bg02ag.png

Pomalu se Vina blížila ke konci osmého měsíce, sice břicho měla jako v pátém, ale dítě bylo zdravé, i když ji nechtěli pustit z postele, alespoň na jídlo chodila. Severus za ní chodil jak nejčastěji mohl. Nastal květen a bylo krásné ráno. Vině něco říkalo, že se něco stane. Došla v klidu na snídani, posadila se, ale na jídlo neměla chuť. Zatmělo se jí před očima. Viděla jak Brumbál padá mrtvý k zemi. „Néééééééé" ležela na zemi a Voldemort se nad ní skláněl.

„Co se stalo?" zeptal se. „Alex … Alex zabil strýčka." Jistě Voldemort o tom věděl, z jeho dopisu co došel ráno. „Musím do Bradavic. Ne…" „Na to zapomeň ještě by se ti něco cestou stalo." Držel ji a odmítal pustit. Odhodila ho ze sebe kouzlem a těžkopádně se postavila. „To není možné." Po tvářích jí tekly slzy. „Ne on ne, první Alecto a pak strýček ne." Křečovitě svírala opěradlo židle.

„Co je s Alectem." Vyjel na ni Voldemort. „Co?" otočila se na něj. „Co je s Alectem." „Zdálo se mě, že ho unesla Miranda. Ale nevím jestli se to stalo, nebo to byla noční můra." Alena jí podala sklenici vody, Vina se napila a pak se jí na rukou objevil její červený plášť. Na nic nečekala a než se někdo v jídelně zpamatoval byla pryč.

Objevila se ve vstupní hale kde panoval menší zmatek. Filch si jí všiml jako první a snažil se ji zastavil. Stačilo jí pouhý pohled a Filch odletěl na druhou stranu Vstupní haly. Všichni se zarazili v pohybu. Vina už si stačila kouzlem upravit tvář. „Kde je?" hlas měla ledový a nebezpečný.

Pár lidí nadskočilo, „Kde je profesor Brumbál?" její hlas se rozléhal po celých Bradavicích. „Vi-Vino?" vykoktala McGonagallová, která právě poznala její hlas. Vina se na ni podívala. „Kde je?" bylo jediné co řekla. „Pojď" McGonagallové se třásl hlas. Slzy jen tak tak zadržovala. Dovedla ji na ošetřovnu, kde na jedné posteli byla zakrytá postava. Kolem ní stálo několik osob. Mezi nimi poznala i Severuse. „Severusi." Zašeptala, ale v nastálém tichu ji všichni slyšeli. „Vino, co tu proboha děláš? Měla by jsi ležet." Zhrozil se. „Doveď Alexe. Ostatní ven." Zase nabila ledového hlasu takového, že před ní ucouvl i Snape. „Neslyšeli jste te, zmizte." Všichni se klidili, jen McGonagallová a Pomfreyová zůstali. Vina se nepodívala ani na jednu a přešla k posteli. Odkryla plachtu a slzy ji začaly kapat ještě víc. Nad postelí se objevil Favex a začal zpívat. I on plakal. Vina přiložila Brumbálovi na hrudník ruce a z nich proudilo modré světlo. Favexův hlas utichl a Brumbál se zhluboka nadechl. Neprobral se ovšem, Vina se mírně zakolísala, ale ustála to. Sedla si na vedlejší postel.

„Jestli dožije rána tak bude v pořádku." Promluvila dlím hlasem. Pomfreyová jí podala posilňující lektvar a stejný nalila do krku i Brumbálovi. Dveře se otevřeli a stoupil Alex a Severus. Vina se otočila na příchozí a pohybem ruky odhodila Alexe na zeď. Ten jen zaskuhral a svezl se na zem. Neomdlel jen si pořádně nabil záda.

„Co kruci děláš Vino." Začal nadávat a zvedal se ze země. „Ale už nejsi takový chlap, za první jedeš domů a to hned, za druhé Brumbál žije a ještě jednou šáhneš na mého strýce tak si mě nepřej. Za třetí, buď rád že tě nepošlu rovnou do Azkabanu, vymatlaný jsi na to dost." Řekla to takovým hlasem že by se za to nemusel stydět ani Voldemort. Alex se otřepal protože mu po zádech proběhl mráz. „Jdi se sbalit. Za hodinu odcházíme." Utrousila a už si svého bratra nevšímala.

