7 Strach z plesu, který se blíží

Napsala Vina

Strach z Plesu, který se blíží - Vina

Snape přímo utíkal po bradavických chodbách, jeho černý plášť za ním vlál ještě víc než obvykle. Na chrlič před ředitelnou štěkl heslo už z dálky a pak vyběhl schody po dvou. Vtrhl do ředitelny jako uragán.

"Albusi, Harry, Patrik a Joanna jsou pryč." Vysypal na ředitele.

"Klid Severusi, dokonce i pan Weasley, pan Longbottom a slečna Grangerová jsou pryč. Obávám se, že opustili školu bez dovolení." Brumbál sice mluvil klidně, ale jeho úsměv i jiskřičky v očích zmizely.

Až teď si Severus všiml, že Minerva McGonagallová je úplně bílá v obličeji. Když se rozhlídl, tak zjistil, že nikdo tu není úplně v klidu. To ale přerušilo silné pálení znamení zla. Chytl se za předloktí a mírně sykl.

"Běž." Rozkázal příkře Brumbál a Snape na nic nečekal.

"Takže, obávám se, že studenti asi budou v Prasinkách, ministerstvo i řád jsem informoval. Škola se po mém odchodu uzavře a nikdo se nedostane ze společenské místnosti ani do nich, dokud tu nebudou všichni ředitelé koleje nebo já osobně zpět na hradě. Teď jdeme." Rozkázal a všichni profesoři se vydali do Prasinek.

 

O hodinu dřív

"Harry tak kam půjdeme?" zeptal se Patrik, jen co vylezli před Medový ráj.

"No já nevím, co se takhle projít a zjistit co tu vlastně je?" podíval se po ostatních a sundal z nich plášť. Prasinky byly skoro liduprázdné, všichni se připravovali na nahlášený vpád Pána zla.

Procházeli skoro už hodinu, když uslyšeli na druhé straně vesnice mnohonásobné přemístění. Uviděli muže v černém s bílými maskami, které v noci zářili jako malé lucerničky.

Přikrčili se do stínu a všem bylo jasné, že z toho budou mít veliký průser.

Smrtijedi začali ničit Prasinky a lidé křičeli a bránili se. Barevné paprsky se míhaly. Děti se do toho prvně nechtěly zapojovat, ale když už je několikrát málem zasáhla kletba, tak začaly bojovat. Nejvíce používali Expelliarmus, který se v obraně učili. Měli s tím docela úspěchy, protože si jich zatím nikdo nevšiml. Náhle se kousek od nich přemístili další lidé, byl to Fénixův řád, který se hned pustil do boje.

Posunky se dohodli chránit děti, kterých si hned po příchodu všimli. Ale dlouho jim to nevydrželo a děti byly opět vydání na pospas.

Ozvala se hromová rána a uprostřed vřavy se objevil samotný Pán zla (vypadal jako ve 2 ročníku jen o hodně starší a s pár vráskami navíc). Rozhlédl se po všech až mu padl pohled na děti, viděl tam chlapce, který měl krásně zelené oči. Ach, tolik ty oči miloval, poznal hned, že je to její syn.

"Tome odejdi. Tady nejsi vítán." Ozval se Brumbál a postavil se naproti Voldemortovi, kterého právě vytrhl ze zamyšlení.

"A kdo mi v tom zabrání Brumbále?" začal se ledově smát až sebou pár smrtijedů i řád škubl.

"Pche." Odfrkl si Voldemort a vypálil kletbu na Brumbála. Znovu se rozpoutala bitva, Snape bojoval s Lupinem, ale při tom si jenom hráli. Náhle ale viděl jak do jeho neteře Joanny narazila kletba černého paprsku. Nesměl na sobě nic dát znát, ale na vteřinu ztuhl, to se mu stalo osudným a Lupin ho poslal do říše snů.

Toho si všimla i Lily Potterová a rozeběhla se k dětem. Mezi tím se k nim dostal Voldemort.

"Ale koho pak to tu máme, není to snad samotný Potter?" uchechtl se Voldy.

