bg02ag.png
... jízda začíná ...

1 kapitola - Příchod

 

Přísně vyhlížející žena s drdolem pěvně utaženým, zrovna srolovala pergamen a podívala se na ředitele. Muž s bílými vlasy a vousy až po pás povstal a roztáhl ruce, jako by je všechny chtěl obejmout. Vedle něho seděla malá holčička, která se krčila a nebylo jí dobře, že sedí mezi učiteli, místo mezi dětmi.

„Vítejte jak noví tak i stávající studenti. Tento ro …" dál proslov nedořekl, protože se ve Velké síni zablesklo a objevili se dvě osoby, které se praly. Byla to štíhlá dívka, která vypadala, že ji zlomí i větříček. Pak tam byl chlapec, který byl o mnoho silnější, viděli jeho vypracované svaly na rukou a hrudníku.

Brumbál zůstal stát a nevěřícně kroutil hlavou.

„Okamžitě toho nechte." Ozval se jak Brumbál, tak i McGongallová zároveň. Oba ovšem jako by nikdo nic neřekli a dál se rvali. Brumbál se otočil na svoji zástupkyni a pokynul jí, aby šla s ním. Brumbál chytl chlapce, který byl skoro stejně vysoký jako Brumbál. Měl vypracovanou hruď, který byla vidět pod roztrhanou černou košilí. Tmavé delší vlasy mu lemovali obličej a černé oči byly zvláštní. Byly jak zlé tak i dobrácké a hrály v nich jiskřičky. Obličej měl aristokrata, jinak celá postava byla vypracovaný.

McGonagallová chytila dívku, která byla skoro o hlavu menší než chlapec. Vlasy měla tmavohnědé až černé, do poloviny zad, které se na konci mírně vlnily. Modré oči jako pomněnky, které zářili v tmavší opálené pleti. Postavu měla taky jako chlapec vypracovanou a prozatím jí z očí metali blesky. Bylo poznat, že je na chlapce naštvaná, stejně jako on, ale on ji spíše ještě provokoval.

Oba se chtěli dostat ze sevření, ale moc se jim to nedařilo. Nakonec dívka odstrčila McGonagallovou až spadla do skupinky Havraspárkých, kteří za ní seděli. Holka se vrhla na chlapce, který se taky dostal ze sevření tím, že Brumbál odletěl na druhou stranu, přes stůl ke zdi. Oba se zase začali rvát. Jak McGonagallové tak Brumbálovi se rozhodli ostatní profesoři jít na pomoc.

Už oba stáli, když se v síni znova zablesklo a objevil se tam starý muž s bílými vlasy, které měl spletené do úhledného copu a kozí bradku měl taky zapletenou. Na tváři měl úsměv. Jeho zelenošedé oči se zdáli přívětivé a klidné. V klidu překročil peroucí se dvojici a pokračoval k Brumbálovi, který už mířil jeho směrem. Zastavil se, ale před McGonagallovou, vzal její ruku a políbil ji s úklonou na hřbet, ale rty se její ruky nedotkl.

„Rád vás opět vidím Minervo." Usmál se na ni.

„Je mi taktéž ctí Li." Usmála se na něj.

„Á Albusi, rád tě vidím. Doufám, že prozatím se nic nestalo." Pohodil hlavou k peroucí se dvojici.

„Jen nás odhodili, když jsme se je snažili udržet od sebe." Zatvářil se naštvaně.

„To mě moc mrzí, opravdu tu chceš mít Natálie. Je tak trochu poslední dobou rozrušená." Usmál se Li.

„Vím, proto ji chci mít tady, ale zajímalo by mě co tu dělá Teo. Ten pokud vím, tak by měl být ve škole!!" zatvářil se ještě víc naštvaněji. Malá holčička, která seděla vedle něj, se postavila po Brumbálově boku a chytila ho za ruku. Brumbál jako by si toho ani nevšiml, ale nevytrhl si jí.

„Ahoj Kristin, jak se vede." Všiml si jí Li.

„Dobrý den Mistře. Děkuji dobře." Usmála se trochu vylekaně na něj. Vždy před ním měla úctu, stejně jako její sestra Natálie. I když ne zase tolik.

„Jistě budeš výbornou žákyní Kristin, stejně jako tvá sestra, jen doufám, že ne tak divoká." Mrkl na ni, malá Kristin se jenom víc přitulila k Brumbálovi a sklopila hlavu.

