bg02ag.png

Hádka

 

Mezi tím dole.

„K čertu Albusi co to do tebe vjelo?“ přemístila se tam McGonagallová.

„Mám s ní nevyřízené účty!“ zahřměl. Teď ovšem McGonagallová před ním neucouvla a propalovala ho pohledem.

„Jaké účty. Je to pouze žena a k tomu ještě těhotná a kde vůbec je!“ utrhla se na něj.

„Severus ji odnesl nahoru.“ Řekl nevraživě.

 

 

Byl skoro večer, když se tam přemístil rovnou do rady Eleonořin bratr.

„Kde je?“ zahřměl až několik členů naskočilo.

„KDO, a kdo jste vůbec vy?!!!“ zeptal se nevraživě Moody.

„Moje sestra, tak kde je?“ zahřměl. Paní Weasleyová a profesorka McGonagallová vyskočili, vedli ho nahoru. Eleonora spala, ale její bratr nic nemeškal a probudil ji.

„Alberte.“ Vrhla  se mu do náručí. Tekly ji tiché slzy po tvářích.

„Kde je Ondra?“ zeptala se když se od něho odtáhla.

„Neboj je v pořádku doma, jen je přejedený sladkostmi.“ Eleonora se na něho překvapeně podívala.

„Jak to myslíš. Tom zrovna nepodporuje to aby moc jedl sladké.“

„No tvůj muž zrovna ne, ale jistá dáma která stojí za mnou.“ Otočil se na profesorku McGonagallovou na kterou se taky usmál.

McGonagallová se také usmála.

„Takže to nebyla pravda? Brumbál jen chtěl informace.“

„Ano paní Eleonoro, nedovolila bych aby se vašemu synovi něco stalo. Je to úžasný dítě.“

„Děkuji vám paní, jinak je to strašný rošťák a ukecaný taky.“ Usmála se omluvně Eleonora za to že tak vyváděla kvůli synovi.

„Nemusíte se omlouvat, vím jaké to je když se žena bojí o dítě i já jsem matka tak Vás zcela chápu.“

„Eleonoro, pojď odnesu tě domů.“ Eleonora jen kývla bratrovi. Pomohl jí vstát a Eleonora se rozloučila s oběma ženami. Pak ji objal a pomocí plamenů ji přemístil do Temného sídla, zrovna do schůze smrtijedů. Než ovšem plameny odstoupili, stačil ji vykouzlit čisté a nové oblečení. Eleonora byla příliš slabá a už na ni znova šli mrákoty. Kdyby ji Albert nedržel tak se zhroutí na zem. Voldemort se k nim rozešel a vzal svou ženu do náručí, pak ji odnesl do ložnice.

Seděl u ní dlouho do noci, než se Eleonora probudila. Mezi tím se tam vplížil i Ondřej a teď spal ve Voldemortově náručí. Nechtěl jít pryč. Plakal bál se o maminku. Nakonec souhlasil že tu s ním může zůstat.

Eleonora začala kašlat. Měla vyschlé v ústech.

„Pít.“ Zašeptala. Tím probrala Voldemorta ze zamyšlení. Opatrně položil Ondru zpátky do křesla, aby ho nevzbudil a podal své ženě sklenici vody.

„Pomalu, nikdo ti ji nevypije.“ Usmál se na ni.

„Thomasi,“ nadzvedla se k němu a dlouze ho políbila, „já jsem se tolik bála.“ Pak se sesula zpátky do peřin.

„Pojď si lehnout za mnou, bojím se.“

„Jen odnesu Ondru do jeho pokoje.“ Usmál se na svou ženu. Nechtěl si hned k ní lehnout, aby neusnul. Za pár minut se vrátil a opatrně si přilehl ke své ženě. Ona se k němu přitiskla, jako by se bála že zase někam odejde.

„Eleonoruško, neublížili ti?“ zašeptal jí do ucha.

„NE, jen jsme se hrozně bála.“ Rozplakala se mu v náručí.

