bg02ag.png

„Do školy v Africe se nastupuje v 10 letech, ale to jsou jen ti extra nadaní. Jinak tam chodí až mají splněné NKU nebo OVCE. Já jsem měla štěstí a dostala jsem se tam už v 10. Po jistém incidentu na ministerstvu, ale ti si za to mohli sami." Rychle dodala. „Jsou tam tři kategorie.

1.      kategorie se skládá v 15. letech a skládá se ze všech předmětů které jste doposud studovala, něco jako u vás NKU. Po nich si volíte specializaci. Já jsem si zvolila lektvary a dál jsem se zabývala všeobecnou přírodní magii.

2.      kategorie se skládá v 17. letech, tedy v plnoletosti. Je to zkouška jen z toho co jste si zvolila za směr.

3.      poslední kategorie se skládá v 21. letech a ta už je založena na pochopení a ovládnutí nejvyšší magie, tedy na zvládnutí kouzlit myslí a nebo jenom rukama bez hůlky. Někteří se tam nedostanou."

 

McGonagallová o té škole slyšela, tak ji to vysvětlení ani moc nezaskočilo. Jen Thomas hleděl s otevřenou pusou. „Thomasi, když se něčemu divíš zavři pusu."

„Vy máte jakou kategorii?" zeptala se McGonagallová „A jaké zaměření."

„Ve druhé jsem si dala zaměření na živlovou magii a přeměňování. V poslední mám lektvary, přeměňování a podstatu magie. Ale to po mě nechtějte vysvětlovat, jinak Thomasovi vypadnou oči z důlků." Usmála se na svého bratra, který na ni přímo čučel.

Dál si jen tak povídali, když se Thomas zvedl že je dost pozdě, tak se otočil na Brumbála. „Co mám tedy vyřídit?" „Stačí když oznámíte pane Radle, že dostane školní trest a strhli se mu body, kdyby se to opakovalo, tak přistoupíme už k opatřením jako pomínečné vyloučení." Podali si s Brumbálem ruku a McGonagallové ji políbil. Vinu nakonec objal a políbil na tvář. Přemístil se pomocí letaxu domů. Šel rovnou za otce a vše mu vypověděl.

„Otče ty jsi věděl, jaké Vina byla kvítko na škole?" zeptal se. Otec se na něj podíval: „Jak to myslíš? Jestli myslíš to, že byla alespoň 20x málem vyhozená ze školy to vím."

 

Zpátky u Brumbála

 

„Vino, tady máš ten rozvrh. Ubytujeme tě v hostinských pokojích. Minerva tě tam zavede, aby sis odpočinula a na večeři do Velké síně trefíš?"

„No spíš ne." Přiznala se.

„Slečno Accidecio, počkejte na mě o půl šesté před dveřmi, já si  Vás tam vyzvednu a můžeme jít společně." Ozvala se McGonagallová

„Pani profesorko, prosím nevykejte mi, jmenuji se Vina. Pak si připadám že jsem starší než strýček." Usmála se na ni. Profesorka  i přes Vininy protesty vzala její tašku a vedla ji do jejího pokoje. Cestou si povídali a padli si při tom do oka. Obě měli rády přeměňování i jiné věci. Profesorka Vinu opustila až před jejím pokojem. Pak se otočila a odešla jakousi postraní cestou pryč.

Vina si v pokoji odložila tašku u stolu a ztěžka se posadila na postel. Nepřišlo jí až teď že ji to všechno tak vyčerpává. Dostala taky hlad. Do večeře jí zbývaly zhruba dvě hodiny tak si vykouzlila pár obložených chlebů, do kterých se pustila.

Pak na chvíli zavřela oči, nechtěla spát, ale jaksi se jí to podařilo. Pak ji probralo lehký dotyk na rameni. „Omlouvám se, ale půjdeš na tu večeři nebo ti ji mám poslat sem?" zeptala se McGonagallová, která se nad ní skláněla. „To už je tolik hodin?" vyřítila se z postele a mezi dveřmi do koupelny se otočila. „Malý moment." Za pět minut už obě šli do Velké síně. Studenty, které potkávali si je prohlíželi. Obě totiž diskutovali nad jedním tématem z Přeměňování a vůbec si ostatních nevšímali.