"A není to ten hadí ksicht Raddley?" ozval se Harry taky posměšně.

"Ty jeden spratku …" v tom se tam, ale se dostala už Lilly.

"Přeji pěkný den Lily." Ozval se jí za zády ledový hlas. Lily ztuhla a rychle se s napřaženou hůlkou postavila proti Pánovi zla. Při tom druhou rukou schovávala za záda Harryho. Ten se neodvažoval matce odporovat.

"Co chceš Tome?" zeptala se třaslavým hlasem. Ještě moc dobře si vzpomínala jak to dopadlo minule. Dívala se do jeho červených očí, kdyby tu nebyly děti, tak se snad i zhroutila. Nikdo si jich prozatím nevšímal.

"Ale no tak Lily, víš to moc dobře. Chci jen abys žila se mnou, klidně si můžeš vzít i toho spratka." Ukázal na Harryho.

"Nikdy Tome!" Zakřičela jako by byla už v koncích, to se k nim už ale přiblížil Brumbál. Jedině od ní si nechal říkat jménem a nic proti tomu nenamítal.

"Odejdi Tome nebo toho budeš litovat!" Zahřměl Brumbál, takhle ho ještě nikdo naštvaného neviděl. Děti se jenom víc přikrčily k sobě, opravdu z jejich ředitele šel strach. Voldemort si až moc dobře uvědomoval, že prohrává, protože přišly posily z ministerstva. Zavelel k ústupu.

"Lily." Vrhl se k ní James. Ta se mu rozplakala v náručí, ale při tom odmítala pustit Harryho.

"Mami, co to mělo k čertu znamenat?!" Rozkřikl se na svou matku. James, jak to nikdy neudělal, poprvé vrazil svému synovi facku. Ten se jen držel za červenou tvář a postupně se všemi se odebral zpátky do Bradavic.

Lupin probral Snapea, ten na nic nečekal, vzal Joannu a běžel do Bradavic na ošetřovnu. Když tam přiběhl, tak si ani neuvědomil, že je pořád oblečený jako smrtijed. Pomfreyová se ho strašlivě lekla.

"Poppy, rychle Joanna schytala nějakou kletbu z černé magii, trvalo mi zhruba 20 minut než jsem ji sem mohl donést." Byl mírně mimo, ale když zařval znova na Pomfreyovou, tak se chopila své povinnosti. Snape si sundal masku a posadil se na vedlejší postel.

"Poppy, nechceš s něčím pomoct?" Nevydržel to po 5 minutách.

"Tyhle lektvary." Mávla hůlkou a objevil se popsaný pergamen. Snape si jen zběžně shodil hábit ze sebe a vydal se do přípravny lektvarů u ošetřovny.

Mezi tím v ředitelně McGonagallová křičela po našich studentech, kteří se byli projít. Byla jako smyslů zbavená. Lily Potterová jenom seděla v křesle a byla v šoku. Nemluvila, jen držela hrnek s čajem a koukala do neznáma.

James se snažil ji trochu rozptýlit, ale moc se mu to nedařilo. Zase se vrátila k tomu jak byla ten měsíc a půl u něho. Harry dávno už vzdal snahu, aby z rodičů něco dostal. Z McGonagallové si nic nedělal, jen čekal až dojde někdo, aby je informoval o tom, jak je na tom Joanna. O ni se opravdu bál, ne jenom proto, že se mu líbila. Byla to jeho chyba, to věděl, ale před dospělýma nic nepřiznal.

Nevill byl bílý jako u lektvarů, Ron zase rudý jako jeho vlasy. Patrik utěšoval Hermionu, která pořád plakala. McGonagallová už přestala křičet, protože jí bylo jasné, že to teď nemá cenu a otočila se s prosebným výrazem na Brumbála.

"Myslím Minervo, že teď nic nevyřešíme. Lily?" zeptal se jemně Brumbál ženy s rezatými vlasy. Ta sebou poplašeně škubla až jí vypadl hrnek z ruky a roztříštil se po zemi. Harry jen líně mávl hůlkou a řekl REPARO. Všichni dospělí mimo Lily se nad tím podivili. On jen mávl rukou a vzal svou maminku za ruku.

