bg02ag.png

Po snídani ještě šla zkontrolovat děti a pak se vydala bylinkářství. Před skleníky čekalo už pár lidí z Havraspáru a Nebelvíru. Jakmile došla tak zmlkli. Dívali se na ni jako na zrůdu. Stoupla si kousek od nich a čekala na profesorku Prýtovou.

Celý den jinak uběhl velice rychle. Nikdo se jí naneštěstí na nic neptal. Nechápali proč je tak šťastná. Jen Harry a Minerva to věděla, ale Harryho žádala, aby to prozatím nikomu neříkal.

Nechtěla, aby to Snape věděl, poslední dobou se choval divně a ona si nebyla jistá, že by nezanesl děti zpátky k otci.

 

Myslela si, že bude mít klidný den, ale to se mýlila. Po večeři si ji odchytl Snape.

„Potřebuji s Vámi mluvit slečno Raddleyová." Vina při tom oslovení sebou škubla. Otočila se na něj a ve tváři měla vepsanou hrůzu.

„Nemusíte se mě bát, nechci Vám ublížit, jen si s Vámi promluvit." Snažil se mluvit klidně, ale hlas se mu třepal. Od schůze myslel pořád jen na Vinu a děti, a nedokázal se pořádně na nic soustředit. Když ji uviděl dnes ráno na snídani a šťastnou tak se mu částečně ulevilo, ale přesto uvnitř křičel. Křičel láskou a bolestí, že nemůže být s ní.

Vina jen nesměle přikývla.

„Tady asi nechcete mluvit." Řekla třesoucím se hlasem.

„Ne, nejlepší by bylo, kdybychom šli ke mně, tam budeme mít soukromí." Ozval se, ale jeho hlas se změnil, už to nebyl ten hlas, který byl ledový. Tento hlas byl příjemný a teplá. Snad i náznak zamilovanosti se v něm objevil. Neměl tu svoji masku a mírně vyjadřoval pocity.

Vydali se cestou k němu. Doufala, že nebude muset použít hůlku, kterou tak křečovitě svírala v kapse.

 

„Posaďte se." Vyzval ji a on sám odešel k baru.

„Dala by jste si něco? Alkohol Vám dávat nebudu, Minerva by mě stáhla z kůže za živa." Usmál se trochu.

„Děkuji, mě bude stačit trochu vody." Řekla pokorně, neodvažovala se před ním moc mluvit nebo podobně.

„A co raději máslový ležák, ten by jste si nedala?" jen přikývla hlavou a Snape jí podal sklenici máslového ležáku

„Děkuji." Řekla šeptem, jako by se bála mluvit víc na hlas.

„O čem jste chtěl se mnou mluvit pane profesore." Zeptala se jakmile se posadil naproti ní.

„O nás a o dětech." Řekl jednoduše. Vina na něj vytřeštila oči.

„O dětech jsme přece domluvení až se vrátí. Vím, že už nejsou u otce." Mírně se usmála, ale ve vnitř křičela.

„To vím, taky vím, že je už máte zpátky, jinak by jste se nestěhovala do vašeho pokoje." Usmál se na ni. Nebyl to škleb ale úsměv od srdce, který Vinu mírně mrazil v zádech. Bála se co přijde.

„Nehodlám, naše děti předat vašemu otci, vím že jsem se asi choval poslední dobou divně. No prostě nemůžu na Vás přestat myslet a moc mě mrzí, za jakých okolností máme spolu děti." Řekl upřímně až Vinu zamrazilo a mírně se přikrčila v křesle. Přesně jako když na ni otec křičel, když něco provedla co se mu nelíbilo.

„Co tím chcete říct pane profesore. Snažíte se mě snad sbalit?" zeptala se chvějícím hlasem.

„Ne, ale jen Vás požádat, jestli bych směl s Vámi trávit více času. To znamená s vámi třemi." Propaloval ji jeho černým pohledem. Vina při tom na něj hleděla s otevřenou pusou, ani si nevšimla, že si vylila zbytek máslového ležáku.

