bg02ag.png

Život a smrt

 

Bylo to už tři měsíce, od doby kdy odvedla McGonagallovou. Oba seděli v sále a Eleonora musela být na poradě smrtijedů. Musela sledovat, jak některé mučí. Vždy, když někoho mučil odvracela zrak a zakrývala si uši. Dralo jí to srdce. Vodemort to věděl, ale nechtěl dát slabost před smrtijedama.

Pak náhle jeden smrtijed rozrazil dveře a zastavil se až před Voldemortem.

„Pane,“ sotva popadal dech, „Pane blíží se sem Brumbál.“ Eleonora při tom vyskočila a se strachem v očích se podívala na Voldemorta. „Ondra šel ven.“ Vykřikla náhle a zbyla po ní jenom bílá mlha.

„Ten starý plesnivý dědek. Je s ním i ten spratek.“

„Ano Pane i Potter je s ním, je to veliká armáda.“

„Néééé.“ Ozvalo se z někama z venku.

„Eleonoro, Ondřeji.“ Zděsil se Voldemort, nikdy ho ještě tak neviděli.

 

Eleonora se přemístila rovnou před Brumbála, který držel Ondru, vedle něho byla McGonagallová a hádala se s ním.

„Alebusi nech toho kluka být je to jen dítě.“

„Je to Voldemortovo dítě.“

„To sice ano, ale i paní Eleonory.“

Eleonora na nic nečekala a chytla malého Ondru a přemístila se s ním do hradu. Oba co se hádali, jen vyjeveně hleděli na bílou mlhu.

 

Eleonora se přemístila do sálu a vrazila do svého muže. Voldemort to jen tak tak ustál, ale paní Eleonora i s Ondrou se svalili na zem.

„Eleonoro, jste oba v pořádku.“

„Ano, ale Merta je mrtvá. Zabili ji.“ Eleonoře stekla po tváři slzy.

„Klid, všechno bude v pořádku. Nemusíš se bát.“

„Ale Brumbál chce naše děti. Tome já se bojím. Co s nimi bude.“ Rozplakala se mu v náručí. Voldemort ji vzal ji silněji do náručí a hladil ji po vlasech a zádech. Mezi tím vydával rozkazy. Prioritou pro něho bylo aby dostal do bezpečí svou rodinu a to smrtijedi věděli. Severus vzal Ondru a nesl ho do ložnice ke dvojčatům. Mávnutím hůlky sbalil všechny věci a zmenšil si je. Když uslyšel radu jak z děla.

Škubl sebou. Brána povolila. Voldemort a Eleonora spěchali za svými dětmi, ale zastavil je bystrozorové.

„Vzdejte se.“ Voldemort chránil svou ženu vlastním tělem. Eleonora se za mým přiblížila a naznačila mu aby uhnul doprava. Pak na ně vyslala omračující kletbu. Rychle pak utíkali k ložnici. V ložnici našli Severuse, který jim oznámil, že je vše nachystané na cestu.

„Eleonoruško,“ políbil ji vášnivě Voldemort „musíš odejít i s dětmi já je tu zdržím.“

„Ne Tome, já tě tu nenechám, nechci o tebe přijít.“ Znova se mu rozplakala. Severus jen opodál je pozoroval i s Ondrou.

„Musíš jít, právě přišel čas, kdy budu muset zaplatit za všechno zlé co jsem udělala. Ty jsi mi ukázala co je to láska a dobro. Jsem Pán zla a takový zemřu. Vychovej naše děti dobře. Znova ji políbil.

„Běžte, Severusi, ručíš mi za to, že se dostanou v pořádku do bezpečí.“ Voldemort byl nervózní, nikdy ještě tak svého pána neviděl.

Ozval se další výbuch a to někde na chodbě a křik. Eleonora se přitulila víc k Voldemortovi.

„Tome, prosím pojď s námi, nechci o tebe přijít.“

„Ne musím tu zůstat, ať už přežiji nebo ne. Ty a děti musíte žít. Jste mé světlo má duše. Prosím slib mi, že se budeš držet dál od Brumbála a jich podobných. Nechci aby naše děti přišli o oba rodiče.“

„Tome, prosím nevzdávej to, snaž se přežít. Nechci vychovávat děti bez tebe.“ Ozvala se další rána. Všichni sebou škubli, rána se ozvala hned za dveřmi.

