bg02ag.png
"Vy taky ne. Jestli nechcete abych vám ublížila tak mě pusťte." Podívala se mu zpříma do očí v kterých se zračil hněv. Snapea to ovšem nezarazilo.

"Pche." Vina na nic nečekala a vrazila mu pěstí. Snape se skácel k zemi s rozbitým nosem. Ovšem nebylo to jednoduché, protože Snape ji nepustil a stáhl sebou. Vina spadla vedle, rychle se vymanila ze sevření. Vstala a u dveří utrousila.

"Pitomče." zmizela. Spěchala rovnou k sobě. Doby a Dinky zrovna snažili utišit děti. Vina tam vpadla a vzala si do náruče Ondřeje.

"Slečno, jemu ta horečka po tom lektvaru neklesla."

"Děkuji Dinky, vezmu ho hned k madam Pomfreyové." Jak řekla tak i udělala. Přímo tam běžela, i když to bylo jen o patro níž.

"Madam Pomfreyová," vtrhla na ošetřovnu, "madam, Ondra má pořád horečku, ten lektvar mu nepomohl." Vina byla mírně bez sebe ještě z lektvarů a tohle jí moc nepomohlo. Popy se ihned vrhla k Vině, tak ji stačila chytnou, protože se jí právě podlomily kolena.

"Co je s tebou."

"Nic, hlavně Ondra." Popy si ho opatrně vzala. Vina seděla na vedlejší posteli a v duchu se modlila ať to není nic hrozného. Po půl hodině se Popy zvedla a usmála.

"Nemusíš se bát Vino, tahle horečka nic neznamená. Má jen menší rýmu. Dám mu ještě jeden lektvar a kdybys mě ho tu nechala do večera tak to bude nejlepší."

"Ale…"

"Neboj se, postarám se o něj. Nemáš mít teď náhodou hodinu."

"Co, jo. Jenže jsem asi skončila z lektvary, protože jsem profesorovi Snapeovi rozbila nos." Popy se na ni podívala s údivem.

"Mohla bych vědět proč?"

"Ruply mě nervy, pořád se do mě navážel. Vždyť Ondra je i jeho syn a no prostě mi ruply nervy. Řekla jsem, že se mu tak okorat můžu vykašlat na nějaký trest, když je Ondra nemocný. Pak jsem chtěla odejit, ale nechtěl mě pustit. Tak jsem mu jednu vrazila a odešla. Když jsem se vrátila k sobě tak mi Dinky řekla že Ondra je na tom pořád stejně tak jsem ho vzala sem."

"Dobře jsi udělala, ale teď by ses měla vrátit." Vina se vydala k sobě. Během hodiny se rozneslo po škole co se stalo na hodině lektvarů. Vina se do oběda už do školy nevrátila. Nedokázala se na nic soustředit. Dobyho požádala aby jí donesl oběd. Chodila po pokoji. Marie spala a ona se utápěla ve strachu aby byl Ondra v pořádku. V obědě se jen porýpala. Marie ještě spala, tak se vydala na ošetřovnu. Jen co vyšla narazila na svoji babičku. Byla naštvaná.

"Teď ne první jdu na ošetřovnu. Ondra je nemocný." Nenechala její babičku ani nic říct a spěchala na ošetřovnu.

"Neboj Vino, horečka mu klesla. Ale ještě si ho tu do večera nechám. Jen pro jistotu." Vina se sesula na postel a dala si hlavu do dlaní. Úlevou si vydechla. Někdo se jí dotkl ramene. Byla to její babička.

"Promiň." Zašeptala Vina.

"Nic se neděje. Pochopila jsem proč se tak dnes chováš. Popy bude Ondra v pořádku."

"Ano, jen si ho tu pro jistotu nechám do večera." McGonagallová jen kývla a otočila se zpátky na svou vnučku.

"Máš ještě něco?"

"Ne, musím se vrátit. Maruška jistě bude už hore. Madam Pomfreyová, nemůže to dostat i Marie?"

"Ne, ona má proti tomuto protilátky. Sice nevím kde je vzala." Pomfreyová jen pokrčila rameny.

