bg02ag.png

XIII. To co se mělo stát a stalo se

Poslední kapitolka, příběh končí....

Od toho dne Severus Snape už nebránil dceři v lásce. Bylo mu jasné, že ona to potřebuje, jen se bál, že jí ublíží. Prozatím to vypadalo dobře.

Čím byla Elizabeth starší, tím víc připomínala svou matku. Zdědila její noblesu i krásu. Tolik ji miloval a tak brzy ho opustila.

Poslední dobou mu scházela čím dál tím víc. Nechtěl nikoho jiného, aby to Elizabeth nepochopila špatně. Měl občasné schůzky, většinou to bylo jen na jednu noc. Užít si.

 

Elizabeth seděla na půdě u Klofana a hladila ho po jeho krásném orlím krku. Lísal se k ní jako nějaký psik. Vždy ji to rozesmálo. Mlčela, nepotřebovali slova. Jediný kdo Klofan ještě snesl, byl Sírius a Harry.

Sírius právě došel tam, že má dole návštěvu. Rozloučila se s Klofanem a vydala se dolů.

Když došla dolů do kuchyně. Někdo ji rychle objal. Poznala ty ruce, patřily Fredovi. Oba se vydali k ní do pokoje.

Povídali u krbu. S ním zapomínala na starosti, které ji trápili, také i noční můry. Jediný kdo věděl o jejích nočních můrách byl její otec, obávaný profesor lektvarů. Fred po tu dobu co se neviděli, se dokonce naučil i pár slov ve znakové řeči. Elizabeth se začala smát, málem spadla z křesla, kdyby ji Fred nepodepřel a nezatlačil zpět. Po chvíli co se dosmála, mu vysvětlila, co jí vlastně řekl.

„Víš, Frede, nevím přesně, co jsi chtěl říct, ale tak věta byla něco ve srovnání. ‚Vezmi si slepičí srdce a sněz ho.' Řekni mi to slovy a já ti to ukážu, jak to správně by mělo vypadat." Usmála se na něj a pomalu se k němu přiblížila a dala mu letmí polibek. Bylo to poprvé, co se líbali. Fred dlouho nečekal a polibek prohloubil. Když se od sebe odpojili, tak byly oba zarudlí a zadýchaní. Elizabeth se rychle rozhlédla po pokoji, jako by čekala, že na ni někde vyskočí strašák v podobě jejího otce.

Povídali si až do večeře. Kdy museli jít dolů, protože Fredova matka by to nepřežila, kdyby nedošli s nimi společně pojíst. Oba došli, v ruku v ruce a pořád se usmívali. Fred neodolal, aby neukázal Elizabeth pár kousků, co prodávali v obchodě s bratrem. Georg samozřejmě nebyl pozadu a rád se k nim připojil, ale po chvíli se znovu dal do řeči s Billem, protože Fred na něj házel tak nepříjemné pohledy, že se to nedalo přehlédnout.

 

Čas na štábu ubíhal, nikdo prozatím o Snapeově dceři neměl ani ponětí, že žije. Jen ti co byly tam. Elizabeth byla jako by se znova narodila, Fred za ní chodil denně, občas i přespal na štábu. Severus Snape pozoroval jejich lásku, byl v skrytu duše rád, že jim to pěkně vychází. To ale nemohl být on, kdyby si s Fredem nepromluvil.

„Pane Weasley, můžete na slovíčko?" řekl to s takovým ledovým přízvukem, že nikdo se mu neopovážil odporovat. Paní Weasleyová se podívala na svého syna, ‚Co jsi zase provedl?' ten ovšem jen pokrčil rameny a vydal se za svým bývalým profesorem do knihovny. Jak po chvíli zjistil.

Severus Snape se posadil do křesla u krbu a pomocí hůlky nechal připravit dvě sklenky ohnivé whisky.

„Tak, chci se zeptat, jak to vypadá mezi vámi a mou dcerou?" pořád měl na obličeji tu ledovou nepropustnou masku.

„No já nevím co po mě chcete vědět?" zeptal se vyhýbavě Fred.

