bg02ag.png

2. kapitola - Rozhovory

Lidičky, omlouvám se že to tak trvalo, ale můj noťásek odešel na věčnost, podařilo se mi ovčem zachránit další dvě kapitolky k rodině. Prosím o komentáře. Přeji příjemné čtení

2. kapitola - Rozhovory

Minerva McGonagallová seděla ve své pracovně a přemýšlela, jestli s tím dopisem, co napsala, udělala dobře. Nechápala Voldemortovo chování. Proč se tak poslední dobou choval, vždy byl divný a ona se v něm nikdy nevyznala, ale to se teď mělo změnit.

Ze zamyšlení ji vytrhlo nějaké ťukání. Šla ke dveřím, ale nikdo tam nebyl. Pak se podívala směrem k oknu a uviděla tam sovu, kterou mu posílala. Měla na noze připevněný kousek pergamenu. Trochu ji překvapila tak rychlá odpověď. V duchu pokrčila rameny a pustila sovu dovnitř. Ta s radostí odletěla do noci si zalovit.

Když si to přečetla, jen zakroutila hlavou.

Profesorka přeměňování přešla ke krbu a hodila do něj trochu zeleného prášku.

„Kabinet profesora Snapea.“ Pronesla nahlas a zřetelně. Potom si klekla a hlavu dala do zelených plamenů.

„Severusi, potřebuji s tebou mluvit.“ Ozvala se, jakmile se objevila v temném kabinetě. Severus seděl za stolem a opravoval eseje. Jen co na něj promluvila, zvedl hlavu a přešel k profesorčině hlavě vznášející se v jeho krbu.

„Co se děje?“ zeptal se trochu mimo.

„Můžeš ke mně, nechce se mi to vyřizovat takto. Je to dost nepohodlné.“ Jen co přikývl, stáhla se. Nemusela čekat dlouho. Během minuty byl u ní v kabinetě. Předala mu dopis a čekala, co na to řekne.

„Chceš tam jít?“ podíval se na svou bývalou profesorku.

„A ty?“ podívala se na něj zkoumavým pohledem. Její oči ovšem byly netečné. Nedalo se z nich tam nic vyčíst.

„Já nevím, všechno je tak divné, tak nové. Nevyznám se v tom. Nevyznám se v chování Temného pána. Mám o tebe strach.“ Podíval se na ni utrápeným pohledem. Minerva McGonagallová se začala smát, smála se od srdce, tak jak ji už tolik let neviděl. Ve škole nosila, jak on říkal, nic neříkající přísnou masku, občas ji i prozradily oči, ale jinak nic.

„Ty…Ty se mi směješ?“ zeptal se vykolejeně Severus.

„Severusi, ty mě pořád podceňuješ, myslíš, že se ho bojím, jeho. Po tolika letech. Po tolika rocích manželství a pěti dětech. Vždy jsem ho dokázala usměrnit a jak sis všiml, dokonce změnil svůj vzhled, i když se mu nechtělo. Je tvrdohlavý, ale já ještě víc, Severusi. Tak co, půjdeš tam se mnou?“ podívala se na něj očekávajíc, jestli přijme.

„Co mám s tebou dělat, mami.“ Po dlouhých letech jí zase tak řekl. Šťastně se na svého syna usmála.

„Jsi hodný, synku. Myslím, že bude ještě legrace.“ Usmála se na něj a pohladila ho po tváři. Tolik mu scházela tato gesta. Na chvíli zavřel oči a vychutnával si jejího dotyku.

„Mami, ty to považuješ za legraci, když půjdeme do Temného sídla, kde je spoustu smrtijedů a Temný pán?“ kroutil nad ní nevěřícně hlavou. Minerva odtáhla ruku od syna.

