Esme prokurátorka

Lidičky, prohlédávala jsem staré věci a našla jsem pár povídek, o kterých jsem si myslela, že už zmizely. Tedy spíše zůstaly ve starém počítači.
Je to jedna z mých prvotinek na Stmívání. Tak snad se to bude líbit, prosím o komentíky


ESME PROKURÁTORKA

Mladá dívka utíká obchodním domem a snaží se vyhýbat co nejvíce lidem. Vypadá tak na deset let. Za ní utíká ochranka obchodního domu.

„Stůj, dnes mi už neutečeš.“ Jenže jeho dech nestačí malému děvčeti. Děvče se na něj otočí a to je její chyba, vrazí do nějaké osoby a spadne na zem.

Podívá se nad sebe a vidí nádhernou ženu, která se na ni usmívá.

„Nepouštějte ji.“ Zařve ochranka na ženu. Ta se na ni překvapeně podívá a pak si všimne, že jí něco vypadlo z mikiny, když se zohne, vidí konzervu fazolí. Dívka se rychle zvedá, a když se jí žena snaží chytit, tak jí vypadnou ještě další věci. Ale to ta dívka už utíká ven a pak se ztrácí v davu.

„K čertu.“ Zavrčí u ženy ochranka.

„Co se tu děje?“ Zeptá se ta žena a prohlíží si věci, co té dívce spadly.

„Ta malá zlodějka tu zase kradla, dnes jsem ji skoro měl.“ Zašeptal udýchaně. „A vy jste kdo, proč jste ji nepodržela.“ Zavrčel na ženu. Žena trochu zúžila oči.

„Jmenuji se Esme Cullenová a jsem tu nová sociální pracovnice.“ Odpoví mu a probodává ho pohledem.

„Hmm to jste vy kdo je pouští, skvělé. Takže já zase budu na koberčku, a to jen díky vám. Moc vám děkuju.“ Zavrčí na ni muž z ochranky.

„Kdo to dítě je a proč krade jen jídlo?“ Podívala se na něho.

„Je to pouliční banda, říkají si děti duchů. Víc o nich nevím, jen že většinou kradou jídlo, občas i nějaké to oblečení, ale jsou hodně rychlí a vychytralí, nejvíce krade právě ona. Je asi nějaký jejich vůdce.“ Zavrčel.

„Děkuji.“ Usmála se na něj Esme a jemu se rozbušilo divoce srdce. Esme uvažuje o tom, kdo ta dívka může být. Její vůně je tak strašně intenzivní. Ale za ty roky už má dobré ovládání, a když nemůže mít svoje, tak aspoň se tak věnuje dětem. Ty její to ani tak moc nepotřebují.

Když Esme dorazila domů, byla zamyšlená, že si nevšimla ani Emmeta a vrazí do něj.

„Mami, co se děje?“ probere ji hlas jejího adoptivního syna.

„Co, ach to nic, jen jak jsem byla v obchodě, vrazila tam do mě jedna dívka, zrovna ta, kvůli které jsem tu. A já ji nechám utéct.“ Zavrčí Esme nebezpečně.

„Klid mami, já za to nemůžu.“ Esme jen kývne a jde si sednout na pohovku. Pořád nad ní musí přemýšlet. Nevydrží to a jde si zaběhat svou upíří rychlostí. To ale jaké je pro ni překvapení, když dorazí ke starým budovám továren, ze kterých se ozývají podivné zvuky. Zpomalí a nakonec i zastaví. Zjišťuje, že jsou to hlasy. Jeden ženský, spíše dívčí a druhý mužský.

Dívka prosí, aby to nedělal, že příště se polepší, že ji málem chytili.

„Au.“ Ozve se.

„Prosím já nechci.“ Zaprosí ten dívčí hlas. Esme tam nakoukne oknem a vidí, jak nějaký chlap se sápe na tu dívku. Proboha. Pomyslí si.

Odběhne kousek dál a volá policii. Ti za chvíli dorazí a podle jejího přání potichu, jenže slyší ti ve vnitř auta. Ten muž uteče zadním vchodem a Esme je bezmocná, protože by se jinak prozradila. Ve vnitř jsou najednou jakési hlasy.

