XXVIII. kapitola - Adopce Harryho Jamese Pottera

Harry a Eliška nadšeně vykládali, jak jejich matka či teta, pobíhala po kuchyni a zmatkovala.
„Nic si z toho nedělelejte, naše vyšilovala stejně.“ Mávl nad tím Ron a dál se cpal sendviči, které mu jeho matka nabalila.
„No tobě se to řekne, ale máma jako by se doslova zbláznila. Co chvíli má jinou podobu. Někdy tu její co jste viděli, se kterou se narodila a jindy tu, jakou jsem ji znávala.“ Povzdechla si Eliška.
„Mám pocit Eli, že ji mění podle nálady. Už si dokonce něčeho všiml i ten doktor.“ Nabídl Elišce sendvič, co dělala Vina ráno.
„Děkuju, máš tam někde něco k tomu. Je to suché.“ Harry jí položil jednu krabičku a druhou si otevřel na své. Všichni hleděli na úhledně uskládanou zeleninu s ovocem. Většinu druhů ani neznali.
„Tedy nechápu, kdy mamka byla v Číně?“ vytáhla kousek zvláštní bobulky.
„U nich nikdy nevíš. Neříkali, že pojedou konečně na svatební cestu. Nebyly náhodou už?“ uvažoval Harry nahlas.
„To ne, táta měl moc starostí se zařizováním tvé adopce. A hlavně mamce pořád vyčítá, že se málo šetří. A hlavně chtějí jet na tu chatu do Karibiku na ten pustý ostrov, takže bych se ani nedivila, kdybychom měli sourozence konečně.“ Začala se smát Eliška.
To ale už přijížděli k Prasinkám a tak se všichni začali převlíkat do hábitů.

První měsíc byl hodně hektický, ne jenom, že se nic neučili v obraně, ale za to v jiných předmětech, pokud ta ropucha nebyla na čumendě – jak to nazvala Eliška s Harrym. Ostatní profesoři, jako by věděli, že jejich vzdělání v obraně je nijaké a občas jim jen tak mezi řečí naznačili, že mají to a to procvičit a nebo jim dokonce nějaké obrané věci ukazovali, nebo dělali lektvary na obranu.
Bylo 27. září a Harry s Eliškou se v klidu bavili, když k jejich stolu přistoupila profesorka McGonagallová.
„Pane Pottere, slečno Weissová jestli jste dojedli, tak mě následujte do ředitelny.“ Přísně si je prohlédla.
„Vy jste něco provedli?“ zeptala se jich Hermiona. Oba jen pokývali rameny, že o ničem neví a rychle dobíhali za profesorkou, která už byla ve Vstupní síni.
Profesorka je dovedla do ředitelny, po celou dobu se tvářila přísně.
„Pospěšte si.“ Popohnala je po jezdících schodech. Ani jednomu se do té ředitelny moc nechtělo. Jen co došli do ředitelny, uviděli usmívajícího Brumbála. Oba si pomysleli, že to nebude tak zlé.
„No pojďte, loudáte se už od Velké síně.“ Popostrčila je Minerva McGonagallová a zavřela za nimi dveře.
„Mami?“ žena před nimi se postavila z jednoho křesla u stolu. Měla na sobě dlouhou černočervenou sukni a stejné sako se světlou halenkou. Na opěradle křesla měla přehozený kabát.
„Došla jsem si pro vás, abychom nemuseli někoho z profesorů obtěžovat.“ Prohlídla si je kritickým pohledem. „Vypadáš Harry jak oběšenec a ty Eliško, neznáš čistící kouzlo, celý hábit máš od bůh ví čeho?“ kroutila hlavou Vina.
Při tom začala Harrymu rovnat límeček a zpravovala hábit. U Elišky několikrát mávla rukou a skvrny a pokrčený hábit se srovnal oběma.
„Proč tu jsi mami?“ podívala se nedůvěřivě El na svou matku. „Něco jsme provedli?“ založila si ruce na prsa.
„Už jsem slyšela, co jste vyváděli. Dnes tu pro to nejsem, i když si o tom ještě promluvíme, nyní musíte se mnou na ministerstvo a tam bude zasedat komise o tvé adopci, Harry. Můj otec půjde s námi, jako zástupce školy.“ Obě děti si oddechli. Minerva se začala smát.
„Já ti říkala, že budou vyděšení.“ Snad poprvé viděli Minervu McGonagallouvou smát se od srdce.
„Přece bych je neokradla o ty jejich lumpárny, které jste tu za ten měsíc stačili vyvést.“ Ještě jednou je kriticky prohlédla. Vytáhla z kabelky vlhký ubrousek a otřela Harrymu tvář.
Eliška raději před ní ucouvla, ale když zvedla Vina obočí, nechala si taky otřít obličej.
„No lepší to už nebude. Musíme jít. Děkuji Minervo.“ Objali se.
„Tak tati, jak jsi na tom s přemísťováním pomocí ohně?“ otočila se žena na ředitele.
„Nemusím to.“ Povzdechl si. Vina přičarovala dětem teplejší pláště, a sama se oblékla do svého. Její otec už byl oblečený.
Přemístili se do haly ministerstva, kde svým příchodem vyvolaly velký rozruch. Brumbál dělal jako by nic, ale Alisa pevně držela obě děti za paže, aby se náhodou nerozpojili. I když to vypadalo, jako by byla na ně naštvaná, tak se tvářila klidně a na tváři jí hrál příjemný úsměv. To se k nim ale už prodírali bystrozorové a obestoupili je.
„Kdo jste a co tu děláte!“ vyplivl jeden bystrozor.
„Jdeme na jednání s ministrem, pane Hoopre.“ Ozval se kousek od něj Brumbál. Mladý bystrozor se lekl a zachvěla se mu i ruka s hůlkou. „Vy se asi neznáte s mou dcerou, vnučkou a Harrym, že?“ usmál se Brumbál. Všichni cítili, jak kolem trojice se zvedá vlna magie.
„Vincencie nech toho.“ Ozval se potichu Brumbál.
„Pořád mi nedali důvod k tomu, abych něčeho nechávala, tati, ohrožují tu nejen mě ale hlavně děti a podle 3 zákonu je to trestný čin. Hlavně když jsou to veřejné složky.“ Její pohled se měnil, už neměla ten přívětivý pohled, ale ohnivý, jako by ten led v jejích očích hořel.Z ničeho nic se ve vstupní hale objevili podivní lidé a jeden vysoký muž se k nim prodíral. Vinka se s ním přivítala letmým polibkem.
„V pořádku?“ podíval se na ni i na děti.
„Ano. Jen se neumí chovat. Půjdeme?“ mírně se na svého muže usmála a nechala se jím odvést i s dětmi a Brumbálem pryč. Jeho lidé drželi bystrozory v šachu a tím jim dělali volnou cestu.