„Severusi, vezmi prosím dvojčata já vezmu Ondru i zavazadla.“ Jen co se Severus přemístil s dvojčaty. Dveře povolili a dovnitř se vřítili Brumbál, Harry Potter a dalších 5 fénixů.

„Eleonoruško, rychle.“ Políbil ji naposledy Voldemort.

Eleonora jen chytla Ondřeje a přemístila se s ním. Naposledy viděla jak její muž bojuje s Potterem a Brumbálem na ráz. Stekla ji slza po tváři a ta na koberci se proměnila v slzu diamantu.

 

Objevili se u moře, v nádherné zahradě, která se terasovitě vlekla až k pláži. Ano Eleonora tu už byla. Byly tu na svatební cestě a pak krátce po tom kdy Ondra oslavil první rok. Tehdy jí tohle sídlo koupil a věnoval jí to. Bylo to zabezpečené tak, že bez jejího povolení se sem nedostal ani Voldemort ani její děti.

„Severusi, půjdeme dovnitř.“ Ve tváři byla popelavá, neusmívala se a bylo na ní poznat, že by se nejraději vrátila na hrad.

Vešli do krásné vstupní haly, kde byly vyobrazeny výjevy z mytologie Řecka a Říma. Vstupní síň byla s tmavýma modrými dlaždicemi, které tvořili zvláštní obrazce a sněny byly vymalované světlejšími odstíny modré, ve kterých byly vyobrazeny ty výjevy.

Eleonora jen položila kufry a ty zvětšila. Hned k nim přiběhlo asi 20 skřítků.

„Paní Eleonoro, jsme velice potěšeni že jste opět tady.“ Uklonilo se všech 20 skřítků.

„Děkuji Melikale. Nyní tu zůstaneme, prosím přichystej pokoj, pro mě a dejte tam postýlku pro dvojčata, potom přichystejte pokoj pokud možno hned vedle mě pro syna Ondru a pak ještě jeden pro Severuse. Prozatím budu v jídelně.“

„Jistě paní, hned to zařídíme, budete chtít něco sníst?“

„Jistě.“ Eleonora nic už nekomentovala a odešla do jídelny aniž by si všimla jediného skřítka. Severus i Ondra překvapeně se s dvojčaty vydal za ní. Eleonora otevřela velké dveře na terasu a vyšla ven. Ondra se chtěl za ní vydat, ale Severus ho zastavil.

„Ondro, nech maminku o samotě.“ Ondra se zklamaně posadil zpátky ke stolu. Severusovi, mezi tím odebrali skřítci dvojčata, která spali a odnesli je do ložnice.

„Uvidím ještě někdy taťku?“ zeptal se zkroušeně Ondra.

„Nevím Ondro, rád bych byl nejenom kvůli vám a Vaší paní matce, ale také kvůli sobě.“ Řekl smutným hlasem.

„Severusi, proč jste tak smutný.“ Zeptal se Ondra.

„Víš, tvá matka mi moc pomohla a to co jí udělal Brumbál bylo vážně…“

„Nééééééééé.“ Ozvalo se z terasy.

Oba rychle vyběhli ven a našli Eleonoru jak je stočená do klubíčka a pláče.

„Paní Eleonoro co se děje.“

„Maminko.“ Vrhl se k ní i Ondra. Eleonora ale jen naříkala, nebyla k utišení. Severus ji zvedl do náručí a odnesl ji do jídelny, kde ji položil na pohovku, která stála u stěny. Vpravil do ní lektvar na uklidnění. Po něm se zmoženě Eleonora podívala na Ondru a ten se jí vrhl do náručí. I Severus pochopil.

„Jak jste se to dozvěděla paní.“

„Můj duch cestoval, nikdo mě neviděl a já …“ znova propukla v pláč. Severus ji rychle objal.

„Klid Paní, bude to v pořádku.“

„Maminko co jsi viděla.“ Eleonora se podívala na Ondru.

„Ondrášku, ztratili jsme tatínka.“ Ondra se zůstal dívat před sebe, stekla mu jen jediná slza.

Eleonora ho objala a on konečně propukl v pláč. I Eleonoře tekly slzy.