„Ale no tak, přece se nebudeš před Liem stydět." Podíval se na ni poprvé Brumbál, mírně se na ni i usmál.

„Myslím Li, že taková nebude, jako její sestra, která kolem nich proletěla a zrušila učitelský stůl. Rychle vyskočila na nohy a hnala se zase na Tea, který se jí vyškeřoval. Cestou ji ovšem chytil kolem pasu Li.

„Nech už toho."

„Pusťte, nenechám toho dokud neodvolá to co řekl." Pustil ji a ještě za ní zakřičel.

„Běžte si to vyříkat někam jinam, kde nikoho nezraníte." Z ničeho nic se kolem obou objevili plameny a ty se pak objevili ve Vstupní síni. Studenti to se zájmem pozorovali, hlavně tu malou holku, která se krčila u Brumbála.

„Ale Li, vždyť…"

„Klid Minervo, poperou se a bude klid."

„Ale …" snažila se zase něco namítnout, ale Li ji přerušil.

„Věř mi, mám s nimi co dočinění už 8 let." Pak z ničeho nic zase Velkou síní proletěl Teo, který dokonce prorazil i metrovou kamennou zeď. Zůstala po něm jenom díra ve stěně.

„Ach jo, zase používají vysokou magii, kolikrát jim má člověk říkat, aby ji nepoužívali nikde v budově, když ji neumí ještě plně ovládat." Zakroutil hlavou Li.

„Cože, oni používají vysokou magii, vždyť jim není víc než 17." Ozval se Snape s přihlížejících profesorů.

„Patnáct je Natálii." Ozvala se McGonagallová, ale to už Natálie vpochodovala do síně, ale jen v podprsence a se zbytky halenky na sobě. Všichni kluci na ni mohli oči nechat. Byla to opravdu krásná dívka.

„Natálie, kolikrát jsem tobě a Teovi, říkal, že nejvyšší magii nesmíte používat v budově. Plně ji ještě neovládáte." Ozval se přísně Li, až sebou jak studenti tak i profesoři cukli.

„Ale mistře, on zase na mě použil temnou rodinou magii a to si tedy líbit nenechám a ještě mi ten blbec dluží novou halenku." Sundala ze sebe zbytek cárů halenky.

„Nebuď drzá Natálie," ozval se Brumbál i McGonagallová současně. Natálie jen pokrčila rameny, z ničeho nic se za ní rozhořeli plameny a Teo jí dal na krk meč.

„Tak co krásko, ještě toho nemáš dost?" posměšně si odfrkl, ale jeho pohyb se zarazil, když uviděl Lia.

Oba se naráz mírně poklonili. „Mistře." Řekl Teo s úctou.

„Ano já co tu k sakru vyvádíte. To vám nestačí, že …"

„Ehm ehm." Ozvalo se za ním. Nikdo si ještě Mistra nedovolil přerušit, pokud se snažil někomu nadat. Ani Nat, ani Teo a ani Brumbál či McGonagallová, kteří se s ním znali dosti dlouho.

Mistr, jak mu nazývali, se na ni otočil, ale tenhle pohled zabíjel.

„Nevím kdo jste dámo ani co tu děláte, ale tohle si nikdo, rozumíte nikdo ještě nedovolil asi mě neznáte. Jestli mě ještě jednou přerušíte tak se budete modlit, aby vás dostal Voldemort a ne já. Teď když dovolíte tak to vyřídím s těma dvěma!!" ukázal prstem na Natálii a Tea. Všichni mimo několik lidí při slově Voldemort sebou cukl a několik dívek i vykřiklo.

„Jak si to dovoluje …"

„Dolores, mlč." Zarazil ji Brumbál. Znal Lia dlouho, ale nikdo nevěděl co všechno dokáže.

„Vy dva, budete rozděleni, kvůli těmhle vašim rvačkám a hlavně kvůli tomu, že jste už dvakrát vyhodily vesnici do vzduchu. Oba budete dělat své pokusy pod odborným dohledem a Natálie, v květnu jedeš na tu konferenci, tak se na to nachystej ať to nedopadne jak na té lektvarové. Teo tebe si už ohlídám sám."

„Ale Mistře, to je vždy nuda, považují mě tam vždy za dítě."

