bg02ag.png
Ci všecno se stane na poradě. Kam Minerva tak náhle zmizí a jak to že Severus bude zraněný.
Proč Brumbál se bude ještě víc divit a Minervu vyslýchat. Přeji příjemné čtení

4. kapitola - Porada

Přesně v sedm se vydala pomocí svého krbu na Grimmauldovo náměstí 12. Vyšla z krbu ještě dřív, než tam byl Brumbál se Severusem. Neměla ani na jednoho náladu a nejraději by oba nakopla. Jak už Brumbálovi slíbila u snídaně.

„Dobrý podvečer.“ Pozdravila prozatím jenom obyvatele Grimmauldova náměstí, takže tam byl jenom Sirius, Weasleyovi a Tonks s Lupinem.

„Dobrý, Minervo, dáš si čaj?“ optala se se zájmem Molly.

„Ne děkuji, káva by nebyla?“ Všichni se po tomto prohlášení na ni otočili.

„Minervo, odkdy ty piješ kafé?“ zeptala se překvapeně Molly.

„Piju ho jen výjimečně, většinou, když se potřebuji uklidnit.“ Usmála se na matku sedmi dětí, která se starala snad o každého. Ke každému se chovala jako matka nebo sestra. Měla své osobité kouzlo, i když nebyla extra silnou čarodějkou.

Brumbál se dostavil i se Severusem za čtvrt hodiny. Brumbál nenávistně probodl Minervu, která si z toho nic nedělala. Severus jenom nenápadně těkal mezi oběma a byl ochoten svou matku bránit.

„Tak můžeme začít?“ ozval se po chvíli Brumbál, když se posadil poslední člen řádu.

„Prvně začneme hlášením. Severusi, víš něco o Voldemortovi, proč je tak dlouho klid? Co chtěl v Bradavicích?“ optal se svého špeha. Skoro všichni sebou cukli, jen Minerva znuděně si hrála s prázdným hrníčkem od kávy. Nezvedla pohled, jako by tam ani nebyla.

„Moc toho nevím, ale mezi smrtijedy se šeptá, že Pán zla se snaží získat zpět svou ženu a najít své děti, o kterých neví ani, jak vypadají, natož kdo by to mohl být. Malfoye pověřil, aby se podíval do starých rodokmenů, jestli tam náhodou nebudou uvedeni.“ Podíval se nad svého nadřízeného a koutkem sledoval Minervu, která seděla vedle něj. Nehnula ani brvou.

„A víš, proč došel do Bradavic a co chtěl po Minervě?“ Při tomto prohlášení se všichni otočili na profesorku přeměňování.

„Stejně nic nenajde.“ Ozvala se nahlas. Brumbál ji probodl nebezpečným pohledem typu: jestli mi to nevysvětlíš, tak tě zakleju. Severus už se chystal odpovědět na domněnku, proč byl v Bradavicích, ale jeho matka ho utla takovým způsobem, že raději mlčel. Všichni byli překvapeni, nejen tím, co řekl Brumbál, ale i jak se chovala McGonagallová.

„Nedívej se tak na mě, Albusi, to ti stejně nepomůže a jinak tyto rodokmeny vždy spravuje žena a ona rozhoduje, jestli se jména dětí tam uvedou či ne. Není to pravda, Siriusi?“ Otočila se na posledního žijícího Blacka.

„Ano, je.“ Ozval se překvapeně. Věděl, že tohle se drží jen ve velmi starých kouzelnických rodinách a o Voldemortovi to nebylo pochyb.

„Dobře, tak máte ještě někdo něco k tomuto?“ zeptal se Brumbál. „Severusi, víš proč Voldemort byl v Bradavicích a mluvil pouze s Minervou?“ Ozval se ledově Brumbál.

„Nemám tušení, ale poslední dobou se chová divně. Všichni smrtijedi se mu raději vyhýbají, je náladový a vykládá se o Bellatrix Blackové, jako o jeho milence, i když prý byl dříve na muže.“ Prohlásil klidně Snape. Minerva měla co dělat, aby se nerozesmála na hlas a udržela si svou nečinnou tvář. Po tomto se Brumbál už na nic neptal.

