bg02ag.png

Vina musela ležet celý měsíc než byla úplně v pořádku. Severus se po 14 dnech vrátil do Bradavic a učil. Každý víkend jezdil za svým synem a milou. Vina se nudila a tak z legrace se učila nové věci. Otec ji přiřadil jakousi mladou smrtijedku, která ji nesnášela a tak Vina raději byla sama jenom s Ondrou.

Po měsíci ji konečně léčitel povolil stát. Jakmile to vyslovil tak odběhla do koupelny a než se zpamatoval, vyšla oblečená a upravená. „Děkuji, zvu Vás na oběd. Přeci mě neodmítnete.“ „Nechtěl bych obtěžovat.“ Snažil se z toho vyvléknout, protože být v místnosti s pánem zla nikdy nevěstilo nic dobrého. „Mého otce se nemusíte bát. Jste můj host. Souhlasíte.“ „Dobrá slečno.“ „Tak půjdeme.“ Usmála se Vina, konečně opustí ten pokoj.

Oběd probíhal docela v klidu až na to že se Vina pohádala s Voldemortem. Který jí zatrhl přístup do laboratoře. Prej není ještě plně v pořádku. Léčitel jen vyděšeně hleděl do talíře, protože nikdy neviděl, aby se takto někdo choval k Pánovi všeho zla.

„Dobře, ale jenom se Severusem nebo Thomasem rozuměla jsi mě.“ „Jistě tati.“ Usmála se Vina a nečekala na nic a pomocí letaxu i s malým se odletaxovala do Bradavic. „Já se z ní zblázním.“ Složil hlavu do dlaní Voldemort. „Ale no tak Tome, nech ji. Je zamilovaná.“ Usmála se na něho Alena jeho žena. Ten ji políbil ruku a usmál se na ni.

„Omlouvám se Pane, že ruším, ale budu se muset vrátit.“ „Jistě, můžete tímto krbem.“ Pokynul mu a dál si ho nevšímal.

 

Vina vyletěla z krbu v ředitelně, ale zrovna tam nikdo nebyl. Povzdechla si a vydala se pryč. Procházela chodbami a studenti se za ní otáčeli. Bylo zrovna doba oběda. Vydala se do Velké síně. Jakmile procházela mezi stoly tak všichni ztichli a věnovali jí pohled. Ta se jenom na ně usmála a pokračovala k učitelskému stolu. Se Severusem si dali malou pusu a pokračovala za strýčkem a McGonagallovou, kteří se už postavili a s úsměvem ji pozorovali.

„Profesorko McGonagallová, profesore Brumbále, dovolte abych vám představila svého syny Ondřeje.“ Mírně se jim poklonila. McGonagallová ji objala a pak si vzala od ní malého Ondru. Pak se objala se strýčkem. Posadila se mezi oba a vychutnávala si kávy. Doma jí nic takového nedovolili. Když bylo už dlouho klid tak se Brumbál ozval: „Děje se něco, neměli byste pokračovat v jídle?“ usmál se na ně. Po obědě se všichni mimo Severuse, který měl hodinu vydali do ředitelny.

„Tak jak se ti vede.“ Zeptala se McGonagallová, která nehodlala malého vrátit Vině, úplně se do něj zamilovala. Šla s nimi ještě Umbrigireová a velice se o Vinu zajímala. Snažila se s ní dostat odkud je a podobně. Když se zeptala na její rodiče tak jí odpověděla: „Jsem maminčina a tatínkova“ a dál si jí nevšímala. Došli do ředitelny Vina a Minerva šli jako poslední tak si nevšimli, že před nimi se Umbridgeova zastavila. Vina do ní vrazila. V ředitelně na ně čekalo překvapení. Brumbál se usmíval, ale ostatní na ni neviděli.

Dolores se zpamatovala a postoupila dovnitř. „Maminko, co ty tady děláš?“ „Vino, tos musela tak rychle zmizet, otec pěkně zuří.“ Vina jen mávla rukou a posadila se do křesla. „Chtěl sem dojít.“ Tím všechny dost překvapila až sebou všichni cukli. „Dolores nech nás o samotě.“ „V žádném případě, dokud mi Brumbále neodpovíte. ‚Kdo je tato osoba a kdo je otec Viny. Nechci slyšet že jsi maminčina a tatínkova.‘“ Žena si sundala kápí a Umbritgerová vykřikla překvapením. Poznala ji, mírně odstoupila ke dveřím, když se kolem ní přehnal Alecto a skočil ženě do náručí. „Mami.“ Vina se začala hlasitě smát. Spadla dokonce i z křesla na zem. Smála se a nedokázala přestat, když nad sebou uviděla stát otce. Uvědomila si, že je v ředitelně podivný klid.