Vina odešla. Byla alespoň trochu ráda, že je jejímu synovi dobře. Rozhodla se že se projde s Marií jestli už bude hore po venku. To ale zatím nevěděla, že bude lepší, když zůstane v pokoji. Pořádně ji oblékla a vydala se ven. Všichni byli na hodinách. Marii si uvázala do nůžky a zapnula přes ni ještě kabát. Byla skoro u jezera, když ji někdo chytil za loket. Když se otočila s hrůzou zjistila že je to Snape. Mírně od něho odstoupila, ale on ji nepustil.

Díval se na ni pronikavým pohledem. Chtěl použít nitrospyt, ale to se mu nepodařilo.

"CO chcete?" utrousila ledově a naštvaně. Nikdy nedovolila ani otci aby se jí hrabal v hlavě.

"Jak mu je." Zeptala se tichým hlasem. Ale zněl jinak.

"Už líp je prozatím na ošetřovně. Pusťte mě."

Zase měl ten pohled.

"Pojďte se mnou."

"Ani mě nenapadne. Nechte mě na pokoji, co jiného chcete. Můžete vídat děti kdy chcete, nechte mě." Táhla ji za sebou směrem k jezeru dál od hradu.

"Au no tak pusťte já nemůžu tak rychle. Pusťte." Došli až ke stromům, tam ji Snape přitlačil na strom a políbil. Vina ho odstrčila a vrazila mu facku.

Pak se přemístila rovnou do svého pokoje. Ještě dlouho se z toho vydýchávala 'proč to udělal'. Běhalo jí myslí.

Druhý den musela do ředitelny. Když vešla dovnitř byla tam i její babička a Snape.

"Dobrý den." Pozdravila slušně.

"Dobrý den, posaďte se Vino." Ředitel se usmíval.

Snape si ji měřil svým ledovým pohledem a v babiččiné tváři nic nebylo. Vina se posadila vedle babičky.

"Jistě víš proč jsi tu?"

"Ano." Sklopila pohled. Nechtěla se dívat do těch modrých dobrých očí.

"Mohl bych znát důvod, proč jsi se tak zachovala?"

"No víte, Ondra je trochu nemocný a mě praskly nervy. Pořád na mě profesor doráží a to co se stalo u jezera to už bylo příliš." Nezvedla pohled pořád sledovala ruce.

"Co se stalo u jezera." Zeptala se McGonagallová

"On to je jedno. Nechci o tom mluvit."

"Ale já ano, jen by mě zajímalo, jak se můžete přemisťovat na pozemcích školy." Utrousil ledově Snape.

Vina ztuhla, na tohle úplně zapomněla. Cítila na sobě pohledy.

"Sám víte nejlépe kdo jsem, otec je potomek jednoho zakladatele, dokonce vaší koleje PANE PROFESORE" utrousila ledově.

"A ještě jedno, ještě jednou se mě dotknete nebo mě políbíte tak to nebude jen rozbitý nos. Omlouvám se pane řediteli, pani profesorko omluvte mě. Musím za dětmi." Byla skoro u dveří, když ji zastavil babiččin hlas.

"Moment, tohle mi vysvětli."

"Slyšela jsi, prostě …" hlas se jí zasekl.

"Ano slyšela." Potom se na svojí vnučku podívala.

"Nejste už nějak moc drzá." Obrátil se na ni Snape. Pomalu přistoupil k ní a ona před ním začala couvat dokud nebyla chycená v pasti v rohu. McGonagallová poznala, že Vina má s něho ještě pořád strach.

"Severusi nech ji. Na nikoho nebyla drzá." Utrousila McGongallová.

"Nebyla, vždyť Vám Minervo tykala." Podivil se Snape.

"Teď to tu nebudeme rozebírat. Třeba se to jednou dovíš nebo se zeptej Raddla." McGonagallová se zatvářila při tom jako by žvýkala citrón. Snape se na ni nechápavě podíval, ale odstoupil dál. Vina na nic nečekala a rychle zmizela.

Po tomto rozhovoru se mu stranila. Jakmile nastaly Vánoce tak ve škole zůstalo jen poskromnu žáků. Letos zůstala v Bradavicích taky, protože pro děti by nebylo dobré kdyby pořád měnily prostředí, k její nelibosti tam zůstal i Snape.

Jakmile první dny zjistila, že je tam jenom jeden stůl tak přestala chodit na jídlo.