Pak ještě šlo několik dalších hlášení, ale spíše z míst, kde se hlídalo.

 

Porada se konala už dvě hodiny, když do místnosti se vřítil jeden z řádu, co hlídal Bradavice, když tam Brumbál nebyl.

„Brumbále, máme problém, byla unesena Grangerová a Malfoy. Přímo z pozemků školy. Obávám se, že to byl Malfoy senior, nestačil jsem tam ani doběhnout.“ Vydechl muž, který sotva popadal dech.

„K čertu.“ Ulevila si Minerva a vstala, hned vedle ní se objevil i Severus.

„Kam jdete?“ zeptal se překvapeně Brumbál. Nikdy ji neviděl tak se chovat a poslední dobou se tak chovala pořád. Byla čím dál větší záhadou. Minerva zpražila Brumbála takovým pohledem, že si zpět sedl na židli.

„Já pryč, něco zařídit a Severus si tu sedne na zadek, jinak ho prokleju.“ Zavrčela a zabodla prst profesorovi lektvarů do hrudi. Ten se ani nestačil nadechnout a už seděl na židli a přivázaný.

„To přece nemůžeš, nemůžeš tam jít sama.“ Ozval se mírně panikařící Snape. Všichni přítomní na ni hleděli, v ruce hůlku neměla, takže to bylo divné, jak to udělala a hlavně Snape, nikdy se tak nechoval.

„A ty, Albusi, pro tebe to platí stejně. Kdo mě bude sledovat, skončí šest stop pod zemí.“ Zavrčela ledově a přemístila se přímo z místnosti. Byla tak naštvaná, že si ani neuvědomila, že by měla vyjít před dům. Zbyl po ní jen lehký nastříbrnalý opar. Brumbál byl tak mimo jako všichni ostatní, že Severuse z neviditelných pout pustil až po chvíli, co nabral dech. Nikdo se k němu nikdy tak nechoval. A už vůbec ne jeho bývali studenti nedej bože kolegové. Nebyl na tohle vůbec zvyklý.

„Tak mě někdo rozvažte.“ Zařval na překvapené členy řádu.

„Severusi, můžeš mi to nějak vysvětlit?“ rozvázal ho Brumbál.

„Kéž by, ale nehodlám se nechat zabít.“ Podíval se na svého nadřízeného a pak na Blacka, který se pochechtával. Ten ovšem pochopil, že to nebyla planá výhrůžka od McGonagallové.

„V takovém stavu je schopna zabít i své dítě.“ Promluvil k Blackovi ledově.

„Ale prosím tě, McGonagallová jen tak hrozí.“ Mávl nad tím poslední potomek Blacků. I když v něm byla malá dušička.

„Nechtěj ji takto zažít.“ Promnul si unaveně tvář a zabořil ruce do vlasů.

„Severusi, ty víš, kam šla?“ optal se Brumbál.

„Tuším to a bojím se nejhoršího, že Pán zla ji zabije.“ Podíval se na Brumbála.

„Proč by tam chodila, myslíš, že to má nějakou souvislost s tím, co se stalo ve Vstupní síni?“ podíval se na něj ředitel.

„Ani ne, jen že mají spolu nějakou dohodu, ale jakou, to netuším. Nikdo ze smrtijedů to netuší. Když ji unesl, chtěl být s ní sám, což normálně s většinou před svými přisluhovači vytahuje. Ale teď mám o ni vážně strach. Pán zla je poslední dobou hodně náladový a dost často se usmívá.“ Domluvil konečně Snape. Jeho hlas nezněl jako obvykle. Takto ho Brumbál vídal jen velmi málo.

„Ty se jí bojíš, Severusi?“ zeptal se překvapeně a trochu i nevěřícně Brumbál.

„Popravdě, ano, ale spíše je to úcta k bývalé profesorce, která mě naučila hodně.“ Pověděl zamyšleně Snape, jen co to dořekl, chytil se zápěstí.

„Běž.“ Pověděl Brumbál.