„Mohla bys mi vysvětlit čemu se tak směješ?“ zeptal se jí ledově. „Ale,“ mávla rukou a zatlačovala smích. Chytil ji prudce za paži a otočil ji k sobě obličejem. „Tak čemu, jestli jsem to já tak si mě nepřej a jak to že ta ženština drží mého vnuka.“ Propálil McGonagallovou ledovým pohledem. „Ale prosím tě tati, nech toho. Mě tím nenaženeš strach, ale kdybys viděl jak se Umbridgeová tvářila, když Alecto mamince skočil do náruče. To stálo za to.“ Znova se usmívala a Alecto se začal červenat. „Jo a Minerva není žádná ženština.“ Zašklebila se na otce. Ten už byl tak dost vytočený a už se neudržel. Vrazil Vině facku až skončila v plamenech krbu. Běsnil.

Alena se rychle vydala ke krbu ale hned se zastavila. „Tak to jsi tati přehnal. Myslíš že je normální, aby někdo házel svou dceru do ohně. Co ty na to. A ty ropucho zmiz.“ Otočila se na Umbrigeovou, která mířila na ni hůlkou. Oklepala se a jednoduchým kouzlem si zpravila popálené šaty. „Ty ještě budeš drzá. Drahá holčičko, uvědom si že máš domácí vězení a to dokud se neomluvíš.“ „Nevím za co bych se omlouvala a budu si dělat co chci, nejsem tvůj poskok, ale dcera tvoje. Jestli mě máš jenom trochu rád tak se taky tak chovej. Umíš jenom rozkazovat. A Severuse si nevezmu.“ Otočila se k němu zády a nevšímala si ho. Koutky jí mírně cukaly.

„Oba toho nechtě.“ Zasáhl Brumbál. „Dolores odejdi, tohle je rodinná záležitost.“ Obořil se na Umbridgeovou Brumbál. „Tohle ti neprojde Brumbále, Kornelius se to dozví.“ Zakřičela a skácela se k zemi. Vina si jen sfoukla kouřící prst. „Už mě nebavila.“ Utrousila a sedla si do křesla.

Voldemort chodil jako lev v kleci a soptil. Alena držela Alecta za ramena, který se strachem o svoji nejstarší sestru bál. Tiskl se ke své máme co mohl. „Hodláš tu vychodit cestu?“ utrousila ledově Vina. Všichni mimo Voldemorta při tom sebou škubli. Brumbál se posadil za stůl. „Tohle Vinko už přeháníš nezdá se ti?“ „Ne strýčku nezdá. Chová se ke mně jako k porcelánové panence. Chci žít svůj život. Bojím se vždy, když něco naplánuje. Ne jenom o taťku ale i o sourozence a Severuse. Vždy trnu, jestli nic neudělali tobě nebo Minervě. Už toho mám dost. Jestli tuhle válku neskončíte tak odejdu i s Ondřejem a nenajdete mě nikdo.“ Zvedla se a vzala si malého Ondru od Minervy. Máte na to dva dny, pak buď odejdu definitivně nebo tu zůstanu.“ Přemístila se pryč a zůstali tam všichni civět na obláček modré mlhy. Alectovi začali téct slzy po tváři. Alena ho rychle objala.

 

Vina se přemístila do svého pokoje, kde byla ta mladá smrtijedka. Vina se na ni ušklíbla vyhodila ji z pokoje. Pak se posadila do křesla před krb a začali jí téct slzy po tvářích. Jak mohou být tak sobečtí, jen chci aby to všechno skončilo. Já už to nevydržím. Nevšimla si, že někdo přišel do pokoje. Jemně ji objal a věnoval jí polibek do vlasu.

„Severusi, proč jsou takoví.“ Otočila se na svého milého. „Opravdu mě chceš opustit?“ „Ne nechci, ale nemám moc na výběr.“ Znovu smutně sklonila hlanvu.

 

 

23.07.2008 19:24:07
Vinka

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4113 | 35%)
Ne (3792 | 33%)
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one