„Natálie, nechci už nic slyšet. Teo jdeme. Albusi," podal si s ním ruku. „Minervo," zohnul se k její ruce a znova ji políbil, „těšilo mě, mladá dámo." Políbil ruku i malé Kristin. „A ty Nat, drž se zpátky, v prosinci děláš doktoranské zkoušky, tak se připrav. Bude to odvětví zvěromágovství."

„I nás těšilo, Li." Usmála se na něj Minerva. Li chytil Tea a než se zmohl ještě někdo jen na nadechnutí tak zmizel. Zbyla po něj jenom stříbrozlatá mlha.

Dolores Umbridgeová se už nadechovala, že něco řekne ale Brumbál ji přerušil.

„Teď ne. Prosím ještě chvíli o klid. Musíme zařadit ještě jednu studentku, která se konečně uráčila dostavit." Brumbál se přísně podíval na Natálii a zamířil s malou Kristýnou, která se ho pořád držela za ruku zpátky k učitelskému stolu.

Zbytek učitelů ho napodobilo. McGonagallová přistoupila k Natálii a něco jí pošeptala. Natálie až teď mávla rukou a v ní se objevila nová halenka. Byla červená a s jejími bílými kalhotami dost kontrastovala, když kolem ní byli všichni v černých hábitech. Oblékla si ji a několik chlapců zklamaně zavzdychalo. Natálie se setkala se zeleným pohledem, patřili chlapci, který měl černé rozčepířené vlasy a nazývali ho také chlapcem který přežil nebo vyvoleným.

Na konci roku, kdy se vrátil Voldemort tak ho i Brumbála obvinili ze lží a podněcování k panice. Natálie mu ještě jednou věnovala úsměv a vydala se vztyčenou hlavou, jako by jí to tu patřilo, k McGonagallové, která ji už netrpělivě čekala.

„Slečna Natálie Brumbálová, přestoupila z prestižní akademie a nyní ji zařádíme do koleje." V síni se po jejím jméně rozhostil šepot. Brumbál povstal a tím si získal pozornost a klid.

„Natálie, já má vnučka, stejně jako její mladší sestra Kristina. Od svých kolegů vyžaduji, aby převážně na Natálii byl kladeny daleko větší nároky než na ostatní studenty. Jsem si jist, že to hravě zvládne. Viď." Usmál se na svou vnučku. Umbridgeová jen vedle něj zalapala po dechu a propalovala dívku nebezpečným pohledem.

„No to teda dík." Ušklíbla se Natálie. Ale po dědově pohledu raději si sedla na stoličku.

McGonagallová jí posadila na hlavu Moudrý klobouk a odstoupila, čekala, jako všichni v síni:

„Vítám tě konečně v Bradavicích Natálko."

„Hej jak víš jak mi říká děda s bábi?"

„Jsem přece Moudrý klobouk. Tak, ale kam tě poslat, ty by jsi se hodila do každé koleje, kam tě ale poslat. Že bych ti dal na výběr, co ty na to?"

„No já nevím, ale když nevíš kam mě poslat, tak nejsi Moudrý klobouk." Ušklíbla se.

„Vidím že jsi odvážná a chytrá. Také máš velkou moc, kam tě ale poslat. V Mrzimóru i Havraspáru by jsi vynikala až příliš. Ve Zmijozelu, no docela by to šlo, ale to není pro tebe, zbývá tedy Nebelvír, kolej do které chodila celá tvá rodina, ale jedno ti řeknu.

Nechtěj se mstít. Je to zbytečné, máš na víc a můžeš změnit svět. Ano slyšela's můžeš změnit svět. Harry Potter a tví prarodiče jsou mocní, ale ty jsi daleko víc mocnější něž všichni tři do hromady. Vím že nebudeš odsuzovat lidi podle koleje, jen v tom vytrvej a jdi za svým. Vím že si milá a hodná dívka i když trochu rozpustilá.

Ty ještě nám ukážeš co je v tobě a myslím že dost lidí se tu kvůli tobě změníš k lepšímu. Nyní máš ještě nějakou otázku?"

„Jo, můžu si někdy dojít pokecat, pokud ovšem nebudeš vést jen ty své monology, protože to by jsme si asi moc nepokecaly." Ušklíbla se Natálie. Moudrý klobouk se začal z ničeho nic na hlas smát.

