bg02ag.png

Severus tam zůstal ještě pár dní, i po tom co ostatní odjeli. Pak ale náhle zmizel, bylo to v noci, po tom co se stalo na její narozeniny. Tak Minerva neměla nic proti, aby sdílely jeden pokoj.

Ráno se probudila v posteli sama, první si myslela, že už vstal a nechal ji spát, no taky po takové noci. Mírně se protáhla a přičichla si k polštáři, který voněl po bylinkách. Přesně tak jako Severus. Uslyšela pláč dětí, tak se rychle k ni vydala. No spíše plakala jenom Eliška, Ondra se teprve probouzel. Měla hlad.

Došla si dolů pro dvě láhve a vydala se rychle za dětmi, které už obě křičeli hladem. Minerva se vyšla podívat, co je to za křik a jak to že je nikdo neutěší. Srazila se s Vinou ve dveřích.

„Dobré ráno babičko."

„Dobré, nějak sis dnes pospala." Usmála se potutelně a mrkla na ni. Ta ji místo odpovědi vrazila jednu láhev do ruky a vydala se za dětmi. Ta se jenom usmála.

„Babi, nevíš náhodou kde je Severus?" optala se jenom tak.

„Volal ho tvůj otec." Mírně si odfrkla. Za to Vina se zarazila.

„Co, a proč?" vyděsila se.

„Neboj se, dnes dojdou oba." Znova si odfrkla a teď se i zatvářila znechuceně.

Nebylo jí pochuti mít v době Voldemorta, ale jednou to byl Vinin otec, tak ho musela tolerovat, i když nechtěně.

„Jak to myslíš? On sem přijde otec?" zeptala se mírně vyděšeně.

„Ano." Dál v klidu krmila Ondru a nevzrušoval jí tento fakt, že doma bude mít Pána všeho zla.

Vina to nekomentovala, věděla, že už se nedá nic dělat.

 

Právě seděli u oběda, když k nim přišel muž v tmavozelených kalhotách a bílé košili, kterou měl zapnutou jen na několik knoflíčků. Jeho černé dlouhé vlasy měl sepnuté sponou a tmavohnědé oči se tvářili přátelsky.

„Paní, slečno, omlouvám se že Vás ruším u oběda." Mírně se oboum ženám poklonil.

„Co se děje Uslo?" optala se příjemným hlasem Minerva.

„Paní, chytili jsme dva muže v černých kápích a odmítají říct co jsou zač. Proč sem vlastně se chtěli dostat." znova se jí mírně poklonil.

„Zaveďte je do salónku, tam je pohlídejte a řekněte jim, že dojdu až poobědvám." Podívala se na ně přísně. Přesně tím pohledem říkala, jestli ti utečou tak si mě nepřej. Znova se poklonil a odešel.

Obě v klidu pojedli, jen Vina začínala být čím dál tím víc nervóznější.

„Klid, nic se neděje, stejně si myslím, že ten druhý bude Severus." Pronesla jen tak Minerva, když si dávala na čas se zákuskem. Vina mezi tím pomalu krmila dvojčata kousky buchty. Při tom se jí třásli ruce.

Nic neříkala jen dál je krmila.

 

Její babička se konečně zvedla a zavolala Martinu, která sloužila v domě něco jako kuchařka a občas se starala i o děti.

„Martinu, postarej se o dvojčata. My máme práci." Přikázala Minerva a s Vinou odešla pryč.

 

Vešli do salónku, kde stáli její čtyři strážci, všichni měli na sobě tmavozelené kalhoty a bílé nebo béžové, popřípadě i žluté košile. Každému ještě u pasu visel meč a ani jeden se netvářil, že ten meč mají jen tak pro okrasu.

„Paní, slečno." Ozvalo se čtyřnásobně a všichni čtyři se poklonili. Muž v kápi, který přecházel po místnosti si odfrkl.

„Copak Tome, něco se ti nelíbí. Děkuji Vám můžete jít." Podívala se na strážné.

„Ale paní …" chtěl něco namítnou velitel.

„Žádné ale Uslo, vím co chceš namítnou, ale s tímhle mudlovským kouzelníkem si ještě dokáži poradit." Podívala se na svého vedoucího strážných přísně. Ten se ještě jednou poklonil a raději i s ostatními třemi odešli. Nechtěli naštvat jejich paní, to by pro ně mohlo znamenat okamžitou smrt. To si ani jeden nepřál.

Voldemort se na ni nenávistně díval. Ta se jenom posadila a dál sledovala muže, který si ji nenávistně propaloval pohledem. Vina stála u dveří a byla hodně nervózní, její otec v ní pořád ještě vyvolával strašný strach. Když se na ni její otec podíval, ještě víc se přitiskla ke stěně.

