bg02ag.png

V Temném sídle

„Eleonoro, prosím tě lehni si, ať zase se nesesypeš.“

„Tome nepokoušej moji trpělivost. Dokážu se postarat o svoje děti, nejsem mrzák aby se o ně musela starat cizí ženská.“ Pěnila obět Eleonora.

„To nikdo neříká, ale…“

„Co ale musím ležet nebo co, jsem v pořádku. Tak to už konečně pochop.“ Eleonora se mírně zakolísala. Voldemort ji chytil a políbil.

„Jen tě nechci ztratit.“ Pošeptal jí. Eleonora ho taky políbila a trochu se uklidnila.

„Víš že mě dobře štveš.“ Usmála se na něho.

„A teď žádné odmlouvání a půjdeš si lehnout. Donesu ti něco dobrého k jídlu.“ Přenesl ji do postele a pořádně zakryl, pak odešel za synem, aby nechal Eleonoru na  pokoji. Pak zavolal skřítku a nakázal jí aby donesla Eleonoře nějaké jídlo. Eleonora si nechtěla přiznat, ale byla unavená, proto taky když skřítka došla s jídlem našla ji jak spí.

Potichu položila jídlo na stolek a vydala se za Voldemordem. Voldemort se na ni nebezpečně podíval co ho otravuje.

„Omlouvám se pane,“ poklonila se skřítka až se ušima dotýkala země, „Vaší paní jsem donesla jídlo a nechala jí ho na stolku, protože spala. Jestli nic nepotřebujete půjdu zase pracovat.“ Znova se před ním poklonila a s tichým PUF zmizela. Voldemort se zpátky otočil na malého Ondřeje.

„Ondro, jak dlouho už je tak maminka unavená?“ zeptal se bez okolků.

„Dlouho tati, od doby co se narodily dvojčata. Tati, že bude v pořádku a nebude se o mě starat už ta paní, já chci maminku a ty její úžasné povídky.“ Podíval na Voldemorta prosebným pohledem.

„Víš moc bych jsem si přál, kdyby už bylo tvojí mamince dobře, ale sám víš jaká je. Raději se vyčerpá na maximum, než by někoho požádala o pomoc. Ondro, neubližuje ti nějak Beata.“

„Ne tati, je fajn, ale není to máma.“ Pofňukl.

„Uvidíš, brzo bude mamince zase dobře.“ DOUFÁM, pomyslel si pro sebe.

„Teď musím jít, pěkně si tu hraj.“ Pohladil ho a nechal ho v pokoji samotného.

Měli mít poradu a prej se jim podařilo někoho zatknout.

 

Voldemort vstoupil do sálu a všichni se poklonili až na jednu starší ženu s přísným odměřeným pohledem.

„Á McGonagallová, vítám tě u mě.“

„Nemůžu říct, že je i na mé straně stejné potěšení.“

„Vidím že si nějak troufáš. To bude chtít trest Crucio.“ Pak se ozýval jenom ženin křik. Který se nesl celým prvním patrem kde byl sál a pokoje smrtijedů.

Nikdo si však nevšiml že s tajné chodby je pozorují dvě mladé oči, které by to neměli vidět. Ondra se hned rozběhl přímo do ložnice a málem srazil Beatu, jak se vřítil do ložnice. Eleonora se s leknutím posadila a zmateně se rozhlížela. Ondra se jí vrhl přímo do náruče.

„Ondro, co se stalo?“ zeptala se překvapeně.

„Mami,“ naplákal, „mami, tatínek mučí tu paní co mi dávala sladkosti.“

„Jak to víš!“ utrhla se na něj přísně matka.

„Pozoroval jsem to z tajné chodby, nezlob se prosím na mě.“ Vzlykal chlapec v matčině náručí.