Severus Snape vypadl z krbu v Temném sídle rovnou do hádky svých rodičů. Nikdy tak svou matku neviděl. A když po pár minutách na sebe začali vrhat tu nejtemnější a nejvyšší bílou magii, jen zůstal zírat. Stejně tak ostatní smrtijedi.

Viděl, jak se za jeho matkou krčí Draco a hned vedle něj Grangerová.

„Můžeš toho nechat, Minervo, co to do tebe vjelo?“ zařval naštvaně Temný pán a jen tak tak se vyhnul nějaké kletbě pro smrtijedy neznámé.

„Nemůžu, dokud ty nedostaneš rozum. Zbláznil ses i s těmi pitomci!?!?!? Zbláznil ses už definitivně?!“ Řvala po Temném pánovi Minerva a na poslední chvíli vykryla Crucio od jednoho ze smrtijedů. Otočila se k němu čelem a z očí ji sršely blesky hněvu. To si ale všimla Severuse, který se nenápadně snažil vytratit z pohledu své matky.

„Severusi, já jsem tě varovala!!!!!“ zařvala na něj a nedbala toho, že je k Pánovi všeho zla otočená zády. Severus Snape  se zarazil v polovině pohybu a otočil se na ni.

„Ehm, nevím před čím?“ Hodil na ni pohled typu já nic, já muzikant.

„Tak ty nevíš?!“ Zařvala, až se smrtijedi přikrčili a Severus se snažil dostat z dosahu své matky. Sálalo z ní tolik moci jako nikdy před tím z Temného pána, i když se hodně naštval. „Co tu děláš, máš být úplně někde jinde.“ Zavrčela na něj. Její postoj byl toporný ale přesto uvolněný.

„Volal mě pán.“ To neměl říkat, protože na něj poslala nějakou kletbu, která s ním mrštila o zeď. Všichni na ni zírali, i její dva momentální studenti.

„Minervo, promluvíme si?“ ozval se jen tak tak klidný Pán zla, ale raději rychle uhnul před kletbou, která na něj letěla. Věděl, že jeho žena zuří a to hodně.

„Proč jsi je unesl?“ Zavrčela na svého muže a ukázala na dva krčící se studenty za ní. Oba studenti nevěděli, jestli se mají víc bát Voldemorta nebo své profesorky.

„Dostal jsem je jako dárek.“ Usmál se.

„Dárek, nezletilé děti, co s nimi jako chceš dělat?! Budeš je mučit a pak vystavovat jako nějakou trofej? Co když jsou to tvoje děti?!“ Uhodila na citlivou strunu.

„Nevěřím ti.“ Zavrčel a přistoupil k ní blíž. Smrtijedi sledovali jejich přestřelku, jen Severus a Bellatrix se děsili toho, co z toho může být.

„Ty mi chceš říct, že tahle mudlovská šmejdka a Draco jsou dvojčata?!“ Minerva McGonagallová si jenom pohrdlivě odfrkla.

„Jednou jsem ti řekla, že se to nedozvíš, ani když mě zabiješ. Ale uvažuj. Co když zabiješ své vlastní dítě.“ Přistoupila i ona k němu o krok. Byli sotva 10 cm od sebe.

„Zmizte.“ Zavrčel, jen po očku sledoval, jak všichni mizí a jak Malfoy chce vzít pryč svého syna.

„Ten tu zůstane.“ Ozvala se Minerva tak ledově, až sebou trhl i Severus, který byl na tohle zvyklý od svého otce.

Malfoy chtěl protestovat, ale než se na něco zmohl, Minerva ho přemístila i se všemi ostatními pryč. Nějak se ani nepozastavila kam.

„Tak?“ otočila se ještě pořád rozzuřená na svého muže.

„Tak co?“ zeptal se jí trochu nechápavě.

„Chci vědět, co s nimi máš v plánu.“ Ukázala na studenty Bradavic.

„Minervo, promluvíme si v soukromí, Severus s Bellatrix je jistě velmi rádi pohlídají.“ Minerva vrhla nebezpečné pohledy na své děti, které rychle přikyvovali, jen aby je jeden z jejich rodičů neproklel.

Tom jí podržel dveře a vedl ji sídlem. Bylo jí divné, proč míří do části, kam má přístup pouze rodina. Došli až do jejich ložnice.