„Ano jistě rád si s tebou popovídám." Pak vykřikl: „NEBELVÍR" McGonagallová po desíti minutách jí sundala klobouk a pokynula k pleskajícímu stolu. Sama odnesla stoličku a šla si sednout na své místo u učitelského stolu, vedle Kristýny a Severuse Snapea.

 

Natálie se vmáčkla mezi Nevila a Harryho.

„Čau já jsem Natálie." Usmála se na lidi kolem sebe.

„Ahoj, já jsem Hermiona Grangerová." Představila se dívka s hnědými vlasy, která seděla naproti ní. Natálie se s ní podala ruku.

„Ten co se tak hladově kouká je Ronald Weasley, napravo od tebe je Nevill Longbottom a nalevo je Harry Potter, ale toho představovat nemusím." S každým si podala ruku a mezi tím se na stolech objevilo jídlo.

Natálie mezi ostatníma nebyla k přehlídnutí, její červená halenka a bílé kalhoty přímo zářili v záplavy černé.

 

Po večeři Brumbál povstal a počkal dokud všichni neuklidnili. Jen Natálie pořád něco povídala s Nevillem a vůbec ho neposlouchala.

„Dříve než se rozejdete do svých ložnic, prosím ještě chvíli strpení. Vstup do Zapovězeného lesa je všem přísně zakázán a to platí hlavně pro tebe Natálie a vás Frede a Georgi." Podíval se po všech přísně.

„Ale to je nespravedlivé, kde …" zmlkla, protože zachytila dědův pohled, který ji vraždil. Všichni se na ni podívali, protože tak se tvářit Brumbála ještě neviděli. Natálie se od něj odvrátila a dělala že trucuje.

„Dále bych chtěl upozornit …"

„Ehm ehm." Ozvalo se vedle něj. Byla to Dolores Umbridgeová, která ho přerušila, tohle se ještě nikdy nestalo.

„Ráda bych něco řekla Albusi." Ozvala se. Ten na ni překvapeně podíval. Tohle ještě nezažil, to že jeho vnučka protestovala to bylo normální, ale tohle. Pokynul jí rukou a posadil se.

„Ráda vás vidím děti, jsem ráda že vás zde můžu učit. Věřím že nikdo nebude poslouchat ty nesmysly jako to, že se vrátil ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit a podobně. Jsem si jistá, že budeme spolu …"

„To jako chcete říct, že můj děda je senilní dědek, který neví ani jak se jmenuje. Kdo vůbec jste. Divím se, že Vás Mistr nezabil. Přerušit ho totiž znamená rozsudek smrti!" vyletěla jak čertík z krabičky Natálie. Brumbá a McGonagallová se jenom chytli za hlavu.

„To bude těžký rok." Povzdechla si šeptem McGonagallová.

„Proč myslíte Minervo." Ozval se vedle ní také šeptem Snape.

„Počkejte až s ní budete mít Severusi něco k dočinění a ujišťuji vás, že budete rád až se jí zbavíte." Řekla těžce.

„Jak si dovolujete se mnou tak mluvit slečno Brumbálová." Podívala se na ni Umbridgeová. Natálie si jenom povzdechla, protočila oči v sloup a posadila se. Dál si jí nevšímala, i když pořád na ni něco mluvila.

„Za toto si zasloužíte …"

„Dolores, chce Vás vyprovokovat, aby jste jí dala školní trest. Je pověstná tím, že si o ně vždy žádá a pak se svým spolužákem předbíhají, kdo má jich víc." Ozval se Brumbál.

„Ale dědo, proč mi kazíš skóre. Vždy mám minimálně hned první den trest a tady nic. Vždyť…"

„Natálie zmlkni." Okřikla ji McGonagallová a všichni v síni se na ni otočili. Natálie ale opravdu zmlkla a posadila se.


Po tomto výstupu dokončil Brumbál co chtěl říct a poslal je všechny spát.

„Natálie Brumbálová, pojď ještě sem." Ozval se přísný hlas jejího dědy.

„Hej mládeži můžete na mě počkat, ať trefím na kolej?" Harry i Nevil přikývli, ale Hermiona a Ron jako noví prefekti museli odvést prvňáčky.

 

Natálie se vydala k učitelskému stolu a kluci mezi tím seděli ještě u stolu a o něčem se bavili.