„Ondro já se na tebe nezlobí, ale teď mi slíbíš, že už se nikdy tam potajmu nevkradeš, ano, jsi ještě na tohle moc malý. Teď pojď.“ Eleonora ještě rozespalá a mírně zmatená těžkopádně vstala, protože se zase ozývala rána po porodu.

„Pojď, Beato.“ Zavolala. Postarší žena hned přišla.

„Ondro, počkáš tu s Beatou a nechci slyšet ani slovo.“ Pak se vydala do sálu. Už v poloEleonoře cesty slyšela profesorčin křik. Vešla do sálu aniž by si jí někdo všiml.

Protlačila se smrtijedama a nenávistně se podívala na svého manžela. Pohybem ruky zrušila kouzlo. Teprve si jí Voldemort všiml.

„Zbláznil jsi se, nebo ti nic nedochází.“ Rozkřičela se na něj.

„Co tu děláš, máš ležet.“ Zařval na ni a nebral v potaz co řekla.

„Už několikrát jsem ti řekla, že jsem v pořádku.“ Sklonila se nad ženu, která se na ni vyděšeně dívala a mírně se od ní odsunula.

„Klid pani profesorko, už Vám tu nic nehrozí, budete v pořádku. Můžete vstát.“

„Eleonoro, tohle přechází už všechno, co si myslíš.“

„Tome Royvoji Accidecio, myslím že jsem tvá žena a ne poskok, tak se kroť ať to neodneseš a nemusíš spát v pokoji pro hosty.“ Pár smrtijedů se uchechtlo.

„A vám pánové doporučuji aby jste mi zmizeli z očí. Jinak to bude zatraceně bolet.“ Nikdo se ani nehl. Neudělali jí ani uličku aby mohla projít.

Mávla rukou a všichni se rozdělili na dvě skupiny, které přistály na zdi.

Podepřela McGonagallovou a přemístila se do jejich obývacího pokoje, kde byla Beata s Ondřejem. Beata na McGonagallovou vytřeštila oči a začala protestovat.

„Beato, ještě slovo a proletíš těmito dveřmi.“ Ukázala za sebe. Měla horší pohled než Voldemort. Beata sklapla a ucouvla před ní o dva kroky.

„Omlouvám se paní, nechtěla jsem Vás urazit.“

„Raději mi pojď pomoct, musíme ji usadit do křesla. Ten pitomec ji mučil minimálně 5 CRUCIATY.“ Řekla nenávistně Eleonora až se obě zbývající ženy otřásly chladem. Ondra se zájmem pozoroval svou matku.

„Beato, počkej tu s profesorkou a já donesu lektvar.“ Beata jen přikývla a neodvažovala se ani odporovat. Eleonora se vrátila hned se zvláštní lahvičkou. McGonagallová to on ní nechtěla přijmout a jen se strachem se na ni dívala.

„Nemusíte se bát, je to jen proti cruciatum, vy jste mě taky pomohla tak to musím splatit.“ Usmála se na ni Eleonora.

„Beato, dones čaj a sušenky a taky horkou čokoládu pro Ondřeje.“ Ten se jenom olízl.

„Ale paní, pán zakázal dávat vašemu synovi čokoládu.“

„Neslyšela si mě, je úplně jedno co nakázal ten pitomec, je to můj syn a jestli nechceš poznat, co je to nebezpečí, tak už nechci slyšet žádné odmlouvání.“ Řekla ledovým hlasem Eleonora.

McGonagallová si od ní vzala lektvar, po kterém se jí trochu ulevilo, alespoň se jí už netřásli tolik ruce. Beata za chvíli byla zpátky a naservírovala čaj.

„Můžeš jít, a nechci tě do zítra vidět, o dvojčata se postarám sama. Vypadni.“ Dodala. Počkala až Beata odejde, pak se otočila na McGonagallovou.

„Omlouvám se, služebnictvo je někdy hrozné. Jak se cítíte pani profesorko?“ usmála se na ni Eleonora.