"Promiň mi to." Zašeptal, aby to slyšela jen ona.

"Nikdy to prosím už nedělej, málem jsem umřela strachy." Řekla sotva slyšitelně. Pak Harrymu dala pusu na čelo. Její krásné zelené oči se leskly slzami. Harryho to trochu zaskočilo, vždy znal svou matku jako silnou ženu. Podíval se tázavě na otce.

"Až budeš větší." Řekl jen.

To ale náhle vrazil Snape do ředitelny a zařval na děti:

"Vy jedni spratci, co jste si k sakru mysleli, že tam děláte!!!!!!" byl nepříčetný vzteky.

"Severusi, uklidni se." Zasáhl do toho Brumbál.

"Jak se mám uklidnit, když má neteř bojuje o život!" Zhroutil se do křesla, kde před chvílí ještě seděl James a složil hlavu do dlaní.

V krbu se rozhořely plameny a z nich vystoupila Joannina matka Isabela. V obličeji měla ustaraný výraz a jakmile si všimla zhrouceného bratra, tak se zarazila.

"Kde je má dcera?" Tohle vytrhlo Snapea ze zamyšlení.

"Isabelo, posaď se, musím ti říct, … že … Joanna je na ošetřovně, ….. zasáhla ji kletba z černé magie." Kdyby ji pohotově Snape nezachytil, tak se zhroutila na zem.

"Ne, má holčička ne." Rozplakala se mu v náručí.

"No tak, snad bude v pořádku." Ta se na něj plačtivě podívala.

"Jak to, že jsi ji nepohlídal!?!" zařvala na něj hystericky.

"Netušil jsem to, nebyla tam jenom ona. Klid prosím, pojď odvedu tě na ošetřovnu za ní." Vzal ji pod paží a odváděl pryč. Všechny děti, když viděly Snapea, tak ještě víc zbledly. Takhle ho neznaly, vždy ho znaly jako vyrovnaného.

Lea seděla v koutku společenské místnosti a kreslila prefekta, který seděl v nejbližším křesle u vchodu a utěšoval jednu dívku, která byla jen o rok mladší. Asi spolu chodí. Prolétlo Lee hlavou. Malovala dál, každý jejich detail, nikdo si jí nevšímal, tak měla klid. Ach, jak bych teď ráda mluvila s Dracem, ten by jistě věděl co se děje. Znova se ponořila do kreslení. Dnes měla chuť si kreslit portréty. Byla už u čtvrtého obrázku, když ucítila jak ji někdo pozoruje.

Zvedla hlavu a uviděla kousek od sebe Dereka Cohena, rychle se vydala do svého pokoje, ale Derek byl rychlejší. Chytil ji a táhl ji pryč, ven na chodbu. V Lee by se krvi nedořezal.

"Takže holčička povídala." Zeptal se ledově a přitiskl ji k chladné stěně sklepení. Skicák jí spadl na zem. Leontýna na něj jen vystrašeně hleděla a kroutila hlavou na znamení, že o ničem neví.

"Já - já jsem nikomu nic neřekla." Po tvářích se jí koulely slzičky.

"Proč ti nevěřím?" Uchechtl se.

"Opravdu." Řekla už hystericky.

"Opravdu, tak proč to řešil Snape?" zatřásl s ní až si odřela lokty o stěnu.

"Pani profesorka McGonagallová si všimla modřiny a neuvěřila mi, že jsem se praštila." Neodvažovala se na něj podívat.

"Tohle bych ti mohl věřit." Z ničeho nic ji pustil a Lea si myslela, že ji už nechá, ale místo toho ji vrazil pořádnou facku až spadla. Stočila se do klubíčka a plakala.

"Abys věděla jak se máš chovat, ke mně." Lea se neodvažovala ještě hodně dlouho zvednout. Asi až po hodině se vydala za skřítkami do kuchyně. Půlku tváře měla napuchlou.