Tam se na ni Voldemort vrhl a začal ji líbat, jako by se jí nemohl nabažit. Minerva ho odstrčila. I když i ona ho chtěla. Tolik jí chyběl, tolik jí chyběli jejich společné dny a noci.

„To jsi mě sem tahal jen kvůli tomuto?“ založila si ruce na prsa. Byla na něj naštvaná a chtěla si udržet svou masku.

„Ne, ale proč se o ty dva tak zajímáš? Minervo, řekni mi, kdo jsou naše děti. Slibuji, že omezím své útoky.“ Podívala se na něj se zvednutým obočím. Nabídka, o které se dá uvažovat, ale tak rychle mu na hru neskočí.

„Proč?“ optala se opatrně. Věděla, že její muž umí velmi dobře manipulovat, ještě líp než Brumbál.

„Kdo jsou naše děti, Minervo, prosím. Mě na nich záleží stejně jako na tobě. Chci, abychom byly rodina.“ Pohladil ji po tváři. Poprvé ho zase po dlouhé době viděla projevit k ní lásku. I když to bylo v soukromí.

„Hermiona je jedna z dvojčat.“ Povzdechla si a podívala se na muže, který na ni zíral.

„Tys dala naši dceru k mudlům?“ zeptal se nevěřícně.

„Ne, Tome. Grangerovi, jsou motáci, jejich rodiny dělali dlouhé roky pro tu mou. Proto jsem jim svěřila naše nejmladší dítě. Ostatní dvě děti byly u kouzelníků, nebo aspoň polovičních.“ Tom Rojvoj Raddle si sedl na postel. Jeho žena si sedla vedle něj a nechala se od něj obejmout.

„Myslíš, že mě přijme?“ Podíval se smutně na svou ženu, která se na něj mírně usmála. Poslední roky opravdu neměla příliš mnoho příležitostí k smíchu. Tolik se k němu chtěla vrátit i se všemi dětmi. Ale její úloha byla jedinečná. Stejně jako všech v její rodině. Nikdy neprozradit, kdo doopravdy jsou nebo neukázat co doopravdy umí.

„Jistě, Hermiona je velmi inteligentní a chytrá mladá dáma, i když jí není ani 15.“ Tom náhle se postavil a svou ženu vytáhl na nohy taky. Spěchali zpět do sálu.

„Tome, zpomal, kam tak ženeš?“ lapala za ním po dechu, dlouho už takto nikam nespěchala a uvědomovala si, že si bude muset zase získat kondičku. Uvažovala nad tím, že zase začne běhat.

„Bellatrix, ona to neví.“ Odpověděl, aniž by se na ni podíval.

                                                              

Mezitím v sále.

„Severusi, co si tak s těmi dvěma trochu pohrát? Hlavně s tou holkou. Je nádherná, že.“ Pohladila Hermionu po tváři a ta jí ruku odstrčila a zamračila se na ni.

„Nesahej na mě, ty zrůdo.“ Zavrčela na ni Hermiona a sama se divila, kde se to v ní bere.

„Grangerová.“ Špitl Draco, který domnělou svou tetu znal moc dobře a věděl, že tohle se bez prokletí nevyhne. I když se k Hermioně na veřejnosti choval děsně. Tajně ji obdivoval. Chtěl by ji, ne jen pro její chytrost, ale i ženskost, kterou si dokázala uchovat.

„Ty malá mrcho.“ Vzala ji za vlasy a smýkla s ní ke stěně.

„Bello, dost, jestli to zjistí, stáhne nás z kůže.“ Zarazil její ruku s hůlkou.

„Neříkej, že se jí bojíš?“ zeptala se posměšně.

„Tebou nepraštila o zeď.“ Konstatoval klidně, ale ruku s hůlkou ji nepouštěl.

„Jen malinko, to nepozná. No tak, Severusi, snad se nebojíš?“ Usmála se nebezpečně Bella. Z ničeho nic měla takovou chuť na mučení.

