Elizabeth, měla bys něco sníst a tady máš dva dopisy." Usmála se na ni.

„Cože," mžourala kolem sebe, „mohla by jste to říct ještě jednou paní Weasleyová, nějak jsem Vám nerozuměla." Podívala se na ni mírně ještě rozespale.

„Říkám že tu máš večeři pozdní a došli ti dva dopisy. Ten jeden je od Freda." Řekla dosti překvapeně, když poznala synovo písmo. Nechala ji tam samotnou a odešla. První dopis byl od taťky, jako obvykle jí říkal co se děje v Bradavicích a co zase Harry provedl také ji prej má pozdravovat od babičky.

Druhý ovšem byl jiný:

 

Ahojky Elizabeth,

nevím jak to napsat nebo co. Ale ty Vánoční prázdniny byly s tebou velice supr.

Chtěl bych tě zase někdy vidět. Vím že to asi nepůjde, ale říká se mi to moc špatně.

Líbíš se mi, hlavně jsme nikdy neviděl tvého otce se takto chovat, máš opravdu na

lidi zvláštní kouzlo.

Jako i na mě. Jsi ta nekrásnější holka jakou jsem kdy viděl.

Fred.

 

P.S.: mám tě pozdravovat od George, Harryho, Rona, Ginny a Hermiony.

 

Chvíli na ten dopis hleděla a pak si to přečetla ještě jednou. Nevěřila vlastní očím.

To jako že se mnou chce chodil. Ano sice už chodila s dvěma kluky, ale oba byli hluchoněmí. Jak by to asi vypadalo s Fredem?

Tohle všechno se jí honilo v hlavě, na jídlo si ani nevzpomněla jen tak seděla a držela v ruce dopis. Byla z něho velice vykolejená.

 

Ani druhý den to s ní nebylo jiné. Ráno se jen šťourala v jídle, ale nic neříkala. Dnes nejedla předpisově, jen se tak seděla s podepřenou hlavou a hleděla do talíře.

Molly se jí zlehka dotkla, Elizabeth k ní zvedla zamyšlený pohled.

„Děje se něco Eliz?" podívala se na ni zkoumavým pohledem. To se ale na ni dívala už i Tonks a Remus, který dnes tu byl než měl jít do služby pro řád.

„Ne nic." Řekla po chvíli, ale Molly ji nepřestávala pozorovat.

„Nechutná ti?" zeptala se.

„Ne, je to velice dobré, jen omluvte mě." Zvedla se od stolu a odešla. Molly se chtěla vydat za ní ale Tonks ji zarazila.

„Nech ji Molly, půjdu já ano?" zvedla se těžkopádně a odešla za Elizabeth. Přece jenom to břicho jí začínalo překážet. Občas si stěžovala, že se nudí, ale teď byla ráda že nemusí jít do práce. Byla čím dál víc unavená.

 

Když vyšla nahoru našla ji v laboratoři. Došla až k ní a lehce se jí dotkla.

„Elizabeth?"

„Ano, děje se něco Nimf." Podívala se přes páru na ni.

„Děje se něco? Jsi nějaká zamlklá." Elizabeth vytáhla dopis od Freda a podala jí ho.

Tonksonová si ho několikrát přečetla a podívala na Elizabeth.

„Tak pro to jsi taková zamlklá? Nemusíš se bát, jen se mu líbíš."

„Ale jak to může nám fungovat." Rozhodila bezradně rukama.

„Nech toho na chvíli." Vzala ji za ruku a odváděla k ní do pokoje.

04.02.2013 19:24:47
Vinka

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4113 | 35%)
Ne (3792 | 33%)
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one