Brumbál vstal a šel k ní. Z pod stolu vytáhl krabici a podal jí Nat.

„Nat, za první budeš sekat latinu. Jestli ne tak si mě nepřej. Za druhé, tady máš hůlku." Nat ji vzala do dvou prstů, jako by se jí štítila.

„Tohle je co." Držela to co nejdál od sebe, jako by to bylo bůh ví co. Všichni profesoři zbystřili. Jen Minerva si potichu špitala s Kristin, která se zdála dosti unavená.

„Tvá hůlka s kterou budeš čarovat!" řekl rázně Brumbál, ale nenechal se vykolejit.

„Tady v krabici máš školní hábity, ve kterých budeš chodit a to bez debaty."

„Dědo to ne, vždyť se v nich nedá ani pohnout. Ty rukávy vadí, když člověk dělá lektvary, při kouzlení nebo soubojích to omezuje v pohybu. Já odmítám…"

„Natálie, já nežertuji. Jestli si to zítra neoblečeš už na snídani, tak tě osobně do toho hábitu obleču a nebude to nic příjemného. Bylo mi jasně rozumět." Zvýšil mírně hlas už naštvaný Brumbál

„A bude to na holou nebo přes kalhoty." Usmála se na něj jako svatoušek.

„Natálie, dnes trest nedostaneš. Tak se ani nesnaž." Nat se zatvářila zkroušeně.

„Nebudeš drzá na profesory a to na žádné. Rozuměla jsi."

„ANO PANE." Zasalutovala mu. „SMÍM ODEJÍT." Stála jako voják, Brumbál jen zakroutil hlavou a kývl že smí.

Nat se vydala k učitelskému stolu, který lehce přeskočila.

„Tak pojď Kristin, jdeme spát." Usmála se na ni.

„Nat, Kristin nebude s tebou na koleji má svůj vlastní pokoj." Ozvala se McGonagallová.

„Ale vždy jsme spolu, když nejsem ve škole, a občas když za mnou dojela, vždy spávala se mnou."

„Nat, tady to je jiné, budeš tam mít jiné spolubydlící." Usmála se mírně na ni McGonagallová.

„Škoda. Tak dobrou ségra." Dala jí pusu do vlasů a objala ji.

Pak se vydala za novými kamarády.

 

Chvíli šli jen tam mlčky a Nat si zkroušeně prohlížela svou hůlku.

„To opravdu s těmihle klacky kouzlíte?" zeptala se asi v polovině cesty.

„Ano, Nat to jak jsi vyjela na tu Umbridgeovou bylo fakt supr, ale proč jsi chtěla školní trest?" zeptal se Harry.

„Aby jste rozuměli, vždy na začátku roku se s Teem vsadíme, že ten kdo bude mít nejvíce trestů od prvního dne až do konce roku, tak ten kdo má nejvíc trestů a průserů, druhý ho zve na panáka. A ne na jednoho." usmála se jako sluníčko.

„Teda Nati nechci nic říkat, ale budeš si rozumět s Fredem a Georgem Weasleyovými." Usmál se na ni Nevil, který byl z ní zezačátku dosti nervózní.

„A kdo to je, myslím, že je zmiňoval už děda."

„Jsou to ti největší výtržníci na škole." Odpověděl jí Harry.

„Pochybuji, že by měli za rok dvakrát podmínečné vyloučení ze školy, díky tomu, že vyhodily celou vesnici i se školou do vzduchu a to dvakrát za sebou. Myslím si, že kdybychom nebyli s Teem premianti školy tak nás dávno Mistr vyhodil."

„To máš pravdu." Ozvalo se za nimi. Když se otočili uviděli usmívajícího se Brumbála.

„Natálie, nevíš náhodou jak se dostali tvé nové školní hábity do Hagridovy hájenky?" podíval se na ni přísně.

„Nevím, že by se tam nějak přemístili." Usmála se jako andílek. Brumbál jenom protočil oči hore hlavy.

„Nat, prosím tě trochu se zklidni, zítra se ještě před snídaní stav u mě ano."

„Jasně dědo. Jo jen mě zajímá proč Kristina nesmí bydlet se mnou. Vždyť jsme vždy byly spolu."

„Nati, je jí teprve 10 a pokud nebude studovat tu, tak nesmí přespávat na koleji, to je školní řád. A teď plavte spát. Je dost pozdě a ne že ještě dnes něco provedeš. Jo a do lesa, kdyby se ti zachtělo, tak jedině s Hagridem."