Tak to probíhalo i u večeře jen s tím rozdílem, že se k nim přidal i Brumbál. Pak se odebrala Vina si lehnout.

 

Všimla si pohledu svého nejmladšího bratra na kterého mrkla, ale jinak se k němu moc neznala. Bylo to když procházeli k učitelskému stolu na večeři.

„Vidíte ji taky nebo mám halucinace." Otočil se Alecto na Hermionu a Rona. „Koho, tu pohlednou ženu co jde s McGonagallovou. Určitě jen nějaká návštěva." Ozvala se Hermiona. „Jo a ta návštěva se jmenuje Vincencie Accidecia." Řekl sotva slyšitelně a pokoušel se o něj infarkt. Oba od něj slyšeli jen huhlání, ale moc mu nerozuměli. Ron už se chtěl zeptat, ale zachytil pohled Hermiony. I tady ho otec nechal hlídat to už je vážně moc.

Zbytek večeře jim probíhal už v klidu.

 

Ráno byla mezi prvníma na snídani. Znovu se zahloubala do rozhovoru se strýčkem a ani ji nenapadlo se ho zeptat, jaké lektvary se studentama dělal. Jen prostě se bavili o jistém lektvaru a jak by se dala uspíšit jeho výroba aby netrvala 3 měsíce. „Vino, jestli jsi dojedla. Zavedu tě do učebny, kde se tě představím žákům. Myslím že nebudeš mít problém. Nebelvír a Zmijozel 5. ročník." Mrkl na ni.

Oba se vydali do sklepení došli tam právě se zazvoněním. Všichni si prohlíželi hlavně Vinu, kterou už viděli včera. Brumbál je pustil dovnitř a společně s Vinou si stoupli vedle sebe před katedru.

„Vážení žáci, dokud se nevrátí profesor Snape, tak bude ho zastupovat tady profesorka Accidecia, která je odborník jak na lektvary tak i na přírodní magii. Vino, těšilo mě." Odešel. Studenti si nachystali věci a čekali.

„Dobrý den, pro ty kdo se těšil že dneska a i v příštích dnech bude mít profesora Brumbála, musím zklamat. Do té doby než se Váš profesor vrátí, to budete muset se mnou vydržet. Tak a teď mi prosím řekněte co jste dělali minulou hodinu, pokud se nemýlím tak teď s vámi budu mít 4 hodiny tak si můžeme něco vyzkoušet." Hermiona se hned přihlásila a Vina se na ni usmála. „Ano slečno…" „Grengerová Hermiona. Dělali jsme minulou hodinu pomněnkový lektvar." „Děkuji slečno Grengerová, takže dneska by jsme si mohli udělat jeho protijed. Znáte někdo postup, mimo slečny Grengerové?" zeptala se, protože opět jediná zvedla ruku.

„Takže asi ne, to nevadí. Postup máte na tabuli, zbylé přísady máte ve skříni. No tak do práce na co čekáte až zahřmí." Vině se učení líbilo, jen ji začalo pobolívat břicho. Nevěděla co to znamená. Byla zvyklá na bolest, ale tohle se jí nelíbilo, byla těhotná a tohle není dobré. „Je Vám dobře, pani profesorko." Zeptala se jedna dívka ze zmijozelu, když se Vina chytla lavice. Začala se jí točit hlava. „Ano, to je v pořádku, pokračujte." Jak rychle nevolnost přišla tak i odešla. Rozhodla se že se odpoledne zajde za madam Pomfreyovou. Alecto ji pokradmu celé čtyři hodiny pozoroval. Zjistil, že začíná měnit barvy a to znamenalo, že jí není zrovna nejlíp.

„Pane Lomboteme jste si jistý že v tom lektvaru máte všechny ingredience ve správném pořadí?" zeptala se svým tichým hlasem, ale ne ledovým. Nevil při tom sebou trhl. „A-Ano" vykoktal. „Tak mi řekněte proč je Váš lektvar žlutý a ne oranžový? A slečna Grangerová mu nebude napovídat." Poslední větu už řekla přísně. Hermiona se zarazila a otřepala se zimou. Z Vininého hlasu jí běhala zima po těle.