„Víte, přesně co chci vědět. Jak daleko jste ve vašem vztahu pokročili?" zavrčel nebezpečně. Fred zrudnul na barvu vlasů a začal pozorovat své ruce.

„Pane Weasley, snad mi nechcete říct, že …"

„Ne pane profesore, to bych si nedovolil."

„Tak co!!!!" Fred se odvážil trochu podívat na rozzuřeného profesora. Na tohle Severus Snape čekal a nenápadně mu vstoupil do hlavy. Viděl, jak se smějí, když ho učí znakovou řeč, jak se líbají, ale přesto on se jí nedotýká víc než ruky nebo něco víc. Trochu se uklidnil, ale to si právě všiml, že ho pozoruje Elizabeth a to dosti rozzuřeným pohledem.

„Jak jsi mohl!!" nějak ale neuhodla hlasitost a začala křičet na celý dům. Severus i Fred hned vyskočili a vydali se za ní. Severus ho ovšem nepustil do pokoje a nechal ho stát před dceřinými dveřmi.

Elizabeth, no tak, poslouchej mě. Bál jsem se o tebe.

A proto mu lezeš do hlavy.

Fred to sice nezjistil, ale víš jak mi je. Že mi nevěří vlastní otec.

To není pravda, tobě věřím, ale Weasleyimu ne!!! Zdůraznil to několika gesty a pak práskl dveřmi, odešel. To byla chvíle pro Freda, který se všechno dozvěděl, až po tom co se mu ji podařilo uklidnit. Za pár dnů se všechno vrátilo do starých kolejí a Severus Snape  se dokonce Fredovi omluvil, což vyvolalo u dvojčat nechápavý výraz, při kterém se museli posadit.

 

Jednoho dne měli pohotovost, protože Tonksonová začala rodit. Měla těžký porod, vše nakonec  dobře dopadlo a ona porodila krásného chlapečka. Byl jako ona metamorfág, ale jinak se hodně podobal Lupinovi. Elizabeth si prohlížela chlapce v otcově náručí, musela se smát, protože bylo poznat, že neví, jak správně by ho měl držet. Bál se s ním jakkoli pohnout, že mu spadne nebo podobně.

Lupin po dlouhé době zářil zase jako sluníčko a pyšně choval svého malého synka Christofra. Kterého stejně pak předal své ženě Nimfadoře, zmoženě ležela na posteli a usmívala se. Byla ráda, že je to za ní a že malému nic není. Lupin ho šel po nějaké době ukázat ostatním.

Elizabeth si přisedla za ní na postel, měla o ni starost, za tu dobu co byla na štábu, se z nich stali výborné kamarádky. Rozuměli si jako sestry. Chvíli si povídali, dokud neusnula, Elizabeth se potom vrátila za Fredem a Georgem, který přivedl Angelinou, s kterou se dali před několika dny dohromady.

 

Jen ji mrzelo, že nesmí nikam jít a musí být pořád zavřená na štábu. Bylo jí tu tak trochu smutno a úzko. Chtěla se vrátit do školy, ale to jí nebylo povoleno. Její otec za ní chodíval jen, co mohl, ale i tak jí bývalo často smutno. Fred se ji pokaždé snažil rozveselit, ale když odešel, bylo jí smutno. Nimf na ni neměla už tolik času, musela se starat o Chrise.

 

Už bylo pouhý týden do konce roku, když Kratůra něco říkal s velkým potěšením Síriusovi. Ten se hned chtěl přemístit, ale Elizabeth ho zastavila a chtěla vysvětlení. Řekl jí dvě slova.

„Harry, ministerstvo." Mírně se zapotácela, když to uslyšela. Svou moc ovládala velmi dobře, až tedy na myslobranu, ale tu snad potřebovat nebude.

Stejně jako Harry oba uměli ovládat živly. Ale přesto Elizabeth byla o malinko silnější než Harry. Měla o něj takový strach. ‚Co ho to zase napadlo.' Běhalo jí v hlavě. Rychle se vydala k sobě do pokoje a vzala si plášť, který jí dala babička, byl to symbol její hluchoty.

