bg02ag.png

6. kapitola - Konečně pryč drahá Dolores, ale problém zůstává

... co si o sobě ministerstvo myslí aneb konečně pryč ...

6. kapitola - Konečně pryč drahá Dolores, ale problém zůstává

 

Po tom malém kolotoči, co zažila Dolores Umbridgeová, si všichni mírně ve škole odpočinuli. Nastal další problém asi za týden, co už byla docela Dolores komunikativní, došel do školy samotný ministr a pár dalších bystrozorů.

Za měsíc měli začít Vánoce a na bradavických pozemcích se kupila, dost velká vrstev sněhové pokrývky. Nat byla zrovna s Harrym, Nevillem a Ronem venku. Koulovali se a nějak nebraly zřetel na to, že by mohla někoho z nich koule doletět i někam jinam. Nat byla ještě zklamaná, že nesmí jít na narozeniny, které se měli konat v Prasinkách. Měla zákaz, a proto dělala čím dál tím víc lotrovin. Náhle ji někdo objal, a aniž by se vzpamatovala, tak byla v závěji.

Uslyšela známý hlas. To snad není pravda, mě šálí zrak i sluch.

„Co ty tu děláš?“ ozvala jakmile se vyhrabala ze závěje, veškerá zlost ji přešla, jako když mávne proutkem.

„Já, nic jdu studovat.“ Natália si po tomto sedla do sněhu a rozdýchávala. Budeme zase spolu. Byla ráda, tolik jí scházel.

„No to je mi sestřičko přivítání. Tedy čekal jsem od tebe něco lepšího.“ Nat jak si rychle sedla tak vyskočila a skočila mu do náručí.

„Jak to že mi děda nic neřekl?“ ptala se ještě mírně mimo.

„Nikdo to nevěděl, mělo to být překvapení. Teď to Mistr zařizuje. Ségra, prej jsi tu ropuchu dostala na ošetřovnu.“ Usmíval se jako sluníčko.

„Víš, zkoušela jsem ten kolotoč a vyšel. Sice mám z toho měsíční trest, ale jinak v poho.“ Náhle si vzpomněla na kluky.

„Kluci, tohle je Teo, viděli jste ho na začátku roku. Teo tohle je Harry a Nevill s Ronem.“ Usmála se Natália a kluci si podali ruky.

„Tak co nepůjdeme dovnitř, je tu pořádná zima.“

„No jo, aby se nám démůnek nenachladil.“ Nat se začala smát, ale náhle raději začala zdrhat zpátky do hradu. Vběhla do Vstupní síně a rovnou porazila Mistra, nestačila to už ubrzdit. Oba se skáceli na zem.

„Natálie to musíš být pořád tak divoká?“ podíval se na ni přísně Mistr.

„Asi ano, omlouvám se, kluci …“ náhle uslyšela nad sebou smích. Kluci se smáli, div že neskončili smíchy taky na zemi. Nat vstala a podala ruku Mistrovi, tomu stačil jediný pohled a kluci zmlkli.

„Mistře, ráda Vás vidím. Jak jste se měl?“ usmála se jako sluníčko a Liovi došlo, že už to asi ví.

„Natálko, ale budete oba sekat latinu.“ Podíval se na ni přísně Brumbál.

„Dědo my, jako obvykle. Samozřejmě, že jsme oba ti nejsvatější andílci.“ Usmála se, Nat a Mistr si jenom zhluboka povzdechl.

„Albusi, víš opravdu, že tohle chceš?“ pochyboval ještě Lio.

„Ano, snad se navzájem pohlídají. Lio ale sám jste říkal, že musí dodělat nějaký společný projekt. Jinak stejně on tu bude jako dočasný profesor obrany, než dojede náhrada za Dolores.“ Nevšímal si pohledu ministra a klidně mluvil dál.

„Cože on bude učit, tedy to bude, on nikoho nic nenaučí. To, že zvládá magii temnou, neznamená, že umí učit.“ Začala se rozštilovat Nat.