Nakonec ta dívka vykřikne.

„Utíkejte.“ Ze zadního vchodu vybíhá asi deset děti, ale policajti jsou na ně pomalí. Esme ale nikde nevidí tu dívku. S jednou policistkou vstupuje dovnitř. Jdou potichu a obezřetně. V zadní části vidí udělané provizorní postele.

„Podívejte, bydlí jich tu asi 12.“ Zašeptá Esme. Dojde blíž a vidí, že tam budou i malé děti. Jedno hodně malé. Na kraji jsou nashromážděné konzervy a další věci na jídlo. Je to taková malá provizorní kuchyňka.

S policistkou to důkladně prohlížejí, dokonce si to policistka i několikrát vyfotí, když uslyší slabý pláč a pak jak někdo někoho utěšuje. Jdou za tím zvukem, když odhrnou plech.  Vidí tu dívku asi s ročním chlapcem, jak se krčí v roku.

„Neboj se, nechci ti ublížit.“ Promluví klidně Esme. Jenže dívka ji poznává a obrací se k ní zády, jako by chtěla to malé dítě chránit. Esme se k ní přiblíží.

„Ne prosím, neberte mi ho.“ Zašeptá dívka a natiskne se ještě víc na zeď.

„Jak se jmenuješ?“ podívá se na ni Esme.

„Bella.“ Odpoví dívka.

„Ahoj Bello, já jsem Esme, půjdeš se mnou, nic se tobě ani tomu malýmu nestane.“ Mluví dál klidně a přibližuje se k dívce. Esme ví, že má jen jednu šanci.

Rychle chytne dívku a policistka jí vytrhne chlapce. Jenže Bella začne naříkat. Esme se jí totiž dotkla na zraněných zádech. Cítí kolem dívky krev, a když se podívá na její záda, prosakuje tam krev.

„Musí do nemocnice a ten malý taky.“ Ukáže na policistku a vede ji ven. I když se Bella škube a snaží se vykroutit, Esme ji nepouští a dává si pozor, aby jí neutekla.

Sedí si s ní v zadu policejního auta a ta policistka ve druhého. Obě auta se rozjíždějí a míří do nemocnice.

„Ne prosím, pusťte mě, já jsem to nechtěla ukrást, jen jsem měla hlad.“ Plakala Esme v náručí.

„To je tvůj chlapec.“ Zeptá se na rovinu Esme, je jí jasné, že to klidně je možný, protože viděla, jak ji ten chlap znásilňuje.

„Prosím neberte mi ho.“ Esme vidí, jak se před ní dívka hroutí.

„Ještě jsi mě neodpověděla.“ To ale už jsou před nemocnicí. Esme pořád vede dívku a odmítá jí pustit. Její muž má zrovna službu.

„Esme.“ Zeptá se překvapeně, když do jeho ordinace vstoupí jeho žena s nějakou dívkou, které je tak sotva deset.

„Ahoj Carliselea. Mohl bys ji prohlédnout a udělat všechny testy. Obávám se, že ji před chvílí někdo znásilnil a taky ji mučil.“ Dívka se jí rozvzlyká ještě víc. Její muž k nim přijde blíž.

„Jistě že. Samozřejmě ty budeš přítomna.“ Podívá se na ni zkoumavě.

„Je to jedna z nich, proč jsem tu. Nazývají se děti duchů.“ Povzdechla si. Doktor Cullen dovedl dívku k lehátku a vysadil ji bez sebemenšího problému na lehátko.

„Kolik ti je?“ ptá se. Bella na něj vyděšeně hledí.

„Neboj se, on ti neublíží, ale potřebujeme to vědět.“ Ozve se Esme vedle ní a chytí ji za ruku.

„14.“ Zašeptá.

„Vypadáš na deset.“ Podotkne doktor. „Sundej si oblečení a obleč si tohle.“ Podává jí nemocniční hábit. „Esme ti jistě ráda pomůže.“ Zatáhne závěs a nechává jim chvíli.

„Sestři, připravte mi všechno na odběry. Prosím.“ Podívá se na sestru.