Všichni mimo Tonksonové se sebrali a odešli na ministerstvo. Měla tam zůstat, to by nebyla ona. Pomocí živle se přemístila po půl hodině za nimi, rovnou mezi Voldemorta a Harryho. Když ji Harry uviděl, otevřel údivem pusu. Tohle totiž on prozatím neuměl. Poznal ji podle jejího pláště. Osoba v bílém plášti s uchem na zádech a menším na hrudi vystoupila z větrného víru. Do obličeje jí vidět nebylo, díky hluboké kápi. Pomalu se otočila na Harryho a mírně mu kývla. Její bílý plášť se za ní zavlnil. Voldemort ji pozoroval zvláštním pohledem jako by se pokoušel odhadnout, co může čekat.

„Měl byste odejít." Promluvila potichu. Její hlas byl až neuvěřitelně klidný. Přesto v něm nebylo slyšet nenávist. Jen pouhý klid.

Ten hlas znal. Věděl, komu patří, jen nevycházel z údivu. ‚Takže tam malá kurvička žije, to je mi překvapení a zná se dokonce s Potterem. Dvě mouchy jednou ranou.' usmál se nebezpečně.

„Ale takže mrtvá dcera mého smrtijeda se vrátila, ale to mi je překvapení." Promluvil na hlas. Elizabeth mu moc nerozuměla. Právě se tam objevil i Brumbál s Beatrix. Oba strnuli, v první chvíli nevěděli ani jeden kdo to je, až si Brumbál všiml jejího symbolu na plášti.

Brumbál na ni dostal strašný vztek, při tom ji obdivoval, že se dokáže postavit proti tomu, kdo ji tolik ublížil.

Přešel k ní a mírně se dotkl jejího ramena. Ta se na něj podívala a při tom si sundala kápi.

„Nemusíte pane profesore." Mírně se na něj usmála. Potom se postavil vedle ní Harry a začali společně odříkávat nějakou formuli, Brumbál ji neznal a podle výrazu Voldemorta, on taky ne.

Kolem nich se začali tvořit větrný vír. Jim jako by se vyhnul. Až dosahoval velikosti obou postav, tak se přesunul směrem k Voldemortovi. Elizabeth při tom zakolísala, ale to ji už přidržel její otec, který se tam právě přemístil.

Byl strachy bez sebe. ‚Jak mohla být tak hloupá a vystavovat se takovému nebezpečí.' zuřil v duchu. Harry byl taky unavený, ale ne tolik. Něco se s ní dělo. To jí bylo jasné. Jindy se jí tohle nestávalo. Po chvíli oběma obalila mlha. (Nebudu tu vypisovat kouzlo, které použili, protože by se dalo použít a to nechci. Proto se prosím musíte spokojit, že je to kouzlo z přírodní magie. Pomáhá dodávat sílu. Je to spojení všech živlů a energie.)

Snape odvedl Elizabeth stranou, kde se měla čas vzpamatovat. Nebylo to však nic moc, mezi tím začal Harry bojovat s Voldemortem. Náhle v hale ministerstva byl strašný zmatek. Bylo tam tolik bojujících osob, že Elizabeth ztratila pojem kde je Harry. Chtěla mu pomoct, ale její otec ji pořád chránil a nechtěl ji pustit, ať se pohnula kamkoli, tak jí vždy zabránil v boji.

Náhle se mu vysmekla, když ho znova uviděla, jak jen tak tak uhýbá kletbě smrti.

Prodírala se k němu a odrážela zbloudilé kletby.

Konečně se k němu dostala. Byla v nevýhodě, že neslyšela. Přidala se k Harrymu. Používala jenom rodinnou magii. Oba s ním bojovali moc dlouho a ani jeden už neměl sílu v tom boji pokračovat, když se k nim připletla osoba ve žlutozeleném hábitu a začala jim pomáhat.

Nebyl to nikdo jiný než jejich babička. Jen co si děti chvíli odpočinuli, začala se věnovat smrtijedům, kteří je chtěli obklíčit.