„No tak všechno bude dobré.“ Hladil ji po vlasech dokud mu neusnula.

 

Ráno se oba probudili zároveň. Eleonora se na svého muže usmála a políbila ho.

„Mám hlad.“ V jejích očích jiskřilo.

„Hm … já taky co s tím uděláme?“ Voldemort stal a šel do koupelny. Eleonora se snažila posadil, ale bolest v břiše ji zastavila. Když odkryla deku tak zjistila že mírně krvácí. Vyděšeně na to hleděla. Když uviděl její pohled Voldemort tak k ní rychle přišel.

„Co se děje?“ zeptal se tichým hlasem.

„Já krvácím, Tome já se bojím, nechci o to dítě přijít.“

„Šššš bude to dobré, lež zavolám léčitele. Musí se na tebe podívat.“ Rychle vystřelil z pokoje, málem srazil svého syna jak spěchal. Jen se mu vyhl a spěchal dál. Ondra vklouzl do ložnice a vydrápal se na postel.

„Ondro, jak to že jsi už hore?“ divila se Eleonora, protože si rád pospal.

„Maminko mám tě rád.“ Přitulil se k ní a ona ho objala. Znova usnul v její náručí. Když se vrátil její muž tak se dost nevraživě podíval na svého syna.

„Měla bys odpočívat. Za chvilku tu bude léčitel, pojď Ondro maminka si musí odpočinout.“

„Já nechci, já chci být s maminkou. Já nikam nejdu. Proč má dojít léčitel, vždyť ji už ta paní prohlídala.“ Ondra měl vždy moc otázek. Eleonora se jen pousmála.

„Ondro, tatínek má pravdu. Až odejde léčitel tak můžeš přijít.“ Znova se na svého syna usmála, Ondřej se jen neochotně zvedl a odešel s Voldemortem.

Jen co se dveře zavřely v zápětí vstoupil léčitel. Toho ale Eleonora neznala.

„Dobrý den.“ Pozdravil stařecký hlas. Eleonora po hlase otočila hlavu.

„Dobrý den, vy asi budete ten léčitel.“ Muž jen přikývl a přešel k posteli.

„Tak jestli dovolíte začneme s prohlídkou.“ Ve Eleonořiných očích se objevil náznak strachu, který se nesnažila ani zakrýt.

„Nebojte se, jen Vás prohlédnu, Váš muž říkal něco o tom že jste začala mírně krvácet.“

„Ano, ale asi by jste měl vědět že jsem 4 dny skoro nejedla, nemohlo by  to být z toho?

„Jedna dáma, myslím že se jmenovala Pomfreyová, která mě naposledy prohlížela, tak řekla že jsem v pořádku jen mírně podvyživená.“ Snažila se mluvit klidně, ale hlas se jí třásl.

„Poppy, ta je opravdu odbornice, kdy Vás prohlížela?“

„Včera.“ Špitla. První jí opatrně prohmatal břicho a pak zjistil tělesné funkce dítěte i její. Celá prohlídka trvala bezmála ¾ hodiny. Pak se usmál.

„Nemusíte se bát paní, ale pár dní si poležíte. Musíte hodně jíst. Opravdu jste podvyživená, to hladovění dalo svoje. To krvácení je ale z jiného důvodu. Když dovolíte, ten malý zákrok bych provedl hned a pak to bude v pořádku.“ Eleonora jen přikývla.

Uspal ji a provedl menší zákrok.

Jakmile měl všechno uklizené tak ji zase kouzlem probral.

„Musíte teď ležet.“ Na to se otočil a odešel. Šel rovnou k Voldemortovi a vše mu vypověděl.

Ten se hned vydal za svou ženou.


Jakmile vešel do ložnice tak se tam objevila i skřítka s jídlem.

Všechno bylo v klidu, Voldemort trávil veškerý čas s Eleonorou jako by se bál že zase někam zmizí. Jednou se tam zastavil i její bratr. Byl vytočený na nevyšší míru a druhý den se Eleonora dozvěděla, že základna bílých kouzelníků a fénixova řádu byla zničena osobou, z které bylo vidět pouze světlo.