„Já nevím, pani profesorko." „Pane Lombotome, co by jste řekl tomu, že máte právě 10 minut na to aby jste zpravil svůj lektvar, jinak vyhodíte školu do vzduchu." Zeptala se laškovným hlasem. Malfoy se zachechtal. „Pane Malfoyi, je zde snad něco k smíchu?" narovnala se od Nevilova lektvaru. Tohle Nevila trochu povzbudilo. Byla přísná už od pohledu, ale spravedlivá. Působila na něj něco jako McGonagallová „Nic pani profesorko." Smích mu ztuhl na rtech. „Dobře jsi mu to dala."  Ozval se Alecto. „Pane Radle, možná s ostatními profesory si tykáte, ale ke mně si to nebude dovolovat." Vina to řekla tak ledovým hlasem, že při tom sebou Alecto škubl.

„Tak znovu pane Lombotome si spolu projdeme všechny přísady a vy mi vždy odpovíte kolik jste toho tam dal a kdy." Řekla už svým typickým jemným tichým hlasem. U Nevila strávila asi 5 minut než se nad ním slitovala. „Dobrá, dejte tam trochu této byliny. A jak pro Vás tak i pro ostatní. Když děláte nějaký lektvar poprvé nebo je velmi složitý. Kolem kotlíku si rozdělejte všechny ingredience v množství jaké potřebujete a jak jdou za sebou. Když se tam budou mít dát třeba až za půl hodiny tak si tam udělejte větší mezeru. A nemějte je v takovém chaosu, jak vidím u většiny z vás." Pak dokonce hodiny jenom chodila a radila ostatním. Nevil se uklidnil a lektvar dodělal v pohodě. Dokonce i skoro správně.

Zazvonilo a žáci začaly postupně odcházet. Vina si rovnala lahvičky s lektvarama. „Pane Radle na slovíčko." Všimla si, že její bráška už chtěl odejít. Hodil zhnusený pohled na své kamarády, kteří se až obdivuhodně pomalu balili. „Můžete na pana Radla počkat na chodbě, dlouho ho nezdržím." Tohle znamenalo, služně řečeno, že mají vypadnout a tady nezaclánět.

Počkala až se za posledním zavřou dveře, tedy za Hermionou. Alecto došel až k ní. Čekala pře katedrou a moc se přívětivě netvářila. Byla bledá asi jí moc dobře nebude. Pomyslel si Alecto.

„Tak za první Alecto, neposlal mě otec. Za druhé jsem tu proto, abych zjistila, kde je Severus. A …" zamotala se jí znova hlava. Alecto ji na poslední chvíli chytil a posadil na nejbližší židli. Už byla bělejší než zeď. „Co je ti?" zeptal se s mírným strachem. „To nic jen se mi trochu motá hlava. Už je to lepší." Chtěla stát, ale Alecto ji zatlačil zpátky. „Mám pro někoho dojít?" zeptal se, ale ten strach špatně zastíral. Měl ji rád, snad nejraději, ze všech sourozenců, i když byla nevlastní..

„Ne jen jsem ti chtěla říct, že tě tu nehlídám. A teď pojď nebo ti dva tam vychodí cestičku nebo snad tě čeká nějaká slečna někde jinde." Mrkla na něj. Mírně se začervenal. „Nó, víš…" „Vím, tak utíkej. Ať Giny nečeká dlouho." Vstala, asi moc prudce, znova se jí zatočila hlava. Alecto ji podepřel. „Pojď zavedu tě na ošetřovnu." „Ne jen jdi uvidíme se na obědě. Běž." Pobízela ho, ale on ji podepřel místo toho aby ji tam nechal a táhnul ji ke dveřím.

Když je uviděla Hermiona a Ron tak na ně vykulili oči. „Na co hledíte, raději mi pomožte Vinu odvést na ošetřovnu." Utrhl se na něj. „Alecto, říkám ti že to je dobré, jen menší slabost. A na své přátele takový nebuď." Zamračila se na něj. „Nenechám tě tu sestřičko v takovém stavu, když jsi těhotná. Otec by mi dal a Severus by mě zabil." „Alecto!!" zamračila se na něj. Ztuhl v půlce pohybu a uvědomil si co řekl.

