bg02ag.png

Harry na ni po hodině počkal. Už měli oba volno, aniž by něco řekl tak vzal její tašku.

„Harry to nemusíš?" usmála se na něj. Zůstali na chodbě jen sami dva, protože Hermiona a Ron se opět někam zdejchli.

„Víš, nemohl bych vidět dvojčata. Nějak poslední dobou s nimi ani nechodíš ven a oblíbil jsem si je." Usmál se na ni a byl velice nervózní.

„Jistě." Začala se smát. „Stačilo říct." Vydali se chodbou k jejímu pokoji.

Harry byl celou cestu dost nervózní, mluvili o ničem. Když došli k Vině tak Harry nenápadně se k Vině přitočil a pak ji objal kolem pasu. Vina se na něho otočila a pozvedla obočí.

„Co to děláš?" zeptala se dosti překvapeným hlasem.

Harry ji místo odpovědi začal líbat. Vina byla tak překvapená, že se od něho ani neodtrhla. Tenhle pocit ještě nezažila, bylo to jako by se vznášela, jako by s ní všechny povinnosti a starosti spadly. Ani jeden si nevšimli, že se otevřely dveře a ve dveřích někdo stojí nějaká osoba.

„Pottre, jak se opovažujete se jí dotknou." Zahřímala osoba ode dveří a postoupila krok do pokoje, aby mohl prásknout za sebou dveřmi. Vina byla tak konsternovaná, že se nezmohla ani na pohyb ani na slovo. Harry od ní rychle odstoupil a nenávistně si měřil osobu před sebou.

„Tak vysvětlíte mě to Pottre!!!" zařvala osoba znova až se Vina začala třást. Mírně před ním ucouvla.

„Co tu vůbec děláte pane profesore. Jako by…"

„Pottre mlčte, chodíte po tenkém ledě a ničemu nerozumíte." Řval na něj. Vina jen stála s otevřenou pusou a nezmohla se na slovo. Snape chytl Harryho za klopy hábitu a chtěl ho vyhodit, ale Harry se nedal. Vytáhl hůlku a odhodil profesora na stěnu. Snape se neohrabaně zvedal a když mu chtěla Vina pomoct, tak ji mírně odstrčil a namířil taky na Pottra hůlkou. Vina na nic nečekala a skočila do dvou paprsků. Kouzlo od Snapea se jí vyhnulo, protože ho včas strhl stranou, ale Pottrovo ne.

Zhroutila se v bezvědomí na zem. Snape ji rychle přenesl na pohovku, probral ji kouzlem a dal jí jakýsi lektvar. Vina byla zmatená a pomalu jí docházelo co se stalo. Hlava jí bolela jako nikdy.

„Au co se stalo." Zeptala se dosti ještě roztřeseným hlasem.

„Slečno, pro příště, neskačte mezi dva, co na sebe posílají kouzla." Mírně se na ni usmál.

„Neměli jste to dělat, ani jeden. Teď mě prosím nechte oba." Harry se s ní rozloučil, ale mezi dveřmi se na ni ještě otočil.

„Tohle byl dárek ke svátku." Mírně se usmál a zmizel za dveřmi.

Vina se dívala na svého profesora. Nevěděla co si o tom má myslet, měl tak zvláštní pohled. Byl až něžný, děsil ji, vždy ho znala jako chladného. Ano s dětmi se choval mile, ale k ní?

„Jak jste se rozhodla, Vino."

„V čem?" zeptala se zmateně.

„Jestli bych vás všechny mohl častěji vidět." Usmál se znova a pohladil ji po tváři.

„Bránit Vám v tom nebudu pane profesore, jsou to i Vaše děti." Snažila se z toho vykličkovat.

„Pokud budeme sami říkejte mi Severusi. Jinak nemyslel jsem děti ale Vás Vino." Díval se na ni. Tohle ještě u muže nikdy nezažila.

„Já nevím, snad ano, uvidí se. Prosím nespěchejte na mě." Odvrátila pohled. Dal jí pusu na čelo a odešel pryč. Vina byla dokonale zmatená, nevěděla co si o tom má myslet.

Pomalu vstala a vydala se za dětmi, našla je s Dobym jak si hrají u krbu na kožešině. Sedla si k nim, ale myšlenkami byla mimo.