Eleonora z toho byla velice smutná, Voldemort se skrytě radoval, protože znal svou ženu a právě v této době se nesměla rozštilovat.

 

Po dvou týdnech jí léčitel dovolil opustit postel. První co udělala se šla projí. Voldemort s ní poslal Snapea. Poprvní měla možnost si s ním promluvit o samotě.

„Severusi, jak to teď vypadá v řádu?“

„Nic moc paní, Brumbál je skoro šílený. Hlavně po tom útoku. Obviňuje Vašeho muže, ani si nenechal vysvětlit, kdo by to mohl být. McGonagallová mu jednou vrazila facku, je to pár dní zpátky při poslední schůzi. Prej aby se uklidnil. Nikdy jsem ji tak ještě nezažil a to asi nikdo.“

„Zajímavé, kdy nastala taková změna?“

„Od té doby co jste tam byla paní i s Ondřejem.“ Eleonora na něho překvapeně koukala. Dál šli už mlčky.

„Ondro, nechoď tak blízko kraje jezera ať do něho nespadneš.“ Zavolala Eleonora na svého syna. Ale bylo už pozdě. Jen se ohlídl a skončil v jezeře. Snape se rozběhl k jezeru a rychle vytáhl chlapce kouzlem. Eleonora tam taky rychle přispěchala. Severus vykouzlil deku a rychle do ní chlapce zabalil.

„Ondro, jsi v pořádku.“ Přiklekla si k němu jeho matka.

„Ano.“ Vykašlal poslední zbytky vody.

„Pojď půjdeme dovnitř. Abys nebyl nemocný, musíš se převléct.“

Na chodbě je potkal Voldemort a pozvedl tázavě své obočí.

„Co se stalo,“ zeptal se své ženy nevraživě.

„To je v pořádku, Severus Ondru vytáhl když omylem spadl do jezera.“ Usmála se Eleonora aby zahnala manželovi chmury. Pronikavě se díval na Snapea, který mírně ucouvl.

„Au.“ Ozvalo se od Eleonory. Voldemort a všichni ostatní k ní otočili pohledy.

„Co je“

„Já nevím, ale asi to na mě došlo. Au.“ Eleonora se sesula na kolena a chytla se za břicho.

„Ale vždyť máš ještě 3 týdny čas.“ Mírně se zhrozil Voldemort, ale na sobě nedal nic znát. Miloval ji. I minule měla velmi těžký porod, pak mu oznámil léčitel, že už nebude mít nikdy děti. Dost ho to minule vzalo a když pak za ním došla, že je to zázrak a je znova těhotná, málem ji umačkal radostí.

Rychle se k ní sehnul a zvedl ji do náručí.

„Pusť mě, jsem těžká.“

„V žádném případě, Severusi, přiveď zdravotníka. Pak si to s tebou ještě vyřídím Severusi.“ Podíval se pohledem, že to bude hodně bolet.

Eleonora už neprotestovala, věděla že není s ním se dobré hádat, když je v takovém rozpoložení. Donesl ji do ložnice a uložil do postele, ale Eleonora chtěla vstávat.

„Co si myslíš že děláš.“

„Ale Tome, musím převléct Ondřeje do čistých věcí, aby nebyl nemocný.“

„Já to udělám.“ Eleonora zvedla překvapením.

„Cože.“ Vyletělo jí z úst dřív než se ovládla. Byla z toho tak v šoku že si nevšimla že někdo stoupil k nim do ložnice. A to bez zaklepání a to dělával jen jeden člověk Ondra.

„Že ho převleču, to snad zvládnu ne.“ Utrousil ledově.

Otočil a odvedl chlapce do jeho ložnice. Eleonora mezi tím ležela, kontrakce se trochu ustálili a už nebyly tak časté, bála se toho, že to bude ještě horší než minule. Ani se nenadála a někdo zaklepal, byl to její muž s Ondřejem.