„No tak Natálio uklidni se.“ Snažila se ji uklidnit profesorka McGonagallová.

„Já se mám uklidnit, to klidně tu můžu já vzít přeměňování.“ Nafoukla.

„Víš co Nati, já to prozatím tu obranu vezmu a Teo nastoupí už teď jako student.“ Oba náhle zbledli. Jak Nat, tak Teo.

„Mistře, ale to přece…“ začal protestovat Teo.

„Uklidni se, alespoň si Vás pohlídám. A stejně školu už skoro celou má na starosti můj syn. Takže alespoň nevyjdete z kondice a budete dodržovat řád. Albusi, jestli nejsi proti?“ otočil se na ředitele. Ten na něj hleděl jako by spadl z višně.

McGonagallová se jenom usmívala. Popletal si něco mrmlal pod nosem, ale raději mlčel, neznal ho, a když viděl Brumbála s jakou úctou s ním jedná.

„Brumbále, ale co, …“ nedokázal se vykoktat Popletal.

„Klid Kornelie, Nat už dostala trest i napomenutí. A nevyhodím ji, ne proto, že je má vnučka, ale z toho, že přesně nikdo nedokázal, že to byla právě ona, kdo tu past na Dolores nachystal.“ Zarazil ho Brumbál dřív než mohl něco podniknout.

„To ale není jen tak, napadla člena ministerstva.“

„Já jsem nikoho nenapadla.“ Rozkřičela se, Nat.

„Nat.“ Zpražil ji pohledem Mistr, raději zmlkla.

„A kdo jste vůbec, jakou máte kvalifikaci, když tu chcete učit obranu proti černé magii?“ nehodlal se vzdát Popletal.

„Mou kvalifikaci, ach Kornelie, ty kráčíš po tenkém ledě. Říkají mi Mistr, jsem tak starý, že si ani já nepamatuji kolik mi je. Přežil jsem bezpočet svých dětí, dokonce i některé své vnuky. Kvalifikace nejvyšší jakou kdy člověk zvládl, v mé škole učím démony, archanděli, temné myslící tvory a jiné bytosti společně s lidmi. Ty Kornelie, by jsi se do mé školy nedostal, ani kdyby tvé schopnosti narostli 300x. Dokonce i Albus a Minerva, tam byli jen krátce. Zato Nátálka u mě studovala osm let stejně jako Teo. Takže jestli chcete mou kvalifikaci, musíte si říct někomu jinému, já si ji přesně nepamatuji, už je toho tolik.“ Ukončil svůj monolog a Popletal na něj zíral s otevřenou pusou.

Věděl, že nějaká taková škola existuje, ale že se setká se samotným zakladatelem a ředitelem.

 

„Brumbále tohle tak nenechám a budete tu mít nadále inspektorku. Jen co se trochu Dolores uleví.“ Po tom se otočil a odešel.

„Tedy Mistře.“ Hvízdla, Nat s Teem.

„Vy dva budete denně 2 hodiny běhat, pak bude krátká rozcvička a boj se zbraní a beze zbraně. Nadále budete pracovat pod mým, Albusovím nebo Minerviným dohledem na svém projektu.“ Podíval se na ně přísně a vůbec nekomentoval co Popletalovi řekl.

„Ale Mistře, vždyť nebude mít ani chvíli volno.“ Protestovali oba.

„Aspoň nebudete nic vyvádět. Stejně si ten čas najdete. Teď plavte do Velké síně na jídlo.“ Oběma bylo jasné, že víc jim nikdo neřekne.

 

„Nat, kam si mám jako sednout?“ podíval se po čtyřech stolech.

„Nevím, pojď se mnou k nám, pak se uvidí.“

„Teo, počkejte tady, hned Vás zařadíme.“ Objevila se za nimi profesorka McGonagallová. Bylo poznat, že byli všichni svoláni, ale nikdo nevěděl proč. Tea si velice důkladně prohlíželi hlavně děvčata. Nat se nad tím jenom pousmála a šla si sednout k ostatním. Brumbál i s Mistrem vstoupili a šli rovnou k profesorskému stolu.