„Vy-Vy jste jeho sestra, vy-víte-koho dcera?" zeptal se s otevřenou pusou Ron. „A těhotná?" doplnila ho Hermiona. Vina se mírně začala sunout po zdi dolů. Alecto ji už nemohl udržet, tak ji Ron podepřel z druhé stranu. „Musíme ji odvést na ošetřovnu." Ozvala se Hermiona. „Ne to je dobré jen si potřebuji na chvilku odpočinout. Severusovi komnaty jsou hned za rohem." Znova se jí mírně podlomila kolena. Oba ji však drželi pevně, už se chystali ji tam dovést, když se tam objevil Brumbál.

„Vino, proboha co je s tebou?" zeptal se a hned přispěchal blíž. „To je v pořádku, jen jsem trochu unavená. Jen …" už to nedořekla a omdlela. Brumbál nehleděl na tři překvapené studenty a vzal ji do náručí. Rychle ji odnesl na ošetřovnu a Alecto, Hermiona a Ron je následovali. Museli uznat, že tuhle zkratku ještě neznají.

Brumbál Vinu opatrně položil na postel a šel za madam Pomfreyovou. „Poppy. Prej jí bylo trochu špatně, ale omdlela. Nejspíš se nadýchala výparů z lektvarů." Vykládal si s Pomfreyovou Brumbál. Kolem její postele zatáhla závěs a studenty vyhodila za dveře.  Zběžně ji prohlédla. Když se jí dotkla podruhé břicha Vina se ze škubnutím probrala a překvapeně se rozhlížela. „Kde to jsem?" „Jste na ošetřovně, profesor Brumbál Vás přinesl, když jste omdlela. Jak se cítíte?" „Jako by mi do hlavy narazil potlouk." Každý pohyb na její bolavou hlavu jí dělal potíže. Pomfreyová jen přikývla.

Dala jí posilňující lektvar. „Teď musíte ležet, jste dost vysílená. Donesu Vám něco k jídlu." „Madam Pomfreyová, počkejte. Ta slabost je jen z toho že jsem těhotná. To je dobré, už Vás nebudu obtěžovat." Chtěla se pomalu posadil, ale ozval se před ní Brumbálův hlas. „Ale budeš, dokud se ti neudělá líp. Poppy, je to s ní vážné?" obrátil se Brumbál na ošetřovatelku.

„Vím o tom, že jste těhotná, to jsem poznala při prohlídce. Jinak je v pořádku, jen by jste neměla tak dlouho stát a dvakrát denně budete pít jistý lektvar, je to proti výparům." Obrátila se na Brumbála. „Albusi nechápu jak jsi mohl nechat učit lektvary." Dívala se na něj přísně. „Nezlobte se na něj, já jsem strýčka přemluvila." Udiveně se Pomfreyová podívala na Brumbála a pak na Vinu.

„Je to dcera mé sestry Marie, myslel jsem že je mrtvá, ale před časem jsem zjistil že je na živu a zamilovaná do našeho profesora lektvarů." „NO to dík a teď to bude vědět celá škola." Zamračila se na něj Vina.

Pomfreyovou tahle zpráva až tak nevyvedla z míry. Poznala na Severusovi, že se s ním něco děje. „Madam Pofreyová, když dovolíte půjdu na oběd, mám docela hlad a ten tvoreček potřebuje nějakou obživu." Usmála se na ni. „Měla by jste tu zůstat a …" „Prosím, jen se najím pak mám dvě hodiny volno tak si půjdu lehnout k sobě." Škemrala Vina. „Dobrá, ale večer se tu stavte pro ten lektvar." Rozloučila se s ní a odešla. Za dveřmi čekala naše známá trojice.

Vina se na ně usmála. Alecto hned přispěchal k Vině. „Jak je ti?" „V pořádku Alecto, jen se mi trochu udělalo blbě z těch výparů. Madam Pomfreyová to už napravila a teď jestli dovolíte šla bych ráda na oběd protože umírám hlady. A ještě zapomeňte na to co dole ve sklepeních jste slyšeli."  Usmála se na ně Vina a následovala Brumbála do Velké síně, přece jenom se po hradě neorientovala moc dobře.

04.02.2013 19:40:03
Vinka

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4113 | 35%)
Ne (3792 | 33%)
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one