„Na jaké?“ zeptá se klidně postarší sestra.

„Na všechny. Chtějí kompletní prohlídku.“ Mírně odhrne závěs a vidí, jak se dívka krčí na lehátku.

„Neboj se. Nechci ti ublížit, ale musíš mi říct co tě bolí. Prvně mi ukaž ty záda.“ Dívka si povzdechne a otočí se k němu, při tom si stáhne z ramen košili, aby se mohl doktor dostat na záda.

„Kdo tě proboha tak dořezal.“ Dotkne se nezraněného místa, ale Bella se stáhne a chce si natáhnout košili.

„Počkej, bude se to muset vyčistit a některé i zašít, aby se ti tam nedostala infekce.“ Konejšil ji doktor.

„Já nechci, prosím, už se mě nedotýkejte.“ Zašeptá bojácně.

„Bello, musíme tě nechat prohlédnout. To že ostatní děti utekly, jim moc nepomůže.“ Vezme ji za ruku Esme.

„Ale já to nechci.“ Rozbečí se a začne se od nich odsouvat ke zdi.

„Bello, ten chlapec je tvůj, že ano.“ Podívá se na ni Esme s bolestí v očích. Carlislea ji obejme.

„Jaký chlapec, Esme.“ Zeptá se a pořád sleduje dívku.

„Asi tak roční chlapec, našla jsem ji, jak se ho snaží ochránit. Ostatní děti utekly.“ Povzdechne si nešťastně.

„Dobrá udělám i poporodní vyšetření. Pochybuji, jestli rodila, že jí s tím někdo pomáhal. Bello, bude to možná nepříjemné, ale nedotknu se tě víc, než budu muset, pokud mi nebudeš bránit. Postoupil k dívce, ta se začala krčit víc k zemi. Sestřička odhrnula závěs a na stolek začala rovnat všechno potřebné.

Dívka z ničeho nic vyrazila proti sestře a srazila ji na zem, rychle ji přeskočila a utíkala z ošetřovny. Doktor Cullen i jeho žena se za ní vydali, nebylo problém jí dohnat, ale nemocnice byl plná lidí.

Volali na ni, jen Bella byla jak splašená, když probíhala kolem jednich dveří, kde ošetřovali jejího chlapce, rychle tam vrazila a vzala ho do náručí. To už tam byl i doktor s manželkou. On zůstal stát ve dveřích a doktorka se setrou se zvedali ze země.

Esme zvedla ruce nad hlavu.

„Bello, nikdo ti neublíží a sama se pokusím, abys zůstala s chlapce, jen prosím uklidni se. Nikdo ti neublíží. Slibuji.“ Dívka před ní couvala, když se dostala k oknu tak se podívala dolů. Byly v pátém patře. Bella se otřepala, nesnášela výšky. Zbledla.

„Bello, prosím. Celá se chvěješ, nech se ošetřit.“ Přišla k ní Esme.

„Já nechci.“ Zašeptala, kdyby ji Esme nechytila, tak by se složila i s chlapcem. Carlislea Cullen věděl, že má jen chvilku, rychle ji položil na stůl a chlapce svěřil kolegyni. Ta si ho odnesla na menší stůl a oba pracovali co nejrychleji. Dokonce všechny stěry a odběry si doktor Cullen udělal sám. Jen co dokončil gynekologickou prohlídku a chtěl vytáhnout zrcadla, Bella se probrala. Zrcadla vytáhl asi rychleji, než měl. Bella začala kolem sebe kopat a kousat.

„Klid Bello.“ Držela ji Esme s mužem na stole aby nespadla. Cullen ji píchl něco na uklidnění. Po chvíli usnula.

„Esme, ne jenom, že je asi tak rok po porodu, ale je znova těhotná, udělám jí potrat, má to mimoděložní. Jinak je asi hodně často zneužívaná.  Jen se bojím těch výsledků. Její kluk má zápal plic.“ Esme se vyděsila.

„Má nějakou naději, mají nějakou naději oba.“ Zašeptala zlomeně.