Severus je nechal samotné a sám odešel na terasu. Ani si neuvědomoval, jak dlouho tam byl, když pro něj došel křítek, že paní ho zve k pozdnímu obědu.

 

Byly tam už týden a donesli se k nim zprávy, že jsou nejhledanější na světě. Eleonora věděla, že dokud budou na pozemkách domu, budou chráněni. I Severus to věděl, tak jenom se museli věnovat Ondrovi. Byl smutný, ale nějak ani nezlobil jen ho pořád zajímali informace o domě. Který za pár dní měl prozkoumaný celý.

Skřítkům nevadil, pokud si s nimi nechtěl povídat, když měli práci. Eleonora se za něho omluvila a tím skřítky dost překvapila a mírně i vyděsila. Ještě nikdy neměli takového pána teda paní.

 

„Ondro, pojď za mnou a vezmi si plavky.“ Mírně se na něj usmála Eleonora. Ondra mírně výskl a zmizel na schodech. Eleonora jen v osušce zamotaná vyšla na terasu, kde omylem vylekala Severuse.

„Paní Eleonoro.“ Polkl, při tom se uklonil. Viděla jak jeho oči proletěli po jejích nahých částech těla.

„Klid Severusi, jsme jenom lidé. Ale jedno si uvědom. Jsem vdova a nehodlám si s nikým začít.“

„Omlouvám se Paní Eleonoro. Nechtěl jsem…“

„Dost Severusi, už nejsem Paní zla. Tady jsme si rovni, jsem jenom Eleonora.“ Napřáhla k němu ruku. Neusmála se. Smála se jenom výjimečně a to jenom v přítomnosti dětí jinak byla smutná.

Ondra byl za chvíli zpátky a tak se vydali přes terasu dolů k moři. Dlouho navzájem blbli v moři. Když oba pak vylezli na břeh tak se Ondra stulil k Eleonoře a usnul jí tam. Eleonora se jenom usmála a dívala se na slunce, které se odráželo na vlnách. V povzdálí uslyšela nějaký hluk a zbystřila.

Na hlavě měla široký klobouk který ji chránil celá ramena. Ondra spal na osušce a ona seděla vedle něho. Když tu se vedle ní objevil stín.

„Paní,“ ozval se mužský hlas „mohl bych vědět jak se jmenujete?“ Eleonora k němu otočila hlavu, ale nezvedla pohled.

„Jestli se mě snažíte sbalit, tak jste na špatné adrese.“ Utrousila ledově.

„To zrovna ne, ale nejste náhodou Eleonora Accidecio?“ zeptal se taky už ledovým hlasem.

„To tedy nejsem a jste na soukromé pláži, když o to tak stojíte tak se jmenuji Marie Rovnováhová.“ Odpověděla mu.

„A kdo je tohle.“ Ukázal na chlapce, který spal na osušce.

„Syn. Co jste zač, pokud vím tak policajt nejste, neukázal jste mě odznak ani nemáte uniformu.“ Schválně si hrála na mudlu. Znala velice dobře mudlovský svět, žila v něm stejně jako v kouzelnickém.

Muž se zarazil a znova si prohlížel ženu.

„Ukažte tvář.“

„Nevím proč. Jste na soukromém pozemku a nevím co si to dovolujete. Pokud nemáte povolení tak opusťte tuto pláž, nashledanou.“ Mluvila plynule italsky, a u muže bylo poznat, že má s ní dost problémy.

Muž odešel, Eleonora věděla, že ji v povzdáli pozoruje.

Vzala Ondru do náručí a odnášela ho do domu.

 

Vše řekla Severusovi a ten se strachoval, že jsou odhaleni. Nebyla ani tak moc daleko od pravdy.

 

 

U Brumbála

„Brumbále, asi jsem je našel.“ Ozval se muž který právě vyšel z krbu. Brumbál zbystřil stejně jako všichni ostatní v místnosti. I když Minerva s tím nesouhlasila, raději mlčela a snažila se převést na svoji stranu pár dalších. Zatím s ní bylo jenom pár lidí, ale těch kterým sedalo věřit.

„Kde?“ zeptal se jenom Brumbál.