„Tak co myslíš že umím ještě převléct svého syna?“ utrousil, ale ne ledově. Eleonora právě dostala další vztah. Voldemort ji ihned vzal za ruku. Hladil ji po vlasech. Ondra si vylezl z druhé strany a přitiskl se ke své mamince. Vztah odezněl a Eleonora se celá zpocená se vděčně podívala na muže, u kterého viděla v očích strach.

Pak se ozvalo další zaklepání a vstoupil postarší chlapík, který Eleonoru ošetřoval i minule.

„Dobrý den.“ Poklonil se. „Mohl by jste mě tu nechat s paní sám Pane.“ Znova se mírně uklonil. Voldemort vstal obešel postel a vzal do náručí Ondru, který se vzpouzel že tu chce zůstat. Eleonora jen co se zavřeli dveře dostala další vztah.

„Jak je to dlouho co jste měla předchozí vztah?“ zeptal se léčitel.

„Asi 5 minut, prosím, že budou děti v pořádku.“

„Určitě, když jsem Vás včera prohlížel vše bylo v pořádku. Odešla Vám už voda?“

„Ne,“ Eleonora plakala „vím že je něco špatně, prosím.“ Chytla ho za ruku.

„Nebojte paní, sice budu muset udělat císaře, jinak bych Vás ztratil stejně jako děti, ale bude v pořádku. Jen budete muset asi 14 dní ležet. Váš stav není zrovna moc dobrý. Jen se podívám jak jste otevřená.“ Eleonoře pomalu odtáhl třesoucí nohy od sebe.

„Už vím proč Vám neodešla voda, jste jenom 2 cm otevřená. Teď Vás uspím a provedu operaci, nebojte se už jsem jich uděl přes dva tisíce. Sice to potom trochu bolí, ale budete všichni tři v pořádku.“

„Jak všichni tři?“ zeptala se nechápavě Eleonora.

„Vy to nevíte budete mít dvojčata.“ Zeptal se udiveně. Eleonora jen zakroutila hlavou.

„Pane jak se ale o ně postarám, když budu muset 14 dní ležet.“ Zeptala se nešťastně.

„Máte služebnictvo?“

„Ano, ale jenom skřítky. Vždy jsem se starala o syna sama. Auauauaua.“ Přišla další kontrakce. Léčitel na nic nečekal a okamžitě ji uspal. Po půl hodině bylo vše hotové. Nechal ji spát. Mezi tím umyl děti a zabalené ji položil z každé strany jedno vedle matky a probudil ji. Ta se zmoženě podívala na léčitele a pak se usmála. Podívala se n obě strany.

„Gratuluji máte dvojčata, holku a kluka.“ Usmál se léčitel a zacvakl svůj kufřík.

„Děkuji Vám.“

„To nestálo za řeč. Jen dva dny nestávejte a pak 14 dní musíte ležet. Zítra se na Vás dojdu podívat, jestli je vše v pořádku. Nashledanou paní.“ Vyšel na chodbu kde se setkal s netrpělivým Voldemortem.

„Tak co.“ Zařval na léčitele, až se léčitel přitiskl k zavřeným dveřím.

„Všichni jsou v pořádku, blahopřeji Vám pane narodili se Vám zdravé dvojčata holka a kluk. I když kluk je vyzrálejší. Na holčičku se přijdu zítra podívat stejně jako na Vaši paní. Nic zatím paní neříkejte, nesmí se rozrušovat. Prosím teď mě omluvte.“ Dořekl rozklepaným hlasem a rychle zmizel za rohem.

Voldemort se usmál a vešel potichu do ložnice. Eleonora ležela na posteli a objímala dvojčata. Když ho uslyšela usmála se unaveně na něj.

„Jak je ti.“ Opatrně si přisedl k ní a políbil ji.

„Jsem unavená, dva dny se nesmím s postele hnout a 14 dní ležet, ale kdo se postará o dvojčata.“

„Máme přece dost služebnictva, nebo najmeme nějakou chůvu, stejně budeš potřebovat pomoct.“ Usmál se Voldemort na svou ženu.