Jenže takové štěstí po cestě neměla a vrazila do Harryho a Patrika. Když k nim zvedla červené oči od pláče, tak se vyděsila.

"Počkej." Chytil ji Harry za ruku.

"Zase tě zbil?" Snažil se mluvit jemně, ale to se za ním objevil Snape, který šel zkontrolovat studenty.

"Pottere, Blacku máte málo problémů!!" Zahřměl, když si všiml opuchlé tváře Lei a červených oči.

"Ne tak to není, nic jsme jí neudělali, ale zeptejte se Cohena, jestli náhodou někoho opět nepraštil!" zařval na něho, až se Snape mírně zarazil.

"Takže přiznáváte, že minule to byl on?"

"To jsem neřekl." Nadával si v duchu do debilů, že nedržel hubu, ale pořád nepouštěl Leinu ruku.

"Všichni tři pojďte se mnou. A to hned." Rozkázal ji. Lea by nejraději utekla, ale byla příliš vyděšená a neodvažovala se nikomu odporovat a už vůbec ne profesorovi.

Snape jim pokynul u něho na sedačku a sám se vydal k polici s lektvary. Lea seděla co nejdál od obou kluků a plakala.

"Slečno, podívejte se na mě." Ozval se klidný hlas Snapea nad Leou. Co nejpomaleji zvedla hlavu a podívala se na něho, nikdy ještě u něho neviděla úsměv. Mírně se od něho odtáhla.

Snape na nic nečekal a odhrnul jí vlasy s poraněné tváře.

Co nejšetrněji jí celou napuchlou tvář namazal nějakou mastí, při tom se jí pořád díval do očí, viděl v nich jenom strach.

"Slečno, kdo Vás praštil? Byl to pan Potter nebo snad pan Black?" Harry se už nadechoval, ale zvednutá ruka Snapea ho zadržela.

"Ne pane profesore." Znova se rozplakala a sunula se ještě víc do koutku sedačky, kde objala nohy a plakala.

"Nikdy bych dívku neuhodil." Ozval se Harry.

"Ani já." Ozval se dotčeně Patrik. Ten se na ně podíval výrazem, ještě slovo a prokleji vás.

"Slečno, tohle musí přestat a proto mi musíte říct, kdo vám to udělal, jinak jdeme hned za ředitelem." Vyhrožoval Snape, ale na ni to mělo jiný účinek.

"NE NE NE.." vyskočila ze sedačky a couvala pryč. Pak rychle vyběhla z kabinetu, než se kdokoli z nich vzpamatoval.

"Já se na to vyseru." Praštil rukou do police a celá police se sesula na zem, kde se rozbily všechny lektvary, které na ní ležely. Oba kluci se jen na sebe překvapeně podívali. Poznali na Snapeovi, že už je toho moc.

"Tak a vy dva mě řekněte všechno co o tomhle víte jinak si mě nepřejte!!!!!!!" řval po nich.

Lea utíkala rovnou do kuchyně. Tam zapadla k malému stolečku v rohu a rozplakala se naplno. Přistoupila k ní jedna skřítka a jemně ji zvala za ruku. Vypadala jako že je z nich nejstarší.

"Ale no tak Leontýnko, co se stalo?" zeptala se jako by byla její dcera.

"Ach Bělo." Vrhla se jí kolem krku a plakala na jejích kostnatých ramennou.

"No tak to bude dobré. Šššššš." Hladila ji po zádech. Ano, byla to nejstarší skřítka z celých Bradavic. Brumbál si ji tu nechával, chtěl aby odešla do důchodu, ale ona zamítla a řekla že by tu ráda zůstala do smrti. Brumbál s tím neměl problémy a souhlasil.

Byla něco jako vůdce skřítků, nejen to, že byla nejstarší, ale také měla před ostatními skřítky úctu i před těmi novými.

 

Po chvíli se uklidnila, pak si začali povídat. Lea byla denně v kuchyni a vždy jim i pomohla. Sice to odmítali, ale byla neoblomná.

Možná proto si ji i skřítci na hradě tolik oblíbili.