„Já-já nevím, musím si to promyslet a promluvit si s profesorkou McGonagallovou." Řekla třesoucím se hlasem.

„Chcete říct babičkou. Když dovolíte, odstraním ten máslový ležák z vašeho oblečení." Podívala se na sebe a mírně si ulevila. „K čertu." Už chtěla vytáhnout hůlku, ale Snape byl rychlejší. Mírně před ním ucouvla. Jen mírně švihl a skvrna zmizela, pak položil hůlku na stůl a znova se posadil.

„Nechci na Vás spěchat, až se rozhodnete tak mi odpovězte. Pokud už tu nechcete být tak můžete jít, nebudu vás zdržovat. I když bych byl rád, kdyby jste tu ještě zůstala." Vina po tom na nic nečekala a přímo z tam zdrhla.

 

Doběhla do svého pokoje a pak se sesula po zavřených dveřích na zem a rozplakala se. Tak ji tam našel i Doby, kterému se nedařilo ji uklidnit tak došel pro McGonagallovou.

Její babička hned jakmile ji viděla, tak se jala úlohy utěšování. Nechtěla na ni spěchat, nechala ji aby se uklidnila a sama jí řekla co se stalo.

 

Zjistila to až po dvou dnech. První hrozně zuřila, ale pak se uklidnila, když viděla svou vnučku, jak se trápí.

 

 

Celý týden jinak probíhal v klidu. Za 3 týdny jim měli začít zkoušky, proto jim nakládali spoustu úkolů. Vina kvůli dětem skoro nespávala, aby stihla dodělat všechny úkoly a pojednání. Po týdnu se to taky dost na ní projevilo, když usnula na formulích. Hermiona se ji snažila šetrně vzbudit, ale to se jí nepovedlo a všiml si jí i Kratiknot. Ten ji probral kouzlem. Rozhlížela se po třídě a byla zmatená, když si všimla Kratiknotova pohledu. Zbledla. Hups, tak tohle bude špatné.

„Slečno, jste v pořádku." Zeptal se jí pisklavým hlasem malý profesor.

„Ano, omlouvám se." Zatvářila se nešťastně.

„Příště ať se to neopakuje." Utrousil a dál se věnoval výuce.

 

Po hodině se Vina přitočila k Hermioně a zašeptala jí do ucha.

„Proč jsi mě nezbudila?" teď už všichni věděli zhruba 10 dnů, že má zpátky děti. Holt nic se neutají věčně.

„Já se pokoušela, ale spala jsi moc tvrdě. Jsi v pořádku? Vypadáš dost unaveně." Zeptala se starostlivě.

„Ano jsem, jen Ondrovi roste první zub, tak moc nespí a ještě máme spoustu úkolů. Neboj to bude dobré." Usmála se na něj unaveně, doufala, že se to nedozví babička. Tu by to moc nepotěšilo.

„Nechtěla bys s něčím pomoct?" nabídla se Hermiona. Byla s té malé skupinky lidí, kteří s ní nepřestali kamarádit, jiní se jí buď báli nebo se jí posmívali, kvůli tomu, že se složila. Byl oběd, tak zamířili do Velké síně. Vina rychle pojedla a už chtěla odejít, když ji dohnala Hermiona.

„Směla bych vidět zase dvojčata." Usmála se nesměle.

„Jistě, jestli chceš, jdu se na ně podívat." Usmála se snad na jednu ze tří holek, kteří se s ní ještě bavili. Vydali se do komnat. Ještě že měli po obědě hodinu volna, protože Ondra se opět nechtěl uklidnit a Vina odmítla od něj odejít. Hermiona ji trochu chápala.

Pak se rychle vydali na přeměňování.

Ve stejnou dobu ve sborovně, krátce po obědě

Filius Kratiknot něco málo pojedl a vydal se pro své poznámky do sborovny. Tam narazil na McGonagallovou a Snapea, jak se o něčem dohadují. Jakmile otevřel dveře zmlkli.

„A Minervo, Severusi. Minervo, smím s tebou mluvit na chvíli?" zeptal se Kratiknot.

„Jistě, co potřebuješ Filiusi?" obrátila k němu pozornost.

