Dohra

 

„Kam si myslíš že jdeš ty spratku.“ Zahřměl strýc Vernon, když chtěl Harry odejít. Harry ztuhl v pohybu. Bylo mu jasné, že se tohle bez výprasku neobejde.

„Okamžitě pojď sem.“ Zahřměl ještě víc.

Harry se pomalým krokem vydal za strýcem, kterému se zvedal knír. Neodvážil se na něj ani podívat.

Strýc Vernon ho chytil za triko a přitáhl si ho k sobě.

„Jak se opovažuješ sem vodit ty divné lidi. A prej démon, pěkná kravina. Jestli ještě jednou sem někdo dojdeš, tak si mě nepřej.“ Okamžitě vstal a táhl ho k přístěnku, kam s ním smýkl. Nebohý Harry jen slyšel, jak ho tam strýc zamyká. Náhle se vedle něho objevil jeho nový fénix.

Harry? Ozvalo se mu v hlavě, až sebou poplašeně škubl.

„Kdo je to?“

To jsem já tvůj fénix. Mohl by jsi mi dát i nějaké jméno? Jsem sice dospělý, ale ty se mi líbíš a Meramilik říkal, že jsi i hodný a v to měl pravdu.

„Hm ale jaké, a jak to, že mi zníš v hlavě?“

To je normální, tak komunikuji se svými přáteli nebo s těmi, kdo umí s námi mluvit.

„Aha, a jaké jméno by se ti líbilo?“ zamyslel se Harry.

„Co takhle Pretorio?“

To se mi líbí, co tedy bych měl Meramilikovi říct? V jakých jsi podmínkách, aby si pro tebe došel?

„Ne byl by z toho velký problém.“ Posmutněl Harry. Fénix potichu začal zpívat a tím i Harryho uspal.

 

-----------------------------------------------------

Meramilik se přemístil rovnou do Bradavic na ošetřovnu. Tam se ovšem moc nezdržel, protože na něj čekala rada a musel se k nim vydat. I když byl císařem, pořád tu byla rada starších, které pomáhala císaři udržet rovnováhu ve Vesmíru.

 

„Přeji dobrý den, i když moc dobrý není.“ Pozdravil všechny kolem stolu, když se posadil do křesla, které mu náleželo v čele stolu.

„Ano víme, výsosti.“ Ozval se snad ten nejstarší démon, který se už ani nemohl přeměnit do lidské podoby. Prej ani sám nevěděl kolik mu je.

„Takže, o co jde, že jste se tu sešli o celých 28 hodin dřív.“ Zeptal se nebezpečně a změřil si je pohledem.

„Víte pane, jedná se o to, že se o tu mudlu nějak moc staráte. Víme, že jste …“

„A dost, co si sakra myslíte, že ta mudla je. Není to nikdo jiný než Vincencie Brumbálová. Jestli máte nějaký problém, tak si ho mějte. Ale ona se stane mojí ženou, ať se vám to líbí nebo ne.“ Zahřměl na celou zasedací síň, až sebou démoni u stolu cukli. Takhle nervózního ho ještě nikdo neviděl.

„Jak to myslíte pane, že ta mudla je Vincencie Brumbálová, dcera Albuse Brumbála, ale také ta která má udržet rovnováhu. Ta je přeci mrtvá, zabili ji Raddleyovi lidi. Jedině …“ podíval se na Meramilika a ten jen němě přikývl.

„Ano máte pravdu s bratrem jsme ji oživili i s Eliškou a udělali jí novou identitu. Vina se odmítá vrátit mezi kouzelnickou společnost. Trvalo skoro rok, než se zpamatovala z toho co jí udělal ten prašivec.“ Procedil ztekle skrz zuby.

„Dobrá pane, s tímhle souhlasíme, ale chtěli by jsme s ní mluvit, až se úplně zotaví.“ Meramilik jen přikývl a pak se už jen jednalo o věcech, které by měli normálně probírat.

 

Po dvou hodinách někdo narazil na téma Voldemort. Meramilik se zatvářil jako vrah.

„Nevím co k tomu, ale potřeboval by trochu srazit hřebínek.“ Ozval se jeden z rady.

„Máte pravdu, ale chtělo by to něco speciálního. Za to jak se zachoval, k mé budoucí ženě.“ Procedil skrze zuby Meramilik.