Čas ubíhal, kluci denně i s Hermionou chodívali na ošetřovnu za Joannou, která se po 2 dnech probrala, ale byla příliš slabá. Po další týden tam s ní byla i Isabela, její matka. Taky za ní tam chodil Snape.

Po třech týdnech ji konečně pustili. Byla sice ještě slabá, ale nechtěla tam být už ani minutu na víc (kdo by taky chtěl že). Celá parta společně došla do Velké síně na snídani. Až tam se rozdělili ke stolům. Byli to snad jediní lidé, kterým je jedno kdo je z jaké koleje.

 

Vraťme se ale o týden dřív

Lea seděla s Harrym v knihovně a snažila se ho doučit přeměňování. Harryho udivovalo jak Lea dokáže být trpělivá a klidně mu to i 5x za sebou vysvětlit. S nimi v knihovně seděl Draco, přece nechtěl nechat jen tak Leu s Potterem samotnou. Sám si dělal úkol do formulí.

"Ne takhle ne. Tu ruku …" pak se zarazila, když se ho chtěla dotknout a rychle odtáhla ruku.

"Nevím, tak mi to ukaž." Řekl už mírně nešťastně. Ukázala mu pomalý pohyb ruky jak to má být. Draco to jenom pozoroval, spíše přemýšlel nad Leou, nikdy nikomu neublížila, ale za to svět jí ublížil mnohem víc. Přesto stále byla ta, která každému pomůže.

"Myslím že toho už necháme, musím ještě napsat pojednání do lektvarů." Povzdechla si Lea po dvou hodinách učení.

"Harry ty to zkoušej, už víš jak na to, stačí ti jen praxe." Doporučila a podívala se na pergamen, který právě psal Draco. Zrovna se pustil do přeměňování.

"Tady máš chybu Draco." Ukázala prstem na pergamen. Draco se chvíli zamyslel.

"Hm, ale jak to tedy má být? Už se mi to všechno plete." Podíval se na ni prosebně. Vzala mu pergamen a zabořila do něj nos.

"Už to máš správně." Usmála se něj, Draco jí úsměv oplatil.

"Díky jsi zlato, no ale není právě čas." Poukázal na hodiny na stěně v knihovně.

"Děkuji." Vytáhla kovovou krabičku a z něho si vyndala pero, v kterém měla už přichystaný inzulín. Harry to pozoroval z povzdálí, ale neviděl co s tím dělá. Jen mu nešlo na mysl, kde to sebrala. Vypadalo to jako drahá věc, vždyť chodí jako otrhanec.

Tak to probíhalo dosti často. Harry toho měl hodně, chodil na famfrpál, doučování s Leontýnou na kterou si postupně začínal zvykat. Jen mu bylo divné, že se kolem ní pořád motá Malfoy.

Čas na hradě pomalu plynul. To že Potter a spol měli co chvíli nějaký průser se nikdo už nedivil. Dokonce i překonali Poberty, protože se k nim přidali občas i dvojčata Weasleyovi.

Říjen se pomalu chýlil ke konci, když jednu večeři povstal Brumbál a vyžádal si klid.

"Drazí studenti, den před odjezdem na Vánoční prázdniny se tu bude konat ples a bude se volit královna a král plesu. Účast je povinná. 1-4 ročníkům bude večerka prodloužena do půl jedenácté a ostatní ročníky do jedné hodiny. Přeji dobrou chuť." S tím se posadil a hned se k němu naklonila profesorka McGonagallová.

"Myslíš, že je to dobrý nápad?" Pohlédla k zmijozelskému stolu na Leontýnu. Snape se taky díval tím směrem, ale hlavně proto že si všiml, že Harry, Patrik a Joanna zase něco plánují. Jak si všiml tak Mère Commune-Amazonia tu opět sedí sama pryč od ostatních. Na snídani vždy chodívala brzy a na večeři zase mezi posledními. Nikdy se s nikým nebavila, jen s Dracem, což ho velice překvapovalo. S ním nebyla ta vyděšená holčička, ale dívka která se umí i smát. Ten úsměv mu někoho připomínal.

