Po dlouhé době jsem se opět vrátila k této povídce. Je to sice krátká kapitolka, ale snad aspoň trochu zaujme a posune děj povídky.

Přeji příjemné čtení a zakomentáře se zlobit  nebudu

Meramilik si ani neuvědomil, že jednou řekl Alisa a jednou Vina. Nebyl už zvyklý svou lásku nazývat jejím rodným jménem. Tolik si zvykl ji oslovovat jako Alisa s českým přízvukem, že měl teď s tím, v Anglii opravdu problém.

Zahloubaný v myšlenkách došel do kuchyně, kde se hádal Brumbál s Blackem. Oba na sebe vrčeli.

„Chci za ní, je to má žena, Merlin ví, co jí ten netopýr udělá!“ pomalu div že na Brumbála nevytáhl hůlku.

„Určitě se k ní bude chovat líp, než ty čokle!!“ zavrčel nebezpečně Meramilik ode dveří. Kolem něho jako by se kupila temnota. Ti nejbližší, se od něho odsunuly. Z ničeho nic se v kuchyni ochladilo a veškerá radost zmizela, jako by se tu objevily mozkomorové.

„Meramiliku, jak je na to?“ jmenovaný muž si jenom povzdechl.

„Proč jste s tím nepočkal Brumbále, je pořád příliš slabá, nyní usnula. Jen se bojím, co udělá Eliška, netvářila se zrovna nadšeně. Alisa…“

„Vinka!“ zavrčel na něj Blacka.

„To je jedno Blacku, jak jí říkám. Je příliš slabá, to mučení a potrat ji nevyčerpalo jenom fyzicky ale i emocionálně. Bojím se, aby jí obnovená magie spíše neublížila, než pomohla. Už o těch Vánocích to kouzlo co jsme museli provést, ji příliš oslabilo.“ Povzdechl se. Při svém rozhovoru dal hlavu do dlaní. Molly se k němu opatrně přiblížila a postrčila po stole hrnek se sladkým čajem.

„Děkuji, paní…“ nemohl si vzpomenout, jak se ta žena jmenuje. Věděl, že k ní mají jít děti na zbytek prázdnin.

„Molly, stačí jen Molly, pane.“ Ozvala se trochu vyplašeně.

„Říkejte mi též Meramiliku jako všichni, stejně jako Vinasi moc nepotrpím na formálnosti. Kdybych mohl, tak s ní žiji od začátku v mudlovském světě, ale mé povinnosti mě příliš svazují.“ Mírně se usmál, ale jeho pohled napovídal, že je z celé této situace velmi unavený.

„Brumbále. Co tedy teď hodláte podniknout. Jakmile se zbudí tak ji vezmu domů, asi by měly jet s námi i děti, aby se to vyřešilo. Eliška právě demoluje pokoj.“ Povzdechl si. Poslední větu hodil jen tak do placu.

„Co tím myslím, co teď podniku. Jistě, je mi jasné, že má dcera má svůj vlastní život, nehodlám jí do něho nějak moc zasahovat, ale nevzdám se jí.“ Podíval se na něj přísně.

„Albusi, to po tobě ani nechci, ale pořád mě i Vinu otravuješ s tím, abychom učili v Bradavicích obranu, uvědomuješ si, že Vině se po 10 letech vrátila magie, a že ani jeden už si nepamatujeme, jak se kouzlí s hůlkou?!“ v místnosti pár lidí zalapalo po dechu.

„Pošuku, přestaňte mě a mou ženu pořád skenovat tím svým praštěným okem. Jinak vám ho vyrvu!“ s Moodym to ale ani nehnulo.

„Tebe se tak mladej leknu.“

„Alastore!“ zvýšil hlas Brumbál a zároveň i McGonagallová.

„Co mi takový floutek může udělat, stejně se jenom chvástá, že nemá hůlku, jistě ji něčím jen nahradil. Slyšel jsem o takových vynálezech.“ Dál skenoval pokoj nad sebou, kde Snape vařil lektvar a Brumbálova dcera spala. Taky občas stočil pohled na pokoj dětí, jak tam vše demoluje ta mladá Weissová či Brumbálová.

McGonagallová chtěla Moodyho okřiknout, ale jen otevřela pusu tak se zarazila. Vedle Meramilika se zjevil muž, jednu polovinu obličeje měl zjizvenou a moc nadšeně se netvářil.

„Vaše výsosti.“ Poklonil se mu.

„Co tu chceš, Marabe?“ díval se na něj jak na osinu v zadku. Nesnášel ho. Pokaždé se mu snažil vnutit a donášel i na jeho bratra Pelimanixe.

„Omlouvám se, Vaše výsosti, rada požaduje, abyste se okamžitě dostavil k nim. Nehodlají čekat, až ta mudla vám porodí dítě.“ Podíval se na Meramilika, jako by mu bylo odporné se jen mezi kouzelníky pohybovat. Meramilikovi se objevili v očích plameny.

„Myslíš tím mou snoubenku!“ zavrčel jak vzteklý pes.

„Ano.“ Nechápavě kroutil hlavou démon. Nechápal, proč se jí tolik zastává. V kuchyni nikdo nic neřekl.