Ještě hodinu se o tom bavili a nakonec se dohodly na únosném trestu. Meramilik se jen potutelně usmíval. Na tom na čem se dohodly Meramilikovi  vyhovovalo. On bude částečně z obliga a stejně bude potrestaný.

 

 

Meramilik po poradě se vydal domů. Věděl, že v Bradavicích by jenom zavazel a taky si potřeboval trochu odpočinout. Jen co vešel do svého domu, tak k němu přiběhla Eliška a vyptávala se jak je na tom maminka a Harry. Meramilik jen zakroutil hlavou a posadil se do křesla.

Elišce začali téct slzy, ale snažila se ovládnout. Když tohle Rami uviděl, rychle se  k ní vydal a objal ji.  Takhle tam zůstali až do večeře, na kterou měli jít k Pelimanixovi. Eliška nikam jít nechtěla, že nemá hlad, ale Rami ji donutil.

 

 

Brumbál seděl ve své pracovně a přemýšlel. Čím dál víc žena na ošetřovně připomínala jeho dceru. Byl nešťastný, byla ve strašném stavu. Nebylo lehké ji vyléčit, léky ji zabírali, ale velmi pomalu, jako by už neměla chuť žít.

Bylo mu na nic, že nemohl nic udělat.

 

 

O 15 dní později

 

Už celých 15 dní Alisa ležela na ošetřovně a jenom spala. Většina zraněních už byla docela zahojených, ale pořád ji doktoři nechávali spát. Meramilik za ní chodil každý den, konečně ji měli probudit, aby zjistili, jestli nemá ještě někde nějaké zranění.

Také nastal den, kdy měl jít pro Harryho. Eliška chtěla taky za maminkou, ale Rami ji to nikdy nedovolil. Dnes, ale jakmile dojde s Harrym tak se tam všichni tři vydají. Jeho srdce bylo rozdrásané. Tolik bolesti co s ní vyjadřovalo.

 

Ráno Eliška pořád Meramilika otravovala, kdy konečně půjdou pro Harryho a za maminkou. Nenechala ho ani dosnídat. Chtěl dojíst alespoň ten chleba, ale ani to mu nedopřála, tak se napil trochu kafe a vydali se k Darsleyovým.

 

Přemístili se rovnou před jejich domovní dveře. Od fénixe věděl, že se mu moc dobře nedaří, ale taky nechce, aby to on věděl. Zazvonil a slyšel jak někdo za dveřmi na někoho huláká. Eliška se podívala po strýcovi, ale ten jen zakroutil hlavou aby mlčela.

Někdo pomalu otevřel dveře a chlapec v ošuntělém oblečení stál s polorozbitými brýlemi a s otevřenou pusou hleděl na návštěvu.

„Strejdo, Eliško.“ Dostal ze sebe sípavě Harry.

„Harry, neměl jsi mi když tak dát náhodou vědět?“ ozval se Meramilik nazlobeným hlasem. Harry jenom sklonil hlavu a nic neříkal.

Eliška se mu hned vrhla kolem krku, ale jakmile usykl bolestí, tak ho hned pustila. Po tom dni co sem došel tak ho strýc dvakrát zmlátil. Vždy si našel nějakou záminku. Rami, prošel kolem nic a namířil si to rovnou do kuchyně. Nečekal na nic a rozrazil dveře, které se odrazili od stěny a zarazili se až o jeho natažené ruce. Všichni v kuchyni seděli ztuhle u snídaně a hleděli na nově příchozího.

„Darsley, pokud vím tak jsem tě jednou varoval, to ti asi nestačilo!!!“ zahřměl až sebou všichni tři u stolu cukli. Luskl prsty a vedle něj se objevil o něco mladší démon, pohledný zrzek s ledovýma očima.

„Pane.“ Poklonil se mu.

„Odveďte na prohlídku tady toho mudlu, ať pozná čemu se u nás říká peklo.“ Ukázal na Vernona a pak se otočil na Petúnii.

„Snad to jako trest bude stačit, kde má Harry své nové věci?“ zeptal se rázně a Petnúnie ukázala nahoru.

„V Dadlyho druhé ložnici.“ Meramilik luskl prsty a veškeré věci byli u Harryho nohou.

„Myslím, že sem se už nevrátíš, ať se staví i Brumbál na hlavu. Podíval se nebezpečně po Petúnii a jeho synovi. Její manžel totiž ze zrzkem už před chvíli zmizel.