„Jo bojím, představ si, že se bojím, že mě stáhne z kůže a tebe taky. Neprovokuj ji. Měla bys vidět, jak se chovala k Brumbálovi. Tak ledovou jsem ji ještě neviděl. Nevím co s ní je, ale takto se nikdy nechovala.“ Posteskl si Severus. Studenti Bradavic si vyměnili poplašené pohledy, i když byli z rivalských kolejí náhle k sobě našli špetku sympatií.

„Od porodu dvojčat se změnila, Severusi, to oni za to můžou. To, že dala další děti pryč. Tys ji neviděl, já jsem tam s ní byla.“ Podívala se svému bratrovi přímo do očí.

„Tak si je měla nechat, stejně tak jako sestru.“ Zavrčel nebezpečně Belle do obličeje, až sebou mírně cukla. Tolik jí teď připomněl jejich otce. Náhle chápala matku, proč nechce, aby jejich otec vychovával i ostatní. On je poznamenal, i když spíše nevědomky.

 

„Co se tu děje?“ Vletěl Temný pán do sálu a táhl svou ženu za sebou. Severus pustil svou sestru, která urychleně schovala hůlku.

„Tak co se tu děje?“ podívala se po obou Minerva a vydala se k Hermioně. Ta se před ní přikrčila, nevěděla, komu věřit. Nepoznávala svou přísnou kolejní ředitelku.

„Mio, jsi v pořádku? Neublížili ti ti dva?“ chtěla jí pomoct, ale Hermiona se od ní odsunula.

„Nechte mě být, já vám věřila a vy jste spolčená s tím bastardem.“ Plakala. „Co Harry, taky mu ho předhodíte?“ zeptala se plačtivě.

„Hermiono, poslouchej mě, nikdo tobě ani Harrymu, ani nikomu dalšímu neublíží. To ti slibuju a s Tomem se to má jinak. Hermiono, jsi velmi inteligentní, jenže tady jsou nežádoucí uši, takže co si tak promluvit někde jinde?“ usmála se na ni a podala jí ruku, aby jí pomohla postavit. Když se pokusila postavit, tak se svezla zpět, protože měla něco s nohou.

Tom k ní přistoupil a začal jí kontrolovat nohu.

„Nesahej na mě, ty bastarde.“ Tom se rozpřáhl a než stačila Minerva něco udělat, dal jí facku.

„Tohle si už ke mně nikdy nedovoluj.“ Mia si chytila tvář a potichu plakala. Severus i Bellatrix jenom třeštili oči co se to děje. Stejně tak Draco s Hermionou. Mimo Minervy a Toma nikdo nic nechápal.

„Tome, nech mě ji ošetřit. Vždyť se tě bojí.“ Promluvila klidně Minerva McGonagallová.

„Pokud vím, tak jsem to já, kdo tu studoval léčitelství.“ Zavrčel jí v odpověď.

„Že já jsem ti to vůbec říkala. Příště se na tebe vykašlu.“ Stoupnula si a otočila se na ty dva.

„Odveď Draca do Bradavic, Severusi a my, Bello, si promluvíme.“ Stagnovala.

„Ale…“

„Žádné ale, Severusi, až ho tam zavedeš, tak se vrať. A ty, Draco, budeš mlčet, jinak si budeš přát, aby tě dostal do rukou tento, než já.“ Naklonila se k němu. Draco byl tak vyděšený, že jenom přikyvoval a nic neříkal. Bál se, nejen Temného pána, ale i své profesorky.

„Dobře.“ Kapituloval Severus, rychle chytil Draca a přemístil se s ním do svého kabinetu.

„Draco, prosím tě, co jsi tam viděl, zapomeň na všechno, když se tě bude ptát tvůj otec, co tam McGonagallová dělala, tak řekni, že prostě tam byla. Že se znají z dřívějška.“ Položil svému kmotřenci ruku na rameno.

„Proč?“ zeptal se Draco, velmi ho zajímalo, co všechno se tu děje.

„Víš, Draco, Minerva je nebezpečnější než Temný pán, i když to nedává najevo. Neprovokuj ji. Viděl jsi, jak lehce mě odhodila a to na to jenom pomyslela.“ Draco na svého kmotra zůstal zírat s otevřenou pusou.