„Jak je ti?" „Jsem unavená a naštvaná na toho blbce, co si vůbec myslí." Povzdechla si Vina. „Opravdu jsi v pořádku, …" zarazil se když si uvědomil, že Brumbál dýchá. „Jak?" podíval se na Vinu ta jen mávla rukou, že je to samozřejmost. Proseděli tam celou hodinu a pak Vina i s Alexem zmizela. Když se objevili v přijímacím sále Voldemort zpozorněl.

„Padej do pokoje." Ozvala se ledově Vina že i Voldemortovi proběhl mráz po zádech. Pár smrtijedů, které tu byly jen se otřepali a ucouvli o krok zpátky. „Omluv mě otče." Nečekala až ji propustí a odešla. Voldemort jen potřepal hlavou a propustil své služebníky. Vinu našel v jídelně jak do sebe hází hladově večeři. Posadil se vedle ní a pozoroval ji.

„Děje se něco." Utrousila nevraživě. „Ano, Alecto opravdu zmizel." „Vím. Zítra ho přivedu." Nepodívala se na něj. Voldemrot ji neviděl nikdy takto jednat. „Brumbál bude v pořádku. Kiss dones mě ještě moučník." Utrousila dosti nerudně. Skřítka se vyděsila, takhle ji nikdy neviděla jednat. Během chvilky byla zpátky. Vina dál si nevšímala otce a dál jedla. Čekal, nechtěl ji honit. Konečně dojedla a podívala se na svého otce. „Co se stalo v Bradavicích."

„Nic." Zvedla se a odešla.

Šla si rovnou lehnout aby mohla ráno brzo vstát a odejít.

 

Ráno už v pět se vydala pro Alecta. Našla ho ve zbědovaném stavu. Její hněv ještě ze včerejška zapříčinil, že se celé sídlo jakmile se Vina přemístila zpátky do Bradavic na ošetřovnu a opatrně uložila Alecta do postele a pak se vydala pro Pomfreyovou, se kterou se setkala v polovině cesty. Pomfreyová ji musela podepřít. Vyčerpala příliš mnoho energie.

„To je v pořádku, postarej se prosím o Alecta," posadila se na postel a sledovala jak ho ošetřuje, pak i přes protesty Viny ji prohlídla. Potom se přemístila domů a vše řekla Voldemortovi.

Druhý den v novinách.

           

 

 

Textové pole: Katastrofa v zahraničí. Nikdo neví co se přesně stalo. Mluví se o nějaké ženě, která přišla pro nejmladšího syna toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Podle jistých zdrojů prej oživila i ředitele Albuse Brumbála. Který byl zabit ve škole čar a kouzel v Bradavicích nejmenovaným studentem sedmého ročníku. Ministerstvo hledá dotyčnou ženu, ale prozatím bez výsledně. Alecto Raddle odmítl cokoli říct a Brumbál leží na ošetřovně kam nikoho nechce tamější ošetřovatelka pustit. Minerva McGonagallová se nehodlá k této věci vyjadřovat. Cituji: „Nestrkejte nos nebo ho Vám někdo urazí." Pak rychlou chůzí odkráčela. Po tomto odchodu byly všichni novináři vykázáni jak z Bradavic tak i s Prasinek. Redakce Denního věstce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vina si ten den pospala, stávala až kolem deváté. Došla do jídelny a všichni se na ni otočili jako by bůhví co provedla.

„Stalo se něco," zeptala se když jí nikdo neodpověděl ani na pozdrav. Voldemort před ní hodil noviny a na přední straně se vyjímal krásný článek. „Hmm." Okomentovala to a pustila se do snídaně. Voldemort ji propaloval pohledem. Vina na to nereagovala, dál v poklidu jedla a nevšímala si ho. „Vysvětlíš mě to!" zahartusil až se pár lidí u stolu poplašeně rozhlédlo. Vina jako by ho vůbec nevnímala. „Haló," začal jí Alex mávat před obličejem rukou a málem jí vyrazil namazaný toast z ruky. „Být tebou tak toho nechám ještě jsem ti to neodpustila." Utrhla se na něho. „To třeba jo, ale mluví na tebe otec." Vina ho probodla zabijáckým pohledem.

Dál se věnovala své snídani. Voldemort to už nevydržel a sebral její talíř. Vina se po něm ani nepodívala a vzala si koblih z tácu. „Co si myslíš že děláš." Utrhl se na ni. „Jím." Odpověděla mu stejným způsobem. Vzala si zpátky talíř a dál jedla. „Chci s tebou mluvit a to hned." „A nepočká to až pojím?" zeptala se otráveně. „Ne to nepočká. Pojď." Táhl ji sebou do pracovny, kde se taky zamkl. Vina dojídala toast, který si stačila vzít.