Zrovna kolem nich procházel Brumbál a McGonagallová, zaslechl jak se dohadují.

"Albusi, Týnka tam nepůjde. To jsem si jistá."

"Minervo, pořád mi říkáš jak se ji snažíš dostat do společnosti, toto je vynikající způsob."

"Sakra Albusi ona tam nepůjde, myslím, že raději si nechá od někoho dát trest jen aby se tomu vyhnula. Nemá ráda moc lidí. Bojí se jich." Dál už je neposlouchal, až teď mu to došlo.

To, když se jí chtěl jen dotknout, to co teď řekla Minerva.

Ano, byla tu týrána dětmi, protože nezapadla, bála se jich, ale to jistě nebyl tento problém. Když už sem došla byla vyděšená, bála se lidí. Nakonec zahnal tyto myšlenky, zvedl se a odešel.

Byla půlka listopadu a Leontýna seděla večer na severní věži na ochozu a třásla se zimou. Nevadilo jí to. Prosila profesorku McGonagallovou, aby se přimluvila za to, aby na ples nemusela. S lítostí jí oznámila, že to není možné, že se už snažila.

Bála se toho, nikdy na tom nebyla, jen o tom četla v knížkách. Neměla ani šaty, bude všem pro smích jako vždy. Už ani neplakala, jen seděla a dívala se na poslední zbytky růžové oblohy. Dnes si ani nevzala inzulín, neuvědomila si to, ani necítila, že se jí dělá špatně. Chtěla zemřít.

Proč vlastně jsem na tom světě, jsem jenom hloupá holka, která nic neumí ani ničemu nerozumí. Neměla chuť ani na malování, chtěla utéct, ale kam do sirotčince, tam nemá nikoho, tady má alespoň Draca a profesorku, kteří ji snad mají alespoň trochu rádi.

Draco ji hledal po celé škole, dělal si o ní starosti, na večeři se ani neukázala, v knihovně taky nebyla. Ptal se dokonce i Snapea.

"Pane profesore." Zavolal na něj když ho uviděl jak kráčí chodbou a za ním vlaje jeho černý hábit.

"Ano Draco." Byl jeho kmotrem, takže i když byl v Nebelvíru, tak ho bral takového jaký byl. Byl hodně po své matce Narcise, možná i proto se dostal do Nebelvíru. Draco se obezřetně rozhlédl a pak se mu podíval do očí:

"Severusi, nevíte náhodou kde je Týnka?" řekl zkroušeně a s hlasem který se chvěl strachy.

"Týnka, myslíš slečnu Mère Commune-Amazonia, ne tu jsem neviděl od oběda." Podíval se na něj.

"Kde může být, snad se jí nic nestalo." Strachoval se Draco.

"Draco, ty snad o něčem víš? Napadl ji zase někdo?" podíval se na něj svým přísným pohledem.

"To je teď jedno, nechce na ten ples, byla i u ředitele, ale ten ji to přikázal, že tam musí. Byla z toho mimo. Mám o ni strach, bojí se." Posmutněl Draco.

"Víš kam normálně chodí, když ji něco trápí?" podíval se na něj, pořád měl tu svou masku, ale uvědomoval si, že tohle je vážné.

"Chodí malovat, nejvíc do kuchyně, ale tam není, už jsem se ptal. Hledám ji po celé škole. Prosím je to supr holka, ona si nezaslouží, aby se k ní tak chovali." Bylo na něm vidět, že ji má opravdu rád.

"Podívám se po ní Draco." Odešel, tohle už nemohl nechat jen tak.

Draco hledal dál, když byl u vstupu na severní věž. Sice tam nikdy nebyla nebo o tom nemluvila. Vydal se rychle nahoru, když otevřel dveře viděl ji jak sedí na ochoze.

"Leontýnko." Zavolal. Ta k němu zvedla uplakané oči.

"Týnko, tolik jsem se bál že se ti něco stalo." Rozběhl se k ní a mírně ji objal.