„Po tom lektvaru už líp, ale nebudete mít problémy, nechtěla bych Vás dostat do problémů. Váš muž zrovna není lidumil.“ Eleonora se začala smít.

„Není takový jak si ho představujete, občas sice trochu vyvádí, ale jinak je hodný. Stejně dnes bude spát v hostinském pokoji.“ Usmála se ještě víc.

„Já-jak to myslíte paní Eleonoro.“ Zeptala se vyděšeně McGonagallová.

„Asi tak, že mě naštval a já ho rozhodně dnes v noci nesnesu vedle sebe.“ Zatvářila se naštvaně.

„Jste asi jediná kdo si na něho takto dovolí. Nechci aby…“

PRÁSK obě se ohlédli a McGonagallová nasadila barvu bílé.

„Co si krucinál myslíš, měla by jsi odpočívat a ne courat po hradě. A jak jsi se o ní vůbec dozvěděla.“ Zasyčel. Ondra se krčil čím dál víc.

„A kde vůbec je Beata?“

„Doma, zítra přijde. A pokud se nepletu Tome, tak ty nemáš rád čajové dýchánky tak si dej odchod.“ Otočila se zpátky na úplně bélou McGonagallovou.

„Minervo, dejte si sušenku, Marieta je dělá vynikající.“ Voldemort přešel k oběma ženám a Eleonoru vytáhl za ramena na nohy. Visela v jeho náručí jako hadrová panenka.

„Tohle už přeháníš, ne jenom že se pleteš do věcí do kterých nemáš, ale ještě jsi protivná. Snášel jsem to když jsi byla těhotná, ale …“

„Co ale, tahle žena mě pomohla, dávno jsem mohla být mrtvá a ty se jí tak odvděčíš!!!“

„Zapomínáš, že tě předhodil k Brumbálovi a málem jsi přišla o dvojčata.“

„Nevěděla to, ani ty jsi to nevěděl, dokud nezničil můj bratr Bílé kouzelníky a štáb Fénixe.“

„A taky dobře udělal, jinak bych to udělal já.“

„Ne, zlo přináší jen další zlo. A teď mě pusť. Prosím slib mi, že Minervě neublížíš. Prosím.“ Dala mu jemný polibek.

„Dobře, ty mě vždycky obměkčíš, ale ať se mě vyhýbá. Jakmile se dostaneme do střetu za nic neručím.“ Znova ji vášnivě políbil a jemně ji usadil do křesla. McGonagallové věnoval jeden ledový pohled a odešel.

McGonagallová s toho byla úplně mimo.

„Omlouvám se za svého muže, občas je nesnesitelný. Nemáte hlad Minervo?“ usmála se Eleonora až teď se McGongallová trochu probrala.

„Neměla jste si dělat kvůli mně problémy.“

„Ale prosím Vás Minervo, jaké problémy. Maximálně Tom bude spát v hostinském pokoji, když ho vyhodím z ložnice. Ondro jez pěkně, jsi celý od čokolády. Ukaž.“ Eleonora se naklonila k synovi a začala mu utírat ubrouskem pusu.

„Překvapujete mě, nikoho jsem neviděla aby na něho měla takový vliv.“ Pohlédla s obavami ke dveřím.

Dlouho si ještě vykládali a pak Eleonora přemístila McGonagallovou přímo na ošetřovnu, kde narazila na Brumbála a Pomfreyovou. Mírně se jich lekla, ale McGonagallové neudělalo přemístění dobře a málem se jí tam sesula, kdyby ji Eleonora nedržela.

„Co jste ji k sakru udělali se svým povedeným manžílkem.“ Obořil se na ni Brumbál. Eleonora jen vyděšeně na něho hleděla a nebyla schopná slova. Až jí Minerva málem stáhla k zemi sebou tak se probrala a uložila ji do postele.

„Mu-musí si odpočinout pár dní, jinak je v pořádku.“ Vykoktala ze sebe Eleonora.