„Co se s tebou k čertu děje? Zničíš bílé kouzelníky, zachráníš Brumbála." „A Alecta." Dodala. „Neprovokuj, proč jsi taková." „Jsem normální jen mám hlad nic víc." Utrhla se na něho. „Tak hlad, vyčerpáš skoro všechnu energii abys povraždila 500 lidí." „Ó jak jsi šlechetný, ty jako nevraždíš a nemučíš jen tak pro radost jo." Vysmála se mu Vina. I když ji Voldemort měl hrozně rád. Vrazil ji facku až spadla z křesla. „Tak se mnou mluvit nebudeš." Zařval už nepříčetně.

Vina se pokusila vstát, ale pak zůstala ležet a chvíli se dívala do země a pak se začala usmívat. „Ty se mi ještě budeš smát!!!!" zařval. „Ne jen mi praskla voda." Usmála se znova na otce. První se na ni nechápavě podíval a pak ji zvedl do náručí a odnesl k ní do ložnice. „Teď tu budeš ležet než dojde léčitel." Utrhl se na ni. Vina jen zkroutila bolestí obličej. Voldemort vtrhl do jídelny a mířil rovnou ke krbu, kde zavolal léčitele.

„Začala rodit." Pronesl, když viděl nechápavé pohledy. „Jak to vždyť má do porodu ještě 7 týdnů." Zděsila se Alena a pospíchala k Vině. Vina měla na obličeji kapičky potu. Nelíbilo se jí, že vztahy jsou každých 10 minut. Alena jakmile ji uviděla a uviděla otisklou ruku na tváři, začala na Voldemorta nadávat. Kdyby Vina nedostala další vztah, tak by nepřestala na muže nadávat. „Vinuško musíš dýchat. Brzo to bude za tebou. Vydrž to." Chytila ji za ruku a konejšivě se na Vinu usmála.

„Maminko já mám strach." „Ššššš, všechno bude v pořádku. Neboj vše dobře dopadne." Snažila se ji uklidnit. „Jak to víš, maminko, má se naro.…" nedořekla to kontrakce byly po 7 minutách a léčitel nikde. Vina se propadala do blahodárného bezvědomí, za poslední dny vyčerpala příliš energie. „Ne Vinuško, musíš být vzhůru. Bude dobře." Vina na ni unaveně otevřela oči, když do pokoje vtrhly 3 muži. „Severusi." Zašeptala. Léčitel jak Severuse tak Voldemorta vyhnal za dveře. Porot trval ještě dvě hodiny.

Mezi tím Severus hodil jako lev v kleci přede dveřmi a každou chvíli se zastavil, když slyšel jak jeho láska křičí bolestí. Rvalo mu to srdce. Pak se otevřely dveře a léčitel ho pozval do vnitřku. „Jen chvíli, musí spát. Ale oba jsou v pořádku." Rychle přešel k posteli, kde byla jeho láska. Ležela ještě na neuklizené posteli, zalitá potem a rozcuchaná, ale se šťastným výrazem.

Alena právě balila miminko do roušky a pak ho podala Severusovi. „Tady ti představuji tvého syna." Usmála se na něj Alena. Vina mezitím vyčerpáním s mírným úsměvem usnula. Severus ho držel neobratně. Jak se už předem domluvili bude se jmenovat Ondřej. „Nech Vinu spát, pojď ukážeme ho i ostatním." Usmála se na něj Alena. Severus nechtěl od Viny odcházet, ale Alena ho popostrčila ke dveřím. „Jdi já se o ni postarám. Neboj se. Vše proběhlo dobře." Znova ten zářivý úsměv.

Severus kráčel pomalu temnou chodbou k místnosti společenské, kde se nacházel zbytek rodiny. Voldemort chodil jako lev v kleci. Když Severus vstoupil, tak se Voldemort zastavil v chůzi a podíval se na něj. Takový úsměv u něj ještě neviděl. „Je v pořádku pane a tady bych vám chtěl představit svého syna a Vašeho vnuka Ondřeje." Mírně se před Voldemordem uklonil. Voldemort si malého Ondru od něj vzal, ale chlapec měl na to jiný názor. Začal hrozně plakat. Nechtěl přestat. Pak si ho vzala Kristin a u ní přestal okamžitě plakat. Voldemort se ušklíbl a odešel.