„Tak Harry, půjdeme první ke mně a tam tě ošetřím a pak půjdeme do Bradavic. Souhlas děcka.“ Oba jen kývli. I jim naháněl strach. Ještě jednou luskl prsty a Harryho veškeré věci i se sovou Hedvikou zmizely.

Obě děti potom chytil za ramena a přemístil se do jeho paláce v podzemí. Bylo mu jasné, že jestli si vezme Alisu, tak se bude muset přestěhovat někam na povrch. Možná do paláce ve Francii, tam by se jí líbilo u moře, ale pochybuji, že se bude chtít vzdát své praxe. Začal uvažovat, jen co se přemístili do paláce.

Vytrhlo ho ze zamyšlení až hlas Elišky.

„Strejdo, no tak strejdo, vnímáš nás.“ Dožadovala se její pozornosti Eliška.

„Ani zlato, mohla by jsi mi donést z vedlejšího pokoje tu skříňku. A ty Harry si lehni tady na pohovku.“ Rami si k němu přiklekl a kouzlem ho zbavil trika. Měl na sobě několik modřin a dvě nalomené žebra. Ty zahojil během chvíle a pak ještě mastí namazal modřiny. Po chvíli začaly i modřiny mizet.

Musel ležet sice ještě 10 minut, aby se mu zase žebra nezlomily, ale jinak byl v pohodě.

 

Eliška sice byla čím dál nervóznější, protože jak jí řekl Meramilik, dnes se měla maminka probudit a ona chtěla být u toho. Ještě po dobu co Harry ležel. Rami mu vyčetl, že mu nedal vědět, jak se k němu chovají. Harry po celou dobu nic neříkal. Jen mlčel ani se na něj nepodíval.

 

Pro Elišku po dlouhých deseti minutách se vydali konečně do Bradavic. Harry si ovšem musel vzít něco nového na sebe, aby se ostatní nezděsili.

Přemístili se rovnou na ošetřovnu, kde byl podezřelý shon. Meramilik nechal děti za sebou a šel za svým osobním lékařem.

„Co se stalo?“ podíval se na něj. Ten se podíval na svého pána s potutelným úsměvem.

„Pane,“ mírně se poklonil, „můžu Vám oznámit, že paní Weisová se probrala a prozatím nebyly zpozorovány žádné další zranění ani následky trvalého poškození. Jen bude muset hodně dlouho odpočívat a rehabilitace bude taky dlouhá. Ale jinak bude v pořádku a bude možnost mít děti bez nějakých následků.“ Meramilik si hlasitě oddechl a vydal se k zatažené posteli. Děti ho ihned následovali. Alisa ležela, byla sice při vědomí, ale bylo vidět, že je ještě hodně unavená. Právě bylo u ní madam Pomfreyová.

„Jenom chvíli, musí ještě hodně odpočívat.“ Všichni tři jen kývli, že rozumí a vydali se k posteli. Alisa jakmile je uviděla, chtěla se posadit, ale zabránila jí v tom ruka madam Pomfreyové.

„Musíte ležet Aliso.“ Ozvala se přísně. Rami jí dal menší polibek na rty, ale ona posmutněla. Mlčela.

„Maminko, teto.“ Ozvalo se a už se jí oba vrhli kolem krku. Sice jí působili bolest, ale nedávala na sobě moc znát.

„No tak oba ji pusťte, vždyť jí ještě ublížíte.“ Usmíval se Meramilik tak jak ho už dlouho nikdo neviděl. Oba ji neochotně pustili, ale moc se jim do toho nechtělo.

„Děkuji ti, že jsi se o ně postaral.“ Pronesla šeptem.

„Aliso, přece mi nebudeš děkovat za samozřejmost. A to platí co jsem řekl před tím.“ Alisa jen odvrátila hlavu a mlčela. Děti nechápali jejich rozhovoru. Eliška odmítala pustit své mamince ruku. Harry ji držel z druhé strany za tu druhou.

Chvíli mlčeli až pak se Alisa zmohla na pár slov.

„Jak jste se měli?“ podívala se po obou, ale oba jen sklopily pohledy a nic neříkali.

„Měli se docela dobře, až tady na toho paličáka, který mi nedal vědět jak se k němu pěstouni chovají, viď Harry. A Eliška, ta mě dnes nenechala ani nasnídat jak se na tebe těšila.“ Usmíval se od ucha k uchu. Alisa se těžkopádně usmála, ale to tam už došla znova madam Pomfreyová a vyhazovala je ven.