„Temný pán?“ zvedla jedno své obočí a byla z ní zase ta přísná profesorka, jak ji znával. Severus Snape jen pokrčil rameny a dál to nijak nekomentoval. „Severusi, jestli mě nechceš naštvat, tak ho nazývej jménem nebo mu říkej otec. To mi je ukradené, ale ještě jednou od tebe uslyším Temný pán nebo Pán, tak ti napráskám jak malému fakanovi!“ Zavrčela mu naštvaně do obličeje. „A teď se mě chytni, přemístím nás.“ Poručila přísně.

Severus Snape byl tak vykolejený, že ani neprotestoval, když ho chytla za loket a rozplynula se s ním. Připadal si, jako by bloudil v husté mlze. Když se mlha rozplynula, stáli v jídelně, kde za stolem seděl Temný pán a Bellatrix.

„Kde jste tak dlouho, Mio.“ Usmál se Temný pán a vstal od stolu. Minerva už dávno pustila Severuse, který ale byl tak mimo, že jenom zíral. Sice pusu udržel zavřenou, ale neměl k tomu daleko.

„To je mi tedy přivítání! Po tolika letech. Co tak kdybych zase odešla, co chceš!?!“ zavrčela na něj. Až Severus s Bellou si vyměnili poplašený pohled typu: On ji zabije a já mu v tom zabráním.

„Ale no tak, drahá, přece se nebudeš hněvat. Udělal jsem vše, co jsi chtěla.“ Usmál se a přistoupil k ní. McGonagallová si založila ruce na hrudi a přísně na něho shlížela, jako by byl její student.

„Drahá,“ odfrkla si „to mě má jako obměkčit. To mě má jako uchlácholit po tom, jaké zvěrstva děláš, po tom, jak ubližuješ našim dětem. VŠEM.“ Zavrčela mu do obličeje. Severus věděl, že je zle a rychle si stoupl před matku. Vyděšeně hleděl na svého otce a snažil se ji za každou cenu ochránit. Nedopustí, aby ji zase ztratil, když ji teprve po tolika letech našel.

„Ale podívejme se.“ Pronesl syčivým hlasem Tom. Minerva rozšířila chřípí nosu a rty stáhla do úzké linky.

„Copak, Tome,“ odstrčila Severuse, který protestoval, „to už neumíš ani mluvit, jako člověk, ale jen jako slizký, nic netušící hnusný had, kterými se taky obklopuješ!“ vysmívala se mu do ksichtu. To už stála i Bellatrix a snažila se dostat mezi rodiče stejně jako Severus.

„Neserte se do toho!!“ Zavrčel nebezpečně Raddle.

„Otče, prosím.“ Odvážil se promluvit Severus, ale pohled otce a matky ho donutil ucouvnout.

„Mio, nechci se s tebou hádat.“ Promluvil a snažil se znít klidně, ale to se mu nedařilo.

„Pche, nechceš se hádat, a co tedy chceš! Och, promiň, já zapomněla, teď mě zase nazveš nevděčnicí a kurvou a počkej, jak jsi mě to ještě nazval… Brumbálovou milenkou co!!!!!!!“ řvala už na něj, že ji bylo slyšet přes celý hrad. Severus i Bellatrix třeštili strachy oči na oba a modlili se, aby se tu navzájem nezabili. Oba se sice většinou o nic nestarali, ale tohle byli jejich rodiče, rodiče, kteří je vychovali a dali i lásku. Tedy v určitých ohledech dostávali lásku i otce, Minerva na ně vždy byla jako matka přísná, vždy se na ni mohli ve všech situacích obrátit, když je něco trápilo. Prostě mamka.

„A co si mám jako myslet, to mám jen tak přihlížet, jak tomu starému dědkovi pomáháš v jeho šachové partii!!!“ řval už i Temný pán. Severus se jen modlil, ať nevytáhne hůlku.

„Co tedy mám dělat, mám rozhlašovat, že jsem tvá žena, žena nejobávanějšího černokněžníka všech dob a že mám s ním pět dětí?! To po mě chceš?! Chceš, aby naše děti byly pronásledovány a loveny jako zvěř?!“ Při posledním slově jí vyhrkly slzy a zlomil hlas.