Šel rovnou za svojí dcerou ale Alena ho vyhodila že spí a potřebuje si odpočinout. Steklý, že nesmí za svou dcerou se zavřel v pracovně. Severus se vrátil za svojí milou i s Ondřejem, který se během chvíle hlásil o příděl do bříška. Vina se probudila, s úsměvem si vzala malého a začala ho kojit. Severus se díval na Vinu. Bylo na ní poznat, že je velice unavená. Přesto bylo vidět, že je šťastná. Severus dlouho seděl u ní. Dokud neusnula. Malého Ondru uložil do postýlky a sám si sedl do vyčarovaného křesla a po chvíli usnul.

 

Ráno Severuse vzbudil průvan slabý. Ondra v noci asi plakal, protože, když se podíval spal s Vinou v posteli. Než se rozkoukal skláněl se nad Vinou a Ondrou Voldemort. „Dobré ráno Pane." Pronesl probouzející se Snape. Voldemort se na něho jen podíval a dál si ho nevšímal. Mírně se posadil na kraj její postele a tím ji probudil. Severus se vzdálil, aniž by si toho Voldemort všiml.

„Tati," pronesla sotva slyšitelně Vina. Byla na ní znát ještě únava. „Jak je ti?" zeptal se jí a mírně se na ni usmál. „Trochu to ještě bolí." Pronesla pořád ještě tím slabým hlasem. Vrzly dveře a dovnitř vešel Severus s tácem se snídaní. Vina se oblízla. Nad tím se oba muži usmáli.

„Ty dokážeš ještě i v takovém stavu myslet na jídlo?" zeptal se nechápavě Voldemort.

„Mám hlad, myslíš že porodit 2,5 kg velkého chlapa je lehké, když si myslíš že tě za chvíli roztrhne?" podívala se na něj přísně. „Nejsi nějaká drzá?" zeptal se ledovým hlasem Voldemort. „Na mě to tati neplatí a drzá nejsem jenom hladová, vždyť jsem od včerejší snídaně nic nejedla." Utrousila, ale přitom jí jiskřilo v očích. Voldemort jen zakroutil hlavou a nechal je o samotě.

Severus si k ní přisedl na postel a dlouze ji políbil. „Jak je ti." „Jsem unavená." Přiznala se. „Nevypadáš ještě nejlíp." Vina po něm střelila pohledem. „No jo, už mlčím." Znova ji políbil a mezi tím ji začal krmit.

 

Voldemort se vrátil za svojí ženou do ložnice. „Jak je na tom?" byla první Alenina otázka. „No podle toho jak se hlásí o jídlo tak dobře, ale je hodně unavená a jistě ještě nic nepřestalo bolet." „No jak jsem ji poznala tak na oběd už ji máme v jídelně." Usmála se Alena.

Políbila Voldemorta a pak on, začali se mazlit a dlouho netrvalo a už byly nazí. Dál to nebudu popisovat, jistě každému je jasné co se tam dělo.

Na jídlo došli až jako poslední. Severus ani Vina se tam zatím neukázali. Jen Voldemort pokynul k jídlu ozval se z chodby řev. Pak se v jídelně objevilo světlo a Vina s malým Ondřejem a se Severusem, který se tvářil jako bůh pomsty.

„Pane řekněte jí něco, sotva se drží na nohou a mermoci chtěla na jídlo sem." Propaloval Vinu pohledem, která se těžkopádně posadila, při tom i mírně bolestí sykla. Voldemort byl totálně v šoku jako ostatní, ale to usyknutí ho probralo. „Tak to teda ne. Okamžitě se vracíš do lůžka." Zařval Severus, byl skoro šílený. Moc se o ni bál. Vina se po něm jen unaveně podívala a zakroutila hlavou. „Až po jídle." „Na to zapomeň mladá dámo, okamžitě se vrátíš do lůžka, Severus má pravdu. Musíš odpočívat." „Ale, já jsem v pořádku a v posteli…" Severus ji políbil a vzal do náručí. Tím ji umlčel, Vina jen rezignovaně si povzdechla a nechala se odnést.

Položil ji do postele a vzal si od ní svého syna. „Severusi Snape kam si myslíš že odnášíš našeho syna?" zeptala se mrazivým tónem, kterého se Severus nezalekl. „Do postýlky, aby jste si oba odpočinuli. Skřítku jsem nám poslala pro oběd a dokud ti nebude dobře, tak se z postele nehneš." „A můžu vědět důvod?" „Je prostý, nechci tě ztratit." Zamračila se na něho, ale dál ležela na posteli a nepokoušela se vstát. Bylo jí až moc dobře jasné že jí to neprojde.

 

04.02.2013 19:41:05
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one