"Promiň, chtěla jsem být na chvíli sama." Podívala se na něj zkroušeně.

"Proboha ty se celá třeseš." Sundal si hábit a zabalil ji do něho.

"Děkuji." Třást se ale nepřestávala.

"Leo, tobě je špatně?" až moc rychle, Draco ji za tu dobu trochu poznal.

"Pojď do tepla, celá se chvěješ." Lea jen přikývla a slezla z ochozu, ale nohy ji neudržely a ona se svezla. Draco ji na posední chvíli chytil a vzal do náručí. Rychle s ní běžel na ošetřovnu. I přes její protesty ji tam donesl.

"Pane Malfoyi, co se stalo?" Rychlým krokem šla k nim.

"Nevím madam Pomfreyová, našel jsem ji venku a byla jí zima." Vysvětlil rychle Draco.

Leu mezitím položil na postel a Pomfreyová ho vyhodila.

"To je v pořádku madam, jen mi je trochu zima." Snažila se ji přemluvit a snažila se vymotat z Dracova hábitu. Pomfreyová na ni jen pohlédla.

"Kdy jsi naposledy jedla?" podívala se přísně.

"Na večeři." Neodvažovala se na ni ale podívat.

"Kdy?" zvýšila mírně hlas Pomfreyová, protože jí hned bylo jasné, že ten třes není ze zimy.

"Na oběd." Špitla sotva slyšitelně. Madam Pomfreyová si ji změřila a pak někam odešla. Lea se mezi tím vymotala konečně z Dracovýho hábitu. Posadila se a jak jí to jen dovolilo se ho snažila poskládat a vyrovnat. Pomfreyová se vrátila s pár lektvary, které donutila Leu vypít. Pak jí přinesla ještě večeři a donutila ji sníst. Po večeři pustila Draca dovnitř a nakázala, že musí ležet, zatím Poppy odešla informovat ředitele.

"Albusi, to se nesmí stát, kde vůbec může být. Ode mě vyběhla s pláčem a teď mi jen tak Severus oznámí, že tu není?" chodila nervózně po ředitelně, vyrušilo ji až zaklepání a pak rychle vběhla do místnosti Poppy Pomfreyová.

"Albusi, …" zarazila se když uviděla tu scénu. Snape seděl v křesle a tvářil se jako obvykle. McGonagallová chodila jako lev v kleci, jediný Brumbál se stále usmíval.

"Co se děje Poppy?" zeptal se klidně.

"Jen slečna Mère Commune-Amazonia je na ošetřovně, měla slabší záchvat, ale naštěstí ji pan Malfoy dovedl v čas." McGonagallová se hned na ni zaměřila.

"Jak to že měla záchvat?" vyděšeně vyjekla.

"Nevím, ale myslím si že to mělo následek silné rozrušení a z toho důvodu si zapomněla vzít léky. Obávám se, že by jsme měli zjistit co ji trápí a hlavně od čeho má zase ty modřiny." Povzdechla si madam Pomfreyová.

"Modřiny!" Vyletěla McGonagallová i Snape. Poppy před nimi mírně ucouvla, jak se lekla.

"Ano, má je na nohou, ale klidně se mohla jenom praštit, jsou totiž na holeních." Vysvětlila, když viděla překvapené obličeje.

 

"Týnko, co se ti stalo?" zeptal se Draco.

"Nic, jen se bojím toho plesu, vždyť budu všem pro smích, nemám ani šaty. Profesor Brumbál na tom trvá." Povzdechla si a znova se jí draly slzy do očí.

"Klid Leo tohle se nějak vyřeší, maximálně se hodíš marod." Usmál se Draco a Lea mu ten úsměv i oplatila. Pak si dál povídali, dokud Draca nevyhodila madam Pomfreyová.

 

Leu po dvou dnech pustili, Draco jí poskytl veškeré poznámky, které si v jeho společnosti v knihovně opisovala. Při tom si sem tam povídali. Nastal zrovna okamžik, kdy měl dojít Harry na doučování, ale ani po hodině se nedostavil. Když se šli s Dracem projít po škole, protože venku napadl metr sněhu, tak se nedalo dostat ven.