„Ale dědo, on je moc veliký a hlučný, s ním se nedá pozorovat…."

„Nat prosím slib mi to. Myslím že tvou babičku i mě by trefil infarkt, kdyby se ti něco zlého stalo."

„No dobře, a nemohl by jsi nějak zařídit, abych mohl pokračovat ve výzkumu. Prej ten jak se jmenuje no ten co učí lektvary…"

„Myslíš profesora Snapea?"

„Jo ten, prej je mistr. A jsem skoro u konce, možná by mě i s něčím pomohl."

„Nevím Nat, zeptám se, ale nic neslibuji."

„Dík dědo, když tak nemohl by jsi na mě dohlížet ty?" hodila po něm psí oči.

„Uvidíme, teď už běžte. Dobrou noc."

„Dobrou dědo." Dala mu pusu na líci.

„Dobrou noc pane profesore." Odpověděli oba kluci zároveň. Jak se tam Brumbál objevil tak i zmizel.

Za chvíli už byly na koleji. Tam se usadili do křesel k Ronovi a Hermioně. Nat před tím než si vyčarovala křeslo hodila krabici do rohu společensky.

„Pche hábit, jak v tom můžete chodit. Je to nepohodlné a nic se v tom nedá dělat." Sesula se vedle nich a pozorovala strop.

„Tak vyklopte, co vás zajímá." Podívala se na ně.

„Víš Natali." Začala nervózně Hermiona.

„Tak to vyklop já tě nekousnu." Usmála se na ni.

„Jak to že jsi sem přišla až v pátém ročníku?" zeptala co ji pálilo nejvíc na jazyku.

„Studovala jsem speciální akademii, kde jsem byla od svých 7 let. No prostě mě chtěli rozdělit s Teem, aby náhodou jsem zase nevyhodila školu do vzduchu jen tak pro legraci. Protože nám odmítli dát za obarvení vlasů, co jsme udělali pár profesorům, trest. Tak jsme se jim pomstili. Kazili nám skóre, stejně jako dnes děda." Usmála se na ně.

„Hej ty teda budeš dělo." Ozval se za nimi Fred.

„No nevím nevím brácha, ale nevypadá na to." Ozval se za Nat George.

„Kolik jste měli za první pololetí trestů?" zeptala se jako by nic.

„No hodně ani nejdou spočítat."

„Srabi, až budete mít denně 3-5 trestů tak se přihlaste. Můj rekord je 7 za jeden den, ale to jsem pak padala na hubu. A byl pátek, takže jsem měla jen dopoledne." Dvojčata na ni hleděli s otevřenými pusami.

„Tak když jsi tak tvrdá, tvůj nejhorší průser."

„No poslala jsem Mistrovu kancelář do jádra země, i s ním." Usmála se nevinně.

„Téda, ty jsi teda číslo." Hvízdli dvojčata.

 

„Nat, a co tě baví nejvíc?" Ozvala se znova Hermiona.

„Jako koníček mám lektvary, ale jinak je to přírodní magie a přeměňování. A co vás." Všichni se zatvářili kysele, když vyslovila lektvary.

„Nat, uvidíme co budeš říkat, až bude po první hodině s netopýrem." Chodil kyselý škleb Harry a Nevill se začal třást hrůzou.

„Myslíš Severuse Tobiase Snapea?" zeptala se jako by nic.

„Jo toho, je to hroznej umaštěnec." Odfrkl si Ron.

„Moment jak víte že zítra budeme mít lektvary, když ještě nemáme rozvrhy?"

„Každý rok s nimi začínáme, vždy v pondělí." Odpověděl jí úplně bílý Nevill.

„Tak ten mě asi zabije, protože jsem v červnu na něj na konferenci řvala, že je kretén, který si nevidí na špičku nosu." Usmála se.

„Tys byla na konferenci?" žasla Hermiona.

„Jo proč by ne, vy nechodíte?"

„Ale vždyť musíš mít minimálně OVCE."

„Jo a to je co? U nás nic takového není." Dodala když viděla překvapené obličeje.

Všechno jí vysvětlili i to že letos se budou skládat NKU.

Povídali si ještě dlouho do noci. Nakonec se všichni vydali spát.

04.02.2013 19:43:17
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one