bg02ag.png

Ten večer se vydali ještě domů. Ano nazývala to domovem, cítila se tam velmi dobře a spokojeně. Její babička, byla mírně naštvaná, ale před vnučkou se snažila ovládat. Večer jakmile Vina uložila dvojčata, tak se vydala dolů.

Našla svou babičku jak sedí v obýváku a hledí nepřítomně před sebe.

„Babičko?" dotkla se jí mírně ruku a posadila se na opěradlo křesla. McGonagallová sebou škubla.

„Proč už nespíš?" zeptala jako by nic, ale zvláštní podtón v hlase Vině neunikl.

„Děti spí a já nejsem malá holka, abych chodila v 19 hodin spát!! Tak co se děje. Dnes se jednalo o mě, jestli se nemýlím?" usmála se na svou babičku. Ta si jenom povzdechla a konečně se pořádně na vnučku podívala.

„Ano, máš pravdu. Ten dopis byl od tvého otce. Chtěl by tě vidět, prej můžu dojít i já. Pche." Odfrkla si posměšně.

„Proto si Severusovi vrazila, ale ta mu sedla. Aspoň zjistil, že holky z rodiny Accidecia nejsou jen takové pápěrky." Usmála se Vina a McGonagallová se s ní dala taky do smíchu. Dál si už jen tak povídali, ale k tomuto tématu se už nevraceli.

 

Po týdnu se tam stavil Severus, který pořád ještě neodpustil své kolegyni tu pěst. Snažil se jí proto vyhýbat a celý den trávil s dětmi venku. Vina je už dávno nekojila, protože jí to zakázala Pomfreyová, tak společně je nakrmili mrkví.

No Ondrovi to zřejmě nechutnalo, tak víc mrkvi bylo na Severusovi a všude jinde, než v jeho bříšku. Pak měli ještě dostat krupici, ale tohle bylo takový vitamínový předkrm. Vina se nasmála do sytosti, Severus zprvu nebyl moc nadšený, ale nakonec se smál a dokonce i McGonagallová, která je pozorovala z opačné strany stolu.

„Teda Severusi, musím uznat,  že ti ten make-up sluší." Popichovala ho McGonagallová.

Pak ale náhle odešla a nechala je tam.

„Ehm Severusi dojdete na moje narozeniny?" zeptala se nesměle Vina, ale neodvažovala se mu podívat do očí. Severus na ni chvíli se díval, ale nic neříkal.

„Jestli chceš Vinko, ale jak se budou tvářit ostatní?" pořád k němu nezvedla pohled, nebyla si jistá. Mluvili o tom už s babičkou, ale nebyla si prostě jistá, jestli je to tak správné.

„Ano chci, dala bych vám -ti potom svou odpověď." Konečně se na něho podívala, ale to Severusovi přistála na obličeji další mrkev od Ondry. Oba se tomu začali smát.

 

Deset dní uběhlo jako voda a byl den Vininých narozenin. Severus dorazil už ráno, jak se domluvili a pomohl McGonagallové s výzdobou, už nějak si navzájem odpustili, takže to bylo v pohodě.

Vina právě utěšovala Elišku, která měla ráno trochu teplotu. Poslední dobou, i když byla doma a tak se necítila dobře. Poslední dobou děti moc nespávali ani Vina kvůli nim. McGonagallová si toho byla vědoma, ale Vina její pomoc nepřijala. Teď ovšem musela, měla tu do odpoledne být s nimi, ale pak si je brala dvojčata McGonagallová a šla z domu, aby měli alespoň na chvíli klid.

 

Harry a ostatní se to odpoledne tomu moc divili, že je tam Snape.

Vina jim konečně řekla, že je otcem dětí a jak to všechno bylo. Že Severus za to vůbec nemohl. Harry sice se na něho díval dosti nerudně, ale potom si to každý až moc užíval. Večer se vrátila McGonagallová i s dětmi, všichni byly v plné náladě, tančilo se, popíjelo. Vina to dnes hodně přehnala, sice o sobě věděla, ale to že nebyla zvyklá pit, bylo poznat. Chvíli po tom co si šla McGonagallová lehnout a vzala děti k sobě se vytratily z oslavy i Severus a Vina.

Chvíli se procházeli po louce před domem. Ostatní, kteří taky byly už dosti podnapilí tak se postupně po párovali. Každý si našel nějaké to místečko.

 

Druhý den se sešli všichni na snídani, jen dva lidé u stolu, kterým nic nebylo a to byla Vinina babička a Brumbál, který byl pozvaný na snídani. Vina seděla naproti Severuse a až dost zvláštně se vyhýbala pohledům všem, také byla hrozně nervózní.