„Na Sicílii, nejsem si jistý, protože ta žena se chovala jako mudla a neviděl jsem jí do tváře. Nikde jsem tam ale necítil magii. Jako by tam ani nebyla. Ale ten kluk vypadal přesně jak jste nám ho popsal.“

„Co potom dělala, když jsi odešel Firme.“

„Vzala syna a odnesla ho do domu. Je to velká luxusní vila. V okolí se říká, že ji vlastní krásná žena, která je léčitelka, ale většinou tam je jenom na podzim a v zimě. Na jaro a přes léto ji prej najdeme v Benátkách v nemocnici.“ Hlásil všechno co se o té ženě dozvěděl. Brumbál jen přikývl.

„Asi to byl omyl. Ale chci abys ji prošetřil pořádně a zjistil co všechno nejvíc.“

 

Mezi tím Eleonora chodila jak lvice v kleci po jídelně. Severus ji pozoroval.

„Paní Eleonoro, prosím uklidněte se. Nikdo se sem nedostane a sama jste říkala, že ten člověk byl dost na pochybách.“  Mluvil klidně, ale Eleonora se při jeho slovech otřásla strachy.

„Severusi, sakra uvědomuješ si, že tady se nejedná o nás dva, ale o tři nevinné děti. Jistě Ondru poznal, ano Ondra plynule mluví řecky. To ale ještě neznamená, že ho někdo nepoznal. Proboha vždyť byl taky na ústředí.“ Sesula se podél zdi a rozplakala se. Nikdy ji takhle neviděl. Byla to vždy silná žena, ale teď před ním seděla na zemi žena, která se hrozně bála o své děti.

Ne on nedopustí, aby se trápila. Měl k ní velkou úctu. Pamatoval si ji už z doby co byla pouhou snoubenkou Voldemorta. Vždy odmítala kouzlit, ale teď kvůli dětem to porušila. Odmítla kouzlit, protože nezachránila dceru Brumbála.

„Paní Eleonoro, prosím klid. Odejdeme někam kde nás nikdo nenajde.“

Zvedla k němu uplakaný pohled.

„A to je kde Severusi.“ Pronesla ledově až mu proběhl mráz po zádech.

Dny ubíhaly a Eleonora podle toho co se o ní povídalo, chodívala do nedaleké nemocnice, vždy jen na pár hodin, kde dokázala skoro vše vyléčit jednoduchou přírodní léčitelskou schopností bylinek.

 

Bylo to týden ode dne kdy se tam objevil ten muž. V nemocnici se objevil její bratr. Myslela, že ho zabije, když se před ní objevil první oblak a potom Albert. Ten ji chytil a odvedl pryč. Byla si vědoma že ji pozorují čtvery oči a měla pravdu.

„Aleberte, ty jsi se zbláznil.“

„Dík sestřičko, pěkně jsi mě přivítala.“ To bylo jediné co řekl, pak jí padl k nohám mrtvý. Stáli ve dveřích 4 lidé, kteří se začali měnit do své podoby.

Eleonora se sehnula k bratrovi.

„Ne prosím neopouštějmě. Jsi jediný, kdo mi mimo dětí zbyl. Prosím.“ Vzlykala nad jeho tělem. Uchopily ji dvoje ruce a nasadili jí kouzelné pouta, která ji odčerpala její kouzelnou moc. Pohlédla do tváře Brumbála a Moodyho.

„Zabite mě stejně zbaběla jako mého bratra. Kdo bude po něm, moje nevinné děti, nebo se snad budu muset dívat na nějaké mučení.“ Pronesla chladně. Bylo jí jedno, co s ní udělají.

U ní v domě bylo zařízení, které ohlašovalo, v jakém stavu se nachází jistý člen rodiny. Bylo to něco jako Weasleyovy hodiny, ale toto bylo modernější a dokonalejší.

Severus se právě na to podíval, uviděl cedulku, která se právě změnila.

Paní Eleonora – bez moci

Na druhé cedulce vedle ní stálo.

Albert Accidecia – mrtev

Severus přeletěl všechny a pak si oddechy, když zjistil, že on a děti jsou v bezpečí. Nikdo se sem nedostal, i kdyby paní zemřela. Bylo mu jasné, že ji dostal Brumbál a nemýlil se.

 

23.07.2008 19:31:58
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one