Čas pomalu plynul, z listopadu se stal prosinec a Lea byla čím dál víc nervózní. Draco to raději přehlížel. Ples se velice rychle blížil. Zbývalo pouhé dva dny. Lea přestala ve škole i občas dávat pozor. Chodila jako bez duše a horečně přemýšlela jak se z toho vykroutit, večer šla na večeři až mezi posledními. Bylo tam jenom pár studentů a od jejich koleje už nikdo.

Nabrala si trochu jídla ale stejně se v tom jenom rýpala.

"Slečno Mère Commune-Amazonia pojďte se mnou." Ozval se za ní ledový hlas.

"Ano pane profesore." Následovala ho k němu. Celou cestu musela za ním sem tam popobíhat.

Snape byl si jistý, že jde moc rychle, ale nechtěl polevovat.

Když došli do jeho kabinetu, Lea zůstala stát před ním se sklopenou hlavou.

"Slečno, můžete mi vysvětlit, proč poslední dobou nejíte? Něco se Vám stalo?" mluvil potichu, ale jeho hlas neztratil na ledovatosti.

"Nic pane profesore, jen mi nějak nechutná poslední dobou." Pořád stála se sklopenou hlavou a neodvažovala se na něj podívat.

"Není to snad kvůli tomu plesu?" podíval se na ni přísně. Lea se neodvažovala na něho podívat, od Draca věděla, že se jí může podívat do mysli.

"Podívejte se na mě!" přikázal přísně. Lea pomalu zvedla hlavu, ale pořád se na něj nepodívala. Snapeovi ovšem tohle stačilo.

Rázem viděl jak malá Lea stojí nad mrtvou ženou, jak jí v sirotčinci děti bijí, nakonec našel rozhovor s Dracem.

"Já se bojím Draco."

"Čeho Leo, snad nezačínáš zase s tím plesem, víš co, pokusím se pro tebe sehnat nějaké šaty. Máš skoro postavu jako sestra."

"Draco, ale já na to nemám peníze?"

"To nevadí." Objal ji.

Snape přerušil spojení a všiml si, že Lea má v očích slzy.

"Takže je to kvůli plesu? To ale slečno neznamená, že budete hladovět, musíte jíst už kvůli vaší nemoci." Podíval se na ni přísně.

"Ale pane já nehladovím, snad jenom míň jím." Nedělalo jí dobře, že zjistil jak se k ní chovají děti v sirotčinci, ani ten rozhovor s Dracem.

"Pojďte, půjdeme za ředitelem." Lea se vyděsila na nejvyšší míru.

"Pr-pro-č-č." zakoktala se strachy.

"Pojďte." Víc neřekl a počal u dveří dokud Lea nevyjde. Každou chvíli se na ni díval, jestli opravdu jde za ním.

Došli do ředitelny, kde byla i profesorka McGonagallová.

"Měl jsem pravdu, hladoví díky tomu plesu a ten záchvat před měsícem měla z nervů, že tam musí jít. Tedy alespoň tak jsem to pochopil z toho co jsem viděl." Podíval se na svou žákyni, která se třásla strachy.

"Dost Severusi, tys jí vlezl do hlavy. Podívej se jak je vyděšená." Vyjela McGonagallová na Snapea. Lea se ještě víc přikrčila.

McGonagallová se k ní pomalu přiblížila.

"Týnko, neboj se, nikdo tě …"

"Týnko, Minervo, tohle už překračuje všechny meze." Rozčiloval se Snape.

"Severusi, nech toho, bojí se nás a nevím proč. Neměl jsi jí do té hlavy lézt." Stoupla si naproti němu a řvala na něj, jako na zlobivého studenta.

"Dost oba dva." Přerušil je Brumbál. „Oba máte částečně pravdu, ale křikem teď nic nevyřešíte. Prosím slečno posaďte se a nebojte, nikdo Vám nic neudělá." Usmál se na ni Brumbál.

 

06.02.2013 17:57:39
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one