Děti nakonec Voldemorta přemohli pomocí své rodinné magie a kouzel. Protože byly jediní mimo babičky, kdo znal ty kouzla. Harry, i když ze zapřením na něj poslal Avadu.

Když kleslo tělo pána Zla na zem. Zůstal stát jako opařený. Nikoho neviděl ani neslyšel. Byl duchem mimo. Poprvé zabil. Elizabeth si musela, sednou, těch pár kleteb, které schytala, jí nedělali dobře. Boj postupně ustával. Někteří smrtijedi se stačili přemístit, většina však byla pochytaná.

Harry se trochu vzpamatoval, až mu jeho strýc Snape vpravil uklidňující lektvar. Když se podíval kolem sebe tak uviděl unavené členy řádu i bystrozory. Jen svou sestřenku nikde neviděl.

Začalo být mu strašně smutno. Ztratil svého kmotra kvůli své blbosti. Kvůli svému zachráncovskému kompexu. Uslyšel Brumbála jak říká, že ztratili 3 členy řádu a 12 bystrozorů, nějakému pracovníkovi. Neodvažoval se pomyslet na to, kdo další by to mohl být z lidí, které znal.

Vládli tam veliké zmatky, při kterých se mu podařilo se vytratit, a spěchal zpátky k oblouku.

 

Před obloukem smrti stála Elizabeth a hleděla na něj. Po tvářích jí tekli slzy. Na něco se soustředila, v obličeji byla bílá jak stěna. Otvírala němě ústa. Nemluvila, ani nešeptala. Byl to jako sen. Sen a přesto nic, už se bál, že ztratí i ji. Tolik si rozuměli.

Harry k ní došel a vzal ji jemně za ruku. Nepohnula se. Poznal, že kouzlí mimosmyslově, ale nějak se jí to nedařilo. Snažil se jí dodat sílu a moc, nepřijala ji. Síla se vrátila k Harrymu. Poslal vzkaz po patronovi babičce, že se s Elizabeth něco děje.

Profesorka McGonagallová se tam vřítila jak uragán. Ale jediné co viděla, jak Harry se snaží Elizabeth udržet, která se právě zhroutila. Byla strašně bledá.

Na dotek měla studené ruce. Ale jinak po rychlé prohlídce vypadala v pořádku.

„Harry co se stalo?" optala se McGonagallová.

„Nevím," zoufal, „našel jsem ji tu, jak stojí a asi kouzlila, já nevím." Zoufal si, tolik se bál.

Ještě jednou ji zkontrolovala a pak se podívala k oblouku.

Namířila na něj hůlkou a pronesla „KAPUTALIS" z oblouku vyletělo Síriusovo tělo a pak se oblouk rozlomil v několika místech a sesypal se. Zbyla jen hromada kamenů, které se začali měnit v prach. McGonagallová poslala svého patrona s jakýmsi vzkazem.

Za pár minut, už oba mířili do nemocnice sv. Munga. McGonagallová s Harrym je následovali, jen vstupem pro návštěvy.

 

Elizabeth byla jen příliš vyčerpaná, takže musela si pořádné odpočinout. Nabrat ztracenou sílu a magii. Bylo to příliš na její mladé tělo. Ze Síriusem to bylo daleko horší. Oblouk jako by mu vycucl veškerou sílu i chuť žít. Byl v kritickém stavu a nikdo nevěděl, jestli to přežije. Po měsíci ovšem se ze všeho dostal. Sice pořád byl vyhublí a neměl barvu, o to se už postará paní Weasleyová.

Harry se od něj odmítal hnout. Tak mu nachystali postel vedle něj. McGonagallová ze Snpaeem seděli u Elizabeth. Spíše se tam střídali a snažili se Harryho donutit, aby si taky trochu odpočinul.

V nemocnici u sv. Munga běžel čas. Všichni lékouzelníci si dělali veliké starosti o slečnu Snapeovou, protože ani po měsíci se neprobrala. To za ní už chodíval i Fred. Často sedával u její postele a povídal jí co je nového.