Brumbál zůstal stát a počkal, dokud nebude klid. Teo si přisedl k Nat, protože ho nebavilo stát. Potichu si povídali, ale jakmile zachytili Brumbálův pohled tak zmlkli.

„Jistě se všichni ptáte, proč jste se měli tu sejít a jak to že se nepodává jídlo. Je to ze dvou věcí. První je ta, že musíme zařadit nového studenta, ale hlavní je, že Mistr mi nabídl, že by učil obranu proti černé magii. Prosím přivítejte nového profesora.“ Domluvil a všichni studenti začali pleskat, nejvíce Nat s Teem, kteří se i postavili na židle a pískali.

Když se Mistr postavil, všechno utichlo.

„Drazí studenti, je mi ctí vás tu vidět. Doufám, že budeme společně vycházet. Jinak co se jedná výuky, budu na vás klást nároky podle vašich schopností, jak jsem na to zvyklí, taky hodlám otevřít dva předměty navíc. S vaším ředitelem jsem se už dohodl. Jedná se o kroužek černé a bílé magie. Druhým bude boj beze zbraně a se zbraní. Jinak Natálko a Teo, pro vás jsou oba povinné.“ Usmál se na všechny a posadil se.

„To není spravedlivé, proč musíme mít 3x tolik co ostatní.“ Začali oba protestovat.

„Ticho už jsem řekl, jen vám to prospěje.“ Zarazil je dřív, než mohli cokoli dalšího říct.

McGonagallová už čekala s Moudrým kloboukem v ruce před učitelským stolem. Teo se vydal za ní. Jeho těžký kožešinový plášť nesl v ruce. Všichni ho pozorovali. Tvářil se jako by mu to tu patřilo.

Jen co přiblížil k profesorce, klobouk vykřikl „ZMIJOZEL.“ Teo se zatvářil naštvaně. Otočil se a vydal se ke stolu. Nikdo mu nepleskal. Jenom Snape začal s Brumbálem pleskat, nakonec se k nim přidali všichni. Nat se postavila a vzhlížela uraženě k profesorům.

„Já s tím nesouhlasím, vždy jsme bývali společně.“ Dala si ruce v bok.

„Natálie nech toho, tady je to jinak rozdělené.“ Zarazil ji Mistr. Nat se ovšem nevzdávala.

„Jak jinak, vždy jsme se o vše dělili a ve všem si pomáhali, teď ho šoupnete na opačnou stranu hradu!“ rozštilovala.

„Nat, nech toho, jeho neoblomíš.“ Postavil se Teo. Byl hodně vysoký, jako Brumbál.

„Taky se mi to nelíbí.“ Došel k ní a něco jí pošeptal, pak se oba posadili a už to nekomentovali. Všichni se pustili do jídla.

 

Brumbál se naklonil k Mistrovi.

„Lio, nevíš, na čem se dohodli?“ byly znát v jeho hlase obavy.

„Nevím Albusi, ale nelíbí se mi to. Tohle není normální. Nat se tak rychle nevzdává.“ Sledoval oba Mistr. Byly stejně staří, jen Teo došel do školy o dva roky později co Nat.

Nebyl proti, ale už tehdy říkal Brumbálovi i Teovým rodičům, že to není dobré a měl pravdu. Byly pro něho jako jeho vlastní děti, potřebovali lásku, kterou jim jejich rodina odmítala dát. Tedy Minerva za oběma jezdila dosti často, ale vždy to bylo na tajno. Brumbál si nepřál, aby tam tak často jezdívala.

Zprvu nechápal, ale když poznal trochu víc svého bývalého žáka pochopil.

 

Dnes byla veškerá škola zrušena. Díky tomu, aby se s Mistrem mohli všichni seznámit a on měl čas se seznámit se školou.

Nikdo netušil, co se ještě stane a že to nebude jen tak. To že při obědě Nat přistál dort na hlavě a potom se ty dva začali prát. Mistra nijak nepřekvapilo, vždy chtěli být středem pozornosti, jen díky tomu, že rodiny je nechtěli. Oba je vyhodil ven, ať se poperou venku a nikoho neohrožují. To že málem podpálili les, jezdili na jednožcích nechal být.