„Nevím Esme, jedině že by tu zůstali. Ale u malého nevím.“ Vzal ji do náručí. Věděl, jak tímto trpí.

 

Další den se Bella probrala, něco ji ale zaráželo, byla v pohodlné posteli a hodně krvácela. Připadala si strašně slabá. Za sklem viděla nějakou ženu a vedle v postýlce na přístrojích spal její chlapec. Sestra k ní přistoupila a chtěla se jí dotknout, ale Bella se stáhla.

„Ne.“ Zašeptala bojácně.

„Neboj se, jen zkontroluji přístroje.“ Usmála se mile. Esme Cullenová jim všem udělala hodinovou přednášku, jak se mají k ní chovat.

Mezi tím Esme byla u Carlislea v pracovně a plakala bez slz.

Balla totiž umírala a nebylo jí pomoci.

„Máme jednu možnost.“ Zašeptal vedle ní její muž.

„Ne Voltera by si myslela, že je nesmrtelné dítě.“ Zašeptala zlomeně.

„Esme.“

„Řekla jsme ne.“ Zavrčela na něj. Ten jen pokrčil rameny a dál to neřešil.

„Jak chceš, chceš ji vidět, měla by se už probrat. Ale obávám se, že pokud tu nezůstane, tak déle než měsíc nepřežije, už teď je podvyživená.

Esme jen kývla a vydala se za dívkou.

 

Viděli ji, jak ustrašeně všechno pozoruje.

„Bello, pamatuješ si na mě, jsem Esme.“ Přišla k ní.

„Ano paní.“ Zašeptala bojácné.

„Jak mu je?“ kývla směrem k chlapci. I když se chtěla zvednout, nedokázala to.

„Má zápal plic, ale má naději, že bude žít, pokud tu zůstane, stejně jako ty. Bello.“ Ozval se doktor Cullen, když domluvil se setrou.

„Jak to myslíte, co chcete dělat?“ zeptala se bojácně.

„Je mi to líto Bello, ale máš leukémii, rakovinu krve v posledním stádiu.“ Zašeptal zlomeně. Tolik ho ubíjelo, když ztrácel život. Mladý život.

„Umřu.“ Zeptala se přímo. Všichni tři si vyměnili pohledy.

„Časem, můžeme ti dávat utišující léky, ale na nějakou léčbu už je pozdě.“ Ozval se potichu doktor.

„Jak dlouho.“ Mluvila klidně, jako by s tím byla smířená.

„Měsíc bez léčby, půl roku s léčbou. Budeš čím dál víc slabší, až přestaneš i jíst.“ Mluvil klidně, i když těžkopádně.

„Dobře beru to bez léčby. Ale co bude s Petrem, nechci, aby šel do děcáku, je to tam strašné.“ Zašeptala a pozorovala chlapce, jak spí.

„Pokusím se mu co nejrychleji najít dobrou rodinu. Třeba to stihnu zařídit, jak ho budou propouštět. Proč se nechceš léčit?“ Zašeptala bolestně Esme.

„Nemá to cenu, musím se postarat o bratry a sestry. Pak odejdu v klidu.“ Posadila se na posteli.

„Dáte mi mé věci, půjdu. Dělala jsem, co jsem mohla, teď vím, že chlapec bude v dobrých rukou. Věřím vám Esme.“ Po tomto usnula.

 

Ještě tu noc zmizela z nemocnice. Chlapec tam zůstal. Jen jednoduchý vzkaz.

„DĚKUJI.“

 

O tři týdny našli její tělo, ve staré tovární budově. Ležela skroucená do klubíčka a vypadala, jako když spala. Když ji ohledával soudní lékař, zjistil, že byla otrávená.

Esme Cullenová vychovala jejího chlapce jako svého a často mu o jeho pravé matce vyprávěla, jak vypadala a jak se chovala. I to co se dozvěděla od ostatních dětí, o které se Bella starala.

Oni totiž po její smrti se sami přihlásili. Vypověděli Esme jejich příběhy a Esem je převedla do jiného dětského domova.

04.02.2013 18:13:29
Vinka
Postavy z povídek patří Rowllingové, nekladu si na ně žádné peněžní nároky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one