„Ale no tak Vinko, snad se před tím volem nebudeš bát. Máš 5x větší moc než on." Odfrkla si její babička. Pro Vinu to znamenalo, že si má jit sednout k nim. I Voldemort se posadil. Konečně si sundal i jeho společník kápi. Opravdu to byl Severus Snape. Ale na tváři měl šrám, který vypadal dosti ošklivě.

„Co se ti to proboha stalo?" vyjekla Vina. Už se chtěla k němu rozeběhnout, ale jeho pohled ji zastavil. Jen zakroutil hlavou, ale do očí se jí nedokázal podívat.

„Jak jsi mohl otče. Co jsi mu udělal?" rozkřičela se Vina na svého otce.

„Nic, jen mi odmítl říct, kde jsi. Pořád jen opakoval ‚u své babičky'. Takovou troufalost si přece nenechám líbit a ty." Podíval se na svou dceru.

„Tak moment Tome, jsi tu proto, že jsi ji chtěl vidět, ale podle tvého přístupu budeš vykázán z mého domu a nikdy už ji neuvidíš, ani děti." Minerva seděla v křesle a kolem ní se utvářela silná aura moci.

„Vino, Severusi, nechte nás o samotě!!" nikdo se neodvážil z mladých nic říct a rychle opustili salónek.

„Tak Tome jsme sami, teď se domluvíme, jinak ji už nikdy neuvidíš." Vysmívala se mu Minerva. Voldemortovi bylo jasné, že s ní se nesmí dostat do křížku. Zabila by ho bez mrknutí oka. Nebál se jí, ale chtěl vídat svou dceru i vnoučat.

„Jediné co chci tak vídat občas svou dceru a vnoučata." Podíval se jí do očí.

„Nemám nic proti, ale nikdy na ní nesmíš použít žádné kouzlo ani na děti. Jediné škodlivé kouzlo a jsi mrtvý. Je ti to jasné." Přejela si prstem po krku.

 

Oba mladí došli do Vininé ložnice.

„Proboha, posaď se. Musím ti to vyčistit." Vině se klepali ruce. Severus nehnul ani brvou i když ho to velice pálilo. Po chvíli odtáhl její ruce a vtáhl ji do klína.

„No tak květinko, bylo mi už i hůř."

„Ne to neříkej. Prosím, nechci aby se ti něco stalo, já … já tě miluji." Poslední slovo zašeptala a schovala si tvář do dlaní.

„Ššššš no tak, bude to dobré. Uvidíš, spolu to zvládneme." Políbil ji do vlasů. Zvedla k němu uplakaný pohled. Ten toho využil a začal ji vášnivě líbat na uplakanou tvář.

Jen tak mu seděla na klíně a líbali se, dokud je nevyrušilo zaklepání. Vina rychle z něho sedla a šla otevřít. Za dveřmi byla jeho babička a otec.

„Smíme dál, doufám že jsem vás v něčem nevyrušila." Vina jí ustoupila ze dveří a nechala je projít.

„Severusi co tu děláš?" utrousil nevraživě Voldemort.

„Pane …" chtěl pokračovat, ale přerušila ho Minerva.

„U něho to platí taky. Tohle bylo naposledy." Voldemort se na ni podíval nechápavě.

„Jinak abys tomu rozuměl, dali se dohromady a ty jim v tom nebudeš bránit, jinak uvidíš!"

„Ale…"

„Žádné ale, taky jak Vina tak Severus potřebují trochu štěstí a to oba." Usmála se na ně Minerva.

„No a teď je čas na čaj, co vy na to?"

„Na něco jste zapomněla." Ozval se zdvořile Voldemort. Jak Vina tak Severus si vyměnily nevěřícné pohledy. On se jí snad bojí. Obou proběhlo hlavou.

„Nezapomněla, pojďte." Na nic nečekala a vydala se pryč z pokoje.

 

Všichni se vydali dolů, kde už na ně na terase čekala Martinu, aby jim předala dvojčata. Vina si je od ní vzala a posadila se s nimi na deku, která byla rozložená na trávníku u terasy. Voldemort se posadil tak, aby na ně viděl.

Severus se posadil, kousek od pána, ale v dosti velké vzdálenosti. Přece jenom po tom kruciátu mu nebylo ještě moc dobře. Minerva mu nenápadně do kávy nalila lektvar. On jediný neměl čaj, protože ho moc nepil.

 

Dlouho si ještě povídali, večer strážní doprovodili Voldemorta na okraj pozemků, kde se mohl přemístit. Přece jenom Minerva chtěla mít jistotu, že odejde, aby ho nenapadla ještě nějaká pitomost.
04.02.2013 19:36:26
Vinka

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4113 | 35%)
Ne (3792 | 33%)
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one