 

Takhle to probíhalo celý víkend, kvůli tomu už vůbec nespávala. V neděli, když za ní došla babička, tak ji našla s velikými kruhy pod očima jak spí za stolem na pojednání do formulí. Mírně s ní zatřásla a když viděla jak její vnučka vypadá, tak se hrozně naštvala.

 

„Ty jsi se už zbláznila úplně ne." Zařvala, když se Vina dostatečně probrala.

„Co, ne babičko, co se stalo."

„Ty se ještě ptáš, podívej se na sebe. Jsi pohublá za ty dva dny co jsem tě neviděla. Máš černé kruhy pod očima s únavy. A pochybuji, že se dokážeš udržet delší dobu na nohách. Tak co se zase děje." Byla steky bez sebe. Měla ji ráda a bála se o ni.

 

Vina chvíli mlčela a pak se podívala na babičku.

„Jak jsi se cítila při svém prvním polibku?" McGonagallová na ni vytřeštila oči.

„Co, proč to chceš vědět?" zeptala se jí zmateně. Už byla docela klidná.

„Víš, v pátek se něco stalo. Harry mě doprovodil sem a no prostě mě políbil. Měla jsem pocit, že se vznáším." Mírně se usmála.

„Ale pokud vím tak chodí s Ginni ne?" podívala se překvapená McGonagallová na svou vnučku.

„Prej to mám k svátku, co jsem měla. Tedy opožděně." Začervenala se, ale pak posmutněla.

„Co se ještě stalo, to nebylo jen tak, že ne." Rychle ji objala.

„Ne došel Severus a no prostě na sebe vytáhli hůlku a on mi zopakoval svou nabídku."

„Tak proto jsi tak mírně mimo." Usmála a pohladila ji.

„Ty k Severusovi něco cítíš?"

„Já nevím babičko, jsem zmatená. Nevím co si mám myslet. On je … já nevím." Zhluboka si povzdechla.

„Nejlepší bude, když se teď půjdeš prospat, jinak se doopravdy zhroutíš." McGongallová počkala až usne a vydala se k sobě. Mírně se pro sebe usmívala.

 

Vina nakonec přijala pomoc a postupně i zvládla své všechny zkoušky. Zbývalo dva dny do konce školního roku. Měla odjet o den dřív. Usmívala se, trávila s dvojčaty a s Harrym, Ginny, Ronem a Hermionou u jezera. Bylo krásně. Neměly se už co učit, tak si užívaly.

Bavili se, smály se. Někteří se koupali v jezeře. Bylo jim dobře. Loučili se. Vina nevěděla, jestli se za celé prázdniny uvidí, bylo jí dobře.

 

Všimli si, že kousek od nich je McGonagallová, Brumbál a Snape. O něčem se dohadovali. McGonagallová divoce gestikulovala rukama a Brumbál se snažil něco jí podle toho jak mluvil v klidu vysvětlit. Snape se tvářil jako obvykle, jako kyselý citrón.

„To nepřipadá v úvahu, ty jsi se docela zbláznil Albusi." McGonagallová, už začínala ztrácet svůj klid.

„Minervo, uklidni se. Co se má stát se stane. Ty to neovlivníš, měla by ten dopis dostat." Mával jí s nějakým papírem před obličejem.

„Albusi, nedovolím ti to. Rozumíš nedovolím, ten vůl si to nezaslouží, ať je rád že ještě žije." Řvala už z plna hrdla. Všichni studenti co byli venku se po nich otáčeli.

„No tam Minervo, uklidněte se a nedělejte rozruch. Všichni nás pozorují."

„Severus má pravdu. Promluvíme si v klidu." Minerva se nasupeně otočila na Snapea a vrazila mu takovou pěstí, že se skutálel pár metrů ke břehu.

„Zkus ji tam odvést Severusi Snape a bude to poslední co uděláš." Všichni na ni překvapeně hleděli i Vina. Takhle svou babičku nikdy neviděla. Měla, ale takový pocit, že v tom figurovala ona. Ale proč tak to nevěděla. Všichni studenti se před naštvanou McGonagallovou klidili, aby náhodou ještě nedostaly trest.

 

Vina seděla jak opařená, když okem zahlédla jak Ondra se plazí k jezeru. Vystřelila rychle na nohy a chytla ho na poslední chvíli. Už se natahoval k vodě a hrozilo, že spadne do jezera.

„Miláčku, tohle mi nedělej, tak mě děsit." Kárala ho Vina. Ondra ji jen objal kolem krku.

 

04.02.2013 19:35:46
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one