Došli do větší zasedací místnosti. Madam Bonesová i Popletal s dalšími lidmi tam už byly. Theodorik pomohl Vině z kabátu a sám ho pověsil na připravený věšák, ona zase pomohla dětem. Ti to nějak neřešili. Všichni na ně hleděli.
„Sedněte si tady Eliško i ty Harry a mlčte.“ Posadila se vedle nich Vina.
„Vítám všechny na jednání o adopci pana Harryho Jamese Pottera. Jsem Kornelius Osval Popletal, ministr kouzel.“ Teodorik si odfrkl zhnuseně a Vinka do něho žduchla.
„Nech toho.“ Zašeptala mu do ucha. „Jedná se tu o Harryho ne o tebe.“
„No jo.“ Zabručel. Vinka se mírně usmála.
„O adopci zažádala Vincencie Eleonora Elizabeth Amélie Mionet Brumbálová Blacková Accidenci, bývalá žena Siriuse Blacka a právoplatná kmotra Harryho Jamese Pottera a dále žádá o adopci Kornelius Osvald Popletal a jeho žena.“ Pronesla madam Bonesová a tím bylo adopční řízení zahájeno.

Dobré dvě hodiny se přestřelovali právníci Popletala a manželů Accidenciů. Náhle Vině došla trpělivost.
„Tak dost, jednáte tu s Harrym jako by byl nějaký kus hadru. Chtěla jsem ho oficiálně do rodině, ne pro to kdo je, nebo že by měl porazit toho hazla, ale proto, že jsem jeho kmotra, která přislíbila jeho rodičům, že se o něj postará, když se s nimi něco stane. Nezajímá mě Popletale, co mu všechno můžete zaručit, kde jste byl, když jeho rodiče zemřeli?“ zařvala na celou místnost, při tom stála a věci v místnosti vibrovaly. Všichni ztuhli mimo dětí a Tea.
„A kde jste byla vy!!“ ozval se naštvaně Popletal.
„Kupodivu mezi oživováním a smrtí.“ Odpověděla jako by se nechumelilo. Všimla si, jak oběma dětem zakručelo v břichách. Až nyní si všimla že se blíží pomalu hodina oběda. Pohybem ruky přičarovala tác se sendviči.
„Proč ho chcete adoptovat právě teď?“ odpověděla madam Bonesová.
„Je to z toho důvodu, že jsem si Harryho oblíbila a beru ho jako syna. Není v tom nic co bych chtěla získat jeho adopcí, chci mu s mým manželem dát rodinu, jakou si zaslouží.“ Ozvala se jako by nic Vinka a posadila se.