„My tu chceme ještě zůstat, vždy…“

„Eliško, nikam nepůjdu.“ Vydala ze sebe těžkopádně.

„Opravdu musíte odejít, potřebuje spát a odpočívat.“ Vyhodila je nekompromisně madam Pomfreyová. Oba se zklamaně zvedli a dali jí oba pusu naposledy a odstoupili. Meramilik se k ní naklonil a vášnivě ji políbil. Chtěla protestovat, ale nakonec se do polibku vložila.

 

V paláci na něj čekal už Pelimanix.

„Brácho, je to přichystané.“ Oznámil mu a zmizel.

„No děcka, dneska budete  Elis a dětmi, musím něco neodkladného zařídit. Žádné lumpárny, jinak zítra se nejde do Bradavic.“ Podíval se na ně přísně.

„Jasně.“ Přislíbili oba.

 

 

Alisa měla jít za několik dní do domácího ošetřování, protože už byla dosti protivná na doktory. Nakonec ji pustili už za 8 dní. Meramilik a bratrem a švagrovou ji přislíbili, že se o ni postarají. Eliška i Harry byli rádi, že se konečně vrací domů.

 

Den před odchodem se zastavila na ošetřovně profesorka McGonagallová.

„Paní Weisová, chtěla bych s Vámi o něčem mluvit?“ podívala se na ni zvláštním pohledem. Alisa už vydržela delší dobu sedět a dokonce se jí dnes to podařilo i samotné.

„Ano co potřebujete?“ usmála se mírně na ni.

„Víte, dělám si starost o Albuse, měl svou dceru strašně rád a Vy mu ji připomínáte.“ Posteskla si.

„Nevím jak můžu, nikdy jsem ji neznala, ale jak se dívám tak to není jen Váš nadřízený, ale také něco mnohem víc.“ Usmála se na ni mírně. McGonagallová jenom přikývla, nic neříkala, ale stále se jí dívala do očí.

„Opravdu, jako by se na mě díval i nedíval Albus. Přesně takový pohled měla i Vina.“ Posteskla si. Bylo jí taky smutno po té rozverné dívce.

Náhle ji ale vyrušil příchod dětí s Meramilikem.

Pozdravila ji a odešla. Meramilik ji pokynul hlavou a děti ji nahlas pozdravili.

Rami Alisu vášnivě políbil. I když pořád protestovala, tohle jediné mu dovolila, ale moc se jí to nelíbilo. Pořád tvrdila, že by si měl najít někoho nepošpiněného, když jí oznámil, že rada s tím souhlasím ani to ji nepřesvědčilo.

Byla ještě hodně bledá a pohublá, lektvary které musela pít ji taky moc nepřidávali, už ani ta dieta. Měla ji přísnou, ale nevadilo jí to. Stejně skoro nic nesnědla.

„Ahojte, Rami nemohl by jsi mě vzít domů už dnes?“ hodila po něm psí oči.

„Ne nemohl.“ Podíval se na ni nebezpečně.

„No jo pořád.“ Zatvářila se naštvaně, ale to už objímala každou rukou Elišku a Harryho. Kteří se taky už velice těšili, až budou doma. Harry si uvědomil, že jejich dům považuje za pravý domov. A bylo mu jedno. Tam se konečně cítil jako doma.

„Tak se hned nečerti, vím jaká si, ale budeš pěkně odpočívat a sekat latinu. Pohlídám si tě.“ Podíval se na ni přísně.

„Pomoooooc, to bude teror.“ Dělala že kolabuje, děti se začali smát a Alisa taky za chvíli. Meramilik jen zakroutil hlavou a ukazoval něco o cvocích.

„Nono, myslím, že by bylo lepší, kdyby se o mě staral někdo jiný, stejně máš moc práce.“ Začala opět protestovat.

„Práci už skoro nemám, vše je zařízené.“ Usmál se podivně, až Alisu zamrazilo.

„Co jsi udělal?“ vyděsila se. Takhle to vždy znamenalo, že něco nepěkného.

„Ale to nic miláčku.“ Usmál se. Obě děti poznali, jak ztuhla. Nedívala se na něj moc přívětivě.

Dál se bavili asi ještě hodinu, dá se říct že o blbostech. Alisa, ale měla stále ten svůj divný pohled. Pořád ho zkoumala, dělal že nic, ale uvnitř křičel. Ale věděl, že udělal dobře.

Pomsta musela být. Prolétlo mu hlavou.