Věděla že bruslí po tenkém ledě. Brumbál s ní nespouštěl pohled a hůlku měl v pohotovosti.

„Omlouvám se, musím se vrátit, děti mě potřebují.“

„Tak na to zapomeňte, teď už nejste těhotná tak klidně výslech vydržíte.“ Usmál se ledově.

„Ale děti mě potřebují, prosím, musím se vrátit.“ Pohlédla úzkostlivě na Pomfreyovou, jestli by jí nepomohla, ale ta se na ni dívala stejně jako Brumbál. Opovrhovala jí.

„Prosím profesore Brumbále, mám 3 malé děti. Tom se o ně nedokáže postarat.“ Žadonila a po tvářích ji tekly slzy.

„Pche, jste stejná jako Voldemort. Dovedla jste ji sem, aby jste se dostala do Bradavic a mohla si to tu omrknou.“

„To není pravda, když jsem zjistila, že ji Tom mučí, tak jsem ji odvedla a ošetřila. Přemístění jí neudělalo dobře, ale za pár dní bude v pořádku. Prosím, já Vám nikomu nechci ublížit. Vždyť pomáhám i Severusovi…“

„Ho sem nepleťte. Mdloby na vás.“ Eleonora se sesula a Brumbál ji ještě svázal a odletaxoval se s ní do štábu. Eleonora se po chvíli probrala a zjistila, že je zase v té místnosti a je přivázaná ke křeslu. Byl tam jenom jeden člověk, ale motala se jí hlava, tak nedokázala pořádně zaostřit.

„Ale takže kurva ty-víš-koho se konečně probrala.“ Usmál se ledově. Eleonora sebou poplašeně škubla.

„Nejsem ničí kurva, jsem jeho žena.“ Odpověděla s jistou dávkou sarkasmu v hlase.

„Kdo jste?“ Zdál se jí povědomý.

„Alastrov Moody. Copak mě si nepamatujete. Z poslední návštěvy na štábu?“ zasmál se ledově až sebou Eleonora cukla.

„Mohla bych dostat trochu vody?“ zeptala se, ale odpověděl jí jiný hlas.

„V žádném případě. Vím že ovládáte živly, tak se o nic nepokoušejte.“ Ozval se nenávistný hlas Albuse Brumbála. Eleonora sebou škubla a poplašeně se chtěla otočit, ale její krk jí to nedovolil a neměla k němu výhled.

„Tak myslím, že můžeme začít s výslechem. Co ty na to Alastrove?“ otočil se Brumbál na Moodyho.

„Jo, už se těším.“ Eleonora jen strachy třeštila oči.

 

„Jak se jmenujete?“ začal Brumbál jednoduchou otázkou.

„Eleonora Marie Eleonoraa Elizabeth Accidecia.“ Řekla ztrápeně a se strachem v očích pozorovala oba muže.

„Raddleyová snad ne.“ Opravil ji Moody.

„Ne podmínka byla abychom se mohli vzít, že si vezme moje přímení. Prosím pusťte mě.“ Uplakala, ale s oběma muži to nehlo.

„Pche, lže.“ Odpověděl Moody.

„Ne prozatím nelže.“ Uklidnil ho Brumbál.

„Co má v plánu Voldemort.“

„Nevím profesore, nebavíme se o tom.“

„Jak jste zjistila, že je Minerva u něho?“ optal se Moody na oplátku.

„Řekl mi o tom Ondřej, můj syn.“

„A jak to on zjistil.“

„Tajně se vplížil na poradu, Minervu si oblíbil, protože mu dávala sladkosti.“

„Jen kvůli tomu.“ Podivil se Brumbál.

„Ano, je to dítě, kterému Tom nedovoluje moc sladkostí.“ Znova jí stekla slza po tváři.