„Víš že nemám ráda když se má někdo cizí starat o moje děti.“ Podívala se na něj přísně.

„Vím, ale je na čase aby ti někdo pomohl. Měla by jsi se jenom válet a ne vést a dělat všechno v domácnosti jako nějaký skřítek.“ Zamračil se Voldemort.

„No dobrá, tak najdi nějakou chůvu, ale varuji tě, jestli ji uvidím nějak špatně zacházet s dětmi tak ať si mě nepřeje.“ Zamračila se na něj taky.

„Neboj se, ukaž dám je do postýlky. Alespoň si je pochovám.“

„Nech mě je ještě tady.“ Usmála se na něj Eleonora.

„Pošlu sem Koki aby ti v případě s něčím pomohla ano.“ Eleonora jen kývla a usnula. Voldemort se na ni usmál a mírně ji políbil na rty. Oba postupně uložil do postýlky a zavolal potichu Koki.

„Jestli tu nebudu tady v ložnici tak tu budeš pořád rozuměno. Splníš paní cokoli si bude žádat ano.“ Zamračil se na skřítku Voldemort.

„Ano Pane, cokoli si bude přít paní. Pane.“ Uklonila se mu až se dotýkala dlouhýma ušima země. Voldemort odešel a svolal smrtijedy.

 

Jakmile se všichni shromáždili. Voldemort se postavil.

„Mí drazí, nesu Vám skvělou noEleonoru, kterou taky náležitě oslavíme. Před hodinou se mi narodili dvojčata. Kluk a holka.“ Tak šťastného od narození Ondry ho nikdo neviděl. V tom se sálem mihlo něco malého, ale přesto to Voldemortovi neuniklo.

„Ondro, co ty tu děláš. Pojď za mnou.“ Kdyby neměl tak dobrou náladu tak ho seřeže.

„Byl jsem za maminkou, je moc bledá.“ Hned urgoval Ondra. Voldemort si ho posadil, už u vykouzleného stolu, na klín.

„Vím Ondro, a jak se ti líbí sourozenci?“

„Jsou červení.“ Při tomto se Voldemort začal smát až všichni smrtijedi ztuhly.

„A jak se jmenují.“

„Chlapec je Thomas a holka Elizabeth.“ Předem se domluvili jaká dají jména jestli to bude kluk nebo holka.

„Hm líbí se mi.“ Usmál se na otce Ondra.

„A proč je maminka bledá tati.“

„Ondro už zase začínáš s těma otázkami? No dobrá, je bledá, protože je vyčerpaná. Vím teď musí odpočívat a ty ji nesmíš zlobit.“ Teď si vzpomněl že chtěl najít chůvu.

„Petře Kolibazi, kde máš svojí manželku.“ Jmenovaný sebou škubl.

„Je doma pane, syn je nemocný.“ Řekl se strachem v hlase a díval se raději do stolu.

„Dobře a ty Notte co tvá žena, děti už máte veliké pokud se nepletu.“

„Ano pane, co potřebujete od mé ženy?“ zeptal se se strachem v hlase.

„Nic složitého, jen se stane chůvou mích dětí a pomocnicí mé ženě, než se úplně uzdraví.“

„A nebude to Vaší paní vadit Pane.“ Opovážil se Nott zeptat.

„Kdybych neměl tak dobrou náladu Felixi tak bych tě potrestal.“ Zahřměl Voldemort až sebou polekaně Ondra škubl.

„Omlouvám se Pane. Zajdu hned pro Alenu Pane.“

„Jdi.“

 

Vrátil se za dvě hodiny. Mezi tím probíhala oslava v plném proudu, jen Ondřej za chvíli usnul a tak ho Voldemort odnesl do ložnice na zpáteční cestě se stavil za ženou. Ta spala.

„Koki, byla Eleonora hore.“

„Ano Pane, dala jsem jí trochu polévky a pak nakojila dvojčata a znova usnula pane, ale už chytá zase barvu. Pane.“ Hlásila skřítka.