„Vy dva běžte se projít po škole, potřebuji si tu s ním promluvit o samotě. Tak plavte.“ Popohnala děti Alisa.

 

Sice za velkého reptání, ale odešli.

„Co myslíš že tam budou probírat?“ zeptala se Eliška Harryho.

„Nevím, ale teta se tvářila divně, když se zmínil o té věci.“ Zamyslel se Harry.

„To máš pravdu, ale i tak. Myslíš že to mamce řekne? Stejně se těším až budeme doma.“ Usmála se na něj.

„Co kdybychom zašli za Hagridem. Ještě jsme za ním nebyli co jsou prázdniny.“ Navrhla Eliška a Harry nebyl proti.

 

„Rami, co jsi udělal, nepodnikl jsi něco proti …“ nedokázala vyslovit to jméno, bylo to pro ni moc čerstvé. Rychle ji objal.

„Klid, neboj se. Nic jsem neudělal co by tobě či Elišce nebo Harrymu ublížilo. Jen dostal menší trest, který navrhla sama rada. Ano?“ Hladil ji po vlasech a držel v náručí. Rozplakala se náhle. Nic neříkal ani jeden, jen se drželi v náručí.

„Všechno časem bude v pořádku, ano. Všechno přebolí, bude to dobré. Až budeš chtít, staneš se mou ženou. Neopustím tě.“ Dal jí pusu na čelo.

„Rami, ale jak můžeš, vždyť jsem nedokázala ohlídat naše dítě a ještě jsem s ním …“ propukla ještě ve větší pláč.

Držel ji tak dlouho a hladil po zádech a vlasech dokud neusnula, pak ji uložil jako malé dítě a vydal se za dětmi.

 

Za několik dní co už byla Alisa doma si četla Denního Věstce, který sem donesl Pelimanix. Usmíval se od ucha k uchu a jen jí podal noviny

„Čti.“ Pak náhle zmizel.

 

„Občané Anglických ostrovů si můžou na chvíli oddechnout. Donesla se nám potvrzená zpráva, že Lord Voldemort, byl uvězněn. Říká se že sice jen na nějaký čas, ale nikdo neví kdo to byl.

 

Nachází se v podzemním vezení Azkabanu, nikdo o tom nevěděl, do doby kdy se tam zjevili zvláštní lidé a řekli jim o tom, ale že oni tam přístup mají zakázaný. Nechali tam jednoho svého člena, který se bude o něj starat.

Všichni doufáme, že ho už nikdy nepustí, ale jak nám řekl jejich vůdce, prej to je jen načas. Je to trest, za jistou věc. Doporučil nám, abychom se o to nestarali, že kdybychom tam se dostali, tak živí nevyjdeme.

Chtěli jsme důkaz a tak nám poskytl tuto fotografii, která je pod článkem. Zbytek na Straně 3.

 

Pod ním opravdu byla fotografie, Alisa poznala, že je to vězení, které je součástí Mordoru. Neboli podle křesťanů peklo. Není to nejhorší, ale taky ještě horší než Azkaban se všemi mozkomory dohromady.

Byla tam, Pelimanix ji tam vzal když jí bylo 15, jen nerada na to vzpomínala.

Raději noviny odložila, zvedal se jí žaludek.

Jak se dozvěděla, prej i Vernon navštívil toto vězení, ale jen na jeden den. Potom si prej musel vzít nemocenskou na měsíc, protože se zhroutil. Tohle jí zase řekla Elis.

 

 

Čas pomalu plynul. Alisa se dokázala už i postavit, ale chůze jí dělala ještě velké potíže. Meramilik s ní byl denně, jen občas někam na chvíli odešel a to pak tu byla s ní Elis nebo Pelimanix nebo oba.

 

Zbýval pouhý týden do konce prázdnin. Alisa byla už vcelku v pořádku, ale pořád to ještě nebylo ono. Sice už chodila bez pomoci, ale velice rychle se unavila. Pravá noha ji ještě často bolívala, starala se o děti a děti se starali o ni.

Večer přišel Brumbál, byla to nečekaná návštěva. Neviděla ho od doby co odešla z Bradavic.

Meramilik došel jenom chvíli po něm a dosti nerudně se na něj díval. Alisa seděla zabalená v dece na gauči a před ni právě Harry a Eliška pokládali sušenky a čaj.

„Ahoj Rami.“ Pozdravila ho.

 

23.07.2008 19:19:12
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one