Nastal boží hod. Dvojčata už od 4 od ráno nespala a na Vině bylo vidět, že je velmi unavená. Snídani si nechala přinést jako obvykle. Moc toho ovšem nesnědla. Na dárky, které našla neměla ani pomyšlení. Rozhodla se, že půjde s dětmi ven. Byly se projít až v Prasinkách. Vrátili se krátce před obědem. Snažila se vyhnout Velké síni, ale to se jí nepovedlo. Brumbál zrovna mířil na oběd.

"Dobrý den Vino, dlouho jsem Vás už neviděl. Výborně, pojďte rovnou se mnou."

"Nezlobte se pane profesore, ale musím se jít převléct jak sebe tak dvojčata." Brumbál jen pokýval hlavou a zavolal si skřítka jakmile odešla.

"Kloki, běž říct Minervě ať se staví pro Vinu jak půjde na oběd. Děkuji." Skřítka zmizela a Brumbál pokračoval do síně.

Minerva ani ne za ¼ hodiny klepala na dveře Vinina pokoje. Zrovna se převlékala, když její babička přišla. Děti spaly, byly vydýchané a unavené.

"Dobrý den babičko." Pozdravila ji Vina.

"Dobrý, vidím že jsi se ještě nepustila do dárků."

"Nějak jsem neměla náladu, dvojčata byla už od 4 od ráno hore. Asi si taky půjdu lehnout. Jsem dost unavená." Usmála se na babičku.

"Klidně můžeš, ale první se mnou půjdeš na oběd je boží hod a já jsem tě poslední dobu skoro neviděla."

"Nechtěla ses najíst raději tady?" zeptala se s nadějí Vina. McGonagallová se na ni zamračila.

"Nechtěla a ty půjdeš pěkně se mnou."

Vina toho moc nenadělala, její babička ji přímo do Velké síně přitáhla. Celý oběd seděla zticha jen se sklopenou hlavou.

McGonagallová ji už potom nenutila, aby chodila do Velké síně na jídlo a Vina jí byla vděčná.


Nastal nový rok a žáci se vrátili do školy. Vina byla ráda, že už není tolik na očích. Učitelé měli co dělat, aby je po Vánocích zkrotili.

Život v Bradavicích ubíhal dál, jen dva žáci z Bradavic to poslední dobou neměli moc dobré. Harrymu Pottrovi se zdávaly čím dál děsivější sny a Vina cítila mnohem víc zla než obvykle. Po celou dobu od svátku duší Voldemort nedával o sobě vědět. Všichni si dělali starosti.

Bylo krátce před Velikonocemi, když se při hodině lektvarů rozletěly dveře, ale nikdo v nich nebyl. Pak se vedle Viny ozval pisklavý hlásek.

"Slečno, slečno musíte jít, Dinky a děti. Pojďte." Mluvil rychle a zmateně, něco ho velmi vyděsilo. Poulil na své velké oči.

"Co se děje Doby." Zeptala se do úplného ticha Vina. Už taky nebyla v klidu.

"Musíte se mnou, Dinky se nehýbe. Vypadá jako mrtvá. Pojďte." Vina na nic nečekala a rozběhla se pryč z učebny. Doběhla až do Vstupní síně, kde se zarazila. Nebyl tam nikdo jiný než její otec a před ním se vznášely dvojčata.

"Ne prosím." Nebyla ničeho schopná. Otec ji zmrazil než stačila cokoli udělat.

"Víš za co. Sbohem, nehledej je a budou žít. Když ne ty tak oni." Utrousil ledově

"Néééééééé." To ovšem se už i s dětmi přemístil. Vina svým křikem přilákala skoro celou školu.

"NE tati tohle přece nesmíš." Ležela na zemi a plakala. Někdo se jí dotkl, ale na to nereagovala. McGonagallová ji otočila.

"Babičko, otec mi vzal dvojčata. Prej když nemůže mít mě, tak si vezme dvojčata."

"Neboj se, budeš mít děti zpátky." Snažila se ji uklidnit McGonagallová, ale sama si nebyla jistá. Spíš uklidňovala sebe

Vinu dopravily na ošetřovnu. Pomfreyová do ní nedostala ani jediný lektvar, jenom ležela a koukala do stropu.

KONEC

04.02.2013 19:34:02
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one