„Ne, to nechci, jen chci mít svou rodinu, své děti u sebe. Vědět, kdo jsou? Jak žijí, jestli jim nic nechybí…“

„Zavři zobák, idiote, nikdy nezjistíš, kdo jsou další tři naše děti. Přes mou mrtvolu!!!“ zařvala a Voldemort na ni vytáhl hůlku. Ta se jen zhnuseně podívala na jeho hůlku. Obě jejich děti ani nedutaly.

„Tak mě zabij. Dělej.“ Otočila se k oknu. Stála k němu zády a čekala. V místnosti se dalo napětí krájet. Vzduch se zdál nedýchatelný. Napětí přímo vysílalo po místnosti blesky, elektrické.

„Tak, kdo jsou naše zbývající děti? Dceru jsem viděl, když jí naposledy byly dva a dvojčata ani nevím, jestli jsou to kluci nebo holky, či kluk a holka.“ Přešel k ní a jemně ji pohladil po ruce. Mezitím schoval hůlku do rukávu do pouzdra.

„Jsou to kluk a děvče. Děvče je velmi inteligentní a kluk je rošťák. Stejně takový jako býval Severus.“ Usmála se už otočená na muže. Jejich nálady se měnily jako počasí na moři. Severus ani Bella je nepoznávali, nechápali. Něco jim unikalo a rodiče se s nimi nehodlali o to podělit.

„Proč mi neřekneš, kdo to je?“ zeptal se už muž zarmouceně.

„Ne, zabil bys je!“ Podívala se na něj ostře.

„Zabil, sakra, neser mě, Minervo, vlastním dětem bych nikdy neublížil, ani tobě ne. Tak mi řekni kdo to je!!“ přestal se už zase ovládat, jeho trpělivost přetekla mezí.

Minerva mu chtěla dát facku, ale chytil její ruku. Mírně sykla, když jí stiskl zápěstí. Dívala se mu do očí.

„Au.“ Zaúpěla, když jí to zápěstí stiskl víc. Nepustil ji, jen jeho červené oči nabraly ještě červenější odstín a nebezpečně se v nich blýskalo.

„Otče, prosím.“ Promluvila poprvé Bellatrix. Ten se na ni úkosem podíval, ale dál propaloval pohledem svou ženu. Oba se dívali do očí, chvílemi to vypadalo, jako by se na něčem domlouvali.

„Pusť mě a nepožádám o rozvod okamžitě, ale až za chvíli.“ Snažila se vyrvat svou ruku, ale jen zesílil stisk. Její chřípí nosu se mírně roztáhlo, obočí se spojilo v linku a semkla rty do úzké linky.

„Jestli to uděláš, tak srovnám Bradavice a celou Anglii se zemí.“ Zavrčel jí do obličeje. Minervě mírně zčervenaly tváře.

„Nevyhrožuj mi, nejsem tvůj poskok. Měla jsem to udělat dávno. Víš, kolika lidem by se ulevilo. Kolik dětí by dnes netrpělo.“ Její hlas nabíral vyšší oktávu a z očí jí kanuly slzy.

„Zradila jsi mě.“ Zašeptal zlomeně. Jeho pohled byl ublížený, jako když praštíte dítě.

„Nikdy bych toho nebyla schopna a teď mně pusť. Jenom chráním děti a klidně za ně položím i život. Nejsem a nikdy nebudu na žádné straně.“ Vyrvala svou ruku z manželova sevření a utřela si oči.

„Dcerunko, zase se uvidíme.“ Přešla k Bellatrix a pohladila ji po vlasech.

„Severusi, zůstaneš tu nebo se vrátíš se mnou?“ otočila se na syna.

„Půjdu s tebou, mami.“ Kývl své sestře a otci, chytil se matky za loket.

04.02.2013 19:50:15
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one