„Tak jim vyřiď … a nebo raději.“ Démon začal hořet a z křikem z něho zbil jenom hromádka popelu. Mávl rukou a kolem popelu se vytvořila křišťálová truhlička. Mávl ještě jednou rukou a objevil se tam další muž, ale vypadal jako normální člověk jako Meramilik.

„Vaše výsosti, potřebuje něco?“ i on se poklonil a potom se podíval po ztichlé kuchyni.

„Toto odneseš radě, a až budu moct a budu mít chuť tak dojdu. Teď mi zmiz z očí.“ Podíval se na něj ještě s plameny v očích.

„Pane, je to někdo…“ ukázala na truhličku v rukou.

„Marabe, urazil, mou nastávají.“ Muž se mu poklonil.

„Omlouvám se, Vaše výsosti, potřebujete ještě něco?“

„NE, vypadni.“ Mávl rukou a démon rychle zmizel. V kuchyni bylo slyšet spadnout i zrnko prachu.

„Albusi?“ podíval se na něj, jako by se před chvíli nic nedělo.

„Meramiliku, mám totiž problém sehnat nějakého profesora na obranu, nevěděl bys o někom, nebo i někdo z tvých lidí?“ podíval se na něj. Už zase seděl v čele stolu. Black stál u sekretáře a popíjel whisky.

„Démoni po většinou nepoužívají hůlky, jen jejich děti a to ještě jen do určitého věku, to jistě víš?“ Brumbál mu jenom pokýval hlavou.

„A neměl bys někoho nebo nevěděl bys o někom, kdo by nastoupil na prokleté místo? Jak se povídá?“ zkoumal svého budoucího zetě. Tím svým výpadem to potvrdil.

„Nevím, můžu se ti zeptat, co ty Amazonky, i když ty též moc nepoužívají hůlky, jsou spíše na boj, nevím, možná Vininy lidé?“ mnul si zamyšleně bradu a přemýšlel i nad tím, že se bude zase muset oholit. „I když pochybuji, 11 let jsem je nikde neviděl, dříve se sem tam objevili, ale též nepoužívají hůlku v takovém smyslu jako vy. Nevím, fakt nevím. Zeptám se ještě Elis, jestli by nevěděla, ta má o tomto větší přehled. Mohl bych Molly dostat ještě trochu čaje, děkuji.“ Molly Weasleyová mu dolila s mírným úsměvem.

 

Nahoře v pokoji Severus dodělal lektvar a hned se dal do testování. Nemusel, čekal dlouho. Viděl, jak na pergamenu se začínají rozepisovat rodokmeny. Když viděl od Elišky dvě větve otců tak vzal vzorek lektvaru, jestli je dobře udělaný.

Za 15 minut měl jistotu, že je v naprostém pořádku. Jak tedy ta malá může mít dva otce. Zkusil ještě detekční kouzlo a nad každým jménem jejího otce se zobrazilo jeho procentuální podíl. Takže je toho démona. Pomyslel si. 80,58647129 % byl Eliščin otec Meeramilik. Zíral na to jako na zjevení. Ale byla též dědičkou Blacků tou poslední. To jsem zvědavý co ti dva, hlavně Black na to řekne.

„Děje se něco Severusi?“ přerušila ho žena ležící v jeho posteli ze zamyšlení.

„Paní?“ vydechl překvapeně. „Myslel jsem, že spíte?“ Vyhrkl překvapeně.

„Zbudil mě nějaký hluk, jako by tu někdo něco boural.“ Povzdechla si. „Omlouvám se, už půjdu, nechci…“

„Ne, tedy nic se neděje. Měla byste ještě spát, pokud mi slíbíte, že se nerozrušíte, tak vám ukážu výsledky testu. 2x jsem to kontroloval.“ Vincencie se chvíli na něj dívala.

„Pokud to neslíbím, tak nic nezjistím, je to tak strašné?“ zeptala se s obavou.

„Spíše překvapující a nikdy jsem o tom neslyšel!“ kroutil hlavou profesor lektvarů.

„Tak jo, jdeme na to.“ Usmála se a trochu se líp uvelebila v peřinách. Přisedl si k ní a podal jí pergamen. Sledovala důkladně pergamen odshora dolů a zase nahoru. Chvíli otvírala a zase zavírala pusu.

„Jak je to možné? To je přece blbost.“ Kroutila nad pergamenem hlavou. „Jak jim to vysvětlím.“ Po tváři jí stekla slza. Celý její život, život, jí musela lhát a místo toho mohla v poklidu žít s otcem.

„Paní, dýchejte, paní. Prosím, tohle mi nedějte, prosím napijte se…“ vnutil jí do ruky sklenici s vodou.

Pergamen s výsledky se pomalu snášel k zemi, toho si všiml jen jeden člověk, který právě vstoupil. Díval se na ženu s vyděšenou tváří. Udělal pár dlouhých kroků a byl u ní. Vzal jí za ruku a snažil se ji přinutit vnímat, jenže Vina byla ponořena hluboko v mysli, jen slzy nasvědčovali tomu, že se něco děje.

18.03.2012 11:46:44
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one