 

Krátce po obědě měli poradu.

Brumbál seděl v čele stolu a naproti němu Mistr v druhém čele. Ostatní se rozsadili na svá místa. Jen Snape stál u okna a pozoroval Natálku, jak jezdí na jednorožci. Nedával vůbec pozor co se v místnosti děje a když se ho někdo dotkl, málem vypustil duši. Za ním stála McGonagallová a usmívala se.

„Severusi, vůbec nás nevnímáš. Copak se děje.“

„Minervo, Natálie jezdí na jednoržci.“ Odpověděl jí překvapeně.

„Ano vím, dělá to už od malička. Pojď.“ Usmála se a vedla ho zpět ke stolu.

„Severusi, jak Nat pokračuje ve svém výzkumu.“ Snape obrátil zrak na Mistra.

„Co prosím?“ optal se mírně vyvedený z míry.

„Ptám jak jí jde výzkum v lektvarech, pokud vím tak na ni dohlížíš?“

„Ano, dobře. Je skoro hotový.“ Odpověděl jako ze sna.

„Opravdu. Vidím že nejsi jen tak Mistrem lektvarů. To jsem velice rád. Snad už se na ni nezlobíš, kvůli té konferenci?“ Snape se konečně vzpamatoval.

„NE, vyříkali jsme si to. Jinak její pokusy jsou dosti ztřeštěné. Nechá raději kotlík vybuchnout a pak zkoumá jak to působilo na lektvar.“ Upřesnil a při tom jí složil menší poklonu.

„Jen odmítá nosit hábity, že jí to při výrobě vadí.“ Postěžoval si.

„Ach ano, hold nemá je ráda a u nás jsme to nikdy nevyžadovali, všichni tam chodili, jak chtěli. Nemáme tam stejnokroje jako tady. I když občas uvažuji nad tím, že bych to zavedl. Aspoň by byla trochu legrace.“ Usmál se Mistr.

„No nic Albusi, jestli tedy s těmi kroužky souhlasíš. Tak bych navrhoval, jestli by tady někdo z mladších kolegů byl schopen a ochoten mi pomoct při soubojích byl bych rád, jinak co se jedná černé a bílé magie, jistě ti nebude vadit, že ji budu učit jako přírodní, ono se to pořádně jinak ani nedá udělat. Co se jedná o obranu, chtěl bych ke každému ročníku přidat hodinu navíc a od pátých ročníků o dvě hodiny na víc.“ Brumbál mu jenom přikyvoval. Věděl, že tohle Mistr dělá pokaždé a je vynikající učitel.

 

Nat se vrátila s Teem z venku a zamířili rovnou do kuchyně na menší svačinku. Teo ovšem byl rychlejší a ztratil se jí z dohledu. To jí ale někdo zakryl oči. Zprvu netušila, o koho se jedná, ale podle hlasu jí to došlo.

„Ahoj krásko, jakpak jsi se dnes měla?“ zeptal se líbezným hlasem.

„Dobře a co ty? Pojď někam, tady jsme moc na ráně.“ Kdyby je někdo sledoval, tak by si mysleli, že se přemístili a měli pravdu, zůstal po nich jen zlatostříbrný opar. Který se hned rozplynul.

 

Teo se vracel do společenky, ale Nat nikde nebyla. Potom její přítomnost ucítil u lesa. Ale jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že tam není sama. Přál jí to, Brumbál ji držel moc zkrátka. Toho kluka viděl, byl z jeho koleje a byl starší. Něco si o něm musí zjistit. Přál jí to, ale měl o ní strach. Hlavně když o tom klukovi skoro nic nevěděl. Přestal přemýšlet a vydal se za Mistrem na jeho hodinu boje se zbraní a bezezbraně. Když stoupil do učebny, tak zjistil, že je tam první. Mistr k němu zvedl od nějakých lejster pohled a zvedl překvapeně obočí.