Soud pokračoval dál, Popletal na Vinu i Thea hrnul jednu špinavost za druhou. Vina ani Theo nechápali, až jim Eliška řekla, že ta Umbridgeová je jejich profesorka obrany a že je nic neučí. Vina rozhodla, že o přestávce půjdou děti zpět do Bradavic. Ne jenom, že byly unavené, ale taky ten spor už nebyl o nich. Všem stačilo, jak Popletal tlačil na Harryho, když ho vyslýchal. Tehdy se proti němu i postavili lidé ze starostolce. Nejen že sám Harry se jim tam málem rozbrečel, když na něho zatlačily, aby nelhal.

Vinka si dělala o děti starosti, když je doprovodila do Bradavic, tak svým příchodem vyvolala velké pozdvižení.
„Kdyby se cokoliv dělo, tak mi dejte oba hned vědět, ano. I kdyby to byla kravina.“ Pohladila je dala jim pusu na čelo a odešla. Periferním viděním si všimla Draca Malfoye. Připadlo jí, jako by na ně žárlil. Nějak to moc neřešila, musela se vrátit na soud. Jen doufala, že to nebude řízení odložené a nebude se to táhnout bůh ví, jak dlouho.
Popletal se opravdu předvedl. Zhluboka se nadechla a přemístila se zpět. Vůbec se jí tam nechtělo, ale musela. Jednalo se o Harryho, kterého už teď brala, jako syna.

Proces se táhl dlouho do noci.

Harry s Eliškou se rychle najedli a zmizeli na koleji. Tam si sedli pod okno ke stolečku a jen tak si opisovali látku co za ten den zmeškali, ale přesto ani jeden se na to nesoustředil. Když bylo 9 oba se odebrali od postele, bylo jim na nic.

V tu samou dobu čekala netrpěli Vinka s Teem a Brumbálem na vynesení rozsudku starostovce. Právě přicházeli a Vinka mále vyskočila z kůže. Popletal se zdál být nad věcí, ale i on byl nervózní. Přece jenom, spíše se svěřuje dítě páru, které je mladší a má své děti.

„V rozhodnutí o adopci Harryho Jamese Potter bylo rozhodnuto následovně. Harry James Potter po zvážení všech pro a proti, starostolec se usnesl, že svěří opatrovnictví Vincencii a Theodorikovi Accidenciovým, musí mu zajistit domov, stravu, oblečení, mateřskou péči, vzdělání a vše co chlapec v dospívání bude potřebovat. Harry bude namátkově kontrolován a posuzován odborným psychologem, jestli je mu poskytnuto vše, co dospívajícímu chlapci náleží, aby nestrádal a nebyl omezován, jako u svých mudlovských příbuzných. Celý starostolec se shodl z 95% pro adopci, proto od této chvíle vám bude Harry James Potter svěřen. Tím ukončuji řízení.“ Madam Bonesová se usmála na šťastný pár a rozzuřeného Popletala.

Vinka skočila Teovi do náručí a vroucně ho políbila. Brumbál se též usmíval. Věděl, že Harry získá to co celý život mu bylo odpíráno.

„Vinko, Teo, nechce dnes strávit noc v Bradavích a ráno děti o rozsudku informovat sami.“ Usmál se na oba Brumbál a oba souhlasili. Jen co se dostali do Bradavic, čekali na ně všichni ředitelé kolejí a netrpělivostí posedávali v ředitelně.

„Tak jak to dopadlo, Albusi.“ Ozvala se Minerva.
„Výborně, Harry je už oficiálně náš syn.“ Usmála se v objetí s Teem Vinka.
„To vám blahopřeji.“ Vtáhla ji do svého náručí Minerva. Brumbál mezi tím odněkud vytáhl Brendy a všem nalil skleničku, jen Vinka ji do sebe neobrátila, už i tak měla stažený žaludek za celý den.
10.09.2013 18:30:22
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one