bg02ag.png

Severus poznal až moc dobře, že jí není dobře. Hned po odchodu se Vina ztěžka posadila do křesla. Seděla tam a dívala se do krbu. Ani neslyšela otce že přišel. Bylo jí čím dál hůř. Ranní nevolnosti jí nepovolovaly, spíše se stupňovali. Nechtěla s tím nikoho obtěžovat. Za pár dní má jít znovu na kontrolu k Poppy, tak se jí na to zeptá.

„Vino," promluvil na ni a tím ji vyděsil, „promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Jsi v pořádku, jsi stále bledší." „To je v pořádku, jen mi je zase trochu špatně. To nic." Poznal na ni, že se snaží přetvařovat, hlavně před ním chtěla vypadat silná. Ale sil jí pomalu ubývalo.

„Nevypadáš tak. Co je ti. No tak holčičko, mám o tebe strach." „Nic jen mi nepovolují ranní nevolnosti a trochu mě to víc zmáhá. To bude dobré." „Ne, sebereš se a Alena tě doprovodí ke sv. Mungovi. A nechci slyšet půl slova. Jasné." „Ano tati." Kývla unaveně. „Dobře, zatím se obleč, hned jsem zpět." Za nedlouho přišel otec i s Alenou. Vina pořád seděla v křesle, kde ji zanechal. Oči měla zavřené.

Jakmile zavřel dveře, tak oči otevřela. Nikdy ji takhle neviděl za poslední dobu. Pokusila se stát, ale zamotala se jí hlava. Kdyby ji oba nepodepřeli, tak asi spadne. Omluvně se na ně usmála. Alena ji vzala k Mungovi.

Byly tam přes tři hodiny. Jakmile se vrátili, tak Alena zahnala Vinu do postele. „Musíš odpočívat. Tlak máš moc vysoký. Neboj se, všechno se zlepší." Zhroutila se jí už u lékouzelníka, který ji vyšetřoval. Bála se že o to dítě přijde. Alena se rozhodla, že jí dá hned lektvar, který měla dostat až večer. Usnula po něm hlubokým spánkem.

 

„Rojvoji, můžu?" Voldemort zvedl oči od knihy a podíval se do ustarané tváře své ženy. „Jak je jí?" „Už dobře, má vysoký tlak Rojvoji, je vyděšená k smrti. Bojí se, že o to dítě přijde. Ponflik mi pak ještě doporučil, aby to dítě dala pryč." Povzdechla si a svezla se do křesla. Sama měla 7 dětí. Oba dlouho mlčeli.

„Je možnost, že to dítě donosí?" zeptal se Voldemort. I když to nechtěl přiznat na to dítě se těšil. „Je, ale do porodu by měla zůstat v posteli a to se nám nepodaří." Povzdechla si Alena. I ona ji měla za dceru. Nikdo mimo ještě Thomase tam nebyl.

Vina proležela další týden, Thomas pokud mohl tak jí dělal společnost. Bylo jí lépe, ale nebylo to nic moc. Jakmile měl dojít Severus tak Vina vstala z postele a šla na snídani. „Kam si myslíš že jdeš?" dohnal jí její bratr. „Na snídani bratříčku." Usmála se na něho. Thomas viděl že s ní nic neudělá tak se vydal s Vinou na snídani. Jejich rodiče překvapeně se podívali na Vinu. „Neměla bys ležet." Utrousil ledově Voldemort.

Jen pokrčila rameny a posadila se. Thomas se posadil vedle ní. „To víte Severus." Vina do něho dloubla loktem ať mlčí. „Jestli si myslíš že Severus o ničem neví tak se pleteš, všechno jsem mu napsal." Řekl jen tak ledabile Voldemort. Vina znatelně pobledla, nechtěla přidělávat Severusovi starosti. „Tati, ty si ze mě děláš legraci, že ano." Usmála se na něho, ale on se nesmál. Vina pochopila, že to vtip není. „Proč." Zašeptala. „Proč," zhrozila se Alena, „je otec dítěte a pokud se nepletu tak tě má rád a ty jeho." „Ale…" „Vino nechci nic slyšet a po snídani si jdeš lehnout." Podíval se na ni přísně Voldemort. Vina si jenom povzdechla, ale neodporovala. Byla smutná.

Nemohla se dočkat. Ležela a prohlížela si přes hedvábnou košilku své už dost velké břicho. Konečně začala přibírat na váze, ale zase měla problémy s tlakem. Nevěděla jak dlouho tam ležela, ale hrozně se lekla když si Severus přilehl k ní. „Ale prosím tě co tě tak vylekalo." Usmál se na ni a dlouze ji políbil. „Že mě nebudeš už takhle strašit. Když jsem dostal ten dopis málem to se mnou švihlo." Usmál se a znova ji políbil. Vina si jen zhluboka povzdechla. Znova si začala hladit břicho. Severus neodolal a pohladil ho taky. Pak ji začal pusinkovat na břiše. Vina se začala smát, protože ji tím lechtal. Severus pokračoval nahoru a nevynechal jediné místo. Rukou mírně putoval pod košilku, ale to ho Vina zarazila.

„Ale ale pánovi se zachtělo." Usmála se na něj šibalsky. Umlčel ji dalšími polibky. Přerušil to až uslyšel zaklepání. Vstoupil Thomas a mírně zčervenal. „Promiňte, ale mám se zeptat, jestli tu zůstaneš přes noc. To víš mamka." Omluvně pokrčil rameny. Vina na něho hodila polštář aby už konečně zmizel. „Rozumím," zasalutoval „rozkaz šéfe." Usmál se a raději rychle zmizel aby nepřiletěl další polštář.

04.02.2013 19:40:48
Vinka

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4113 | 35%)
Ne (3792 | 33%)
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one