Vše se vracelo pomalu do starých kolejí. Bylo to asi 3 měsíce od útoku na ministerstvu, když Fredovi Elizabeth jemně mu stiskla ruku. Bylo to jako by se mu něco zdálo. Seděl potichu a zkoumal její tvář. Její nádhernou dokonalou tvář. Náhle se Elizabeth začali chvět víčka. Její nádherné oči pomalinku otevřela a vyděšeně se dívala po všem tom bíle.

Pak se jí jemně někdo dotkl tváře. Obrátila se. Viděla usmívajícího se Freda. Bylo to jako by sluníčko vyhouplo v jejím pokoji. Přímo čišel radostí. Dal jí lehký polibek a pak rychlostí blesku zmizel. Elizabeth se snažila zvednout ruku, po dlouhém bezvědomí se jí to nepodařilo.

To ale už do místnosti vstoupil jakýsi muž v zeleném hábitu. Mírně se usmíval. Mávl několikrát nad ní hůlkou a usmál se. Nerozuměla mu. Byla příliš unavená a tak zavřela oči a znova usnula.

„Elizabeth." Vběhl do jejího pokoje její otec, babička a za nimi hned Fred a Harry. Lékouzelník je ovšem zastavil.

„Prosím, právě usnula. Konečně se probrala, její životní funkce už jsou v normálu, jen je ještě příliš vyčerpaná. Obávám se, že ještě nějaký čas bude trvat, než bude moci vstát z lůžka. Teď když mě omluvíte, musím jít."

„Děkujeme Parkre." Ozvala se přísným hlasem McGonagallová, jako by mluvila na svého studenta.

„Těšilo mě, pani profesorko." Ano byl to její bývalý žák, a když mu řekla, že to je její vnučka a má pro ni udělat maximum, jinak bude litovat. Věřil. Znal ji jako spravedlivou ale přesto přísnou a držící slovo.

„Severusi, uklidni se. Všechno je v pořádku." Dala mu ruku na rameno.

Ten nereagoval, jenom hypnotizoval pohledem svou dceru. Kluci se vypařili a nechali dospělé, aby si mohli v klidu promluvit. Poslední 3 měsíce byl Severus Snape buď nesnesitelný, nebo nevnímal okolí, když jim Fred poslal zprávu, že se probrala. Tak ani nezrušil hodinu a vypařil se z Bradavic. Brumbál se mu nedivil. Nedivil se mu nikdo, věděli, jak strašně moc miluje svou dceru. Teď tady stál a tolik si přál, aby otevřela oči a věděla, že tu je s ní její otec.

 

Ještě trvalo týden, než Elizabeth vydržela delší dobu při vědomí. Celou dobu u ní obávaný profesor lektvarů seděl a hlídal její spánek. Párkrát s ní i promluvil, ale stejně trvalo ještě měsíc než nabila tolik síly, že byla schopna se pohybovat. To ale už byla dobré 2 týdny v Bradavicích, pod přísným dohledem madam Pofreyové a své babičky. Sice byla v jejích soukromých komnatách, ale každou chvíli za ní tam někdo došel. Hlavně se tam vyskytoval Harry. Ten nějak už nemusel k příbuzným, protože jeho opatrovníkem se stala McGonagallová.

Všechny to tehdy strašně překvapilo, když přiznala rodinné vztahy s ním i s Elizabeth.

Čas běžel, školní rok byl klidný a nic nehrozilo. Tedy až na pár vtipálků co byly v těle dvojčat Weasleyových, kteří si chtěli dodělat sedmý ročník.

Elizabeth už byla schopná se pohybovat sama. Byla za to ráda. Často navštěvovala Hagrida, který ji obstaral štěně salašnického psa. Pomohl jí ho i cvičit. Bylo to zvláštní. Učila se. NA její škole ohlásila, že to byla jen kamufláž, kvůli její bezpečnosti a oni jí povolili dodělání posledního ročníku. Konečně se jí mohl splnit sen, stát se lékouzelnicí jako byla její matka.

 

 

04.02.2013 19:23:57
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one