„Co se děje s tvou chráněnkou, se slečnou Acidecciou." Zeptal se vážně.

„Jak to myslíš, co se s ní děje?" zeptala se a přitom pohlédla nenávistně na Snapea, jako by měl mít s tím něco společného.

„Nemusíš mít strach, jen že mi dnes na hodině usnula. Nikdy se jí to nestalo, nemohla ji zbudit ani slečna Grangerová. Musel jsem na ni použít kouzlo." Řekl zamyšleně.

„Opravdu? Pokud vím tak na nic si nestěžovala, jen že malému Ondrovi začal růst zuby. Promluvím si s ní." I ona si všimla, že není ve své kůži. Když se jí ptala, tak vše popřela, teď jí bylo jasné, že toho je už na ni příliš. No nic po hodině si s ní promluvím. Usmyslela si McGonagallová. Kratiknot si tu dívenku oblíbil, sice když zjistil, že je to dcera toho-jenž-nesmí-vyslovit, tak na chvíli pochyboval, ale ne na dlouho.

 

Všichni tři profesoři se vydali na hodinu. McGonagallová když přišla do hodiny tak projela všechny pohledem. Když si všimla, že její vnučka a Grangerová chybí.

Jen co se nadechla, že se zeptá, tak dveře se rozletěly a její vnučka i s Grangerovou se objevili ve dveřích. Zarazili se a hleděli na profesorku, která je propalovala pohledem.

„Omlouvám se pani profesorko, zdržel mě Ondra." Jen kývla.

„A slečna Grangerová, byla kde." Pronesla profesorka a propalovala je pohledem.

„Byla jsem s Vinkou pani profesorko."

„Sednout." Dál to už nekomentovala. Pustila se do výuky.

Všimla si, že její vnučka jen tak tak udržuje pozornost a je velmi unavená. Po hodině si McGonagallová zavolala Vinu.

Harry, Ron a Hermiona chtěli na ni počkat, ale naznačila jim aby na ni nečekali. Přišla pomalu ke katedře a neodvažovala se podívat na babičku, díky jejímu pozdnímu příchodu.

„Co je s tebou Vinuško?" přímo to na ni vypálila, až Vina sebou cukla a ustoupila o krok.

„Nic, omlouvám se za ten pozd…"

„Na to jsem se neptala. Tohle beru jako samozřejmost. Usnula jsi u Filiuse i na mé hodině bylo div, že jsi neusnula." Podívala se na ni přísně.

„Jen jsem trochu unavená."

„Trochu, chodíš jako mrtvola. Pokud vím tak Severus ti nabídl pomoc. Všichni i Albus si všímá, že s tebou není něco. Slyším jen, že na hodinách usínáš. Tak co je s tebou, jestli potřebuješ pomoc tak si řekni. Můžeme ti udělat úlevy, že budeš mít víc času na úkoly a podobně." Řekla to jedním hlasem.

„Nadechni se babičko. Zatím to zvládám, jsem trochu unavenější, ale brzy to bude za mnou a bude to v pohodě. Ty 2 týdny to ještě vydržím." Usmála se na babičku.

„Na to zapomeň, promluvím s ostatníma profesory a dostaneš alespoň více času na úkoly. Za další, přijmeš pomoc. Aji kdyby byla od Severuse, rozuměli jsme si."

„Ano babičko, ale to opravdu nemusíš." Ne nedělej to nebo to tu už nevydržím. Pomyslela si, ale nechtěla s tím babičku zatěžovat.

„Musím, jinak by jsi se za chvíli sesypala." Utrhla se na ni přísně. Vina před ní stála se sklopenou hlavou a neodvažovala se jí odporovat. Pak odešla na další hodinu, kterou měli nedaleko, takže to tak okorat stíhala.

Sedla si za Harrym, protože Hermiona seděla s Ronem. Byla smutná, nechtěla babičku rozzlobit. Ano měla pravdu. Zhluboka se nadechla a zaposlouchala se do výkladu.

04.02.2013 19:35:28
Vinka

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4113 | 35%)
Ne (3792 | 33%)
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one