„Dobře, kdyby se cokoli stalo tak okamžitě pro mě někoho pošli.“ Pak se ještě šel podívat na děti. Obě v klidu spaly. Mírně se nad nimi usmál a pak se vrátil na oslavu.

 

Do postele se dostal až pozdě po půlnoci. V ložnici bylo rozsvíceno. Na Eleonoře bylo vidět že je velice unavená.

„Jak to že nespíš.“ Podíval se nevraživě na skřítku.

„Nezlob se na ni, dvojčata měla hlad, tak jsem je musela nakojit. Stejně mě zbudili. Děkuji Koki, už máš volno.“ Skřítka se uklonila a s tichým puf zmizela.

„A ty muži pojď za mnou.“ Usmála se na něho. Voldemort si k ní přisedl ale nějak se mu nechtělo přiblížit.

„To byla ta oslava tak bujará že mi nedáš ani pusu.“ Usmála se na Voldemorta Eleonora.

Mírně ji políbil, ale Eleonora se rychle odtáhla.

„Promiň zvedá se mě žaludek. Opravdu byla bujará.“ Voldemort se na ni jenom usmál a zaplul do koupelny. Jako obvykle na něho Eleonora čekala, vždy to dělala.

„Proč už nespíš, musíš načerpat síly. Zítra ti představím naši novou chůvu, je to smrtijedka a počkej,“ Eleonora se už nadechovala k protestu, „vychovala již svoje 3 děti tak je zkušená a pomůže ti. Neboj ohlídám si ji.“ Zarazil hned na začátku její protesty.

„Řekneš mi alespoň kdo to je?“ kapitulovala Eleonora.

„Nottova žena.“ Eleonora se jen ušklíbla. Nikdy ji neměla ráda a ona ji taky stejně jako Beatrix. Záviděli jí, že ona má Toma a může si dovolit skoro vše, protože ji miluje. Voldemort mimo svého syna a teď i dvojčat a Eleonory nikoho nikdy nemiloval a na nikom mu nezáleželo.

Ukončil to a lehl si vedle své ženy, která se k němu hned přitiskla, ale nepodařilo se jí zadržet mírný bolestný zasyknutí.

„Co je.“ Vylekal se Voldemort.

„Ale nic, jenom to ještě dost bolí.“ Opřela si hlavu o jeho hruď a usnula. Takhle spávala nejraději a proto ji Voldemort nechal. Usnul až k ránu a za pár hodin ho probudil křik. Všiml si jak Eleonora stojí nad kolíbkou a drží se okraje.

 

„Co to proboha děláš?“ zeptal úplně mimo sebe.

„Nic.“ Eleonora se ani neotočila a dál je utěšovala. Jakmile je utěšila tak se ztěžka posadila vedle do křesla. Voldemort hned k ní přispěchal.

„Jak je ti?“ zeptal se s obavami v hlase.

„Dobře, jen Elizabeth divně dýchá, možná proto plakala.“

„Neříkej mi že je ti dobře, když jsi bělejší než ta stěna za tebou.“ Utrousil ledově.

„Na mě to neplatí.“ Utrousila syčivě hadím jazykem. Oba ho měli vrozený stejně jako jejich děti.

 

 

V podvečer na radě fénixova řádu.

„Co je s tebou Snape.“ Ozval se Sírius.

„Nic co je ti po tom Blacku.“ Utrousil nevraživě a sám měl co dělat aby neusnul.

„Vypadá to že tu někdo v noci flámoval?“ poškleboval se dál Black.

„Musel jsem Blacku a už o tom nechci nic slyšet.“

„Takže to smrtijedi dostali příkazem jo.“ Začal se chechtat Black.

„Blacku, tak řekni sám Pánovi zla že nechceš oslavovat jeho právě narozené dvojčata a nedožiješ se příští sekundy.“ Po tomto všichni ztuhli a otočili se na Snapea.

„Tak že už porodila.“ Snažila se vyzvědět McGonagallová.