„Kde máš Nat?“ zeptal se na otázku, kterou Teo už očekával.

„Má rande, mám ji omluvit?“ usmál se na Mistra a přešel k němu a podíval se drze do papíru.

„Co to máte?“ zeptal se, on jediný a ještě Natalia směli si dovolit daleko víc než všichni ostatní. Mistr ho chvíli studoval, a pak si zhluboka povzdechl.

„Víš něco o tom klukovi? Doufám, že se s ním nedostane do problémů?“ optal se mírně ustaraně, protože i on jí fandil v lásce, ale prozatím s nikým pořádný vztah neměla.

„No já nevím. Vím o něj jen jediné, že se jmenuje Thomas Moor. Nebo tak nějak, je ze Zmijozelu, ale chrání si své soukromí a umí výborně nitroobranu, pokusím se o něm zjistit víc.

„Zkus to. Nesmíme dopustit, aby někdo Natálce ublížil. Vím, že ji považuješ za sestru, ale dej na ni prosím pozor. Její prarodiče ji drží příliš zkrátka a bojím se, že Albus by její vztah neschvaloval. Hlavně před zkouškami.“ Povzdechl si Mistr.

„Mistře, vy víte, kdo je ten kluk?“ zeptal se s nadějí v hlase Teo.

„Jen se domnívám a doufám, že se mílím. Protože by to znamenalo, že je Nat v nebezpečí, když je s ním. Už jen, to, že Voldemort, je poslední dobou nějak moc klidný a nikde se neukazuje.“ Povzdechl si Mistr a pohybem ruky otevřel učebnu a pozval všechny žáky dovnitř. Dokonce došel i někteří profesoři. Když spatřil Brumbála, tak mu bylo jasné, že Nat bude mít zase průšvih.

„Lio, smím se zeptat, kde je Natalia?“ zeptal se ostře Brumbál.

„Nemusíš mít o ní strach. Pro něco jsem si ji poslal, měla by se dostavit na druhou hodinu.“ Při tom mrkl nenápadně na Tea, který pochopil, že by jí měl poslat vzkaz, aby se dostavila, téměř okamžitě.“ Teo se nenápadně vzdálil. Usedl do té nejvzdálenější lavice a spojil se pomocí mysloobrany s Nat.

„Nat, Nat, slyšíš. Musíš jít na hodinu, je tu Brumbál a shání se po tobě. Nat, je mi líto, že ruším, ale odpověz. Ať vím, že jsi v pořádku. NAT.“ Zakřičel její jméno až Nat uskočila od Thomase, se kterým se zrovna líbala za jedním stromem.

„Natálko, jsi v pořádku?“ zeptal se Thomas, který si všiml, že hledí někam za něj a při tom na ni.

„Teo, ty debile, víš, jak jsem se lekla. Rušíš. Jdi se bodnout!“ Ozvala se naštvaně Natália. Pak se otočila pohled zpět na Thomase a usmála se na něj, protože byl mírně vyděšený.

„Tome, musíme zpátky. Já zapomněla na hodinu sebeobrany.“ Usmála se omluvně a znova ho políbila. Ten jí polibek oplatil.

Společně ruku v ruce došli až k bráně, kde se rozdělili, a každý se vydal na jinou stranu hradu. Bohužel boje neměli spolu, ale to tak moc nevadilo. Hlavně, že mohli být spolu aspoň tu chvilku.

„Naty?“ ozval se Mistr v její hlavě. „Dones nějaký sáček bylinek, řekl jsem Albusovi, že jsem tě pro něco poslal. Jen abys věděla.“ Nat se přemístila na kolej, kde z kufru vytáhla jeden ze svých vzácných sáčku bylinek, které měla pro speciální případy. Potom se znova přemístila, před dveře učebny a v poklidu vešla dovnitř.

Došla až k mistrovi, který právě vysvětloval, co od všech bude očekávat a položila do jeho ruky, aniž by jeden cokoli řekl sáček.