Takhle výslech probíhal ještě dvě hodiny. Eleonora už odmítala odpovídat, tak zavolali Snapea, aby jim dal Veritasérum. Ten když zjistil, že Brumbál opět drží paní Eleonoru tak se rozštílil. Jenže to přehnal a pohádal se s Brumbálem, který ho nejenom vyhodil z Fénoxova řádu, ale také z místa profesora lektvarů.

Snape na nic nečekal a po boji se mu podařilo oba svázat a odvedl zpátky do temného sídla paní Eleonoru (jak jí všichni smrtijedi říkali, i když byla mladší než oni. Vážili si jí víc než Voldemorta.).

Voldemort zuřil, jakmile uviděl svou ženu v náručí Snapea, tak ho málem švihlo.

„Kde byla. Snape.“ Ozval se nelidský řev, který probral i Eleonoru, která konečně omdlela.

„Tome…“ zašeptala slabě.

„Tak odpovíš mi.“

„Vyslýchal jí Brumbál s Moodym. Musel jsem je zneškodnit, aby mě k paní Eleonoře vůbec pustili. Po předešlé prohlídce jsem zjistil pane, že ji nemučili, je jen vysílená a dehydratovaná.“ Mírně se Snape poklonil.

„S tebou si to ještě vyřídím.“ Procedil ledově a vzal si svou ženu.

„Nech ho Tome.“ Zašeptala jakmile si ji Voldemort vzal. Neřekl půl slova a odnesl ji do ložnice. Tam ji uložil do postele a lehl si k ní.

„Jak je ti, neublížili ti.“

„Ne jenom bych se potřebovala něčeho napít.“ Šeptla. Hned ji podal sklenici a Eleonora pila jako by jí to chtěli sebrat. Voldemort se nad tím musel pousmát.

„Pomalu nikdo ti to nesebere.“ Eleonora mu podala prázdnou sklenici.

„Netrestej Severuse, nebýt jeho mohlo to dopadnout velmi špatně.“ Podívala se na svého muže.

„Jak to myslíš?“

„Chtěli mi dát Veritasérum, ale Severus se s nimi popral a Brumbál ho vyhodil jak ze školy tak z řádu.“ Podívala se na něj a viděla v mužově tváři překvapení. Přitulila se k němu a vyžívala se v jeho přítomnosti.

„Eleonoro,“ „hm“ „jak tě dostali?“

„Musela jsem dovést do Bradavic McGonagallovou. Víš že nerada kouzlím.“

„Ty jsi se nechala chytit?“

„Ne přesně, uspal mě.“ Posmutněla a přimáčkla se k němu ještě víc. Jako by se bála, že ji zase odvedou.

„Od teď s tebou vždy bude někdo chodit. A nechci slyšet jediné slovo. Rozumíme si.“

„Ano, prosím už se nezlob.“ Pomalu mu usínala v náručí. Věděl že se tak vždy uklidní.

 

Eleonora sebou o dvě hodiny později škubla, že probudila i Voldemorta.

„Spi, jen nakojím dvojčata.“ Usmála se na něj a odešla do vedlejší místnosti.

Vrátila se asi za hodinu a Voldemort na ni čekal.

„Proč nespíš?“ zeptala se s úsměvem, ale byla na ní vidět únava. Lehla si zpátky a stulila se mu do náruče.

„Tome, nezlobíš se na mě?“ zeptala se a hrála si s jeho dlouhými prsty.

„Proč bych se měl na tebe zlobit.“ Políbil ji do vlasů.

„To že jsem se nechala chytit a naše děti mohly dojít o mámu.“ V jejím hlase zněl strach.

„Ne, jen jsi mě hrozně vyděsila.“ Přiznal se a pak ji dlouze políbil.

„Nechtěla jsem. Kdo bude ten smrtijed.“

„Ještě nevím. Ale uvažoval jsem nad Severusem, ale jestli se ti něco stane tak ho na místě zabiji.“ Eleonora sebou při tom škubla strachy. Voldemort ji rychle objal.

 

23.07.2008 19:31:02
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one