„Ano, ale prej to nebylo nic dobrého musela porodit císařem, hrozilo že zemře jak ona tak děti. Mluvil jsem s jejím léčitelem. Malá Elizabeth není na tom dobře. Už teď má špatné plíce, ale může se to zlepšit.“ Všechny ženy si přikryly zděšením pusu.

„A jak je na tom Eleonora.“ Ptala se dál Minerva a nedbala na nebezpečné pohledy od Brumbála.

„No asi dobře, podle toho řevu co bylo dnes ráno. Pán zla na ni řval že se zbláznila, že den po porodu stává s postele, i když by se neměla vůbec hýbat, aby se jí rána neotevřela. Pak došel léčitel a jediné co vím tak paní Eleonora vyhodila Pána zla z ložnice. Prej není jeho poskok ale žena. Takhle jsem ji ještě neslyšel.“ Znova si promnul unavené oči.

Dál probíhala porada jako obvykle. Po poradě si Severuse odchytla Minerva.

„Severusi počkej.“

„Co je zase, chtěl jsem se jít vyspat.“

„Neboj dlouho tě nezdržím. Je opravdu paní Eleonora na tom dobře. Když byla u mě tak nejlíp nevypadala.“ Starala se McGonagallová.

„Nějak se o ni staráš, nebo se mi jenom něco zdálo. Minervo.“ Pozvedl obočí.

„A proč bych neměla jsem taky žena a matka. Tak vím jak se cítila. Jen se ptám jak na tom je.“

„No podle léčitele by měla odpočívat, ale jak ji znám tak nebude, možná ji pán zla udrží v posteli další dva dny ale déle už ne. Ona totiž o sebe nikdy moc nedbala, teda pokud nebyla těhotná. Vždy pro ni byl přednější její syn.“ Usmál se mírně Snape. McGonagallová jen kývla a oba se vydali letaxem do Bradavic.

Severus se ihned vydal do sklepení, jak si myslel že hned usne tak nemohl. Pořád myslel na McGonagallovou. Chovala se zvláštně. Proč jí na ní tak záleží, takhle přemýšlel ještě hodinu a pak se vydala na obchůzku hradu, protože by stejně neusnul. Vyšel až na severní věž, ale jaké bylo jeho překvapení, když tam našel McGonagallovou. McGonagallová se lekla, když tam zprudka vrazil. Rychle se otočila, v očích měla slzy, které nestačila zakrýt.

„Omlouvám se Minervo, netušil jsem že tu budete.“

„To nic Severusi, jen jsem nemohla usnout.“ Mírně se usmála a otočila se zpátky, rychle si otřela oči. Severusovi i v tak malém světle nic neušlo.

„Co se děje Minervo.“

„Nic, měl by jsi se jít vyspat, nevypadáš dobře.“ Snažila jsem se to zamluvit.

„Nezamlouvej to Minervo, nikdy jsi se tak nechovala.“

„Asi máš pravdu. Jen mi to připomnělo mojí dceru, zemřela při porodu, protože jí nikdo nepomohl, její muž to zakázal.“ Znova se jí objevili v očích slzy.

„Omlouvám se, tohle jsem netušil Minervo.“

„Nikdo to neví, ani Brumbál. Když pak zemřel i můj syn s jeho ženou…“ z ničeho nic se zarazila, nevěděla ani proč mu to povídá.

Snape otevřel pusu překvapením, něco tušil ale pořád mu to nedávalo smysl.

„Jak se jmenovali?“

„To je jedno Severusi, už je to skoro 15 let.“

„Nebyly to náhodou Pottrovi, že ne.“ Minerva jen ztěžka přikývla, kdyby ji nechytil tak se mu tam zhroutí.

„To bude dobré Minervo, ještě máš přece Harryho.“ Po chvíli se uklidnila.

„Omlouvám se Severusi, máš jistě své problémy. Ne abys ještě tady utěšoval mě.“ Usmála se mírně na něj a odešla. Ještě na schodech si kouzlem upravila a odebrala se spát.

 

 

23.07.2008 19:27:01
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one