„Chci to vrátit.“ Poslala mu ještě vzkaz. Pak se vydala za Teem dozadu. Bylo jí jasné, že tohle bude pro ni i pro něj ztráta času, ale chodit sem museli.

„Tak jak sis užila rande?“ ozval se Teo v její hlavě.

„Jo dalo se to, ale vyrušil jsi v té nejblbější chvíli.“ Mírně se na něj zamračila, ten jen pokrčil rameny a hodil po ní omluvný pohled. S mírným kývnutím směrem k Brumbálovi, který si oba měřil pohledem. Seděl kousek od nich.

„Natálio, Teodoriku mohli byste udělat menší ukázku boje beze zbraně?“ ozval se ze předu Mistr. Ti jenom pokrčili rameny a přešli k němu. Nat se zastavila u Harryho a začala na něj vykládat, veškeré zbraně, které měla u sebe. Teo to vykládával na katedru. Harry jen nevěřícně koukal, co mu všechno Nat podává.

Oba měli u sebe hromadu zbraní, nikdo ovšem netušil, kde je můžou mít.

 

Pak se postavili na vyvýšené podium, které tam bylo hlavně pro tyto účely.

„Tak, žádné provokování, chci vidět čistý zápas. A to bez použití magie.“

„Ale Mistře to je nuda.“ Ozval se Teo.

„Bez řečí, začněte.“ Oba se chvíli měřili, dokut Nat proti němu nevyjela pěsti. Potom, už to bylo strašně rychlé, nikdo nevěděl, jaký úder následoval po kterém. Bylo vidět, že tohle nedělají poprvé.

 

Po půl hodiny ukončil Mistr jejich zápas. Vyskočil za nimi na podium.

„Tohle byla jen ukázka, jak může vypadat zápas, jak vy říkáte po mudlovsku. My tomu říkáme bez zbraně. Tak teď vám ještě ukáží, jak by mohl vypadat podobný zápas, ale při tom budou u toho používat zbraně. Ze začátku, jen meč, prosím. Pak v dalších hodinách ještě jistě uvidíte, mnoho jiných zbraní. A jsem si jistý, že kdokoli požádá, tak Nat, Teo nebo i já může poskytnout bližší informace o různých zbraních. Ale abyste neřekli, že se budete jenom dívat, tak druhou hodinu budete se postupně učit různé chvaty. Možná někdo slyšel o sebeobraně, to vás naučím. Jen musíte mít trpělivost, ani oni dva se to nenaučili za chvíli. Na takovou zdatnost potřebujete také fyzickou kondici, takže nikomu neuškodí, když budete trochu sportovat i jinak se vzdělávat ve své fyzické kondici, tak vám to pomůže i v kouzlení.

Čím totiž mate větší fyzickou kondici, tím jsou vaše kouzla přesnější a účinnější, zbytek si řekneme až v jednotlivých hodinách obrany nebo v magii.“ Tím ukončil proslov. Nat za jeho zády se jen ušklíbla a pošeptala Teovi.

„Zase, ten jeho oblíbený monolog.“ Čemu se oba zasmáli. Mistr je slyšel a mírně se na ně zamračil.

„Tak vy dva si vezměte zpět vaše zbraně a ukážete nám ještě, jak se zachází s mečem. Prosím jen klasické základní postavení a výpady. Složitější nejsou prozatím potřeba.“ Nat s Teem na nic nečekali a v rukou se jim objevili meče. Teo měl velký obouručí a Nat o něco menší jedno a půl ruční meč. Mistr jim odstartoval. Všichni na ty dva hleděli s otevřenými ústy. Jejich pohyby byly, jako by s meči tancovali.

 

Jakmile zazvonilo, Mistr ukončil i druhý zápas.

Druhou hodinu se učili základní postoji, moc je to nebavilo, ale Mistr s Nat a Teem procházeli a ukazovali, kde dělají chyby. Profesoři vše jen pozorovali. Nechtěli se ztrapnit. I oni někteří se budou to učit, ale jen jako soukromě.

04.02.2013 19:45:36
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one