„Tak jak sis to užila Vinko." Podívala se na ni její babička. Vina místo odpovědi převrhla džus, snažila se to zamaskovat, že jí není dobře, ale všichni si byly vědomi toho, že se něco v noci stalo.

„Dobře proč se ptáš?" usmála se upjatě na babičku.

„No doufám, že mě v brzké době neuděláš potřetí prababičkou." Usmála se na ni jako by nic a pokračovala dál v jídle. Vina za to zůstala, jako by ji někdo zmrazil a hleděla na babičku s otevřenou pusou. Severus a Ron vyprskli obsah pusy na stůl. Za tohle s vysloužili nepěkné pohledy. Jen Harry se potutelně usmíval, stejně jako Ginny a Hermiona. Brumbál a McGonagallová v klidu snídali.

„Jak-jak to myslíš?" zakoktala se. McGonagallová odložila hrnek s kávou a podívala se zpříma do očí své vnučce, tak rychle uhnula pohledem.

„Jak to myslím? Tak jak to říkám. Doufám, že když jste oba dospělí, tak jste i rozumní." Střelila pohledem i po Severusovi, ostatní raději dělali jako by nic, protože ani oni nebyly zrovna výkvět dobroty v noci. Jediný Brumbál se královsky bavil.

„Pane řediteli, bavíte se dobře." Zavrčel ledově Snape.

„Líp jsem se nikdy nebavil Severusi." V očích mu hrály jiskřičky a usmíval se od ucha k uchu.

„Omluv te mě, půjdu se podívat na děti." Byla dosti nervózní. Ostatní se na ni jenom dívali a McGonagallová s Brumbálem se královsky bavili. Severus po chvíli, se taky vypařil od stolu a čtveřice šla ještě chvíli dospávat na zahradu, bylo krásně tak proč ne.

 

Vina seděla ve svém pokoji na posteli a dívala se na ruce.

Ne to se nemělo stát, tohle ne. Je to můj profesor.

Ale taky je to otec dětí.

To je jedno, kdyby otec nebyl parchant, tak by žádný otec dětí nebyl.

Neříkej, že nejsi šťastný z děti, že nejsou to nejlepší, co tě kdy potkalo?

To nepopírám, ale neměla jsem se vyspat s ním, je to můj profesor.

Ale ten jeho zadek.

Dost na tohle nesmím myslet.

A ta jeho vypracovaná hruť, to tělíčko ach.

Ne dost.

Vyrušilo ji z toho až zaklepání, narovnala se a rychle utřela si oči. Otevřela a strnula, za dveřmi nebyl nikdo jiný než samotný Severus Snape.

„Smím dál?" Vina jen přikývla a ustoupila, aby mohl projít. Pokynula mu, aby se posadil do křesel u vyhaslého krbu. Dlouho seděli a ani jeden se neměl k odpovědi.

„Promiň jestli jsem ti nějak ublížil." Ozval se z ničeho nic Severus.

„Co?" podívala se na něho zmateně.

„Nechci tě do ničeho tlačit, doufám že jsem ti v noci nic neudělal." Jemně ji zvedl hlavu.

„NE." Špitla.

„Proč jsi tedy plakala?" pohladil ji po tváři.

„To … ten vztah … jsi můj profesor … jak - jak…" nedokázala vyslovit srozumitelnou větu. Severus na nic nečekal a stáhl si ji k sobě do klína. Uvelebila mu v náručí, věděla, že tohle nebude dlouho trvat. Hladil ji po vlasech a Vina se mu rozplakala v náručí.

„No tak nějak to spolu zvládneme." Snažil se jí uklidnit. Postupně se uklidnila, i když už byla úplně klidná tak ji nepouštěl nijak se tomu nebránila. Bylo mu sním dobře.

„Severusi?" přitulila se k němu ještě víc.

„Ano." Políbil ji do vlasů.

„Jak to uděláme, jsem pořád tvoje studentka." Posmutněla i smutek v jeho hlase se projevoval dosti znatelný.

„Nikdo to nemusí vědět a po tom se vezmeme, stejně jsi daleko lepší než všichni ostatní. Neboj zvládneme to společně, vždyť máme dvě krásné děti. Vzal ji do náručí a odnášel jí na postel. Při tom stačil ještě mávnout hůlkou a tím zamkl dveře. Vina ležela na posteli a vychutnávala si jeho laskání. Jen se mazlili nic víc, ale pro ni to stejně bylo nové. Nepopsané, tohle nikdy nezažila a Severus si toho byl vědom, proto na ni nespěchal.

 

04.02.2013 19:36:10
Vinka

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4113 | 35%)
Ne (3792 | 33%)
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one