„Jak to víš, Severusi?“ optal se vyděšeně. I když ho otec trestal a vychovával jako pravého Malfoye, tohle bylo na něho moc.

„Je to rodinná známá. Znám ji od narození a hodně věcí mě naučila právě ona. Ale když jsem nastoupil do Bradavic, ani teď to nesmím dát najevo, jen díky Brumbálovi. Víš, ona nepatří na žádnou stranu. Nikdy se na žádnou nepřidala, i když je v řádu.“ Položil mu ruku na rameno.

„Co bude s Hermionou?“ zeptal se Draco a ani si neuvědomil, že před kmotrem použil jméno místo příjmení nebo hanlivé přezdívky. Severus zvedl obočí.

„Draco, ty ji máš rád?“ pozoroval chlapce před sebou.

„Ne.“ Vyhrkl rychle. Severus se začal smát.

„Dobře otci nic říkat nebudu. Musím jít, jak jsi slyšel.“ Vyprovodil ho z kabinetu a sám se přemístil zpět za rodiči.

 

Hermiona už seděla v salonku na sedačce a popíjela čaj. Stejně jako její matka. Otec stál u krbu a Bellatrix se mračila.

„Takže už nám to vysvětlíte?“ ozvala se jen, co do salonku se skřítkem vstoupil Severus.

„Ne, prvně se musí to dozvědět Hermiona, takže padejte.“ Ukázala Minerva ke dveřím.

Bella něco zavrčela a Severus jen pozvedl obočí.

„Teď ne, Severusi.“ Ozval se ledově Temný pán. Mia sebou na pohovce trhla, ale nechala se od McGonagallové obejmout.

„Klid Mio, on ti neublíží.“ Třela ji jemně paži, aby se uklidnila. Temný pán ještě chvíli čekal a pak místnost zabezpečil protihlukovým kouzlem.

Rukou naznačil své ženě, aby začala.

„Nevím, kolik toho Mio, víš o svém původu. Nebo snad co víš o nás dvou.“ Ukázala na sebe a na muže.

„Moc ne, jenom že mí rodiče jsou motáci, kteří byly vychováni u mudlů.“ Sklopila hlavu a bála se, že ji Voldemort prokleje.

„To sice je trochu upravená verze, ale budiž, o nás ale nevíš nic. Maximálně o Tomovi, že se přezdívá Lord Voldemort, že chce získat svět a zabít Harryho.“ Poslední zavrčela tak temně, že se Voldemort se na ni otočil.

„Znáš sama tu věštbu.“ Plivl jí to do obličeje naštvaně.

„Ty musíš taky věřit každé kravině.“ Odfrkla si.

„Mio, jedná se o to, že tví rodiče jsou děti mých, dejme tomu, zaměstnanců. Pracují pro naši rodinu už hodně let a ty nejsi jejich opravdová dcera.“ Vzala ji jemně za ruku a čekala na její reakci.

„A kdo tedy jsou mí rodiče?“ podívala se na ni s očima zalitými slzami. Celý život jako by se jí hroutil pod rukama.

„My.“ Odpověděl za ženu Tom. Hermiona jen otevřela pusu a zůstala na něj zírat.

„To-to…“ nedokázala ze sebe dostat hlásku. Náhle vyskočila a nebrala v potaz to, že ji nějaká noha ještě bolí. Tom rychle zareagoval a chytil ji. Posadil ji jemně na pohovku a přísně se na ni podíval.

„Tu nohu nesmíš zatěžovat. A budeš odpočívat. To, že jsme tví rodiče, jsem se dozvěděl před hodinou, protože Minerva tebe i tvého bratra dala někomu na výchovu hned po narození. Ani jsem netušil, že se jí narodil chlapec s dívkou. Jen jsem věděl, že to byla dvojčata.“ Hůlkou kontroloval její nohu a mírně se u toho mračil.

„Pohnula si s tím. Budu jí to muset znova spravit.“ Zavrčel. Hermiona sebou poplašeně škubla. Bála se pomalu i dýchat.

