bg02ag.png
KONEC

12. kapitola - KONEC

 

Po společné noci bylo ještě hodně společných. Mistr z Nat tahal informace, a když se mu přiznala, že není už pannou, tak se usmál.

"Myslel jsem si to." Řekl jen a dál probírali její výzkumy. Za to mu byla vděčná.

 

 

O tři měsíce později

Thomas nebyl už druhý den v Bradavicích a ona o něj měla strach. Nakonec se rozhodla.

Přemístila se za Teem a zatlačila na něj, kde je Tom. Ten ovšem nevěděl, pak se dokonce poprala s Malfoyem, ale on stejně nic nevěděl. Napadla ji poslední možnost a tou byl Snape.

 

"Severusi." Pozdravila ho, jakmile ji pustil dovnitř.

"Ahoj Nat. Co potřebuješ?" Nat byla nervózní.

"Nevíš, kde je Tom, už tu dva dny není, ani se mi neozval." Po tváři ji stekla slza. Rychle si ji setřela, nechápala, co se děje.

"Neměj o něj strach, jeho matka začala rodit, musí se postarat o sestry. Až bude moct, vrátí se." Nat si viditelně oddechla.

"Děkuju. Proč mi to ale neřekl?" zeptala se nešťastně.

"Musel odejít narychlo, když se tu objevila jeho sestra." Vysvětlil Severus. Viděl na ní, jak ho miluje, i on ji. Stačilo jen zmínit její jméno a jeho oči se rozzářily.

 

Thomas se vrátil za další dva dny a tvářil se spokojeně. Nat ukázal fotku jeho bratra. Několikrát se jí omlouval, že musel tak rychle zmizet, ale ona to chápala. Staral se o rodinu. Ona by udělala to samé.

 

 

 

O necelé dva roky později

 

Natálie Brumbálová stála ve svém pokoji u prarodičů a její babička jí, snad už po sté, upravovala svatební šaty, které jí byly trochu menší přes bříško.

I když nebylo tak moc viditelné, tak to přesto šaty ještě podporovali.

"Nat, no tak, přestaň se vrtět, stejně za chvíli budeš s Tomem napořád." Zarazila ji babička.

"Já mám strach." Pohladila si bříško. Drželi to v tajnosti, ale teď to mělo vyjít na povrch. Thomas zařídil tzv. nepsaný mír mezi jeho otcem a Brumbálem, prostě se dohodli na tom, že pokud se ti dva vezmou, tak nebude Voldemort chtít ovládnout svět. Bude jen sem tam nějaký útok a podobně.

Dnes to mělo být poprvé, kdy měl Voldemort přijít v míru a být s Brumbálem v jedné místnosti, aniž by se zabili. Ani její dědeček, ani nastávající tchán nevěděli, že Nat je už čtyři měsíce v očekávání. Chtěli to udělat jako překvapení.

Dědeček ji měl vést k oltáři a ona se děsila chvíle, kdy zjistí, že je těhotná. Věděla to jenom její babička, madam Pomfreyová a Tom.

Z myšlenek ji vytrhlo klepání.

"Albusi, buď na ni hodný. Už tak je ze všeho mimo." Dala mu jemný polibek. Vstoupil do pokoje a zůstal v šoku zírat na svou vnučku.

"Albusi." Sykla Minerva a mírně do něho žduchla.

"Natálko, nechceš mi něco vysvětlit?" zeptal se mimo.

"No, budeš za pět měsíců pradědečkem." Usmála se. Albus prvně zatnul ruce v pěst, pak si povzdechl a nakonec se usmál a objal ji.

"Taky jsi mi to mohla říct dřív." Pokáral ji s úsměvem.

"Nemohla, protože to má být překvapení pro všechny. Já už jdu, vy za pět minut, ano." Její babička pohladila Natálku po tváři a dala jí pusu na čelo a požehnala jí. V očích měla slzy. Utřela si je a odešla se posadit na zahradu, kde měl v rodinném kruhu probíhat obřad.

Byla tam čistě jenom rodina. Thomas už netrpělivě čekal na svou vyvolenou.

Nemusel čekat dlouho a Nat se objevila zavěšená do Brumbála. Všichni vydechli překvapením, když viděli její už trochu viditelné bříško.

Mistr, který je oddával a Teo jako Nat svědek se usmívali. Přáli jim to. Po vyslovení svého slibu a slovíčka ano se konala úchvatná hostina, všichni jim přáli i k nenarozenému.

"Tedy synu, pospíšil jsi. Doufám, že zplodí mého následníka." Thomas na něho zavrčel a kdyby se mezi ně nepostavila, tak se na sebe vrhnou.

Thomasova matka raději rychle odvedla manžela a omluvně se podívala na Nat.

Všichni se bavili, nikdo už nic nechtěl udělat nebo nějak si proti sobě někoho poštvat. Byl to takový ten mír, který snad udrží hodně dlouho.

 

 

O pět měsíců

Thomas Moor už 5 hodin netrpělivě čekal u sv. Munga před pokojem, kde rodila jeho žena. Už tam chtěl vletět, když se otevřely dveře a vyšel z nich lékouzelník.

"Máte krásného syna. Blahopřeji, běžte za nimi, ale jen na chvíli. Měla by odpočívat." Poplácal ho po rameni. Thomas na nic nečekal a vletěl dovnitř. Jeho láska ležela zpocená, ale usmívající se, na posteli a v náručí držela malý uzlíček.

Thomas se na ni díval a po chvíli ji políbil a malému dal pusu na čelíčko.

"Děkuju, lásko. Jsem ten nešťastnější otec pod sluncem." Zářil jako sluníčko.

 

KONEC

 

Tak tady náš příběh končí, pokračování nežádejte, možná někdy v budoucnu, ale to už bude jiný příběh. Možná jejich dětí.

 

Děkuji, že jste se mnou měli takovou trpělivost a dočetli to až do konce.

Vina

 
04.02.2013 14:06:05
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one