„Klid, on ti neublíží. Nikdy na naše děti nepoužil žádnou kletbu, kterou by jim ublížil. Jak sis všimla, můj muž většinou trestá děti fackou nebo podobnými prostředky. Ale neboj se, nechová se pořád jako vraždící Pitomec‘.“ Usmála se na muže, který se tvářil uraženě.

„Jako bys nevěděla, proč to dělám?“ zavrčel, ale pořád zůstal klečet u Hermiony a něco jí dělal s nohou.

„Auu.“ Zakňourala. Minerva ji jemně třela paži, aby aspoň trochu ji ukonejšila.

„Něco vydržíš, když sis to zase nalomila. Tím tvým neopatrným hopsáním.“ Podíval se na ni přísně.

„No tak, Tome, ukaž jí, že umíš být i milý a příjemný.“ Založila si McGonagallová ruce na prsa.

„Budu, až budou všechny děti zase u nás i s tebou a budeme zase rodina.“ Postavil se. Lusknul prsty a skřítkovi nařídil, aby přinesl ještě čaj a něco k jídlu.

 

„Vy dva, tak už pojďte.“ Otevřel dveře a čekal, až se ti dva uráčí přijít, když už chodí jako lvi v kleci po chodbě a čekají, kdy je zavolají.

„Tak už se konečně dozvíme, proč tu ta mudlovská šmejdka pije náš čaj ze svátečních hrnků?“ to  už jí ale přiletěla facka. Pro změnu od její matky, která tak rychle vyskočila, že to pořádně ani nešlo poznat, kdy se postavila.

„Tohle je tvá nejmladší sestra a budeš se k ní chovat slušně. Hermi, tohle je Bella naše prvorozená.“ Ukázala na ni Minerva.

Hermiona překvapením otevřela pusu.

„Mami, děláš si z nás legraci?“ Severus raději udělal krok od své matky.

„Ne, to nedělám, Severusi, tohle je tvá nejmladší sestra a Hermi, tohle je tvůj bratr, náš druhorozený.“ Hermioně se začínalo dělat špatně. Nejenom, že zjistila, že její rodiče nejsou její rodiče, ale ke všemu její otec je největší černokněžník dnešní doby a má několik sourozenců, dokonce i dvojče a její rodina. To už nevydržela a začala zvracet.

Minerva jí hned podržela hlavu a vlasy. Když se vyzvracela, pouhým pohybem ruky to uklidila.

„Hermi, tobě je špatně.“ Dala jí ruku na čelo. Z ničeho nic její výraz změkl a byl z ní čišet strach o své dítě. „Proboha, Tome, celá hoří. Vezmu ji za Poppy.“ Podívala se na muže.

„Když se s ní přemístíš, tak jí bude ještě hůř.“ Podíval se na ni její muž.

„Nebude, nebudu se s ní přemisťovat normálně. Použiji k tomu prach.“ Usmála se a už držela Miu v náručí. Nikdo se ani nenadchl a zbyl po ní jen mlžný opar jako na poradě.

„Můžete mi vy dva vysvětlit, co se to dělo v sále?“ Otočil se Voldemort na své děti. Ti se jen mírně ošily a nic neříkaly.

„Nic, tati, už se to opakovat nebude.“ Ozvala se Bellatrix. Voldemort zúžil oči. Severus jenom pokrčil rameny.

„Vy se snažíte o to, aby se vaše matka k nám nikdy nevrátila, tohle já nedovolím!“ Zavrčel a práskl za sebou pořádně dveřmi. Sourozenci si vyměnili pohledy.

„Tak teď jsme tomu dali, Bello, musíme něco udělat.“ Podíval se na svou sestru.

„A co jako chceš dělat, myslíš, že taky nechci mít matku u sebe? Byla jsem s ní nejdéle ze všech. Jen by mě zajímalo, kdo je ten bratr a sestra. Třeba je to ten tvůj milovaný Pottříček.“ Ušklíbla se. Severus se však nenechal vyprovokovat.

„Ale copak, Bello, neříkej, že jsi se do něho zamilovala, není na tebe tak trochu mladý? Není mu ani 15.“ Ušklíbl se Severus a odešel pomocí krbu zpět do Bradavic.

04.02.2013 19:51:57
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one